Fenomén: sdružování herních korporací

Určitě vám čas od času neunikne zpráva, že nějaká (obvykle větší) společnost koupila nějakou (obvykle menší) firmu. Ostatně, často o tom informujeme i tady na GameParku. Říká se tomu konsolidace trhu a jde o vcelku běžný jev ve všech branžích lidské činnosti. Někdo se zkrátka chce rozrůst a není lepšího způsobu než koupit již fungující, etablovaný podnik, který třeba může mít problémy s financemi, nebo prostě jen hledá investora, s nímž by se mohl dále rozvíjet. Způsobů jak spojit firmy je bezpočet a není cílem tohoto článku je všechny popisovat. Tušte jen, že se subjekty dají koupit prostě jako celek (obzvlášť když jde o obdobu našich „sroček" a firma má jasného majitele), nebo na části, což bývá příklad akciových společností. Když se pouze slučuje, jak si ukážeme na našem prvním příkladu, je situace ještě daleko složitější a na vysledování všech majetkových machinací se hodí mít vystudovanou školu. Ale nebojte se, nebudeme se tu zabývat mikroekonomií. Tento článek se chce soustředit na významné obchody, které v poslední době v herním průmyslu proběhly.

Jedná se o stále sílící trend, a zatímco v minulosti na scéně působila široká paleta malých studií či menších vydavatelů, kteří se živili třeba vydáváním úzce profilovaných her, nyní stojí v popředí zájmu megakoncerny s miliardovými obraty. Růst těch největších je přitom nezastavitelný a například spojení Activisionu s Vivendi je obchodem, o kterém obšírně informovaly i nejprestižnější ekonomická periodika. Není divu, takto vzniklá společnost, ale třeba i Electronic Arts patří k obřím molochům a mají výrazný vliv na ekonomiku. Samozřejmě čím větší společnost, tím má také silnější lobby, která teoreticky může zasáhnout až do politických kruhů. Z tohoto pohledu se sjednocování sil může jevit pozitivně, vždyť silné firmy mohou hráče zastupovat výrazněji než kdy dříve. Mohou se snadněji postarat o to, aby hry byly podstatně rychleji začleněny do popkultury všemi vrstvami obyvatel. A s trochou fantazie si lze za několik let představit politiky hájící zájmy herní branže. Nikoliv takové, kteří na hry hází pouze špínu a u neznalé populace si tak levným způsobem zvyšují kredit. Ostatně nákup Illusion Softworks velkým vydavatelem 2K Games by se dal, pochopitelně v menším měřítku, přirovnat ke koupi Škodovky Volkswagenem. A připomínat, že automobilový průmysl se u nás výraznou měrou podílí na rostoucím HDP, jistě netřeba. Ano, jsou to odvážná tvrzení, ale s adekvátními investicemi se u nás můžeme dočkat rozvoje herních vývojových center. Zisky progresivních společností se samozřejmě zdaní a z jejich úspěchu tak těží všichni, nehledě na to, že silný vzor snadno přiláká následovníky. Ale to už rozebíráme jednotlivé případy, kterým se chceme obšírněji věnovat samostatně. Tak tedy směle do toho.

Activision Blizzard

Nazvat spojení Activisionu a Vivendi nejdůležitější herní událostí minulého roku není ani v nejmenším přemrštěné. Když se šéf Electronic Arts John Riccitielo koncem listopadu vyjadřoval na adresu konsolidací, neměl o takovém monstr-obchodu ani tušení. „Pole pro skupování firem je na dlouhou dobu zorané," řekl Riccitielo a myslel tím, že poté, co EA koupilo tandem Bioware+Pandemic, už na trhu není žádný opravdu lukrativní objekt, který by velkým společnostem stál za to. Jaké muselo být jeho překvapení, když o dva dny později, konkrétně 2. listopadu přišla zpráva, které mnohé přinutila listovat kalendářem, zda zrovna není apríla. Nebylo.

