Fenomén Need for Speed – 1995 až 2009

Malé herní studio Distinctive Software, spíše známé coby Unlimited Software, se postupně rozrůstalo, vydalo například skvělé Stunts, Test Drive nebo 4D Boxing a postupně si získávalo přízeň hráčů. V roce 1991 pak přišla společnost EA Canada, která tuto relativně malou firmičku koupila za slušných 11 milionů dolarů a vzala ji pod svá křídla. Údajně už v té době přitom měli v záloze nějakou závodní hru. Jméno zatím nebylo jisté, několikrát se měnilo, až v roce 1992 byla oficiálně oznámena hra Need for Speed. A přesně v tomto okamžiku začíná naše dnešní putování jednotlivými díly této dnes snad nejznámější a komerčně také nejúspěšnější závodní série na světě.

Need for Speed

Originální Need for Speed spatřilo světlo světa ve verzi pro PC-DOS v roce 1995 a později se pak dostalo i na PlayStation a SEGA Saturn. Svým přístupem přitom ohromilo celou hráčskou obec. Osobně si dodnes přesně pamatuji okamžik, jak jsem si šel první díl koupit tenkrát do počítačového obchodu v pasáži Světozor. Need for Speed nabídlo širokou škálu různých aut a tratí, přičemž dost revolučně působil model postupného odblokovávání dalšího obsahu díky vyhrávání závodů. Všichni NFS veteráni si určitě stále pamatují pronásledování policejními vozy, které se následně stalo pro celou sérii doslova typické.

Zajímavé přitom je, že tvůrci se v té době snažili vytvářet relativně reálnou simulaci. Problém byly pochopitelně ještě v nedokonalých technologiích. Ty už jsou v dnešní době k dispozici, ale vývojáři pro změnu dělají nereálné a nesmyslné arkády. Ovšem abychom jim nekřivdili, chystají se přeci NFS: Shift, které opět mají přinést porci reálnosti. Ale zpět k jedničce. Užili jsme si také licence, takže bylo možné prohánět se ve Ferrari, Lamborghini i Porsche auťácích. Zavítali jsme jak na pěkné městské tratě, tak do přírody. Obrovský úspěch, který pramenil v prvé řadě právě z přítomnosti policie, pak pokračoval i u úžasného druhého pokračování.

Need for Speed II

Přestože jednička měla skvělý úspěch, tvůrci nelenili a ve dvojce přišli rovnou s dalšími novinkami, čímž posunuli počátky série opět na další level. Celý díl se nesl ve znamení luxusních automobilů, především pak Ferrari. Druhý díl ohromil také vizuální grafikou i tratěmi po celém světě – počínaje Austrálií a konce Nepálem. Nechyběla opět široká nabídka vozů a tratí, všechno navíc doplňováno kolekcí pěkných videí. Posléze vyšlo ještě rozšíření NFS II SE, jež přineslo další auta i tratě a také herní mód knockout, jež známe ze závodních her dodnes.

Hojně se také rozšířila nabídka cheatů, díky nimž si mnozí užívali ještě více zábavy. Šlo si totiž odblokovat třeba autobus nebo dinosaura, s nimiž jste se mohli účastnit závodů. Přestože dvojka u kritiky nesklidila takový úspěch jako originální NFS, nám se dost líbila. Záporně pro ni vyznívalo přílišné zjednodušení a také drsné hardwarové požadavky.

Need for Speed III: Hot Pursuit

Hned v úvodu povídání o třetím díle s podtitulem Hot Pursuit musím říci, že právě on mne zaujal v celé sérii nejvíc a strávil jsem u něj také nejvíce hodin. Přestože byl v základu stejný jako předchozí díly, přibyl hlavně nový mód Pursuit. Jeho cíl byl jasný – utíkat policii nebo se naopak stát strážcem zákona a pronásledovat ostatní. Zkrátka neskutečná zábava! Ve vzpomínkách mám zůstal především legendární automobil El Nino.

