Podle čeho vybírat monitor a na co si dávat pozor (2/2)

Úhlopříčka vs. rozlišení, jemnost obrazu
Úhlopříčka i rozlišení patří mezi základní specifikace každého monitoru a nedá se u nich nijak podvádět. S těmito dvěma údaji však souvisí i třetí, který už ale nikde nenajdeme. Ve své podstatě není jeho hodnota až tak důležitá, důležité ale je brát na něj ohled a chápat jeho význam. Jde o jemnost obrazu a hustotu pixelů.

Jemnost obrazu zohledňuje fyzickou velikost obrazovky a množství pixelů, které je na tak velké ploše zobrazeno, výsledkem je hodnota v jednotkách PPI (pixel per inch), tedy počet v řadě za sebou jdoucích pixelů na palec (2,53 cm). Pokud zvolíme úhlopříčku 22”, vejde se na stejnou vzdálenost více pixelů než u 23”, 24” nebo 27” monitoru s identickým rozlišením, kde dochází ke zvětšení samotných pixelů i rozestupů mezi nimi, což se projeví ve větší zubatosti obrazu na menší pozorovací vzdálenosti.

 

Porovnání mobilního HD rozlišení s desktopovým FHD, QHD a budoucím UHD rozlišením ve skutečné velikosti

Při výběru je třeba si uvědomit, že se na všechny FHD displeje (tzn. s rozlišením 1920×1080 px) vejde naprosto stejné množství informací bez ohledu na úhlopříčku. Pokud hledáme monitor na práci ze standardní vzdálenosti natažené ruky, zvolíme raději menší úhlopříčku. Naopak v případě zobrazování na velké vzdálenosti lze uvažovat o větším monitoru, musíme mít ale na paměti, že při obvyklých vzdálenostech bude obraz hrubější a na zbytečně velké ploše, což má negativní dopad nejen na ergonomii užívání, ale také na spotřebu. Pokud už z nějakého důvodu potřebujeme velký monitor, nesmíme zapomínat na výběr vhodné technologie panelu kvůli pozorovacím úhlům!

Ukázky zařízení s různou hustotou pixelů

Pro náročné uživatele jsou čím dál dostupnější monitory s úhlopříčkou 27” a rozlišením QHD (2560×1440 px), na které se vejde o 78 procent více informací než na klasické FHD displeje a rovnou čtyřikrát více než u některých smartphonů se základním HD rozlišením 1280×720 px – u nich je však hodnota PPI díky mnohonásobně menší úhlopříčce nesrovnatelně vyšší. I tak ale jde o stolní monitory z dosud nejjemnějším obrazem 109 PPI.

Jas, způsoby regulace podsvícení a uniformita
Jas patří mezi nejzákladnější parametry, které u specifikací monitorů najdeme, vyjadřuje se v jednotkách svítivosti na metr čtvereční a setkat se můžeme s hodnotami v rozpětí 200 až 500 cd/m^2, nejčastěji pak 250 až 300 cd/m^2. Ve skutečnosti nejedná o pevně danou nebo náhodnou hodnotu, ale o hodnotu maximální, které dosáhneme s jasem na 100 procent u stoprocentně bílé barvy (RGB: 255, 255, 255). Věděli jste, že maximální hodnotu jasu využijete jen v prostředí s horšími světelnými podmínkami? Tedy např. v přesvícené místnosti nebo na přímém slunci. Nebo že podsvícení u řady levnějších displejů způsobuje blikání, které unavuje oči podobně jako to dělaly historické CRT monitory? Úroveň nastavení jasu také významným způsobem ovlivňuje spotřebu displeje.