     

Call of Duty 4

Spojil se druhý a třetí největší vydavatel. Vznikl tak kolos o hodnotě neuvěřitelných 19 miliard dolarů. Jen za rok 2007 dělal obrat obou firem 3,8 miliard dolarů. To je více, než na co podle prognóz v minulém roce dosáhla dosavadní jednička Electronic Arts (asi 3,6 miliardy). Ve středu nového molochu stojí zlatý důl jménem Blizzard, nejhodnotnější vývojářská firma na světě.

Komu ta firma patří?

Přestože spojení přišlo jako blesk z čistého nebe, dá se v něm vysledovat jasná logika. S Acitivisonem a Vivendi Games se dávají dohromady dva partneři, jejichž obchodní aktivity se na herním trhu překrývají jen minimálně. Americký publisher Activision sází především na konzolové tituly, firma je silná především v akčním žánru. K interním značkám náleží jedna z nejsilnějších sérií dneška Call of Duty a kytarová hra Guitar Her, která se za poslední roky vypracovala z překvapivého hitu až do podoby masového fenoménu. K tomu je třeba připočítat lukrativní licence na filmy Marvelu či Dreamworks, jako je Spider-Man, Shrek a Transformers.

Transformers

Původem francouzské Vivendi Games pak do manželství přináší především dobře obsazený počítačový trh a jakési Online-knowhow. Díky Blizzardu má firma výborné kontakty na asijském trhu, na jehož boom se Activision chce podílet. Francouzi mají ovšem už několik let problém prosadit vlastní silné značky. Pod Vivendi se vytratil lesk kdysi slavných konzolových maskotů Crash Bandicoot nebo Spyro, naopak tituly F.E.A.R. či World in Conflict sice do značné míry zabodovaly, nestaly se však opravdovými „killer" hity.

 

World in Conflict

Menší partner (myšleno Vivendi Games) je přesto tím mocnějším. Důvod je jasný: herní divize patří pod megakoncern Vivendi, který působí na televizním, mobilním či hudebním (Universal) trhu. Silná matka si se svou herní divizí dovolila hodně netradiční obchod. Oblast zabývající se hrami, jejíž cena je odhadnuta na osm miliard dolarů, bude zcela převedena na Activision. K tomu zaplatí Vivendi jednorázovou finanční injekci o velikosti 1,7 miliardy dolarů. Activision se tak jako úderem kouzelného proutku stane pánem nad 4000 novými zaměstnanci. Krátkodobé rozhodování spadne zcela do rukou Američanů.

Ale nebojte se, Vivendi do obchodu nešlo proto, aby prodělalo. Naopak, je na tom lépe. Mateřský koncern totiž dostane 52% akcií nově vzniklé firmy, a navíc opci s možností navýšit podíl na 68%. V představenstvu zabere Vivendi šest z jedenácti míst. Pojďme si to tedy shrnout: nový gigant bude veden Activisionem, ale z větší části patří Vivendi. Francouzi tak využili svou herní divizi k tomu, aby de facto ovládli největšího hráče na trhu, který však bude operativně řízen lidmi z Activisionu.

   

Guitar Hero 3

Co z toho mají?

Pro dosavadní akcionáře Activisionu je obchod rovněž nesmírně zajímavý. V balíčku, který poslalo do společného obchodu Vivendi, je totiž klenot herní branže, kalifornské studio Blizzard Entertainment. Jenom za rok 2007 očekává tato relativně malá firma čistý zisk převyšující půl miliardy dolarů. Třikrát větší Activision to dotáhl „pouze" na 340 milionů. Blizzard je vysoce ziskový, ostatně do firemní kasy přišlo celých 40% z jeho obratu. To se vidí minimálně, ale nelze se tomu příliš divit. Čtyři z pěti nejprodávanějších her pro PC jsou od Blizzardu. Za světový hit World of Warcraft platí každý měsíc více jak devět milionů hráčů nemalé poplatky. Od kalifornských magických dětí očekává Activision nejenom fantastické zisky, ale také zkušenostní přínos. Blizzard vypomůže na online poli, vždyť provozuje skvěle fungující Battlenet. Může se také postarat o převedení značek Activisionu do online podoby. Navíc už ví, jak se pohybovat na asijském trhu.

