Upozorňujeme, že tento článek není vhodný pro slabší povahy, náboženské fanatiky, děti ani mladistvé. Jeho obsah může být shledán jako konfrontační, pobuřující a silně nekonvenční vzhledem k převládajícímu statusu quo. Cílem článku dále není propagace násilí, sexu ani zvrácenosti lidského ducha. Autor NENÍ zodpovědný za případnou psychickou újmu v jakémkoliv rozsahu.
Možná už jste si zvykli, že kromě standartních recenzí si tady na gameparku občas uděláme výlet v čase – někdy rovnou za celou sérií, jindy za konkrétní hrou. Dnes se přesuneme do roku 1996 a přiblížíme si doslova „nejzvrácenější a nejbrutálnější“ hru herní historie. Mnoho lidí mělo tehdy pocit, že Harvester už je prostě „přes čáru“, protože tam, kde si Carmageddon nebo Mortal Kombat dělali v podstatě srandu, tam bral Harvester vše naprosto vážně. Tahle hra je opravdu zlá, a to bez jakýchkoliv servítek. Český herní redaktor Michal Rybka ji dokonce onoho času přirovnal k „satanistické iniciační literatuře“, čímž se prozradil, čím rád listuje ve volném čase. Nemyslete si však, že by šlo snad o primitivní bezúčelnou brutalitu, která vás má bavit tím, kolik okolo cáká krve. Skutečnost je spíše opačná. Příběh Harvesteru je velmi komplexní, zanechá ve vás nejednu otázku, přičemž nabídne nejednu metafyzickou myšlenku a abyste viděli, že nepřeháníme – dodnes vznikají na YouTubu videa, která řeší nevyřešená místa a otazníky právě ohledně příběhu Harvestera.
Aby byl náš výlet v čase poctivý, neobejdeme bez drobného nastínění příběhu (však je to adventura), ale nebojte – žádné zásadní spoilery se konat nebudou! I ti z vás, kteří jsou na mysli více „sick“ a budou si chtít hru zkusit na vlastní kůži (chce to odvahu), mohou číst vesele dále. Pokud patříte mezi pamětníky a letmo mrknete po screenshotech, možná se vám vybaví nebo připomenou tituly jako „Phantasmagoria“, „I have no mouth and I must scream“ nebo „Dark Seed 2“ (to byla adventura na motivy umění H.R. Gigera), což jsou jinak hry, ke kterým býval Harvester v dobových recenzích přirovnáván, přesto však s jedním rozdílem. Harvester byl tehdy vnímán jako „mnohem temnější“, a to nejen kvůli explicitní brutalitě, ale třeba také kvůli skutečnosti, že oproti předchozím zmíněným titulům neměl dobrý konec – měl jen špatný a ještě horší. Zároveň šel opravdu v mnoha ohledech zcela záměrně až na hranu, i když z dnešního pohledu místy nadsázka prosakuje. Možná jste si také všimli, že všechny postavy jsou digitalizované, již tehdy přes technologii green screen.
Náš příběh začíná ve městě Harvest, v pokoji mladého může Steva Masona, který se probral a vůbec nic si nepamatuje – odborně se tomu říká amnézie. Sejde po schodech dolů, kde nachází svého mladšího bratra a vzápětí matku. Všichni se s vámi baví, jako byste byli běžnou součástí městečka Harvest a každý vás zná. Jakmile přitom začnete ba jen naznačovat, že si nic nepamatujete a třeba se vyptávat, kdo jste nebo jak jste se sem dostal, vaše intence je okamžitě zahrána do outu a každý se vám jen vysměje se slovy: „You were always a kidder, Steve!“. Tohle vám řekne skutečně každá z postaviček města Harvest, a proto veškeré naděje na to, že by vám snad někdo osvětlil vaši situaci, můžete nechat uhasit. Všechno budete muset odkrýt vlastním úsilím a ničím jiným. Objevili jsme se tedy ve měste, kde nikoho neznáme, nevíme, kde jsme, ale všichni nám říkají, že jsme známý vtipálek. Jak budete postupně rozmlouvat s jednotlivými postavami, brzy přijde řeč na nějakou lóži.
O té se pravděpodobně jako jedna z prvních zmíní už vaše matka, ale co bude vskutku podivné je to, že celé město, jako by vám vsugerovávalo, že pokud snad chcete něčeho dosáhnout, je nutné být členem této lóže. Dokonce i někteří ostatní obyvatelé Harvestu o to usilují a příliš se tím netají. Nevíme tedy vůbec nic, a pokud chceme nějakou odpověď, je třeba proniknout do lóže. Ještě než se o to začneme pokoušet, můžete si však ověřit, jak moc jsou vývojáři zvrácení. Když vedete dialog s nějakou postavou, můžete vybírat z několika před-vybraných možností, ale také napsat téma vlastní. Zkuste se tak vaší vlastní matky zeptat na „sister“ a následně „fuck“ 🙂. Když už jsme u toho, možná vás překvapí, že hlavními designéry této hry je manželský pár, který se rovněž nechal digitalizovat. Ženu potkáte ke konci hry v lóži a v kuchyni můžete zase vidět jejich miminko. Ač ve hře vystupuje jako „sister“, je to chlapeček, kterému je dnes k 25 rokům a těší se dobrému zdraví.
