Na kus řeči s Giacomem

Třiadvacetiletý Michael “Giacomo” Hladík pochází z Liberce, kde si momentálně dálkově dodělává maturitu na obchodní akademii. S hraním videoher začínal na konzolích již v devíti letech a k počítačovým hrám se dostal o čtyři roky později. Od začátku se Hladík soustředil na strategie, ale překvapí i jeho záliba v FPS hrách. Nicméně hry jako Red Alert nebo Warcraft II si mladého hráče brzy získaly. Giacomo v nich našel úrodnou půdu, do níž v průběhu deseti let dále zapouštěl kořeny, až se z něj stal profesionální hráč počítačových her, který o sobě jako jeden z mála hráčů v Čechách může říct, že si hraním pravidelně vydělává. Michael Hladík se věnuje RTS Warcraft III, která patří celosvětově mezi nejhranější strategie svého druhu na světě. Na otázky, které se týkaly turnajů odehraných v tomto roce, odpovídal většinou slovy “byl jsem zklamaný”, přesto to pro Michaela Hladíka nebyla v roce 2006 neúspěšná sezóna. Giacomo se dokázal prosadit mezi světovou špičku, získal angažmá v klanu mousesports a podíval se na několik velkých světových turnajů.

Za svojí herní kariéru jsi se účastnil velkých turnajů všude po světě, ať už je to ESWC, WCG nebo jiný podobný turnaj. Na jakém turnaji se ti nejvíce líbilo a proč?
Pro mě bylo největším zážitkem WCG v Singapuru, kde jsem si užil spoustu zábavy, a to v super prostředí, které Singapur mohl nabídnout. I když jsem si odtamtud (jako obvykle:) neodnesl žádné cenné umístění, tak byl Singapur skvělým místem. Všechno bylo tak, jak bych si to na všech turnajích představoval. Ubytování bylo v podobě takových “buněk” a člověk neměl daleko k ostatním hráčům, takže jsme se tam hlavně po večerech setkávali a popíjeli lahodné tekutiny. V areálu byl taky parádní bazén a vedle toho něco ve stylu aquaparku (tobogány atp.). Když byla dobrá nálada, tak jsme jeli někam do města a bavili se (v Singapuru bylo celkem levno, zhruba stejně, jako u nás). No prostě o zábavu ve volných chvílích měl člověk postaráno a to já dokážu ocenit, protože už jsem zažil opravdu spousty nudných turnajů, kde člověk kromě hraní skoro nemá co dělat.

Co považuješ ve svojí kariéře za svůj největší herní úspěch?
Můžu za to považovat více věcí, které pokládám na stejnou úroveň, ale je to především 4.místo na Euro Cyber Games 2006. Měl jsem tehdy hodně blízko k tomu, abych byl třetí, ale prohra 2:1 s Bulharem DIDI8 mě tohle místo bohužel nedopřála. Kvalifikování se na WSVG finále v New Yorku považuju taky za úspěch, ale výsledek na turnaji předešel moje očekávání a já odjížděl z NYC celkem zklamaný.

Jak se staví tvoje okolí na tvůj status profesionálního hráče počítačových her?
Většina lidí to bere celkem v pohodě. Někteří to obdivují, někteří ne, ale ať si každý myslí co chce, já si žiju svůj život a alespoň doposud mě tak i baví. Osobně vím, že už dlouho profesionálním hráčem nebudu, protože moje výsledky nejsou takové, jaké bych si já sám představoval a zklamání na některých turnajích mi někdy připadá až neúnosné, ale po chvíli se vzchopím a jedu dál. Bohužel svojí budoucnost nevidím v profesionálním hraní her, ale v nějaké “opravdové” práci, takže to radši pověsím na hřebík a vydám se na jinou etapu 🙂

