Jak se dělalo Call of Duty 4

Mnoho hráčů jistě chová v dobré paměti střílečku z druhé světové války Medal of Honor: Allied Assault z roku 2002. Dá se říci, že právě ona započala celou tu válečnou mašinerii v žánru akčních her. Vylodění na Omaha Brach dávalo vzpomenout na drastické záběry z filmu Zachraňte vojína Ryana. Viditelná spojitost byla jednoznačně chtěnou, ostatně na hře se coby myšlenková studnice podílel i Steven Spielberg. Po dokončení Allied Assault se řada kreativních hlav z vývojářského studia 2015 sebrala a založila Infinity Ward.

Již v roce 2003 jsme mohli rozpoznat jejich rukopis na titulu jménem Call of Duty. Málokdo tušil, že se zrodila nová legenda, ostatně první recenze referovaly jen o velmi dobrém klonu Medal of Honor, nikoliv hře, která svého praděda snadno překoná a stane se neuvěřitelně populárním multiplayerovým kusem. V americké kampani autoři tentokrát pro změnu rozpustili řadu přísad ze série kanálu HBO Bratrstvo neohrožených. Britská kampaň pak kopírovala bitvu o most Pegasus, kterou jsme mohli vidět již ve starém snímku The Longest Day (1962). A mise sovětského výsadku se až nápadně podobaly záběrům a zápletce filmu Nepřítel před branami (2001). Pokračování se sice už sice nečerpala z filmových ani seriálových předloh, ale to jejich kvalitu nesnižovalo. Tvůrci se zkrátka naučili inscenovat intenzivní válečné prožitky i bez nutnosti se silně inspirovat z již existujících zdrojů. Vůbec nejpatrnější to je na Call of Duty 4. Většina kritiků i hráčů se shodne, že tak bombastická akce je něčím výjimečným – i ve slavné sérii.

     

Komunitní manažer Infinity Ward Robert Bowling říká, že odtrhnutí se od druhé světové války byl prvotní impuls k poskytnutí takové míry akční intenzity a válečného prožitku. „Zbraně i taktiky sice staví na současných reálných předlohách, ale to celé kolem je náš vynález. Proto jsme měli volnost v rozhodování, do jakých situací hráče vrhneme. A to si piště, že jsme zvolili ty nejnabitější. Vlastně jsme si situace tvořili sami. Skvělým příkladem je nejen vlastní intro, které si opravdu zahrajete, ale vůbec všechny další mise."

      

Kde najde v severním Los Angeles sídlící vývojářské studio předlohy pro vytvoření reálných zbraní a postupů? Odpověď: zhruba 250 kilometrů na východ, v americké vojenské základně 29 Palms. Díky ochotě armádních velitelů, kteří si prý Call of Duty oblíbili, mohli tvůrci podrobně prozkoumat pohyby cvičících jednotek, ale třeba i tanků. V Call of Duty 4 si tank sice přímo nezařídíte, ovšem válečná hra bez ocelových monster by byla asi jako Karel Gott bez slavíků. Dva první návrhy M1A2 Abrams byly nedesignovány podle modelů, které si můžete koupit v libovolném modelářském obchodě. Finální polygonový kolos ale vznikl na základě podrobného prozkoumání originálu, jemuž vojáci familiárně přezdívají „War Pig". Mariňáci v 29 Palms dokonce Infinity Wards prosili, aby jejich milovaný tank do hry zahrnuli. Autoři přání rádi splnili: jedna mise je podle válečného prasete dokonce pojmenována.

      

Na základně 29 Palms si tvůrci neprohlíželi pouze War Pig, ale procvičovali také nejrůznější válečné situace, které mohou ve hře nastat. Za tímto účelem jim sloužila jednotka vojáků. Jedním z nejdůležitějších elementů bylo docílit korektních pohybů se zbraní v ruce a také věřně zpracovaného postupu vpřed z úkrytu do krytu, tedy když jsou vojáci pod palbou. Mariňáci například předvedli své taktiky v místnosti, která nápadně připomínala centrálu televizní stanice v Call of Duty 4, kde se strhla jedna z největších řeží za celou hru. A nutno dodat, že jak vojáci, tak teroristé se tu chovali hodně uvěřitelně. Rovněž pro scénář ne až tak důležitá záchrana rukojmích v epilogu byla podrobně nacvičena na základně. Především proto se všechny ty polygonové modely pohybují ve čtvrtém dílu arkádové střílečky věrněji než ve většině hardcore titulů. Osazenstvo a výbava 29 Palms pomohla také nahrání reálných zvuků zbraní, které ve hře máte možnost slyšet.