Ve většině situací je úplně jedno, zda má námi vybraný monitor maximální jas 250 nebo 300 cd/m^2, v obou případech jde o dost vysoké hodnoty i pro náročné světelné podmínky. Problém může nastat za tmy, kdy naopak potřebujeme jas stáhnout na minimum a to je disciplína, ve které dost monitorů nevyniká. Za tmy tedy platí, že čím méně, tím lépe, jinak si budeme muset přisvěcovat dalším světelným zdrojem. Bohužel výrobci hodnotu minimálního jasu neuvádí a tak se jako vždy musíme obrátit na recenze.

Když už si stáhneme jas na nižší hodnotu, pořád ještě nemáme vyhráno. Pokud se v displeji reguluje podsvícení výhradně pomocí pulzně šířkové modulace (PWM), únavu dříve či později pocítíme také. PWM pracuje tak, že podsvětlovací diody vypíná a zapíná s určitou frekvencí, která se mění v závislosti na požadovaném jasu – při jeho minimální hodnotě je tato frekvence nejnižší a tedy blikání nejznatelnější. Ta je sice poměrně vysoká, takže tento jev jako blikání nevnímáme, oči se ale každopádně unaví dříve než u lepších monitorů, kde se jas reguluje kombinací DC a PWM nebo jen stejnosměrným proudem (DC).

 

Ukázka blikání monitoru s regulací jasu pomocí PWM na kameře s dobou expozice 1/1000 sekundy

Pokud si vyhlédneme monitor s ideálními hodnotami jasu i způsobem jeho regulace, stále to neznamená, že budeme spokojení. Oba faktory jsou nám k ničemu, pokud není splněn i třetí a tím je uniformita podsvícení. Díky ní máme zaručeno, že stejné barvy nebudou v různých částech panelu vypadat různě a totéž platí také o kontrastu. Nekvalitní zpracování má vliv i na prosvítání v okrajích obrazovky, které je dost nepříjemné hlavně u tmavých scén – např. při sledování filmů nebo hraní her.

Při výběru monitoru nestačí hledět pouze na uváděnou hodnotu maximálního jasu, ale i na jas minimální, způsob jeho regulace a uniformitu podsvícení. U lepších monitorů se můžeme setkat alespoň s garancí rovnoměrnosti podsvícení, která je vyjádřena v procentech a obvykle doložena protokolem z měření, ostatní údaje najdeme opět pouze v kvalitních recenzích.

Kontrastní poměr
Stejně jako jas, i kontrast patří mezi základní uváděné parametry a stejně jako v případě jasu není situace tak jednoduchá, jak by se mohla na první pohled zdát. Kontrast vnímáme jako určitou živost barev – tmavé jsou tmavé a světlé jsou světlé. Dnešní monitory nabízejí nevídané kontrastní poměry, až tak nevídané, že zůstává rozum stát. Je pravda, že stát zůstává zcela oprávněně, protože pokud zatím byla řeč o menších marketingových nepřesnostech, pak statisícové a milionové kontrastní poměry jsou regulérním podvodem ve své nejčistší podobě. Hned si vysvětlíme, proč tomu tak je.

Kontrastní poměr úzce souvisí s maximální a minimální hodnotou jasu, konkrétně s maximální svítivostí stoprocentně bílé plochy a minimální svítivostí dokonale černé plochy. Z těchto dvou hodnot naměřených optickou sondou můžeme vždy spočítat přesný kontrastní poměr. Pokud aktuální svítivost bílé barvy dosahuje hodnoty např. 300 cd/m^2 a svítivost černé barvy na stejné ploše 0,3 cd/m^2, po vydělení jedničky minimální svítivosti černé a následným vynásobením maximální svítivostí bílé barvy dostaneme kontrastní poměr 1000:1 (1/0,3×300). Tak kde jsou ty statisíce a miliony?

V uvedeném příkladu jsme vypočítali tzv. statický kontrastní poměr. Ten, který všichni výrobci ještě před pár lety (většinou) poctivě uváděli a ve většině případů se pohyboval právě kolem zmiňovaných 1000:1. Jeho podstatou je měření svítivosti černé a bílé barvy na stejné ploše najednou, tedy např. rozdělením obrazovky na dvě části, kde polovina bude černá a polovina bílá. Pokud bychom snížili jas, tedy intenzitu podsvícení, bílá nám sice nebude tak zářit, ale spolu s tím se nám ztmaví i černá, tedy kontrastní poměr bude zhruba stejný.