Mohl by jsi nám povědět něco o svých úplných začátcích s Warcraftem? Proč právě tato hra a proč jsi si vybral zrovna rasu undeadů?
S Warcraftem jsem začal asi tak půl roku po jeho vydání. I když jsem hrál beta verzi, tak jsem s originální verzí WC3 začal trochu později. Já byl vždycky fanouškem strategií a first person her, ale jak se později ukázalo, tak mému srdci byly bližší hry, kde člověk mohl manipulovat s jednotkami a díky strategickým rozhodnutím hýbat hrou. Už od mých 13 let, kdy jsem dostal svůj první počítač, mě bavili hry jako Red Alert, Warcraft II (tyhle byly nejhranější v hernách u nás v Liberci). Fungovala tu u nás taková rivalita mezi hráči, kteří v daných hrách měli úspěch a poráželi ostatní a já patřil mezi ně. Pamatuji si, že když jsme měli rozehranou dlouhou hru (kolem dvou hodin), tak jsem byl schopen jít domů na oběd a potom doběhnout nazpátek a pokračovat ve hře a zápas se protáhnul na 3-4 hodiny. Nebo běhaní z herny do herny, aby člověk našel dobrého soupeře, dobře si zahrál a dokázal si něco, jo, to mě bavilo. Jelikož jsem opravdu nebyl žádný “newbie”, tak jsem měl hraní v těchto hernách “skoro” zadarmo (protože většina dobrých hráčů za kasou), a tak mi nedělalo problémy trávit tam většinu mého času a zlepšovat se. Po hrách jako Red Alert, Warcraft III, přišel Starcraft a ten mě velice ohromil. V tu dobu jsem ale ještě neměl doma internetové připojení, takže jsem ho musel hrát pouze na LANu a dost mě mrzelo, když jsem slyšel, jak někteří hráči hrají po Battlenetu a jezdí na velké LANy do zahraničí (samozřejmě i na LANy v Čechách). Netrvalo dlouho a po vydání Starcraftu jsem si zažádal u mého tehdejšího sponzora (rodičů) o nějaké to internetové připojení. Vycházelo to zhruba na mé narozeniny, a tak jsem to dostal jako dárek. V té době jsem už měl objednané originální CD Starcraftu, abych měl originální cd key, a začal jsem porovnávat svoje síly na Battlenetu. Později, když vyšel beta test Warcraftu III, jsem požádal svého tehdejšího kamaráda [PG]Jendu, aby mi ho sehnal a já to mohl zkusit. Hra mě opravdu uchvátila a už jsem se nemohl dočkat Reign of Chaos verze. Právě v beta verzi jsem začal hrát za undeady, a to hlavně díky tomu, že ghoulové se při použití canibalize dokázali bez problémů “healovat” z mrtvol i když do nich bušili třeba 2 footmani 🙂 Jo, to bylo imba…to mě bavilo, a taky proto jsem asi u té rasy zůstal. Potom co vyšel RoC jsem měl na rozvrhu Ultimu online a na WC3 jsem na nějakou dobu zapomněl a začal ho hrát až po mém posledním MČR ve Starcraft: BroodWar, kde jsem skončil na druhém místě.

Jak dlouhá je cesta od amatérského hraní pro zábavu k profesionálnímu hraní o velké peníze?
Moje cesta byla hodně dlouhá. Nebyl jsem nikdy špatný hráč, ale taky jsem nebyl vždycky ten nejlepší, takže usílí o to, abych se tím nejlepším, nebo alespoň tím lepším (na jisté úrovni) stal, bylo velké. Když to řeknu v časovém rozmezí, tak si myslím, že aby se z amaterského hráče stal hráč opravdu dobrý, tak k tomu potřebuje alespoň dva roky, ale to mluvím o člověku, který má určitou dávku talentu. I když je hráč dobrý jak chce, tak musí mít nějaké zkušenosti a ty nezíská “massováním” her na ladderu, ty musí získat účastí na velkých turnajích. Protože hraní jen tak “4fun”, kde o nic nejde, a hraní pod tlakem, to je úplně něco jiného.

Postupně se dostáváš do podvědomí fanoušků a hráčů po celém světě. Pomalu také začínáš být pokládán za vážnou hrozbu i pro elitní hráče Warcraftu. Jak se tento fakt projevuje na tvém herním projevu? Cítíš na sobě třeba větší tlak, protože tě již hráči nepovažují za outsidera, ale za sobě rovného?
Já se snažím (když chci) dostat ze sebe vždycky to nejlepší, takže tahle změna toho, že jsem si vybudoval určitý respekt u protihráčů, pro mě zase tolik neznamená. Kdyby totiž znamenala, tak v tu chvíli to pro mě znamená podcenění soupeře a z toho už jsem se dost ponaučil. Určitý tlak na sobě cítím vždy, když o něco jde. Pokud o nic nejde, nebo nejde o nic většího, tak mi je to celkem jedno a žádný tlak nepociťuji a hraju s klidem. A když prohraju, tak mě to ani nějak nemrzí. Ale v těchto chvílích nehraju nikdy úplně nejlíp a na maximum, takže prohraju většinu svých zápasů, akorát si pak o sobě někde přečtu, jak jsem prohrál s bůhví kým:).

