Rozhovor se Sheemou

Zdravíčko Sheem4^, již předem Ti děkuji za čas, který věnuješ tomuto rozhovoru, protože vím, že jsi pracovním i osobním životem velmi vytížený.

Není zač, Lorde, pracovní vytíženost byla, je a zajisté bude stále pestrá.

Začněme pěkně od základů. Volba nicku je svobodnou záležitostí každého netového závisláka. Používal jsi v minulosti jiné nicky? Proč u Tebe nakonec zvítězil tento nick, ačkoliv není (pro zasvěcené) příliš originální a do anonymity Tě zahalující?

Uplynulo už hodně nocí od prvního okamžiku, kdy mne hra zažádala o zadání přezdívky a já zadal něco jiného, než křestní jméno. Tuším, že šlo o druhý díl Age of Empires, který se na toho času “vyspělé” technologii připojení dal vcelku plynule hrát. Pamatuji si, jak jsem s obavami, že přezdívka nebude unikátní, zadával do pole nickname přezdívku “Blood”. Nevyšlo to. A tak vznikla smíšenina z této přezdívky a prvních 3 písmen mého jména – “BloodPat”. Až o několik měsíců později přišla na svět současná podoba mého nicku – “sheem4”, která představuje písemně poangličtělou zkomoleninu mého příjmení.

Když už jsi zmínil své příjmení, co kdyby ses nám představil kompletně? Záleží jen na Tobě, kolik toho o sobě čtenářům prozradíš, PIN si ale raději nechej pro sebe :).

Jmenuji se Patrik „sheem4^“ Šimek, žiji v Praze a zanedlouho oslavím jednadvacátý rok života. Pracuji ve firmě AllStar jako programátor GameParku. V osobním životě je pro mne nejdůležitější rodina, přítelkyně, přátelé a můj kocour Ričík. Většina blízkých známých mne zná jako admina „důchodce“ a bývalého hráče UT/UT2003/UT2004, vzdálenější jako programátora turnajového systému T-SYS a nové KlanBáze. Díky svému vzrůstu (204cm) se honosím titulem „prostorově nepřehlédnutelný člověk“ :-). Ve svém volném čase si rád zahraji kulečník, stolní fotbálek, zapařím WoW nebo zajdu s přáteli na pivko.

Čím vším je sheem4^ pro GamePark a pod kterými projekty je podepsán svým jménem?

Sheem4^ je pro GamePark jen malá oddaná postavička s velkou trpělivostí a nadšením, která nechala kus svého života při tvorbě projektů, které většina zná pod jmény T-SYS, Klanbáze, Blogy či GamePark.eu. Mimo to je krví podepsána pod řadou menších „fičur“. V současné době pracuji na dalších rozšíření anglické mutace GameParku, která přinese hráčům mimo řadu nových „vychytávek“, také anglickou Klanbázi. Do budoucna plánujeme rozšíření o další větší sekce, nicméně v tuto chvíli by ještě nebylo vhodné o nich mluvit.

Tímto bych zároveň poprosil hráče, aby měli pochopení pro občasný výskyt chyb, neboť nikdo není neomylný a svým přístupem se spíše než o nadávání, snažili o pomoc a odladění chyb, které jsme při testování vyladit nedokázali. Děkuji za celý vývojářský tým.

Tvá práce pro GP se může zdát z jistého úhlu pohledu stereotypní, nezamýšlíš v budoucnu změnit práci či jsi naprosto spokojený se současným stavem?

Spokojenost je slovo, pod kterým vidí každý něco jiného. Z mého pohledu je na vrcholku spokojenosti to, jestli člověka práce baví či nikoliv a v takovém případě mohu říci, že mne práce skutečně baví. Odmala mne bavily hry a u těch jsem zůstal. A spokojen jsem i přes to, že se nacházím na druhém konci – sám nehraji, nýbrž dělám vše proto, aby ostatní hráli a bavilo je to.

Jak vypadá Tvůj běžný pracovní den? A jak by měl vypadat Tvůj ideální den?

Do nového dne se probouzím většinou kolem deváté hodiny ráno. Pominu-li základní činnosti, které po ránu lidé dělávají, odjíždím o půl desáté do práce, kde setrvám do chvíle, kdy mozek přestane vnímat význam písmenek na monitoru. S instrukcemi IF = TRUE THEN se vydávám na nejbližší benzínku. Po zbytek večera jsem ve společnosti přítelkyně či přátel. Občas se stane, že mne chytne nemoc zvaná workoholismus a prosedím u práce celou noc :-). A ideální den? Ten by musel být tak desetkrát delší, abych stíhal kromě práce také více mimopracovních aktivit, strávil více času se svou přítelkyní a věnoval více pozornosti rodině a přátelům. Samozřejmě by se hodil i úměrný desetinásobný plat :-).

