Zajímavosti z GamePark blogů #2

V minulém díle jsme vám představili několik děl od Daymara. Konkrétně jeho Miláček davů byl po osmém díle ukončen a to na výsost důstojně. Poslední dva díly naleznete zde a zde. Firetightova povídka Vlajce do posledního dechu věrni, se dočkala šestého, sedmého a osmého dílu, nicméně konec se zatím nekoná.   

 Určitě spousta z vás zná Czech Soccer Manager. Komplexního fotbalového manažera, který si prošel skrze léta vývojem, až se z něj stal drahokam, jakým je CSM2002Final Edition. Autorovi Petru Vašíčkovi to ale nedalo a tak alespoň každý rok aktualizuje statistiky a tabulky pro aktuální ročník. Oggy^ se tomuto fenoménu české freeware scény věnuje od jeho počátků až do dnešních dnů.

„Na začátku listopadu roku 1998 se hra objevila poprvé na internetu, a i když ohlasy nebyly pouze kladné, získalo si tehdejší CSM99 poměrně dost příznivců. Nová verze začla opět od začátku, neboť byla programována v jazyce Delphi, který umožňuje programování aplikací pro MS Windows. Jednalo se o velký skok kupředu a 15. května 2000 tak vyšla zcela Czech Soccer Manager odlišná hra od verze 99, nesoucí název CSM2000."

 M*A*S*H* 4077, kultovní americký seriál, který si na pozadí války v Koreji dělá legraci snad ze všeho. Především však z války samotné a v neposlední řadě i z Franka Burnse, aka kuního ksichta. Perfektní černý humor, osobité postavy a neokoukané prostředí, to je to, co dělá z MASHe to, čím je. Frankie si pro vás připravil vyčerpávajícího průvodce.

„M*A*S*H což znamená: Mobile Army Surgical Hospital, tedy Mobilní armádní chirurgická nemocnice. Je veleúspěšný televizní seriál, který pojednává o životě lékařů za dob války, konkrétně v roce 1952, kdy probíhala Korejská válka. Film se však točil od roku 1972." 

 Dalším výjimečným seriálem, o kterém se Frankie rozepsal, je Červený trpaslík, britský sci-fi sitcom, který se odehrává na palubě těžařské lodi (překvapivě) pojmenované Červený trpaslík. Seriál je vtipný už jen svým osazenstvem totálních zoufalců, jež sestává z dost možná posledního člověka Davida Listera, Kocoura, který pochází z Listerovy zmutované kočky, přihlouplého palebního počítače Holly, potrhlého androida Krytona a v poslední řadě hologramu Arnolda Jidáše Rimmera. Prostě partička k pohledání… a co teprve situace, které tyhle individua dokážou zplodit.

„Red Dwarf neboli Červený trpaslík je kultovní seriál. Patří mezi nejlepší sci-fi sitcomy všech dob. Seriál se začal natáčet v roce 1986 (první řada) a poslední (osmá řada) se natočila roku 1999. Vznikl pod hlavičkou britské televize BBC." 

 Frankie a El Bunda, to je Ženatý se závazky. Legendární seriál stanice Fox, kterého se natočilo na jedenáct sérií. Rodinka ztroskotanců – prodavač bot a jediný výdělečně činný člen rodiny – El Bunda, jeho neschopná žena Peggy, neúspěšný sukničkář Bud a hloupá blondýnka, která naopak o partnery nouzi nemá – mladá Kelly Bundová. Seriál se stal protipólem rodinným seriálům a komediím z 80. let, které ukazovaly nesmyslnou a fiktivní idylku Ameriky.

„Proto vypadá El Bunda jako mužská troska. V seriálu nikdy nehrály slavné Hollywoodské celebrity, zato se stále na obrazovkách promenádují krásné ženy z časopisu Playboy, na kterých by většina chlapů oči nechala.“

 Víte co máte dělat, když spadnete s automobilem do vody? Víte jak se zbavit útočícího aligátora, nebo žraloka? Dokážete si představit, co byste dělali, kdyby se vám neotevřel padák, kdyby vás zavalila lavina, nebo jste si zapomněli klíče od baráku? Frankie vám na toto všechno odpoví ve svém (prozatím dvoudílném – 1. díl, 2. díl) článku „Jak přežít.“ Aneb několik rad, které snad nikdy nebudete potřebovat. 