Jak vidíš budoucnost svojí herní kariéry?
Už jsem se o tom zmínil. Pokud mi Warcraft III v nadcházejících měsících nepřinese tolik “potěšení”, který požaduju, tak se budu muset s touhle hrou rozloučit. Už jsem podle mě starý na to, abych hrál videohry. Já to hrál do teď jen proto, že jsem si tím dokázal vydělat “slušné” peníze a podíval jsem se všude po světě. Taky být úspěšný v něčem, co člověka baví, je samozřejmě super věc od které se mi nechce jen tak odtrhnout. Pokud budu zvládat Warcraft III se svým budoucím povoláním, tak si ho určitě rád zahraju, a to nejen “4fun”, ale zkusím i nějaký ten turnaj.

Kolik času věnuješ denně Warcraftu, aby jsi se udržel na špičkové úrovni?
Momentálně žádný, ale obvykle tak osm hodin denně tomu věnuju určitě. Když se připravuju na něco, co je pro mě opravdu důležité a vím, že to nebude lehké, tak hraji i 12 hodin a víc. Stravím taky hodně času prohlížením replayů a různých VODů, abych se dostal trošku víc do hry nejen díky svým zkušenostem, ale taky díky tomu, že odkoukám soupeřovi strategie a strategie jiných undeadů, kterým to jde líp než mně. Co jsem slyšel, tak takový Sky nebo Lucifer dokáží trénovat i 18 hodin denně, což já nedokážu. Na mě je to prostě moc a možná proto nejsem jeden z těch úplně nejlepších.

Jak se připravuješ před velkým světovým turnajem?
Trénuju s vybranými hráči. Zkouším různé strategie a ty nejlepší se snažím vypilovat tak, aby byly dokonalé nebo aspoň takové, abych si s nimi věřil na výhru. Taky hraju spousty her na Battlenetu, ale to spíš jen proto, že nemám soupeře na “custom” trénink. Hraní na ladderu mi moc nedává a hlavně vím, že nedokážu díky “delay” ze sebe dostat to nejlepší, což mě někdy dokáže dost naštvat, a to mi potom bere chuť hrát dál.

V čem se líší tvoje přípravy na jednotlivé turnaje? Jak se třeba liší příprava na DreamHack od přípravy na WCG?
Neliší se. Dreamhack není malý turnaj a na ten se připravuju stejně jako na WCG, protože tam chci ukázat to nejlepší, což se mi vždycky nepodaří. Na všechny turnaje, kde chci vyhrát, se připravuju stejně, samozřejmě někdy více, někdy méně, záleží na tom, jací soupeři tam budou a na ty se pak připravuju zvlášť. Na WCG se připravím nejdřív pořádně na soupeře ve skupině a pak už záleží na tom, koho dostanu v play-off. Člověk už musí být připravený na všechny, pokud míří nejvýš.

Proti které rase se ti hraje nejlépe a naopak proti které nejhůře a proč?
Do nedávna jsem si myslel, že mým nejlepším matchupem je undead vs undead, ale po mých posledních veřejných zápasech, kde jsem moc neuspěl, už to tak není. Podle mě je to momentálně undead vs night-elf a undead vs undead až potom. V obou dvou zápasech používám hlavně gargs, takže asi díky nim jsou tyto zápasy mými oblíbenými. Na druhou stranu jsou mými nejneoblíbenějšími zápasy undead vs orc a undead vs human. První jmenovaný je pro mě odjakživa nejhorší, ale poslední dobou mám problémy i s humany. Nevím proč, ale zkouším na to přijít. Chce to hodně tréninku a já ho věnuju hlavně night-elfům a undeadům, protože těch je všude dost a najít takového sparing partnera není moc těžké.

Kterých turnajů se plánuješ zúčastnit v příštím roce?
Všech, kterých budu moct. Určitě to bude letošní Euro Cyber Games. Pak jsem se chtěl zúčastnit ESWC pokud u nás bude kvalifikace a pak se uvidí. Možná ještě WCG, ale tím si nejsem tak jistý. Pokud bude čas, tak se zúčastním všech turnajů, kterých bude mít nějakou cenu se vůbec zúčastnit. For fun cestovat po světě, to už mě moc nebaví ;).