Ony zmiňované statisícové a milionové hodnoty se označují jako dynamický kontrast. Jak už název napovídá, kontrast se podle něčeho dynamicky mění, tím něčím jsou zobrazované barvy. Pokud máme scénu, kde zrovna převládají tmavé barvy, chytrá elektronika automaticky sníží jas na minimum, čímž dojde k výše popisovanému ztmavení černé barvy a dalších tmavých odstínů. Když hned po tmavé scéně následuje naopak zářivá bílá, elektronika opět zapracuje a jas se rázem zvedne klidně i na sto procent. Co z toho vyplývá?

Samo o sobě by na dynamickém kontrastu nebylo nic moc špatného, jde jen o jiný způsob měření, který počítá maximální svítivost bílé a minimální svítivost černé barvy na samostatných plochách, nikoliv tedy na jedné naráz při stejné hladině jasu. Počítáme-li kontrastní poměr na displeji s jasem na sto procent svítivost bílé např. 300 cd/m^2 a následně změříme jas černé plochy s jasem staženým na minimum, můžeme se dostat ke svítivosti klidně 0,1 cd/m^2 namísto původních 0,3 z příkladu výpočtu statického kontrastu. Po dosazení do stejného vzorce 1/0,1×300 už získáme zajímavější poměr 3000:1. Hned to vypadá líp, že? A přesně na takovýchto hodnotách začínaly první monitory, u kterých výrobce ve specifikacích uváděl právě dynamický kontrastní poměr. Jak tedy už konečně dosáhnout na dnešní statisícové a milionové kontrasty?

 

Doba pokročila a podsvětlovací zářivky (CCFL) nahradily moderní LED diody, které mají celou řadu pozitivních vlastností. Jednou z nich je, že se dokážou okamžitě a úplně vypnout, což nám hraje do karet právě při vylepšené prezentaci dynamického kontrastu. Ta počítá i s čistě teoretickou možností, že v rámci dynamické změny podsvícení dojde i do stádia stoprocentní tmy, což je ale v běžné praxi a za normálního provozu nemožné. Pokud tedy do výpočtu dosadíme místo 0,1 naprosto zanedbatelnou hodnotu při vypnutém podsvícení, rázem si polepšíme: 1/0,00 001×300=30 000 000:1. A jsme doma! Samozřejmě místo 0,00 001 můžeme počítat s hodnotou 0,00003, čímž dostaneme místo třiceti milionů jenom 10 milionů, ale číslo 10 vypadá prostě jednodušeji a lépe než 30.

Takže? Hodnota dynamického kontrastu není nic jiného, než jeden velký podvod, který nemá s reálným a důležitým statickým kontrastním poměrem na jedné aktuálně zobrazované scéně vůbec nic společného. Opět se tak při výběru monitoru musíme obrátit na kvalitní recenze, kde najdeme statický kontrastní poměr změřený optickou sondou. Pro zajímavost – reálné hodnoty dynamického kontrastu se pohybují v lepších případech někde mezi 5 000 a 10 000:1 a své využití najde tato funkce jen v některých specifických úlohách, např. při sledování filmů. Bohužel ale není většinou rychlost změn v podsvícení zvládnutá příliš dobře, plynule a rychle, tak je kolikrát lepší dynamický kontrast prostřednictvím OSD menu vypnout. Hodnoty statického kontrastu se pak obvykle pohybují v rozmezí 800 až 1100:1, u některých VA panelů mohou dosahovat až hodnot kolem 3000:1, ale s rostoucím úhlem pohledu tato hodnota dost klesá, odchylky jako vždy záleží na použité testovací výbavě. V praxi si žádných větších rozdílů nevšimneme, v některých přednastavených režimech zobrazení však může docházet ke zhoršení pod tyto optimální hodnoty, kde už můžeme vnímat výsledný obraz jako nevýrazný a zastřený.

