Když někdo řekne kouzelné slovní spojení krokovací dungeon, vybaví se mi s tímhle žánrem mnoho vzpomínek na temné labyrinty plné nestvůr, kouzlení a ostrý meč. Proč ale škatulkovat celý jeden herní žánr do fantasy světa? Stejnou otázku si položili i ve studiu RuneHeads a vznikl Conglomerate 451, cyberpunkový mix klasického krokovacího dungeonu se sci-fi prvky. Ten na Steamu vchází do předběžného přístupu. Jak se autoři popasovali s nálepkou hry, která v mnohém připomíná očekávaný Cyberbunk 2077?
Jméno indie studia RuneHeads vám s velkou pravděpodobností nic neřekne. Toto italské studio má za sebou prozatím pouze jeden titul Fall of Light, u kterého otevřeně přiznali, že se nechali v mnoha ohledech inspirovat hrami Dark Souls a ICO. A stejně tak otevřeně přiznávají, čím se nechali inspirovat při vytváření jejich nového počinu. Zatímco příprava na mise v Conglomerate 451 nejvíce připomíná sérii XCOM, průběh misí je typickým krokovacím dungeonem a nejvíce připomíná Legend of Grimrock.
Úvod po prvním spuštění trvá sotva minutu, ve kterém je představen kompletní děj. Jako nový výkonný ředitel společnosti Special Agency dostáváme za úkol získat zpět nadvládu na městem Conglomerate. Zaměřit se máme primárně na sektor 451, který je zřídlem korupce, drog a násilí celého města. K ruce nedostáváme žádné předražené legionáře, ale jednoduše si můžeme nechat vyrobit klony. Se strategií “nas mnógo“ je poté naším úkolem vysílat je do sektoru 451, aby se pokusili splnit mise a v nejlepším případě se vrátili všichni, zdraví a ještě o pár zkušenostních bodů vylepšení.
S tímto základním příběhem nás hra seznámí formou několika řádků na úvodní obrazovce a rovnou nám nabídne vytvoření prvních třech klonů. Absence nějaké úvodní videosekvence, dabingu nebo alespoň animace je previzou zpracování celé hry. Pokud očekáváte naleštěnou grafiku, realisticky působící animace a příběhové cut-scény, sáhněte raději po jiné hře. Conglomerate 451 sází na minimalismus a s většinou herních prvků seznamuje pouze pomocí textových nápověd od robotky Clarisse.
V hlavním štábu je možné v několika oknech kontrolovat výbavu a zdravotní stav našich klonů, případně si nechat vyrobit jejich náhradníky, vylepšovat výzkumné středisko a připravovat se na mise. Těch je na výběr vždy několik s různým stupněm obtížnosti. Čím větší obtížnost, tím větší odměna. Ukousnout si velký kus koláče je až překvapivě snadné díky náhodně generovaným levelům, takže i na nejnižší obtížnost se mi stalo, že mě najednou přepadla parta tolika nepřátel, že postupně udolala všechny tři mé klony. A v tom je právě podobnost se zmiňovaným XCOM. Pokud naši kloni zemřou v akci, ztratíme je navždy. Jedinou možností je vyrobit nové a všechny zkušeností body se pokusit získat znovu. Alespoň již zakoupená vylepšení základny a výzkumu zůstávají a vy si tak nepřipadáte, jako kdybyste s každým novým klonem začínali úplně od začátku.
Náplň misí je plytká stejně jako příběh, který v sobě hra skrývá. Většinou v náhodně generované mapě máme pozabíjet všechny nepřátelé, občas je potřeba dohledat kartu, abychom otevřeli zamčené dveře, nebo sesbírali potřebná data roztroušená po mapě. Conglomerate je jednoduše krokovací dungeon v chladných ulicích futuristického cyberpunkového světa. Na začátku každé mise je někde poblíž postavený terminál, kde po hacknutí v podobě krátké minihry získáme výhodu pro danou misi. Vybírat můžeme třeba z odkryté mapy celé lokace nebo odemknutí všech dveří bez potřeby hledání karet. Po skončení mise si můžeme vybrat z návratu na základnu nebo dalšího prozkoumávání okolí.
Naši nepřátelé většinou nemají pokročilé zbraně a ohánějí se kromě holých pěstí jen pálkami nebo po nás střílí základními palnými zbraněmi. Naši tři kloni, což je maximální počet, který můžeme do jedné mise poslat, mají kromě několika typů útoků také možnost zvyšovat zpět své ztracené body zdraví a štítu, nebo posilovat statistiky svých zbraní. Hraje se pěkně tah po tahu a navíc pořadí bojovníků daného kola je znázorněno v pravém horním rohu obrazovky, což značně zjednodušuje možnosti plánování útoků. Důležitou roli hraje také vzdálenost od nepřátel, protože pravděpodobnost zásahu nepřítele se s narůstající vzdáleností snižuje, a to nemluvím o útocích, které lze vykonat pouze nablízko. Zde je hned jedna neférovost, která snad bude opravena v některém budoucím vylepšení. Nepřátelé se pokaždé, když jsou na řadě, mohou pohnout po mapě a ještě zasadit útok, zatímco pro naše klony kolo po pohybu na mapě končí, takže přicházejí o jednu možnost útoku. Navíc naši kloni vždy zabírají pouze jedno společné políčko, takže představa, že bychom poslali podporu dozadu, aby ostatním kryla záda, není možná.