Čeho by jsi ve svojí kariéře ještě rád dosáhul?
Chtěl bych se umístit v top3 na Mistrovství Evropy nebo na kterémkoliv světovém turnaji. Je to takový nesplněný sen. Ale když toho nedosáhnu, tak zoufat nebudu. Mám na kontě spoustu jiných vítězství, která mě těší 🙂 Například mám opravdu velkou radost z toho, že jsem trojnásobný mistr ČR ve Warcraftu. Někdy člověk nevyhraje ani nějak extra skvělé ceny, ale cení si víc toho úspěchu, než těch cen, což vítězství na MČR, kde jsou moji největší rivalové, určitě je.

Znáš se s hráči světové špičky? Myslím tím, máš třeba čas prohodit na nějakém turnaji pár slov s Grubbym a tak? Nebo se s těmito hráči nebavíš?
Tak zrovna s tebou jmenovaným Grubbym se znám hodně dobře. Potkávám ho témeř na všech velkých i nevelkých turnajích. Dokonce jsem s ním byl na hotelovém pokoji v New Yorku po dobu 5 dní a i přes to, že moje angličtina není opravdu moc dobrá, jsme si dobře rozuměli. Grubby není jediný, se kterým bych se dobře znal. Hráči jako FoV, Zeus, Insomnia, Creolophus, Deadman, ToD atd., s těmi všemi se znám taky dobře a vždycky si máme co říct, s každým ale trochu něco jiného 🙂 S ToDem, Zeusem a FoVem jsem už několikrát popil, takže pokud jsem byl na nějakém turnaji a někam se potom šlo, tak tihle tři byli vždycky u toho 🙂 S takovým Zeusem si člověk vždycky dobře pokecá o životě, asi díky tomu, že je skoro stejně starý jako já (je vlastně o něco starší). S ToDem se pořádně nedá bavit o něčem jiným, než jak je WC3 imba, ale i ten má svoje dobré chvíle 🙂 Zase na druhou stranu existují hráči, se kterými se moc bavit nemusím a ani bavit nechci. Nebudu tu jmenovat, prostě každý mi nesedne, asi tak jako já nesednu každému.

Můžeš prozradit, kolik jsi si hraním vydělal?
To ti tu bohužel neřeknu, ale špatně na tom, myslím, nejsem :).

Podporují tě kamarádi nebo přítelkyně v tom co děláš?
Kamarádi určitě, ale mojí momentální přítelkyni to moc nesedí. Jenže co člověk nadělá, když je Warcraft jeho vášní a dobrým zdrojem peněz i zábavy? 🙂

Jak hodnotíš letošní sezónu ze svého pohledu?
Jako úspěšnou i neúspěšnou. Úspěšnou z toho pohledu, že se mi podařilo dobře se umístit na prestižních turnajích. A neúspěšnou proto, že se mi nepodařilo v poslední době vyhrát pěknou řadu turnajů, které jsem chtěl vyhrát a ani jsem se dobře neumístil. Taky se mi moc nedaří v ESL Extreme Masters, což je liga, kde se dají vyhrát celkem slušné peníze (za vítězství v zápasu dostává hráč cca 2,800 Kč – pozn. autor) a já už podruhé prohrál důležitý zápas 1:2. To mě opravdu mrzí, protože pokud budu chtít postoupit ze skupiny, tak se budu muset teď snažit vyhrát nad ostatními hráči, mezi které patří zrovna Deadman, který je jeden z nejlepších night-elfů na světě. Alespoň mi hraje do karet to, že undead vs night-elf je můj nejlepší matchup, takže doufám, že se mi ruskou “mrtvolu” podaří skolit 😉

Jak trávíš Vánoce a jak Silvestra?
Pobývám s rodinou, s přítelkyní, popíjím lahodné drinky a sleduju Prison Break :)) Občas si zahraju nějakou tu novou FPS, kterou jsem si na mém starém počítači zahrát nemohl. V New Yorku na WSVG jsem jen za účast vyhrál PC za cca 30 000 Kč, takže si po dlouhé době můžu zahrát pořádné hry. A silvestra? Tak to sám nevím…něco popiju a pak už to bude v rukou božích :). (Giacomo odpovídal ještě před Silvestrem – pozn. autor)

Co by jsi čtenářům GameParku popřál do nového roku?
Klasicky hodně štěstí, zdraví, lásky a úspěchů. Co víc si přát? 🙂

Nyní několik rychlých otázek:
Tvoje oblíbené jídlo: Čína
Tvoje oblíbené pití (alko / nealko): Vodku s džusem
Tvůj oblíbený film: Statečné srdce
Tvá oblíbená hudba (skupina / písnička): Všechno možné, ale jen to dobré
Tvůj oblíbený předmět na střední škole?: Takový bohužel není 🙁

Kdyby jsi měl možnost stát se kýmkoliv na světě, kým by si se chtěl stát a proč?
Úspěšným člověkem. Snad jím někdy budu.

