Ovládněte originální pojízdné vozidlo s jediným cílem – směřovat za každou cenu vpřed a ničím se nenechat zastavit. To je náplní zhruba rok starého titulu Far: Lone Sails, který se v dubnu 2019 z PC přesunul také na konzole PlayStation 4 a Xbox One. Záměr recenze je zřejmý – chceme jasnou odpověď na otázku, zda tahle hra stojí za drahocenný čas jakéhokoliv hráče. Právě takovou otázku si nyní pokládají někteří konzolisté.
Far: Lone Sails je vůbec první hrou švýcarského nezávislého studia Okomotive, což samozřejmě budí o to větší zvědavost. Hned z kraje můžeme říct, že jde o oddechovou adventuru, která na Steamu drží nádherné hodnocení přes 90 %. Na druhou stranu nás hra nezabaví na dlouho – má totiž jen něco přes dvě hodiny.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že je hra nepochopitelně krátká, dodejme, že u tohoto typu her je to poměrně obvyklé. Vývojáři si totiž často dají práci s impozantní grafickou stránkou, promyšleným ozvučením, hudbou i celkovou atmosférou, která přece jen vyžaduje mnoho práce. Trochu v předstihu musím přiznat, že ačkoliv grafika i audio je v této hře parádní, atmosféra je natolik klidná, až může místy nudit. Pokud znáte například titul GRIS nebo české výtvory Machinarium a Samorost, pak jistě uznáte, že originalita a umělecké sklony se u takového konceptu hry může vyšplhat ještě o něco výše. Na druhou stránku by to nemělo vyznít, že prostředí je vyloženě nudné. Přece jen narazíme na řadu parádních scén a při východu slunce budeme rozhánět buvoly, stejně jako si užijeme sluncem zalitou vesničku nebo temnou hrozivou bouřku.
Far: Lone Sails nabízí 2,5D svět, do kterého jsme vrženi jen s naprosto minimálním představením. Na začátku pouze krátce smutníme u zemřelého pána (zřejmě otce) a už se vydáváme směrem ke svému jedinečnému vozítku, abychom se vydali směrem pryč od svého obydlí – za dobrodružstvím do neznáma. S nalezením našeho dopravního prostředku se také pojí nemilé překvapení – určité tápání v tom, jak se vlastně ovládá. Ačkoliv někteří hráči to mohou brát jako výzvu a malou detektivku, jiní se pochopitelně mohou cítit být frustrováni.
Vozidlo má uprostřed kola svítící jádro, které ukazuje, kolik energie pro pohon vpřed ještě zbývá. K dispozici je také systém, do kterého vkládáme různé palivo a stiskem tlačítka palivo překlopíme dovnitř zařízení, čímž se okamžitě změní na energii. Další tlačítko slouží pro posun vozidla vpřed, jiné zase pro okamžitou brzdu. K dispozici je také hasící zařízení pro uhašení jakéhokoliv požáru, a nakonec získáme i svařovací mašinku pro jakékoliv opravy. Poškodit tenhle stroj totiž můžeme kdejakým nárazem, stačí nesklopit plachtu před vysokou překážkou nebo narazit do zdi, která nejde prorazit. To se přitom (alespoň mně) stávalo poměrně často, protože spousta překážek má podobu věcí, které je třeba projet silou a tak může být někdy obtížné rozeznat, zda je zeď před námi pevná.
Jak můžete vidět na obrázcích okolo, nedílnou součástí stroje je také již zmíněná rozkládací plachta. Tu nemáme hned od začátku, ale relativně brzy si ji k téhle suchozemské lodi připojíme. Pak už stačí hlídat vítr pomocí vlajky na vršku lodi a roztáhnou plachty v příznivých podmínkách. Tím samozřejmě ušetříme nějaké to palivo, protože vítr sám o sobě zvládne loď roztlačit do běžné rychlosti.
Přesto základním pohonným systémem zůstává spalování a odkázání tak jsme na různé paliva. Ty postupně potkáváme na cestě, takže stačí zastavit nebo přibrzdit a vzít je na palubu. Můžeme je však také snadno přehlédnout a po čase nám tak může palivo dojít. Naštěstí tím hra nekončí, a přece jen lze celý stroj táhnout dokonce i vlastní silou. Stačí chytit tažné lano (které lze ostatně využít i v hádankách) a už můžeme táhnout dopředu či dozadu. Terén je navíc poměrně různorodý a budeme-li mít štěstí na kopec, pojedeme už jen vlivem gravitace. Kromě beden nebo sudů s palivem lze nakonec spálit i různé objekty, které cestou nalezneme – například knihy. Uvnitř vozidla ostatně máme i různé háčky, na které lze předměty zachytávat, takže nám nezavazí při pohybu uvnitř.
Při ovládání se totiž budeme muset někdy hodně ohánět, abychom vše obstarali. Myslet musíme i trošku takticky, protože nemá smysl třeba rozjíždět na plný výkon motor, když před sebou vidíme palivo a budeme za chvíli brzdit, abychom jej mohli vzít. Stejně tak lze počítat s tím, že při extrémních kopcích využijeme jak spalovací motor, tak plachtu, případně nahromaděnou páru, kterou jednou za čas můžeme vypustit a chvilkově si tak zvýšit rychlost.
Jak postupujeme hrou, narážíme na nejrůznější překážky. Jak jsme už zmínili, mnoho z nich jednoduše projedeme skrz. Jiné nás však zastaví a budeme muset vlézt dovnitř velké zdi nebo budovy, abychom zde něco málo udělali a otevřeli si tak cestu vpřed. Často stačí jen zmáčknout nějaké tlačítko, případně hodit do zdejší spalovny palivo a rozjet nějaký ten mechanismus. Hádanky jsou víceméně velmi jednoduché a tohle puzzle jen potvrzuje, k čemu je tahle hra vlastně určená. Je to nenáročný oddych a zklidnění.
Odměnou za překonanou překážku je mnohdy připevnění nového užitečného systému k naší lodi. Jednou tak získáme zmíněnou plachtu, jindy svařovací systém nebo třeba vysavač, jenž automaticky bere věci ze země (nejčastěji tolik potřebné palivo). Právě zvědavost nad novými technologiemi hráče často žene (motivuje) do dalšího hraní. Pobaví i různé předměty, které si můžeme vzít na palubu, ať už jde o svítící lucerny, balóny či třeba jednoduchou židli.
FAR: Lone Sails hráče dokáže oslovit skrze své promyšlené a po všech stránkách originální vozítko, se kterým zažijeme dobrodružnou cestu do neznáma. Hráče táhne vylepšování vozidla i myšlenka na to, co nás vlastně čeká na konci. Právě odpověď na otázku, kam naše postava po celou dobu míří, je něco, proč chce hráč hru určitě dohrát. Přesto bychom měli upozornit, že stejně jako byl otevřený začátek, je vcelku otevřený i závěr. Hra jako celek nabízí mnoho skvělých momentů, nadprůměrnou atmosféru a jedinečný zážitek. Jenže na poli 2,5D adventur je konkurence mimořádně tvrdá a také FAR: Lone Sails mohl být po všech stránkách dotažen o pár úrovní výše – proto hře dáváme 7 z 10 bodů. Neosloví každého, ale určitě jen tak nezklame.
