Jak se dělal Zaklínač

V našem seriálu, který se pídí po kořenech vzniku velkých herních hitů, jsme si tentokrát vzali na paškál titul našim srdcím blízký. Zaklínač vznikl v Polsku, zaštiťuje ho CD Projekt, který je největším herním distributorem také v České Republice a předloha – romány o Zaklínači od Andrrzeje Sapkowského, jsou nám bližší než komukoliv na Západě. Ač nejde o českou hru, místy je vřelost hráčů vůči ní taková, jako třeba u Mafie či Operace Flashpoint. Proč vlastně nebýt hrdý na hru od našich slovanských bratrů, s nimiž brzy budeme sdílet protiraketový deštník?

 

                                                       

Jak už to tak bývá, abychom pochopili celý vývoj a historii Zaklínače, musíme se podívat daleko do minulosti. Konkrétně do roku 2001. Tehdy teroristé zaútočili na newyorská dvojčata, ale stala se ještě jedna, mnohem méně významná událost. Vyšlo Baldurs Gate: Dark Alliance, jakýsi odštěpek slavného RPG na konzole. Pro náš příběh je důležitější, že se tato hra nikdy neobjevila na počítači. Právě této skutečnosti totiž Zaklínač vděčí za svou existenci.

 

 

CD Projekt je ve své domovině zavedenou společností, která se začala rozvíjet již roku 1994. Od té doby je největším (s podstatně větším náskokem než v ČR) dovozcem a distributorem her v Polsku. A tato firma již nějakou dobu koketovala s myšlenkou, že bude hry sama vyvíjet. Převod Baldurs Gate: Dark Alliance na PC měl být vstupem do vývojové fáze. Projekt nakonec vzhledem k problémům Interplaye zkrachoval. Poláci už ale byli rozjetí, tak proč nevytvořit vlastní hru! Majitelé společnosti koupili licenci na nejdůležitější fantasy ságu východoevropského literárního prostoru – Zaklínače od polského spisovatele Andrzeje Sapkowskiho. Práce začaly v září roku 2003. Cílem bylo vytvořit epické RPG. Na epické hodnoty se rozrostla také vývojová doba. Dokončení hry trvalo přes čtyři roky, a to na ní pracoval místy až sedmdesátičlenný tým (pro Západ podprůměr, pro Východ velký luxus).

 

Making of – Story

 

„Abychom byli přesní, začali jsme s produkcí hned dvakrát,“ vzpomíná vedoucí designer Michal Madej. Nejprve předal CD Projekt vývoj externímu studiu, které ho mělo převést na jakýsi domácí engine. To se ale docela brzy ukázalo jako chybný krok. A tak došlo k založení interního týmu CD Projekt Red, který se do práce pustil zpočátku jen v deseti lidech. Nejprve bylo zapotřebí vyřešit otázku enginu. Majitelé se opět rozhodli nešetřit a pořídili si Aurora engine od BioWare.

 

 

Tento krok se ukázal být poměrně prozíravým. Aurora engine už tehdy nebyla žádná špička. Ostatně, byl vyvinut především pro potřeby Neverwinter Nights z roku 2002. Tudíž vypadal poněkud zaprášeně a nakonec nebyl ani tak drahý, přestože v jeho jádru byly solidní schopnosti. A samozřejmě – o akvizici a tím i o Zaklínači začal psát západní tisk. Nejprve to byly opatrné zmínky „o začínajících Polácích a nejistém výsledku“, postupem času se ale Zaklínač do médií dostával stále více a získával pro sebe větší prostor.

 

 

Autoři navíc Aurora engine nekupovali na grafiku. „Od začátku nám bylo jasné, že řadu částí enginu budeme muset zaměnit vlastními, moderními technologiemi,“ říká Michal Madej. O hodně důležitější bylo, že balík jménem Aurora obsahoval robustní role-playing systém s řadou databank, skriptovacím jazykem a schopným editorem. „Většina lidí při vyslovení jména engine myslí jen na grafické vyobrazení,“ vysvětluje Madej. „Abych byl upřímný: zrovna tahle část je úplně nejjednodušší.“ Díky Aurora enginu mohl Madej a jeho lidé začít s implementací herního obsahu, zatímco programátoři předělávali grafické technologie. „Samozřejmě jsme v konečném důsledku změnili leccos z herní logiky Aurory,“ vypráví Michal. „Ale tyhle úpravy přicházely postupně v průběhu vývoje.“

 

 

Již na výstavě E3 se Zaklínač prezentoval překvapivě pozitivně. Tvůrci vyměnili poněkud opotřebované rozhraní OpenGl za vhodnější DirectX 9 a implementovali do hry vlastní charakterový systém. Jako další velký krok vyměnil CD Projekt mocné Aurora Toolsety za vlastní sbírku editorů a vývojářských programů, které dostali jméno Djinni. Podle Michala Madeje vězí uvnitř hotové hry zhruba dvacet procent původního Aurora enginu. O zbytek se postarali pánové z CD Projektu.