Na podzim jsi byl propuštěn z klubu ACT s odůvodněním, že jsi jako hráč “moc drahý”. Co to přesně znamená? Jaké výhody jsi u ACT měl?
Řekněme to tak, že mi už ACT nedokázalo poskytnout to, co mi poskytovali roky předtím, což byla hlavně měsíční odměna v nemalé výši, a to hlavně v Čechách. V období, kdy jsem hodně cestoval, mi hradili náklady na cestu, a to taky nebylo nejméně. Například takový Dreamhack mě vždycky vyšel na 5-6 tisíc, ale zaplaceno a proplaceno jsem vždycky dostal vše, takže jsem si nemohl stěžovat.

Jaké výhody ti poskytují mousesports?
Mousesports mi vyplácí měsíční výplatu, mám proplacené všechny LANy, které mi odsouhlasí. Věci jako myš, podložku, sluchátka atd. mám zadarmo. To je asi všechno a ono to celkem stačí. Nejvíce záleží na té výplatě, protože zbytek je skoro u všech ostatních týmů stejný.

Mousesports se kvalifikovali na LAN finále desáté sezóny WC3L. Můžeme se těšit i na tvoji přítomnost na této akci?
Určitě se tam objevím. Jsem rád, že jsme toho dosáhli a doufám, že se nám tam podaří něco uhrát. Vždycky jsem si přál se toho finále zúčastnit, a to přání se mi splnilo. Už jen za účast dostaneme nějaké peníze, protože ceny jsou za všechny čtyři místa, ale my se budeme snažit obsadit alespoň 3.příčku. Všechno ostatní je už podle mě nadstandard. Možné je ale cokoliv, záleží na celém týmu, já tam přijedu se svým maximem 🙂 Uvidíme taky, kdo přijede mousesports reprezentovat, podle toho se budou odvíjet naše výsledky, protože čistě se mnou, SaSem a německým squadem bychom těžko něco uhráli. Pokud přijedou hráči z Číny, Titan z Ruska a taky SaSe, který je momentálně v Číně, tak to bude určitě zajímavější.

Co zapříčinilo raketový vzestup mousesports v nedávné době? Chci tím říct, v deváté sezóně jste se drželi na chvostu tabulky a v současné době s vámi musí počítat i ostatní špičkové týmy jako SK Gaming, MYM atp.
Určitě je to tím, že mousesports nabrali nové hráče jako je Titan, Happy a já 🙂 Myslím si, že všichni jsme takoví “decentně lepší hráči”, ale nejsme úplný “top”. I přes to si myslím, že na ostatní týmy ve WC3L finále máme. Nikdo z nás tam totiž nejede s tím, se tam jenom podívat, ale zahrát to nejlepší a pokusit se dostat co nejdále. Mouz už potřebovalo nějakou změnu, a ta jim velice pomohla.

Znáš se osobně se svými spoluhráči z mousesports? Jaké mezi vámi panují vztahy?
Znám se osobně úplně se všemi, kromě hráčů z Číny – Saie a Flye100%. Druhého jmenovaného si myslím, že už spoustu lidí zná, ale takového Saie, toho neznám ani já. Myslím si, že Titan a Sase jsou dost dobří night-elfové a dalších už není třeba. Asi je v týmu (Sai – pozn. autor) jen proto, že reprezentuje mouz v Číně a nikoliv v EU. Na WC3L finále ho asi ani neuvidíme. Zato Flye100% na finále doufám uvidíme, protože je to velice kvalitní hráč a bude se určitě na útok na vyšší příčky hodit 🙂 Jinak se všemi hráči, které znám, nemám žádné problémy a můžu říct, že s nimi vycházím velice dobře. Celkově v mousesporst panuje dobrá atmosféra, a to je pro kvalitní tým nutnost.