„Vídáme to v akčních filmech. Hrdina si většinou poradí snad se vším, co mu zkříží cestu. To však platí i pro nás v reálném životě. Nikdo neví, kdy na něj číhá a kdy bude muset prokázat statečnost hodnou akčního hrdiny a zachránit i něčí život.“

 Legendární skupina Led Zeppelin si 10. prosince, po 19-ti letech, odehrála společný koncert. A že to dědkové pořádně nakopli! V článku naleznete několik videí z koncertu, několik nejslavnějších písní, ale především ódu zapáleného fanouška této rockové skupiny. Co myslíte vy? Je správné, aby se takto vraceli, nebo jejich hudbě už odzvonilo? Na 20 milionu lidí si to zřejmě nemyslí!

„Je to od nich hloupost dělat takovýto reunion? Je to nesmysl aby si v šedesáti hráli na mlaďochy? Není. Oni to nedělají pro peníze nebo pro slávu. Obojího mají více než dost… Udělali to pro přítele, který jim v začátcích velice pomohl a 14.12.2006 opustil tento svět."

 Pamatujete si na poslední rozhovor na Gameparku? Já taky ne. Už je to poměrně dávno a tak se element rozhodl, že se pustí do rozhovorů sám. První, koho vyzpovídal, byl admin Call of Duty – Deater. Co na sebe všechno prásknul? Čtěte…

„Jak vidíš tento blog? Doufám „originální blog.“
Tak jseš první co mě tahle vyzpovídal, je to poměrně zajímavý a další věc na kterou nezapomenu v online životě, že taky někdo zakopnul o takovýho sopla jako je Deatr :D"
  
 Na pozadí krize mezi Izraelem a Palestinou nás Xaint seznamuje se strategií a pohnutkami Palestinských teroristů pro používání raket země-země – legendárních ruských Kaťuší aka Stalinových varhan a raket Kassám, pojmenovaných po „hrdinovi“ Palestinců a teroristických brigádách, jež tyto rakety používá k demoralizaci Izraelského obyvatelstva. Článek doslova kypí informacemi, protože se nevěnuje skutečně jen vyjmenování faktů, ale dokáže poučit i o celkové situaci v oblasti Středního Východu.

„Každá teroristická organizace okolo Izraele má své vlastní vývojáře zbraní, kteří dali vzniknout řadě více či méně podařených nástrojů na zabíjení, např. rakety krátkého doletu, protitankové zbraně, minomety atd.

 Legendární série od Maxisu, to je Sim City. V článku jsem se snažil nakousnout historii firmy, kdy se zakladatelé Will Wright a Jeff Braun rozhodli pro vznik série Sim City. Dále jsem se naťukával i ostatní produkty, ale celé to směřovalo k jedinému – Sim City 2000! Dle mého názoru dodnes nepřekonaný (druhý) díl této budovatelské strategie, kterému se věnuji podrobněji v nostalgické retro-recenzi. Nakonec můžete kliknutím podpořit i městečko Gamepark!

„Firma Maxis Software byla založena Willem Wrightem a Jeffem Braunem. Jejich herní prvotina – Sim City vyšla v roce 1987 původně pro Commodore 64, ale ve značně ořezané verzi. Investoři projevili zájem o port pro PC (= větší možnosti) a tak vznikla první verze Sim City, tak jak ho známe.“

 Prsatá archeoložka Lara Croft se stala středem zájmu Zm3TkKa, který nás seznamuje s jejím (pochmurným) životopisem. Ale to není vše. Dozvíte se, co je zhruba náplní každého z mnoha dílů, jež série Tomb Raider obsahuje. A jako bonus dostanete nášup těch nejlepších koček z her, které „zapózovaly“ pro pánský časopis Playboy! Docela by nás zajímalo, která z těch kočiček se vám líbí nejvíc, bude to červenovlasá (a lehce SM-like) Bloodrayne, nebo třeba Avalon z Hellgate: London, Enrica Villablanca ze Splinter Cellu, či snad právnička Carla? Vyjádřete se v komentářích!