Vzhledem k takovým úspěchům mohl Activision relativně lehce spolknout i to méně chutné, co je spojeno s Vivendi Games. Zbytek je spojen se jménem Sierra Entertainment. Pod tímto tradičním jménem byly vydávány vlastní tituly, jako například Scarface nebo World in Conflict. Ty nikdy nebyly příliš úspěšné, a tak není divu, že Sierra je za minulý rok ve ztrátě nějakých 160 milionů dolarů. Naopak se docela hodí, že Vivendi v poslední době hodně investovalo do mobilních a příležitostných her. Opět totiž nedojde k žádnému křížení sil, jelikož na tomto poli se Activision nikdy neangažoval.

Scarface

Co bude s Blizzardem?

Jasným cílem firemní politiky je maximální profitabilita. To je strategie, kterou Activision sleduje již dlouho. Z tohoto pohledu se úspěšné části firmy nemusí bát žádných výrazných zásahů. Takže Blizzard si zachová svou kontinuitu. Management se nezmění, dosavadní šéf Activisionu Bobby Kotick na své pozici zůstává, jen pod sebou bude mít více podřízených. Mike Morhaime nadále povede Blizzard a podle všeho se mu podaří zachovat výlučný status studia, kterému se mohlo těšit pod Vivendi. Blizzard tak zůstane jakousi firmou ve firmě. Ale i pro většinu dalších studií koncernu platí, že se nemusí bát restrukturalizace. Ostatně Call of Duty 5 a Guitar Hero 4 jsou již v přípravě.

  

Jiná situace je u těch složek, které prodělávají. Před Sierra Entertainment stojí těžké časy. Z nahlédnutí do prvních strukturních plánů vyplývá, že do roku 2009 musí být Sierra výdělečná. Toho má být dosaženo synergickými efekty, kdy se spojí různá oddělení, aby se práce nedělala zbytečně dvakrát, což je při spojení dvou takto velkých společností jen logické. Tím by se mělo ušetřit asi sto milionů dolarů.

   

F.E.A.R. Perseus Mandate

Vývojová strategie, kterou Activision sleduje již pár let, bude do budoucna platit pro celý velký dům. Nové hry musí být co nejvíce snesitelné, masové a dobře nastavitelné. K tomu se hodí, když mohou vyjít na mnoha platformách. Kvalitativně vysoko ceněný, ale velmi specifický a nikterak zázračný titul, jakým je například World in Conflict, tak bude mít zaděláno na problémy. Podle firemní politiky totiž půjde o rizikový projekt.

    

Starcraft 2

V roce 2009 by Activision Blizzard chtěl dosáhnout skvělého zisku ve výši 1,1 miliardy dolarů. Pro akcionáře jistě skvělá zpráva, pro hráče už méně. Vysoké marže totiž pro zákazníky znamenají jediné: za produkt platí výrazně více, než kolik tento producenta skutečně stojí. Z měsíčního poplatku World of Warcraft potřebuje Blizzard sotva polovinu, aby pokryl náklady na personál a techniku. Zbytek je právě tím skvělým ziskem, jímž se společnosti tak rádi chlubí. Activision byl spolu s Electronic Arts prvním, kdo zvedl cenu průměrného herního titulu o deset dolarů.

Nekončíme!

Téma spojování herních společností je natolik rozsáhlé, že jsme se ho rozhodli rozdělit na dva díly. V tomto jsme si probrali kompletní spojení Vivendi s Activisionem. V příštím se budeme soustředit na pohlcení Illusion Softworks vydavatelem Take 2 a jaké důsledky z toho plynou pro hráče. To samé učiníme s případem, kdy Electronic Arts schramstlo BioWare a Pandemic. Na závěr pak přeleštíme křišťálovou kouli a zkusíme si předpovědět, jaké obchody nás čekají v budoucnu.