Jak jsi se vlastně ke hraní u mousesports dostal? Kdo zprostředkoval tvoje působení u nich?
Zhruba po posledním Euro Cyber Games mě oslovil jeden z manažerů mousesports a zeptal se mě, jestli bych nechtěl hrát za mousesports. Já jsem samozřejmě za mouz hrát chtěl, protože díky tomu bych se dostal do WC3L, ale byl jsem v té době ještě pod ACT, a to mi nedovolovalo za mouz hrát. Po čase se tento problém s mým bývalým manažerem vyřešil a mohl jsem tak nastoupit do mouz a pokračovat v hraní pod nimi. Můj nastup k nim byl ale taky trochu prodloužen díky tomu, že jsem měl tenkrát ještě nabídku od fnatic, kteří dávali do kupy nový tým, ale hráči, kteří v něm měli být, mi moc nevyhovovali, takže jsem zvolil mouz a myslím si, že to byla dobrá volba, protože díky tomu se teď podíváme na finále WC3L.

Dostal jsi v poslední době i nějaké jiné nabídky od světových multiklanů?
Na tuhle otázku odpovím asi rychle 🙂 Ne, nedostal jsem žádnou jinou nabídku. Pokud nějaká přijde, tak si myslím, že to bude po WC3L finále, kde můžu ukázat, v jaké jsem formě a jestli jsem hoden lepšího týmu. Už jen to znamená, že bych se na finále měl pořádně připravit a vyhrát tam co nejvíce zápasů.

Jak se ti líbilo na letošním WCG v Monze? Jak bys letošní olympiádu srovnal s těmi, které se konaly v minulých letech?
Popravdě to bylo podle mě nejhorší WCG, které jsem zažil. Co si budeme namlouvat. Monza není ničím extra město, snad jen tím okruhem. Počasí bylo opravdu chladné a když se člověk chtěl podívat na zápas na pódiu, tak si to musel pěkně vytrpět sezením v té zimě. Nemyslím si, že by Monza bylo město plné fanoušků videoher, takže diváků tam také moc nebylo. Jediné, co se mi na posledním WCG líbilo, byla uvítací ceremonie, která se organizátorům opravdu povedla. Bylo to na cílové rovince přímo na trati a my jsme seděli na turnaji. Kéž by tam bylo ale větší teplo. Ke všemu jsem tam opět nic nezahrál 🙂 Ale nakonec jsem si to vynahradil výletem na Garda Landu, což je zábavní park v Itálii, kam jsem zavítal s hráči z CDS. Musím taky dodat, že zhruba v pátek, začátkem mého hraní ve skupině, mě začalo nějak bolet v krku, ale říkal jsem si, že to bude další den v pohodě. Bohužel se to další den ještě zhoršilo a já z toho neměl opravdu dobrý pocit, hrát takhle důležitý turnaj nemocný. V okolí místa turnaje ani hotelu nebyla žádná lékárna a já to prostě musel vydržet až do Čech, ale i tak jsem se v zábavním parku Garda Landu opravdu bavil 🙂 Byl to takový “živý” lék :).

Na WCG jsi vypadl v osmifinále s Číňanem Rabittem. Pamatuješ si ještě na tuto hru? Jak jsi spokojený se svým výkonem na WCG?
Proti Rabbitovi jsem si celkem věřil. I když jsem v obou hrách získal poměrně dobrou výhodu, tak jsem to 2x zpackal. To se mohlo stát jenom mně. V první hře si pamatuju, že se mi podařilo obklopit jeho Farseera hned na začátku a on ztratil teleport. Potom hra probíhala tak nějak normálně, ale ve finále jsem si nevšimnul jeho expanze, které jsem mohl v pohodě zabránit, ale po první důležité bitvě, ze které jsem vyšel lépe já (i když jsem to špatně zamikroval), měl Rabbit bohužel už expanzi nějakou tu chvíli, a pak už mě prostě přemassoval. V druhé hře jsem si na začátku získal opět výhodu tím, že se mi podařilo obklopit jeho Farseera. To se mi podařilo ještě jednou a on ztratil hrdinu na druhém levelu (tuším, že ztratil i jednoho grunta). On si potom koupil pandu a šel jí creepovat. Já příšel na creepjack v tu nejvhodnější chvíli, ale bohužel mi obklopil hrdinu a já se musel portnout. Pak jsem šel creepovat s populací zhruba 38 a on příběhnul s pár wyvernama, herama, gruntama a totálně mě zničil. Moc jsem tu hru nepobral. Myslel jsem si, že mám výhodu, ale asi to výhoda nebyla. Ork… 🙂