      

Jedním z nejdůležitějších prvků atmosféry, a proto i celého tajemství úspěchu Modern Warfare, je jednoznačně práce se světlem. Helikoptéra Black Hawk z druhé mise byla například prvním hotovým modelem hry. Právě on pomohl Infinity Ward při vývoji světelných efektů, umocňujících nejrůznější situace a události. Všimněte si, že v některých misích, obzvláště těch, jež se odehrávají v noci či příšeří, světla dodávají ty správné grády. Vývojáři díky modelu vrtulníku mohlou zkoušet, jak intenzivní zrcadlení mohou nastavit a jak moc bujné reflexe (shader efekty) si mohou dovolit, aby 3D objekty vypadaly realističtěji. Díky propracované světelné technologii a chytrému nasazení normal-mappingu si Infinity Ward mohlo dovolit husarský kousek: postavy v Call of Duty 4 postavili z menšího počtu polygonů než v případě Call of Duty 2, aniž by to bylo poznat. Naopak, modely v Modern Warfare vypadají na pohled mnohem lépe. Jak nepřítel, tak kamarád vypadají jako živí. Autoři všem ukázali, že i se staršími technologiemi se dá docílit vynikajících výsledků. Bonusem pak je skutečnost, že hra běhá i na slabších počítačích ve velmi solidní kvalitě.

      

Asi největší výtkou na adresu Call of Duty 4 byla jeho extrémní krátkost. I při zohlednění současných trendů a konstatování, že standardem je desetihodinová hranice, vychází Modern Warfare na první pohled jako takový delší film, což za vysokou cenu nemusí vypadat zrovna pozitivně. Kdo se opravdu snaží, dokáže hru dokončit za pět hodin. Robert Bowling tento fakt poměrně úspěšně obhajuje: „Nechtěli jsme doplňovat žádné dodatečné mise, i když bychom mohli. Naším cílem nebylo chlubit se potom vysokým číslem hodin nutných k dohrání. Rozhodli jsme se naopak vtlačit do našeho příběhu a misí tolik pamětihodných momentů, kolik se jich tam jenom vešlo." Zkrátka a dobře, autoři nechtěli ředit stoprocentní adrenalinovou jízdou dalšími úrovněmi, které by nebyli schopni zpracovat v tak ryzí kvalitě. Dalším důvodem krátké singleplayerové kampaně byl dost možná také multiplayerový mód. Navzdory rozšířeným představám není Infinity Ward nikterak velkým týmem a z 85 zaměstnanců byla od určitého bodu vývoje velká část delegována právě na tvorbu a ladění multiplayeru. A vyplatilo se – Call of Duty 4 je na síti podobně silným zážitkem jako offline. Dokonalá spokojenost ale u Infinity Ward přesto nevládne. Robert Bowling na otázku, co by ve hře ještě rád viděl, odpovídá: „Přál bych si, abychom do hry implementovali možnost vytvořit si vlastní vojenskou třídu i pro LAN mód."

      

Ale jinak všechno dobré? Ale kdeže! Momentálně fanoušci série nejsou příliš nadšení. Ve fóru Infinity Ward se kupí stížnosti na hru, která ještě nebyla ani oficiálně ohlášená. Řeč je o Call of Duty 5, které by se podle řady indicií mělo odehrávat opět ve druhé světové válce (dost možná v Pacifiku). Ale po Call of Duty 4: Modern Warfarce chce málokterý z nadšených hráčů zpět na historická bojiště, vždyť tak aktuální se dají inscenovat tak grandiózně. Fandové si ale svou nespokojenost vyplakávají na špatném hrobě. Pátý díl série totiž vzniká v kancelářích studia Treyarch, které přišlo již s Call of Duty 3 (pouze na konzolích).

      

Infinity Ward se ještě nějakou dobu bude věnovat vylepšování aktuálního dílu, jehož vývoj trval 22 měsíců, tedy takřka dva roky. Na takto velkolepý titul to je velmi dobrý čas. Pokud uvážíme, že pětka by mohla vyjít již koncem tohoto roku, měli by se ale otcové série vrhnout pomalu na přípravy dílu šestého, aby i rok 2009 byl rokem Call of Duty (čtyřka byla většinou médií vyhlášena za akci loňského roku).