Vraťme se však zpátky k vašemu úkolu. Vše nasvědčuje tomu, že je třeba navštívit onu lóži. Ještě předtím, než však opustíte domov, nezapomeňte vzít u dveří z krabice noviny a dát je před domem mladému chlapci. Je to poněkud divné, ale je třeba to dělat každý den (ve hře je příběhově 5 dní)! Pokud chlapci noviny nepřinesete, dost ho naštvete a uděláte-li to opakovaně, vytáhne na vás bouchačku se slovy, jak jsou lidi debilní, když nedokážou přinést ani jednou denně noviny a před vlastním domem vám to našije do břicha. Takovýchto „zvláštností“ je v Harvesteru celá řada a je poměrně zábavné je objevovat (vždy je to totiž něco, co by člověk nečekal… a to se cení). Jakmile se dostanete k lóži (můžete tam jít klidně hned, v tomhle vám hra dává docela svobodu), zjistíte, že před ní stojí tajemný kapucín. Když se s ním pustíte do řeči, zjistíte, že aby se s vámi vůbec někdo dál bavil, potřebujete přihlášku!
Kromě toho vám ale kapucín také okrajově nastíní filosofii jejich lóže, přičemž se bude ohánět tvrzeními jako: „Lidská pamět je jen elektro-chemický signál, který mozek udržuje, jako iluzorní obraz“ nebo „Všechny pocity, jsou jen subjektivními iluzemi, které nemají s reálnou skutečností nic společného“. Domyslíme-li si, že takovým pocitem je i bolest, začne to být sakra podezřelý… Nicméně, chcete-li se něco dozvědět, nezbývá nám, než se s těmahle týpkama zaplést, přesto, že jejich myšlení může být poněkud svérázné. Vzápětí se dozvíme, že přihlášku do lóže je možno získat na tamější poště, ovšem jen 1 den v měsíci, a to vždy v omezeném počtu. Jeden z prvních úkolů, který budete muset vyřešit, je jak se dostat k přihlášce. Dopředu rovnou říkáme, že Harvester je ještě stará škola a jako adventura – je dost náročná! Což z ní dělá kousek hodný pozornosti nejen pro choromyslné, ale taky pro milovníky starých adventur. Navíc, když je implementován i bojový systém a celá řada zbraní od kosy, přes francouzský klíč až po nastřelovač hřebíků! (to je arsenál, ne?)
Jakmile získáte přihlášku, je třeba projít několika zkouškami, které je nutné úspěšně zvládnout, abyste byli vpuštěni do lože. Zkoušky jsou 4 a jsou rozličné, ač stojí na základní premise: Lóže vás v podstatě nutí dělat horší a horší věci, ale o detaily bychom vás neradi oloupili. V této fázi hry se také setkáte se Stephanie, která je pro celý příběh nesmírně důležitá. V první řadě je to vaše domluvená nevěsta, přičemž na svatbu už se všichni těší (a často vás také napadají za to, že předstírána amnézie je jen způsobem, jak se z ní vykroutit). A v druhé řadě pak máte něco velmi významně společného! Ani Stephanie si totiž nic nepamatuje, přičemž ji všichni jen lanaří do svatby. Ničemu nerozumí, stejně jako vy. Její máma vypadá téměř úplně stejně jako ta vaše (tady to začíná zavánět metafyzikou) a táta jí zase šmíruje při převlíkání skrze díru ve zdi. V rámci hry se za ní podíváte několikrát a budete-li pozorní, můžete s ní mít i sex (jen bacha, táta bude zase koukat tou dírou ve zdi…)
Jakmile projdete všemi zkouškami (což je tak 70% hry), jste konečně vpuštěni do lože. V té na vás čeká 12 komnat zasvěcujících do různorodých tajemství a na konci poznání sebe sama, resp. odhalení toho, kdo jste, jak jste se do Harvestu vůbec dostali, a jaké to má mít celé smysl. Komnaty se zaměřují na jednotlivá témata a jejich průchod je vůbec zajímavý. Tak třeba v komnatě „mystéria charity“ vám prozradí, že žádná charita neexistuje. Vždy když jednomu dáváte, odjinud berete (tzn. činíte někoho chudším) a navíc je na pozadí motivována čirým sobectvím se záměrem být ten dobrý a lepší než ostatní. Nechybí ani „mystérium náboženství, lásky nebo mateřství“. V komnatě krásy pak můžete vidět onu ženu a hlavní designérku hry. Bude se vás neustále ptát, jestli je krásná a samotná situace má několik řešení. Buď ji můžete hned z kraje umlátit lopatou, nebo si s ní zkusit pokecat, ale jestli rádi řešíte věci, tak říkajíc… granciózně… zkuste jí dát zrcadlo.
Celý příběh vrcholí v zásadě geniální myšlenkou, přičemž do sebe vše najednou zapadne a odhalí vám to smysl celého dění… no, i když úplně celého asi ne, přeci jen zbývá dost věcí k vlastnímu domyšlení, ale hlavní otázky by měly být zodpovězeny. To s sebou však přináší hned další úkol, kterým je rozhodnutí. Rozhodnutí zda se zachováte tak či onak, ač jak jsme již zmínili, i když je to do jisté míry interpretační záležitost, ani jedno z rozhodnutí nevede k „dobrému“ konci. Ať už se ale rozhodnete jakkoliv, můžete nám věřit, že těchto 5 dní už jen tak nezapomenete, ostatně kdo hru hrál, může potvrdit, že do paměti se mu vryla zásadně, ať už positivním či negativním způsobem. Harvester prostě nevyhnutelně šokuje, ale pak už je jen na vás, jak ten šok ustojíte. Pokud máte na Harvestera jakékoliv vzpomínky, budeme moc rádi, když se o ně podělíte dole v komentářích, a pokud byste si snad chtěli celý zážitek osvěžit, a nebo to prostě jen zkusit na vlastní kůži – tak na Steamu za 6 €!