Mnoho hráčů na GP by se rádo stalo adminy, jakým způsobem se to poštěstilo Tobě?

Možná to byla touha po popularitě, možná touha po organizování něčeho. Už si přesně nepamatuji, co mi probíhalo hlavou, když jsem posílal na vedení tehdejší GZ email s otázkou, zda nepotřebují admina pro UT2004 sekci. Prostě jsem to zkusil a odezva ze strany vedení byla k mému překvapení kladná. Nikdo v tu dobu ani nepředpokládal, že to dotáhnu až na post programátora :-).

Jaké byly Tvé herní začátky? U které hry jsi strávil nejvíce času?

Vezmu-li v úvahu, že se okolo počítačů pohybuji již přes 15 let, bylo herních zážitků více, než je zdrávo. V tu dobu, kdy jsem se poprvé dostal k počítači, byly na špici hry typu Winter/Summer Games a Keen Commander, Crystal, Retailer apod. Toho času jsem pařil na stroji (nevím, jestli se tomu tak dá ještě dnes říkat) AMD 386 SX se 4 MB RAM. Doba šla dál a tuším, že to bylo v pětadevadesátém, kdy jsem k vánocům dostal tolik vytoužený Broken Sword. Tuto hru, která se díky své vyspělé grafice a vynikajícím příběhem stala kultovní záležitostí, si s radostí zahraji i dnes. Od té doby mi pod rukou na myši klávesnici prošlo mnoho her. Za zmínku stojí určitě kousky jako Tomb Raider, Atlantis, Sacrifice, Half-Life a v neposlední řadě také Unreal Tournament, který mi spolu se svými pokračováními změnil život. No a v době současnější mne kromě World of Warcarft velmi zaujal Prey, který mne nadchl svou akčností a hlavně měnícími se gravitačními poli.

Neměl jsi někdy osobní problémy způsobené tím, že jsi u PC trávil příliš mnoho času?

Na tuto otázku jsem si nikdy nedokázal odpovědět. Je pravda, že jsem u počítače proseděl mnoho dní, měsíců a let, ale kromě negativních stránek jsem objevil i mnoho stránek pozitivních. Poznal jsem mnoho skvělých lidí, zažil jsem spoustu parádních akcí a v neposlední řadě jsem si hraním zachránil játra a ledviny, když jsem na otázku „Jdeme pít?“ odpovídal „Dneska nemůžu, máme zápas“ :-). Uvážím-li, že mne dnes živí práce, ke které jsem se dostal díky hraní, nelituji dne, kdy jsem poprvé spustil UT a stiskl tlačítko Multi Player. Vrátím se ale k položené otázce. Osobní problémy mají mnoho tváří. Jednou z těch, která mne při hraní potkala, byla osamělost. Člověk ani nedokáže žít společensky, když celý den hraje a trénuje, aby při večerním zápase s týmem, po jehož tagu před nickem touží, ukázal, že na to má. Bylo to jako sport – touha po výhře, nervy v kýblu, pot tekl proudem. Zeptáš-li se však na ulici náhodně procházející neznalé osoby, jaký má názor na počítačové hry a „profesionální“ hráče, málo kdo bude povídat pozitiva. Je to veřejnosti příliš uzavřené sportovní odvětví (mám na mysli jen české luhy a háje, v mnoha zemích je to jinak) a pochopení pro hráče mají většinou pouze samotní hráči nebo lidé, kteří se okolo hraní pohybují. Ale nic netrvá věčně. Časy se mění a člověk mění priority. Každá hra má svou životnost a životnost své komunity. Většinou jsou to právě autoři hry, kdo komunitu usmrtí tím, že vydají pokračování úspěšné hry a komunitu tím roztrhnou na dvě hádající se půlky. Co je tedy lepší, CS 1.5, 1.6 nebo Source? :-).

Zahraješ si čas od času nějakou starší hru i nyní, nebo se v současné době věnuješ pouze těm novějším? Jsou moderní hry výrazně jiné než ty ze staré školy?