V druhé polovině roku jsme tě mohli vidět i na WSVG Londýn. Jak se ti líbilo na tomto turnaji?
V Londýně zrovna pršelo. Naštěstí to bylo asi 50m od mého hotelu, takže to celkem šlo, ale do města jsem se moc nepodíval. Jen po okolí hotelu a moc jsem toho neviděl. Turnaj jako takový byl celkem dobrý. Docela dost diváků, příjemné prostředí a zadařilo se mi 🙂 Až na nasazení hráčů do turnaje. Grubby byl tuším nasazený jako 6. a já ho dostal hned v prvním kole. Potom se mi ale dost dařilo a porazil jsem Saseho i Creolophuse a ve finále skončil druhý, takže jsem se kvalifikoval do New Yorku a vyhrál jsem 50,000 Kč.

Díky svému druhému místu na WSVG Londýn jsi se kvalifikoval i na celkové finále této série, které se uskutečnilo v New Yorku. Jak jsi spokojený se svým výkonem?
Nejsem spokojený. Stalo se mi pár věcí, které mi hraní na WSVG finále docela zkomplikovali. Byl jsem celkem zklamaný.

Jak se ti líbil new-yorský turnaj jako takový? Jaké věci ti hraní komplikovali?
Nic moc, už jsem zažil lepší turnaje. O hráče se tam podle mě moc nepečovalo, spíše mi to připadalo jako jedna velká reklama. Kupříkladu na WC3 bylo 7 map (malestrom, lost temple) a hrál se looser's pick. Na turnaji jako je takovýhle by se podle mě tenhle systém, který se hrál v dobách RoC, už neměl hrát. Druhý den pravidla výběru map pozměnili, ale to už některým hráčům, kteří díky tomu spadli do looser's bracket moc nepomohlo. A ještě jedna perlička. Warcraft III se hrál v jedné místnosti s Quakem a Counter-Strikem. Místnost měla rozměry asi 11m x 24m a když na sebe hráči CS řvali, hecovali se, nebo se radovali z vítězství, tak to hráči, kteří se snažil soustředit na maximum, moc dobře nedělalo.

Jaký počítač jsi dostal jakožto cenu za 6.místo?
Je to Fatality gaming system v hodnotě asi 30,000 Kč.

Měl jsi nakonec čas podívat se po New Yorku? Čím na tebe město nejvíce zapůsobilo?
Moc času jsem neměl, takže jsem navštívil pouze Timesquare a projel se taxíkem po městě. New York na mě zapůsobil celkem dobře, ale jelikož jsem neměl čas si ho prohlédnout, tak k tomu víc říct nemůžu. Myslím si, že je to velká vizitka Američanů, toho, jak si prostě žijou na “vysoký noze”. Nejen mrakodrapy, auta, silnice, ale prostě všechno mají větší, než my tady v Evropě.

Začátkem prosince jsi se zúčastnil i turnaje v Německu. Co to bylo za turnaj a na jakém místě jsi se umístil?
Byla to BYOC LAN v Brémách (Dimension 6 – pozn. autor), kde byla jako první cena notebook za cca 27,000 Kč a za druhé místo Shuttle Barbone za cca 16,000,-. Turnaj pro mě probíhal celkem hladce až do finále, kde jsem se utkal s hráčem SK.Miou a měl jsem výhodu z winner's bracket. Po první hře, kterou jsem vyhrál, mi stačilo vyhrát už pouze jednu ze dvou her, ale já prohrál obě dvě a v druhém best-of-three jsem prohrál znovu 2:0. Miou to zahrál dobře a já nevěděl, jak se tomu postavit. Je to jeden z mála hráčů, které opravdu nemusím a jemu jsem to opravdu nepřál, takže jsem po turnaji byl opět zklamaný. Snad příště…

Je tu něco co by jsi chtěl závěrem vzkázat fanouškům či komukoliv jinému?
Pokud nějaké fanoušky mám, tak jim děkuju za to, že je mám :). Chtěl bych poděkovat všem lidem, co mě ve Warcraftu podporují, což je hlavně moje rodina. Také bych chtěl poslat sladký a láskyplný polibek své přítelkyni, kterou mám moc rád.