„Když byla ještě mladá, utrpěla spoustu tragédií, její oba dva rodiče zemřeli a ona byla odkázána se starat sama o sebe. Možná to jí pomohlo v kariéře Indiana Jonese v dámském pojetí.“

 

 Call of Juarez je přibližně rok starou hrou, která, ačkoliv měla velký potenciál pro zaplnění díry na trhu, příliš neuspěla. Především příběhem a prostředím neskutečně atraktivní hra vás pasuje do dvou rolí. Mladého Mexičana Billyho „Candlea“ a fanatického kněze Reverenda Raye. Příběh se odehrává na Divokém západě v 19. století, takže si pište, že vás čeká spousta přestřelek i s několika speciálními vlastnostmi. Osobně bych hru přirovnal k takovému Call of Duty 4 z Divokého západu. Proč? Odpovědi naleznete v kompletním článku.

„Reverend Ray je tak trošku terminátor. Jeho brnění vás dokáže ochránit proti většině střel, jež vás trefí, ale proti pušce, či brokovnici je i želežný plát málo. Úžasnou vlastností je vytasení obou koltů z pouzder a efektní bullet-time…“

Po delší době (a ačkoliv sliboval, že už to neudělá!) se phiz vytasil s novou erotickou povídkou ze seriálu Erotismo. Nový příběh je sice trošku kratší, ale neztratil nic ze svého osobitého neútočného stylu. Rozhodně doporučuji k… četbě před spaním…

Sraatschův Syndrom, ne, to není název nové nemoci, i když, mohl by být. Mistrovsky napsaná třídílná povídka (1. díl, 2. díl, 3. díl), připomínající Stephena Kinga, ale tak trošku i Philipa K. Dicka. Nemocná žena, faustovská smlouva s ďáblem a především text, který vás přiková k židli za jedním vyšším posláním…

Tři sekundy. Tak málo stačí člověku ke změně názoru o 180°, co když to ale nejde vrátit? Další z geniálně napsaných Sraatschových povídek. Text, z kterého vás bude mrazit v zádech. Povinná četba pro sebevrahy. Tohle vám vyžene chmury z hlavy! 

Co dokáže člověk zplodit, když je v depresi? Kromě toho, že si během čtení Sraatschových tří sekund rozmyslí to vystřelení mozku (anebo uchlastání se k smrti), z toho může vzniknout i poměrně zmatený, přesto však zajímavý výplod Choré mysli. Sám jsem toho příkladem.  

Wastův „fejetonek“ z návštěvy erotického veletrhu, aneb jak malý „wastík“ do světa vyrazil. Postkomunistická doba byla dobou objevů na všech polích a to i těch erotických. „Jedinečný příběh o statečnosti tří mužů…“

Povídka, kterou jste si mohli přečíst ještě na Gamezone jako článek dne! Xaint tvrdí, že je vydána jen pro pořádek, protože budou následovat pokračování, nic to ale nemění na tom, že je to velice povedené čtení z herního prostředí Call of Duty. 

Daymare se pokusil o povídku z úplně jiného soudku, než byla jakákoliv jeho předcházející práce. Zajímavé dílko z prostředí východní fronty za druhé světové války vypráví krátkou a poslední kapitolu ze života jednoho ruského vojáka. Ne, nebyl to hrdina… Ve válce není hrdinů. 

---

Nakonec zde máme krátký rozhovor s bloggerem, který jak naše krédo hlásá – nemusí být dokonalý, ale z řady rozhodně vyčnívat musí… O tom, že to s tím vyčníváním bere vážně vás snad přesvědčí sám:

Q: Ahoj Xainte, poprosím tě, aby ses nám představil, řekni nám, kde pracuješ, teda jestli to není tajné, jaké jsou tvoje záliby…

A: No, takže: Je mi třicet let, žiju ve svém, téměř sto let starém domečku kousek od Příbrami, spolu se svou dlouholetou přítelkyní a dvěma potkaními slečnami. Pracuju jako správce sítě v jedné farmaceutické společnosti, ale moje práce snů vypadá jinak 🙂 přeci jen, po patnácti letech v oblasti IT bych si počítače rád nechal už jen jako hlavního koníčka a dělal něco úplně jiného.

Když už jsme u těch koníčků – tak kromě počítačů mě baví toulání se přírodou, bojová umění (v současnosti izraelská Krav Maga), v posledních letech mě začalo bavit plachtění na malé plachetnici Štír po Orlíku a už dlouho je mým životním stylem přežití v přírodě a military styl. Když někdo vidí, co všechno nosím s sebou v batůžku kromě notebooku, tak jen kroutí hlavou 🙂

Jinak také rád čtu, nejraději scifi a fantasy…

Jo a taky už měsíc mě strašně baví sledovat anime Naruto, kdo zná, určitě se mi nediví 🙂 naučil jsem se i jedno japonské slovo – Baka (= pitomec).