Není to tak dlouho, co jsem ležel v nemocnici, neschopen většího pohybu do ruky uchopil myš a na roky starém notebooku nainstaloval výše zmíněný Broken Sword. I přesto, že hru znám od začátku až do konce jak své boty, její hraní jsem si náramně užil. Kvalitní hra neztrácí na svém kouzlu ani po letech. Za ty roky se trh ohromně naplnil a originální hra se už jen těžko hledá. Vzniká hodně remaků starých her nebo pokračování oblíbených sérií, založených spíše než na hratelnosti, na vyspělé grafice a efektech. Jednou z mála výjimek současné doby je například Darwinia (uživatelé Steamu zajisté vědí, oč se jedná). Jde o těžkou komerci, kdy vývojáři programují hry pro platformy založené na vyspělých technologiích, které si hráči musí ze nemalý peníz pořídit. Na druhou stranu, kdo v dnešní době upřednostní 16ti barevné prostředí nízkého rozlišení před barvami oplývajícími krajinami a realisticky vypadajícími postavami?

Jaký je Tvůj názor na cheatování? Cheatoval jsi někdy?

Lhal bych, kdybych řekl, že jsem si někdy nezkusil nějaký z těchto „hru kazících“ prográmků. Chvíli to bylo i zábavné hrát s jednou rukou na klávesnici, v druhé držet rohlík s máslem a po patnácti minutách Instagibu být na seznamu hráčů s nejvyšším počtem fragů první. Ale to se prostě nedá provádět, když hráč patří svým způsobem mezi přednější hráče na scéně a síly s ostatními měří i při off-line akcích. Největší radost přeci člověk má, když dokáže svého protivníka přemoci svými silami, o to víc na off-line akcích, kdy hru sledují desítky jiných lidí a po odehraném zápase si s úsměvem na rtech oba podají ruku a pogratulují si. Z tohoto pohledu jsem vždy na on-line hraní koukal. Tím jsem chtěl naznačit, že kdykoliv jsem některý z prográmků použil, bylo to buď ze zvědavosti v single playeru nebo za účelem zkoumání v roli admina.

Prožil jsi díky Internetu něco nezapomenutelného, ať již se jedná o nějaký herní zážitek či jakýkoliv jiný?

Budeš se divit, ale něco nezapomenutelného mne potkalo jen velmi nedávno. Zhruba dva týdny zpět jsem od mého známého se slovy „Moc pracuješ, tohle Ti pomůže.“ dostal World of Warcraft. Název hry mi samozřejmě nebyl neznámý, nicméně obsah pro mne přesto představoval určité tabu. Na jednu stranu jsem pociťoval radost, na stranu druhou se mi vybavovala slova mého známého, který na veškeré žádosti odpovídal: „Ještě si dam jeden questík a zařídím.“. Samozřejmě jsem se kladného vyřízení v blízké době už nedočkal. A tak jsem i přes všechny varování mého dobrého svědomí do světa WoW ponořil. Právě to se stalo nezapomenutelným zážitkem, neboť něco takového, co nedokáži slovy vyjádřit jsem ještě nezažil. Dokonale propracovaný, do poslední mouchy vychytaný systém živého pohádkového světa. Až teď jsem pochopil jaké to je, když ti volají kamarádi a ty odpovídáš „Ještě si dám questík a …“.

Rád bych zmínil i zážitek, který je herní jen tak na půl a tím byla WGT. Akce, na kterou ještě dodnes v dobrém vzpomínám a přeji si, aby další akce byly přinejmenším stejně tak kvalitní jako tato. Velký dík patří všem lidem, kteří se na akci podíleli, neboť hravě zvládli i ty problémovější partie akce a ve volném čase s nimi byla dobrá zábava.

Jak se stavíš k u nás velmi rozšířenému problému softwarového pirátství?

Podstatné je koukat na problematiku z druhé strany pohledu. Rozhodně by mi nebylo příjemné, kdybych strávil několik let života pracemi na softwaru, jež by se několik minut po vydání šířil všemožnými prostředky ke sdílení v síti internetu. Motivací výrobců je právě finanční zisk z daného softwaru, díky němuž se nejen uživí, ale získají prostředky pro tvorbu dalšího projektu. Proto se v mé knihovně místo knih nachází mnoho krabic od her, jejichž autorů si svým způsobem vážím a podporuji je v další práci na neméně kvalitních produktech. Další stránka problematiky jsou ceny za software, které absolutně odmítají pravidlo „méně je někdy více“. Myslím, že tato strategie by vydavatelům a výrobcům snesla modré z nebe. Třeba se pletu, uvidíme časem.