Šířka rámečku
Nejnovějším druhem stoprocentního podvodu na zákazníka jsou tenké rámečky. Ve specifikacích se můžeme u některých monitorů dočíst, že rámeček má šířku pouhopouhé dva milimetry. Jde o poměrně čerstvou záležitost, se kterou přišlo marketingové oddělení společností LG a AOC, je ale celkem pravděpodobné, že se dříve či později přidají i další výrobci. V čem je tedy zakopaný pes?

Jednoduše v tom, že rámeček má obvyklou šířku kolem 1,5 centimetru namísto lživě uváděných dvou milimetrů. Výrobci využili nového trendu tzv. edge to edge glass, tedy skla, které je umístěno přes celou čelní plochu displeje, nikoliv pouze přes samotnou zobrazovací plochu – často bývá tato část vyrobena z plastu s více či méně matnou antireflexní vrstvou. Za nový rámeček pak považují pouze zhruba dvoumilimetrový úsek, do nějž je toto celoplošné sklo vsazeno, namísto celého okraje, který neukazuje žádný obraz. Aby byl podvod dokonalý, ve svých produktových fotkách je líbivá tapeta roztažena až úplně do okrajů.

 

Stejný monitor LG IPS277L na obrázku od LG a v reálu

Pokud z nějakého důvodu vyžadujeme tenký rámeček, měli bychom se v první řadě řídit zdravým rozumem a zohledňovat reálné možnosti, kterými technologie LCD displejů disponuje, hodnota 2 milimetry mezi ně skutečně nepatří. Zvažujeme-li vícemonitorovou konfiguraci, pak předně oceníme hranatost, aby nedocházelo k nadměrné nekonzistenci celého obrazu.

