Historie herních společností – Nintendo

Kdo by dnes neznal Nintendo. Za poslední roky nás obklopilo a dobylo trh natolik, že ho člověk může jen stěží přehlédnout. Přesto, že většina konzumní společnosti přišla do styku s Nintendem až v posledních letech a to ve formě revolučního Nintenda Wii. Jiní se s ním mohli setkat dříve, jako s kapesní konzolí, ale většina hráčů stejně ví, že jeho historie sahá o několik dalších let dozadu. Zajímavé však bude, jak Nintendo vůbec vzniklo, nejdříve se však podívejme na to, kde?

 

Nintendo Company, Limited je firmou se sídlem v Japonsku, která distribuuje své elektronické výrobky po celém světě. Konkrétně nesídlí nikde jinde, než v Kyoto – mluvíme samozřejmě o hlavním sídle. Nintendo bylo založeno roku 1889 a jeho prvotním účelem byla manuální výroba herních karet, které nesly název Hanafuda. Od té doby se však firma hodně změnila a dnes je tak velkým hráčem na poli herního průmyslu.

 

 

Nintendo začalo jako malé podnikání v okolí města Kyoto – právě s hracími kartami Hanafuda. Jeho zakladatel se jmenoval Fusajiro Yamauchi [Jamauči]. S těmito kartami se hrála hra Nintendo, která by se dala přeložit, jako “leave luck to heaven” volně přeloženo, jako ‚nech štěstí osudu‘. Ve své podstatě obdobná myšlenka, jako u českého ‚člověče nezlob se‘. Zkrátka zkus svoje štěstí a neber to moc vážně. Je to hra. (na obrázku vidíte původní karty Hanafuda a následně upravenou Mario verzi karet Hanafuda)

 

 

Karty Hanafuda si začaly velmi rychle získávat svou popularitu. Zřejmě proto, že byly všechny ručně dělané – tudíž i malované, a také proto, že tehdejší Nintendo bylo jednoduše zábavné. Poptávka začala růst ohromnou rychlostí a pan Yamauchi si tak musel najmout několik pomocníků, kteří mu pomáhali s distribucí a uspokojením vzrostlé poptávky.

 

Yamauchi neměl syna a tak nemohl svůj ‚rozjetý byznys‘ předat. Vyřešil to tím, že syna adoptoval (to musel být štastlivec…). Adoptivní syn tak převzal jeho podnik a roku 1933 se stal jeho prezidentem. Nintendo tak pokračovalo ve výrobě atraktivních kartiček a představilo i několik nových sérií. To dělalo až do roku 1956.

 

Po letech začalo mít Nintendo problémy s dluhy a bylo tak třeba inovovat svou obchodní strategii. Vzhledem k tomu, že se pohybujeme v období po roce 1956 je každému jasné, že onou novou strategií ještě nebyly dnes známé konzole a herní platformy. Co tedy? V čem má (mělo) ještě Nintendo prsty? Jsou to hračky…

 

 

Byl to důmyslný krok, díky kterému firma, jako taková přežila. Trh s hračkami byl na vzestupu a Nintendo tak mělo ohromní prostor pro nové nápady a inovace, což bylo přesně něco, co po letech obchodování s kartičkami potřebovalo. Začala tak nová éra, ve které se už začaly ‚spřádat‘ zárodky toho, kam dospělo Nintendo dnes. Zbývá už jen pár let…

 

Nintendu se v nové oblasti dařilo a to více než dobře. Tím vzniknul další prostor – prostor investovat, což ruku v ruce s rychlým technickým pokrokem 20.století nemohlo mít jiné, než další positivní účinky pro jejich podnikání. V první polovině 70.let se začíná Nintendo zabývat elektronickými hrami. Vidí ohromnou příležitost a tak vznikají legendární záležitosti typu PONG. Hry se stávají součástí arkádových automatů (tzv. maringotkových).