Na chvíli teď zapomeňme na to, že máš přítelkyni a jsi s ní spokojený. Jaké vlastnosti, ať již povahové či týkající se vzhledu by měla mít ideální žena? Líbí se Ti nějaká tuzemská či zahraniční celebrita?

Vztah s dívkou je o kompromisech. Čím méně kompromisů musí ti dva udělat, tím více se dá mluvit o idealitě. Rozhodně mne neuchvátí krasotinka v minisukni s ladným pohybem v bocích, jejíž inteligenční kvocient nepřesahuje bod mrazu. Z mého pohledu je to hlavně o „jiskře“ a o očích. Oči o člověku řeknou mnoho a krom toho je to část těla, na kterou se koukáme nejčastěji. Ať při mluvení, pozorování či flirtování. S tím souvisí tak trochu i poslední část tvé otázky. Právě díky očím u mne vítězí Cameron Diaz. Když už jsi narazil na toto téma, nedokáži si odpustit výrok mě neznámého člověka, který se mi nedávno donesl: „ako taka sexica mohla chodit s chlapcom, ktory ani nevie, ci ma alebo nema externu ip“.

Jak bys stručně charakterizoval sám sebe?

Sám víš, jak je těžké mluvit o sobě samém, jak v pozitivech, tak v negativech. Ale docela trefně mne charakterizuje horoskop. Ačkoliv na podobné „šalamounoviny“ nevěřím, ten někdo, kdo to psal, se docela trefil :-). Z těch pozitivních vlastností jsem tam našel například trpělivost, pracovitost nebo bezstarostnost. Z negativních uvádějí tvrdohlavost či vypočítavost. Poslední jmenovanou vlastnost hodnotím v současném světe spíše jako pozitivní.

Na co jsi ve svém životě pyšný a naopak?

Možná na to, co jsem za svůj relativně krátký život dokázal, ale nevím jestli jsem ve svém životě na něco pyšný. Už odmala se ženu za svými sny a každý splněný sen by se dal nazvat pýchou. Ale takto to necítím. Nazývám to spíše radostí z toho, že jsem něco dokázal, nikoliv pýchou.

Kdybys mohl vzít zpátky jeden svůj čin, jednu chybu z minulosti, které lituješ, o co by se jednalo?

Jeden z mých životních cílu je život bez hádek a nenávisti. Snaha o dobré vztahy s okolím se však čas od času změní v hádku, ze které může vyplynout i zmíněná nenávist. Je v mém životě pár takových momentů, kdy jsem udělal chybu a to jsou přesně ty činy, které bych chtěl vrátit.

Jak už zde bylo zmíněno, jsi pracovně velmi vytížený člověk. Čím si udržuješ duševní pohodu?

Doprovodným prostředkem při každodenní práci je mi hudba. Záleží hodně na náladě a na druhu práce, kterou zrovna dělám. Při vymýšlení náročných pasáží mě uklidní pomalá hudba interpretů Enya či Sarah Brightman, při pouhém psaní již předem promyšlených pasáží si poslechnu i něco tvrdšího, jako například Nightwish, Within Temptation či Muse. Naskytne-li se v průběhu dne volnější chvíle, zajdu rád do kina na nějakou pohádku. Ne náhodou najdeš v mé sbírce DVD původní ručně malované a animované verze pohádek Walta Disneye nebo některé novější záležitosti jako Hledá se Nemo či Mrtvou Nevěstu.

Rozhovor je u konce a s ním Tvá poslední odpověď, kterou narozdíl od zbytku textu budou stoprocentně číst naprosto všichni (takoví jsou čtenáři GP). Za všechny hráče GameParku bych Ti chtěl poděkovat za Tvou péči o náš herní svět a také popřát mnoho zdaru v životě. Na závěr nám můžeš sdělit naprosto cokoliv, co Ti leží na srdci. Celý svět Ti naslouchá 🙂

V první řadě bych chtěl poděkovat všem hráčům za projevenou přízeň a trpělivost, kterou s námi v začátcích měli, neboť jen díky nim tu ještě jsme a jen díky nim tu možná ještě nějaký ten pátek budeme. Děkuji své rodině a přítelkyni, za podporu, která je při mé práci psychicky náročné práci téměř nezbytnou záležitostí. Rád bych pozdravil i všechny kolegy, kolegyně, adminy a adminky, mezi nimiž jsem našel řadu dobrých přátel, kterých si velmi vážím.