Dost velký pokrok jsme zaznamenali u Hot Pursuit ve vizuální stránce. Různé kouřové efekty, odlišné počasí, ale i detailnější auta a tratě, ještě větší otevřenost a dokonce šlo z oficiálních stránek následně stahovat nová auta. Na svoji dobu opět nesmírně revoluční věc, která pomohla ke vzniku základu komunity okolo série NFS.

Need for Speed: High Stakes

Čtvrtý díl, který však neměl ve svém názvu číslovku, byl asi takovým prvním zklamáním. Zkrátka nebyl sice špatný, na druhou stranu v základu šlo o hodně podobnou hru jako minulé NFS III. Jistě, v pozdějších fázích série bychom mezi dvěma díly byly rádi i za novinky tohoto typu, ale dříve byli prostě hráči zmlsanější. Přibylo několik nových automobilů a největšími inovacemi se staly některé herní módy.

Zajímavý byl především ten, v němž jste postupně vydělávali peníze a za ně si pak kupovali nové auta. Ano, tušíte správně, v High Stakes jsme se poprvé dočkali náznaku jakési kariéry. Do velké míry inovativním prvkem pro tuto sérii se pak stal model poškození. Bouráním se auta ničily a v rámci singleplayerové kampaně jste je pak museli (také za své těžce vydělané peníze) nechávat opravit.

Need for Speed: Porsche Unleashed

Porsche Unleashed si rozhodně pamatují všichni fanoušci série Need for Speed. A řekli bychom, že právě tohle je nejvýraznější díl ze starší etapy Need for Speed, který navíc mnozí hrají dodnes. Jak napovídá samotný název, základem hry se staly auťáky značky Porsche. Mohli jste si tak postupně osedlat prakticky všechny významnější modely této značky od roku 1950 do 2000, které se postupně odemykaly v návaznosti na vaše úspěchy.

V pořadí pátý regulérní díl přitom nabídl hlavně ohromně realistický model řízení a opět do velké míry nastartoval celou sérii. Zmínit musíme určitě i mód Factory Driver, v němž jste museli plnit různé úkoly, což byla vcelku dobrá výzva. Ohromila však také grafická stránka a hru bychom dodnes mohli označit jako jednu z nejlepších závodních simulací.

Need for Speed: Hot Pursuit 2

Po skvělých „poršácích” přišel další nabušený díl, poslední z takové původní éry této série, než zamířila tak trochu do jiných vod. O vývoj se tenkrát postaralo úplně nové studio, z čehož pramenilo i docela dost změn. Na první pohled ještě detailnější grafika, auta vypadaly prostě úžasně. Na druhou stranu jízdní model se oproti minulému dílu vrátil tak trochu zpět k arkádovému pojetí, což se nám nezdálo na škodu.

Opět nechyběly tolik chtěné honičky s policií a prostředí oplývalo velkou rozmanitostí. Pochválit zpětně musíme hlavně za design tratí, které nabízeli množství zákoutí, zkratek, apod. Vylepšení se dočkala i umělá inteligence protihráčů a především všudypřítomné policie. Vyzdvihnout musíme Hot Pursuit 2 také za multiplayerové hraní, podpora online módů přes internet byla už opravdu docela dost propracovaná.

Need for Speed: Underground 1 a 2

A máme tady první absolutně radikální změnu. S dílem Underground přišlo tolik novinek, že bychom už hru snad ani nenazývali Need for Speed. Dohromady přitom bereme Underground 1 a 2 z toho důvodu, že se od sebe prakticky nijak výrazně nelišili. Nová éra série přišla ze s radikální změnou hratelnosti, stylu i prezentace. Tvůrci si určitě vzali inspiraci ze hry Midnight Club a přinesli tak ilegální závody uprostřed noci. Pro přirovnání by šlo určitě použít film Rychle a zběsile, z něhož se zde objevilo plno prvků.

Automobily dostaly pořádná neonová podsvícení, vinyly, obrázky a loga, různé barvy a nákresy, prostě bordel. Právě na upravitelnost a tuning se oba díly hodně zaměřovaly. Při závodech už nijak nefigurovali policisté a přestože Underground sklidilo úspěch, celá série utrpěla znatelný šrám a pro skalní příznivce šlo o ránu pod pás. S novinkami přišly i další módy jako třeba Drag nebo Drifting. Zkrátka nešlo vůbec o špatné hry, jen jsme chtěli opět své staré dobré Need for Speed a Underground jako vedlejší a novou sérii.