 

Vzniká také první konzole s názvem Magnavox Odyssey, ta spatří světlo světa roku 1972. 3 roky na to už má Nintendo patent a může to začít. Roku 1975 vzniká první arkádová záležitost EVR RACE. Roku 1977 už se prodává první herní konzole, kterou stačilo propojit s televizí. Prodávali se tehdy 2 verze a to Color TV Game 6 a potom Color TV Game 15, kde ono číslo určovalo přítomný počet her. S tím přišly na svět další nezapomenutelné tituly, jako Radar Scope, Donkey Kong a hned na to třeba i Mario Bros. (nezaměňovat se Super Mario Bros…)

 

 

V roce 1982 společnost Nintendo vyvinula tzv. AVS systém (Advance Video System), který tehdy umožnil vývoj nových konzolí a s nimi samozřejmě i vývoj nových her. Rok poté – 1983, už si mohou domácnosti kupovat další konzoli uvedenou na trh. Byl to Famicom – neboli Family Computer. Byla to první konzole založena na takzvaném cartridge-systému, čili počeštěno ‚na kazetky‘. Konzole měla velký úspěch a během prvních 2 měsíců se prodalo na půl milionů kusů. Později se však ukázalo, že některé z nich ‚zafreezovali‘.

 

Roku 1985 ji tak vystřídal další následovník – NES (Nintendo Entertainment System). NES se stal z jednou nejpopulárnějších konzolí vůbec! Pravděpodobně až do příchodu Playstationa. S jeho uvedením na trh totiž přišel další příval her, které jsou dnes staré přes 20 let, ale jejich jména budete pravděpodobně znát. Jsou totiž tak dobré, že se hrají dodnes – Super Mario Bros, Metroid, ale třeba také Legends of Zelda.

 

A to už jsme v roce 1989 a na počátku 90.let, kdy vzniká oblíbený Game Boy, který zaznamenal úspěchy nejen díky ujetému animovanému seriálu Pokémon. Na Game Boyi se hrají všechny známé kousky včetně již zmíněných a také japonské variace Tetrisu (původní originál je ruský). Netrvá tomu však dlouho a přichází další bomba – SNES (Super Nintendo Entertainment System). Na tom už i autor strávil spousty nocí. Street Fighter, Battletoads, F-Zero a naprosto originální a nezapomenutelné Zombies Ate my Neighbours.

 

1996-1998 to už je období, kdy ustupuje Nintendo trochu do pozadí, především díky vzrůstající popularitě Playstationu, se kterým trhá SONY rekordy v prodejnosti. Vychází Nintendo 64, které minimálně v Evropě již takové oblíbenosti, jako předchozí konzole nedosáhlo. S ním přichází také Game Boy Color, který už dopadl o něco lépe. Ale bohužel je opět úsměvným faktem, že právě jemu pomohli opět ty Pokémoni…

 

 

Období, kdy se Nintendo nacházelo ‚tak trochu v mlze‘ pokračovalo i s následným Nintendo GameCube, které se sice dobře uchytilo na Čínském trhu, ale sami pravděpodobně víte, že příliš přátel kolem vás ho nemělo. Byla to prostě průměrná záležitost. Nintendo tak spustilo v rámci Evropy dosti agresivní obchodní strategii, za kterou dokonce dostalo pokutu – Evropská komise totiž usnesla, že Nintendo porušilo pravidla ohledně stanování cen a dostalo tak pokutu 149 milionu EUR, což je jedna z největší anti-monopolních pokut, které kdy Evropská komise udělila.

 

Nintendo DS, Wii či následné 3DS a Wii U, už jsou záležitosti dnešní doby, které rozhodně dobře znáte. Možná jste na nich zrovna nedávno trávili svůj čas. Ovládání her pohybem resp. vlastním tělem je zcela jednoznačně další revoluční záležitost, která nepoznamenala jen Nintendo (viz. Kinect). Sami tak můžete vidět, že Nintendo je opět zpátky v plné síle, což je rozhodně dobře – nebo snad není?