Shrnutí a závěr
V této skoro závěrečné části si rychle shrneme nabyté poznatky ze všech tří dílů.
1) LCD nebo LED
LED monitory neexistují, jde pouze o informaci, že LCD panel využívá místo klasických CCFL zářivek moderní LED diody. LCD LED monitor je úspornější a užší, LCD CCFL upřednostníme pouze v ojedinělých případech, především ve sféře profesionálních monitorů kvůli určitým dalším požadavkům, pokud nemáme jinou možnost. Ve specifikacích může a nemusí být údaj (správně) uvedený.
2) Typ panelu
V současné době je nejuniverzálnějším řešením IPS a PLS – skvělé pozorovací úhly, kvalitní barevné podání, vysoký kontrast, rychlá odezva. Tato tvrzení však nelze považovat za absolutní a platná u všech monitorů na sto procent, především nejlevnější panely trpí celou řadou nedostatků.
3) Odezva
Nikdy nesmíme spoléhat na odezvu uváděnou ve specifikacích, jde o nejnižší možnou hodnotu a často i dost vylepšenou. Výbornou odezvu poskytují TN panely a celá řada moderních IPS / PLS – ve všech případech se nejnáročnější barevné změny obvykle pohybují pod hranicí 25 milisekund. Mírně pozadu zůstávají VA displeje, u nichž může překreslování určitých barev trvat i více než 40 milisekund.
4) Input lag
Zcela individuální záležitost, obecně platí, že více pixelů a větší množství barev input lag zvyšuje. Tento parametr je důležitý především pro hráče, při sledování filmů nebo jiné činnosti nemá na zobrazování žádný vliv, ve specifikacích údaje o input lagu nenajdeme.
5) Barevný gamut, bitové hloubky barevných kanálů
Standardní grafické karty propustí maximálně 8 bitů na barevou složku, proto ideálním panelem pro nejširší použití je čistý 8bit – ten zobrazí dost přesně všech 16,7 milionů barev. Většina TN panelů má hloubku 6 bitů + FRC a zobrazí tedy maximálně 16,2 milionů barev, z nichž celých 16 milionů se dopočítává, často velice špatně a výsledná kvalita je nejhorší ze všech. Profesionální desetibitové panely zobrazí miliardu barev, ale vyžadují profesionální grafické karty, které s takovým množstvím odstínů dokáží pracovat alespoň v určitých programech. Při výběru osmibitových displejů vybíráme modely bez FRC, výsledné barevné podání je lepší.
6) Pozorovací úhly
Doména všech IPS a PLS displejů, levné VA panely s vyšším kontrastem z větších úhlů ztrácejí kontrast, u TN monitorů jiný pohled než zpříma naprosto nemožný, s tím souvisí nevhodnost použití TN panelů u větších úhlopříček při pohledu zblízka. Uváděné specifikace v tomto případě vůbec nezakládají na realitě – především při pohledu shora a zespoda.
7) Úhlopříčka vs. rozlišení, jemnost obrazu
Větší úhlopříčka automaticky neznamená větší kvalitu nebo luxus. Na práci z obvyklé vzdálenosti natažené ruky volíme raději menší úhlopříčku a jemnější obraz, na prezentaci z větší vzdálenosti větší monitor, kde nebudou větší pixely a rozestupy mezi nimi patrné. Nejvyšší hustotu pixelů mají v současnosti QHD monitory s úhlopříčkou 27” a rozlišením 2560×1440 px.
8) Jas, způsoby regulace podsvícení a uniformita
Při výběru monitoru dbáme nejen na uváděnou maximální hodnotu jasu, ale také na hodnotu minimální, uniformitu podsvícení s co nejmenšími odchylkami a na způsob regulace jasu – upřednostníme hybridní regulaci pomocí PWM a DC namísto pouhého PWM, které svým blikáním způsobuje rychlejší únavu očí. Kvalitně zpracované a rovnoměrné podsvícení nám zajistí stejné barevné tóny i kontrast ve všech částech zobrazovací plochy a zabrání nepříjemnému prosvítání u tmavých scén.
9) Kontrastní poměr
Ve specifikacích uváděná hodnota dynamického kontrastu ve statisících a milionech nemá s reálným kontrastem nic společného, pouze vyjadřuje poměr zapnutého panelu s jasem naplno a kompletně vypnutého podsvícení. Důležitý statický kontrastní poměr by měl vždy dosahovat alespoň na hodnotu 800:1, u levnějších VA panelů se může pohybovat až kolem 3000:1, ale s rostoucími pozorovacími úhly tato hodnota rapidně klesá.
10) Šířka rámečku
Trend hlavně poslední doby, kdy už výrobci nevědí, čím dalším trumfovat. Pojem rámeček nabývá nových a fiktivních rozměrů, kdy šířka pár milimetrů vyjadřuje pouze tu část, ve které je osazeno celoplošné sklo a nezapočítává skutečnou šířku celého rámu, která nezobrazuje žádný obraz. Výrobci často podvádí ve svých produktových fotkách a líbivý obrázek roztahují až za hranice nemožného.

Prošli jsme si deset nejdůležitějších vlastností, ve kterých může být zrada, kdy ve specifikacích uváděné údaje jsou nepřesné, zavádějící nebo jakákoliv zmínka chybí – ať už proto, že se standardně neuvádí, nebo proto, že ji výrobce uvádět nechce. Výběr správného monitoru patří mezi nejdůležitější a nejdlouhodobější investice, proto je opatrnost a precizní výběr na místě. Jde o vaše oči, o vaše pohodlí, o váš vizuální zážitek a o to, jestli pro vás bude čas strávený u počítače příjemný nebo naopak. Teď už víte, na co si dávat pozor a že rozhodující parametry určitě nenajdete na stránkách eshopů.