Z méně tradičních koníčků rád vařím pivo – když se to má vařit správně, tak je to dřina na celý den, ale mě to opravdu baví. Pak ještě hraju na flétnu (občas), když se naskytne příležitost tak si rád zahraju v nějakém filmu (tak třeba jsem hrál ve filmu DOOM) a tak… no a pak mi má zbývat na hraní čas 😀
 

    

Q: Vidím, že máš rád (nejen) vojenskou historii. Pověz nám, o co přesně se zajímáš nejvíc, jakou výzbroj používáš…

A: Jak už jsem se zmiňoval, vyznávám military styl života. Jenže dlouho jsem byl sám s podobným zaměřením široko daleko, jsem totiž z malého města. Ani na vysoké škole jsem nikoho podobného nepotkal (studoval jsem výpočetní techniku, a všichni se tam zajímali jenom o počítače – zvláštní…), takže až ve dvaceti jsem v Praze narazil na bandu nadšenců, kteří se zaměřovali na izraelskou armádu. Takže mě nejvíce zajímá izraelská, a kupodivu i ruská armáda. Výstroj používám standardní – taktická vesta, neprůstřelná vesta, helma, spousta drobného vybavení, naprostá většina jsou originály. Jako zbraň používám stejnou, jako naše vzory od izraelských průzkumáků Sayeret Nahal, tj. M4A1 s granátometem. Jsem hrdým majitelem její airsoftové verze, i když jsme airsoft již před několika lety opustili a věnujeme se téměř výhradně jen military.

Svoje zkušenosti jsme už použili o povodních v roce 2004, kdy jsme byli nejen díky svému vybavení plně autonomní skupinou, takže jsme zasahovali nejen v Praze, ale i v okolních městech a vesnicích… nakonec jsme tenkrát skončili kdesi u Děčína.

Q: Jaké hry máš nejraději? Hraješ třeba v nějakém klanu?

A: Vzhledem k mému věku jsem se uchytil pouze v „klanu třicátníků“ –HJT, Hrajem Jen Tak. U nás hrajeme jen když máme chuť a čas, což mi naprosto vyhovuje. Kluci jsou prima a pohodáři, jsem rád, že jsem je poznal 🙂

Hry? No, já jsem ještě ze staré školy, takže mě se nejvíce líbily staré gamesy pro DOS, například ze strategií dosud nemá konkurenci UFO a z akčních dodneška hraju Magic Carpet 2. Na nové gamesy nemám počítač (grafika GeForce 3), takže jsem nejnovější hru spustil Far Cry, to byla skvělá věc, ze strategií Company of heroes (ta mne opravdu bavila), a samozřejmě naše klanové Call of Duty 1 a 2.

Bohužel se musím přiznat, že mi hraní vůbec nejde, skóre mám většinou tak 20 smrtí na 3 fragy. Samozřejmě bych se mohl zlepšit každodenním tréninkem.

     

Q: Jak ses dostal ke Gameparku, ke psaní blogů a nakonec i k psaní povídek? Psal jsi již dříve, nebo tě to chytlo „až teď?“

A: Píšu už od gymnázia, kde mne k psaní dovedl spolubydlící na internátu, který sám psal velmi dobře. Moje první věc byla romantická povídka, i když děvčata by z ní asi moc nadšená nebyla, přeci jen moje představa romantiky je trošku odlišná. Psal jsem ji tekrát celou noc, protože mi nápady chodily skoro samy, tak mi přišlo škoda toho nevyužít. Pak jsem začal psát scifi a fantasy – a s občasnými dlouhými prodlevami píšu v podstatě dodneška.

Q: Podaří se mi z tebe vypáčit, co chystáš dále?

A: No, teď přepisuju jednu svojí starší povídku z prostředí vězeňské planety, ale už přemýšlí o něčem novém – hrozně mě láká svět Spellcross – hordy orků a temných elfů proti současným zbraním, létající démoni proti útočným helikoptérám a podobně.

Díky za rozhovor a přeju hodně úspěchů v dalším psaní.

Není zač. Užívejte si počítače, ale zkuste od něj občas taky vstát 🙂 zpočátku vás to možná nebude bavit, ale třeba tomu přijdete na chuť 🙂
A jak by řekli airsofťáci, „uvidíme se přes mířidla“ 🙂