 

 

Svět zaklínače Geralta, kterého hráči ve hře ovládají, není žádným vynálezem tvůrčího týmu. Vymyšlen byl Andrzejem Sapkowskim (60), nejznámějším polským fantasy autorem. Na počátku devadesátých let napsal první knihy o Zaklínačovi, jejichž dospělé, ponuré a mnohovrstevnaté vyprávění okouzlilo i hráče za hranicemi Polska. Autor se však na vývoji hry nechtěl podílet. Zejména z toho důvodu, že měl špatné zkušenosti se zpackaným zfilmováním Zaklínače. Ovšem autoři získávali důvěru Sapkowskiho stále více, takže jim vyjadřoval podporu a nakonec přece jen vypomohl s tvorbou mapy herního světa a zodpověděl otázky scénáristů.

 

Making of – Combat & Magic

 

Pracovat v rámci licence, která do velké míry určuje pojetí hry, nepovažuje hlavní designér Madej za omezení. Právě naopak: „Licence můžu jenom doporučit. Nejenom proto, že dostanete spoustu vytvořeného designu, ale pomohou také při komunikaci ve studiu.“Každý z členů týmu měl od počátku přístup ke knihám a příběhům. Tím pádem bylo jednodušší vytvořit společnou vizi herního světa a tu pak dodržet. „Můj názor na kreativitu je tento: čím jsi omezenější, tím více jsi nucen myslet kreativně,“ popisuje Madej.

 

 

Zaklínač si získal popularitu hráčů kromě jiného proto, že nabízel skutečný dopad hráčových akcí na herní svět. Ty se navíc nepromítaly přímo a v okamžité návaznosti, ale klidně nepřímo a později. Podobně je to s konsekvencemi vývojářských rozhodnutí během cyklu, kdy hra vzniká. „Od začátku jsme věděli, že některé myšlenky se za dva roky ukáží být správnými nebo špatnými a potom možná způsobí velké problémy a nemalé náklady,“ vypráví Michal Madej. A tak tomu také bylo. Zejména pak v případě bojového systému, který se časem ukázal být nepoužitelným. Jeho první prototyp totiž stavěl na symbolech, z nichž si hráči skládali vlastní bojové kombinace. „Bylo to příliš komplexní a docela zbytečné,“ soudí Madej zpětně. Nakonec se boje velmi zjednodušily a jsou částečně automatizované. Podobného osekání se dočkala jednu dobu velice podrobná alchymie. Kromě toho musel tým často vyměnit některé technologie a přepracovat grafiku. „Možná, že jsme k projektu přistupovali trochu naivně,“ vzpomíná Michal. „Nebo lépe řečeno: příliš optimisticky.“ První termín vydání byl totiž stanoven na rok 2005. O tom brzy nemohla být ani řeč.

 

 

 

„Na začátku jsme necítili žádný časový tlak,“ říká hlavní designér. Na konci to bylo přesně obráceně. Mezinárodní vydavatel Atari dával autorům několikrát více času na další vylepšení a posouval termín tu o měsíc, tu o dva. Takhle to šlo zhruba rok. Až v říjnu 2007 musela hra zkrátka ven. Měsíce a týdny předtím byly pro CD projekt Red skutečně obtížné. Autoři si totiž byli vědomi toho, že nestihnou vychytat všechny problémy a bugy, o kterých stoprocentně věděli. Dnes tvrdí, že je kritika příliš nepřekvapila. Navíc se ukázalo, jak obtížné je lokalizovat hru do jedenácti jazyků. S tím se totiž pojily další technické problémy.

 

 

Delší vývojová doba se ale týmu přece jen vyplatila. Zaklínač se přes všechny své bugy, a že jich v první verzi bylo, ukázal být velice kvalitní hrou, kterou hráči mnohdy vynášeli do nebes. Nakonec možná ono zpoždění hře pomohlo. Protože kdyby vyšla v roce 2006, musela by se postavit silným konkurentům v podobě Oblivionu a Gothic 3. Koncem roku 2007 panoval naopak nedostatek kvalitních RPG, a tak se dostalo prostoru právě polskému eposu. A to nejen v Evropě, ale překvapivě také v Americe. Dosud se Zaklínače celosvětově prodalo zhruba 700.000 kusů. To je na PC exkluzivní hru velice dobrý výsledek. K tomu nahromadil Zaklínač celou řadu mezinárodních ocenění, mezi nimiž se to hemžilo také cenami za nejlepší RPG roku.

 

Making of – Art

 

Michal Madej má největší radost z toho, že se hru podařilo dokončit, a že z ní mají hráči potěšení. Přesto ho ale netěší programový stav hry, a to ani po trojici patchů. Proto se CD Projekt Red vrhnul na tvorbu takzvané Rozšíření edice, která právě vychází. Ta obsahuje mnohem lepší technologické zázemí, kvalitnější interface, rychlejší nahrávání a pár obsahových dodatků. To je podle autorů stav, ve kterém měl Zaklínač původně vyjít.

 

 

A jak to půjde dál? Na konverze cizích her už CD Projekt Red myslet nemusí. Dnes patří k nejopěvovanějším vývojářským studiím ve střední a východní Evropě. „Naším cílem je, etablovat Zaklínače jako pevnou součást RPG žánru,“ poukazuje Michal Madej na plány do budoucna. „Stojíme teprve na začátku téhle cesty.“