Nepřítel po vyčerpání zdraví klesne na koleno, čímž je značeno, že postupně umírá. Buď do dvou kol zemře, nebo ho někdo z jeho kolegů dokáže oživit. Po vydání navíc nebylo možné zaměřit nepřítele, který stál za pokleknutým parťákem. O týden později to opravil jeden z updatů. Každopádně je jednodušší dát pokleknutému nepříteli co nejdříve ránu z milosti a neriskovat jeho návrat zpět mezi bojeschopné. Různé typy nepřátel mají různé sety útoků. Polonahý macho s holí je jasným ranařem nablízko, zatímco žena se samopalem se drží pěkné opodál a střílí ze zálohy. Animace útoků je u některých postav velmi pěkně udělaná, což bohužel ještě víc podrývá ty animace, které by stálo za to předělat. Některé postavy během nich dělají pohyby, kterých by lidské klouby nebyly schopné, a zabořují se při nich do okolních textur.
Design náhodně generovaných levelů je sice po čase repetitivní, ale zpracování špinavých temných ulic za deštivé noci je krásně atmosférické. Autoři přidali i možnost volného rozhledu kolem sebe, takže lze obdivovat krásu budoucnosti i jinak než jen z pevně zasazeného pohledu během jednotlivých kroků po mapě. Opakem špinavých ulic jsou vnitřní chodby a kanceláře, které jsou zářivě čisté, i když jejich zasazení do náhodně generovaného levelů je naprosto nelogické. Představte si, že se ocitnete na ulici v nedaleké budoucnosti, která jako by z oka vypadla ze scény seriálu Altered Carbon, projdete deštěm k první budově, ve které objevíte jen několik pravoúhlých chodeb bez dveří a na jejich konci je vždy prázdná kancelář s malou kasičkou na skříňce. V té najdete pouze body, které jsou rozdělené na dva typy měn. Každou se dá platit za jiná vylepšení v centrále. Ani z nepřátel nepadá nic jiného než měna. Loot v podobě nového oblečení či zbraní ve hře neexistuje.
Pryč z mise zpátky do centrály. Zpočátku máme odemčeny pouze tři typy klonů, kterým vybíráme jednotlivé útoky. Postupem ve hře se nám otevřou další dva typy. Každý klon má několik specifických útoků a pár dalších, které sdílí s ostatními typy klonů. Soldier a Bodyguard jsou typičtí válečníci, zatímco další tři typy tří jsou primárně jejich podpora. Jak si tým tří klonů poskládáme, je už čistě na nás. Kromě útoků a vylepšování skillů mohou si i naši kloni odnést z boje trauma, které buď vyléčíme za těžkou měnu ve zdravotním centru, nebo se smíříme s jeho negativními účinky. Navíc je léčený klon nejméně po dobu jedné mise mimo hru. Pokud se tedy zraní nový klon v jedné ze svých prvních misí, je jednodušší jej vyřadit a nahradit novým klonem. Logicky je tak lepší se starat o již vylepšené klony a neinvestovat zbytečně do jejich méně schopných bratrů ve zbrani.
Hra nám přišla v plně hratelném stavu, ale stále je znát, že se jedná o Early Access. Kromě již zmiňovaného zvýhodňování nepřátel při přesunu po mapě je znát také nevyrovnaná obtížnost. Občas i v lehké misi došlo k boji s obrovským množstvím nepřátel najednou, které nebylo možné udolat. Navíc v lehkých misích je tak minimální odměna, že je potřeba zpočátku je probíhat několikrát dokola, než si nahromadíte dostatek bodů na zakoupení některých vylepšení, se kterými si troufnete na těžší mise. Osobně mi velmi chyběl dabing těch několika dialogů, které ve hře jsou, stejně tak by se mi líbily i krátké filmečky, i kdyby šlo třeba jen o animace na nahrávacích obrazovkách.
Pro nadšence do krokovacích dungeonů je Conglomerate 451 možností, jak si vychutnat svůj oblíbený žánr ve sci-fi prostředí. Za cenu sotva patnácti Euro dostanete indie titul, který má před sebou ještě pár zásadních updatů, než bude hotov. Pro ty, kteří se stále rozhodují, bychom doporučili počkat si na finální verzi hry. U hry v aktuální podobě by se totiž mohlo stát, že by náhodně generovaná neférovost mohla znamenat rychlý konec nejen oblíbeného klona.