Need for Speed: Most Wanted

Most Wanted se nakonec stalo asi nejlepším dílem v moderní éře NFS her. Jaké k tomu vedly důvody? Vypadalo skvěle a hrálo se ještě lépe. Povedlo se totiž zpracovat opravdu skvěle jízdní model a stejně tak ho podat hráči. Přestože neměla hra se simulací lautr nic společného, ježdění prostě byla zábava. K potěšení všech se navíc na silnice vrátili policajti, čímž si tvůrci udobřili alespoň některé z fanoušků.

Principem hratelnosti se stal postup na žebříčku těch nejlepších „undergroundových” jezdců, získávali jste respekt a s ním i nová auta. Most Wanted také nabídlo propracovaný a detailní otevřený svět. Krásně vypadala vizuální stránka a jen tak vás hraní neomrzelo. Kvalitní se nám zdála i umělá inteligence policie, s níž jste si užili docela hodně srandy. Zkrátka povedený závodní balíček se vším všudy.

Need for Speed: Carbon

Zatímco Most Wanted se odehrávalo i běžně přes den, Carbon se opět přenesl do nočního prostředí směrem z Rychle a zběsile a tím pádem i k Underground. Tento díl vskutku nikoho neohromil a nepřisel prakticky s ničím revolučním. Základem se staly opět klasické módy jako drifting, jezdilo se pouze v noci a snad jedinou novinkou se stalo skládání partiček, jejichž členové si pak pomáhali při závodech. Nápad to byl určitě dobrý, jeho zpracování už tak slavné nebylo a tak bych osobně právě Carbon označil možná jako vůbec největší propadák z celé série Need for Speed.

Need for Speed: ProStreet

Prozatím předposlední díl této série se stal hodně velkým zklamáním. Zážitek z řízení byl dost nemastný neslaný, žádná policie, nezáživný příběh v singleplayeru a tak bychom mohli pokračovat dál. Přestože se v ProStreet objevilo několik prvků ze starých NFS (například poničení, vydělávání peněz a následné placení za opravu), fanoušci byli dost zklamaní. Nezachránily to ani možnosti tuningu.

Přestože tedy některé prvky byly vcelku inovativní na papíře zajímavé, v praxi to pak dopadlo jinak. Celkově šlo možná o úplně největší zklamání v celé závodní sérii Need for Speed.

Need for Speed: Undercover

Zatím poslední přírůstek nedopadl úplně nejhůře, ale působil na nás pouze jako mírně vylepšené Most Wanted s minimem novinek. To je docela málo a čekali jsme tak trochu něco víc. Na druhou stranu v porovnání s ProStreet šlo rozhodně o kvalitnější hru. Oceňujeme hlavně návrat do města, ale prostě novinky byste museli hledat pod lupou.

Nijak zvlášť povedený díl Undercover tak prozatím završil celou sérii. A chvíli už se myslelo, že by snad tato závodní série měla definitivně skončit. Bylo totiž zrušeno vývojářské studio Black Box a důvodem mělo být opravdu nepříznivé hodnocení Undercover (průměr z recenzí jen 65%).

Série Need for Speed se stále prodává skvěle, a tak nebylo pochyb, že budou následovat i další díly. A očekávání se potvrdily, když EA oznámili rovnou trojici nových pokračování. A opět se jimi má otevřít nová éra celé série, na což jsme opravdu zvědaví. Need for Speed: Shift má přinést na monitory počítačů i na konzole nezvykle realistický prožitek z řízení. Jak si můžete přečíst v našem preview, chtějí toho docílit hned několika revolučními novinkami. Chystaný díl s podtitulem World Online pak vyjde čistě pro PC a jak napovídá už samotný název, půjde výhradně o hraní proti živým hráčům po internetu. Poslední nedávno oznámený díl se jmenuje Nitro a dočkají se majitelé konzole od Nintenda. Značka Need for Speed tu s námi bude ještě dlouho a jen tak nezmizí!