Diablo 3 – 9 měsíců po vydání

Když se řekne A, mělo by se říct i B. Když se řekne Diablo 3, mělo by se říct, že Blizzard neodpustitelně zmršil launch. Vývojáři se pak káli, ano, “takový nápor jsme nečekali” a bla bla bla. Jenže jak může provozovalel největší onlinovky na světě něco takového podcenit? To si snad v Blizzardu mysleli, že když si hru předobjedná 6 milionů lidí (k prosinci 2012 se prodalo 12 milionů kopií), jen málo z nich se ji pokusí zapnout později než minutu po vydání?

Přetížené servery ovšem nebyly jedinou poporodní komplikací očekávané řežby. V průběhu vývoje totiž tvůrci učinili řadu diskutabilních (někdo by řekl, že stupidních) rozhodnutí, z nichž nejvýznamnější se týká co-opu. Můžete se hádat, že hůře dopadl (neexistující) systém distribuce skillů, absence run (à la D2), a že chybělo PVP. O tom se ale vědělo před vydáním, a pokud jste s tím snad měli problém, mohli jste zrušit předobjednávku. Ale že Blizzard nastaví kooperativní multiplayer tak, aby sólové hraní bylo výrazně efektivnější než hraní v partě, tak o tom se nikdo nezmínil. Škálování monster ve vztahu k počtu hráčů ve skupině lidem značně znechutilo pobyt ve světě Sanctuary. Nastala tedy paradoxní situace. Zpočátku všichni hráli Diablo 3, protože všichni hráli Diablo 3 – a tedy byla spousta podobně postižených přátel, s kterými se dalo naskočit do party a dávat pekelným zplozencům co proto. Jenže multiplayer se stal reálně použitelným teprve v okamžiku, kdy ti méně trpěliví přešli k jiným titulům. A pak už nebylo s kým hrát, tedy alespoň ne s lidmi, se kterými se znáte osobně.

Devět měsíců po vydání hra začíná vypadat tak, jak měla vypadat už o půlnoci ze 14. na 15. května loňského roku, kdy milionům natěšených pařanů poprvé (a rozhodně ne naposledy) ukázala prostředníček chybová hláška – error 37, takové blizzardí “fuck you.” Tvůrcům se ale musí přiznat, že patche – a některé z nich pěkně výživné – hru vskutku přiblížily stavu, který po několika dalších záplatách bude možno označit za finální. Než ale přejdu k pozitivům, rád bych se věnoval PVP přidaném do hry minulý týden.

Blizzard slíbil, že hra bude obsahovat PVP, ne sice hned, ale jednou že na masakrózní souboje dojde. A taky že došlo. Devět měsíců po vydání už můžete ostatním ukázat, zač je toho loket. Nebo se o to aspoň můžete pokusit. Nepotrvá však dlouho (asi tak 5 minut), než zjistíte, že PVP v současné podobě není příliš použitelné, alespoň ne z dlouhodobého hlediska. Nepočítá se skóre, nevedou se statistiky, chybí matchmaking. PVP v D3 snad už nemůže být prostší. Je to zábava, která omrzí téměř okamžitě, a upřímně řečeno, nejsem si jistý, jestli slovo “zábava” mohu ve spojitosti se souboji vůbec použít. Následující patche snad přinesou dílčí vylepšení systému, ale vím s jistotou, že Blizzard spíše než na patchích usilovněji maká na datadisku, který teprve přinese to pravé ořechové, a vím, že za to dáte minimálně litr, jak je u Blizzardu dobrým zvykem.

Je ovšem fajn, že stále vychází obsahové aktualizace. Považuji to za příklad hodný následování, jenže pokud jde o zrovna o třetí Diablo, aktualizace nelze vnímat jako jakési “dobrodiní” nebo službu poskytnutou nad rámec toho, co jste si zaplatili. Hovoříme-li zrovna o PVP, nejsme v roce 1998, kdy člověku stačilo, když to před městem někomu nandal (ideálně v hardcore režimu). Dnes chceme (dobře, já chci) aby nám (mně) hra dala najevo, jak si v PVP vedu dlouhodobě, tedy aby vedla nějaké (i jednoduché) statistiky. A chci hrát s lidmi zhruba se stejným dovednostmi/vybavením (copak je tak těžké udělat matchmaking založený na systému Elo?). Při kvantu předmětů a možných buildů by samozřejmě bylo absurdní požadovat precizní vybalancování, ale jistá očekávání směrem ke zpracování vzájemných soubojů člověk mít může a D3 ve verzi 1.07 jim nedostojí. D3 je v tomto a jiných ohledech nedodělek, proto dodnes vycházející záplaty nevnímám jako nadstandard, nýbrž jako nápravu chyb, které hra ve verzi 1.0 vůbec neměla obsahovat.

Vedle soubojů patch 1.07 přinesl i další změny a nový obsah. Pokud jde o změny, za zmínku stojí buff rubínů, takže snad alespoň některé classy dají přednost jinému šutru ve zbrani než smaragdu. Také se objevuje nový “tier” drahokamů, určený těm, kdo neví, co se zlaťáky. Craftnutí vás přijde na dvacet mega a za odstocketování (tj. přehození do jiného předmětu) dáte bratru 5 miliónů (!), takže i největší vytvrdlíci si rozmyslí, jestli budou s takovými šutry šachovat.

Největší význam ale má vylepšený systém výroby předmětů, který umožňuje – při troše štěstí a trpělivosti – vyrobit ty úplně nejlepší předměty ve hře. U kováře (případně u klenotníka) lze totiž vyrobit předměty s hodnotou primární statistiky (každé povolání má jednu) přesahující maximální hodnotu jakéhokoli dropu. Takto vyrobené předměty nemůžete prodat ani vyměnit; nový systém však představuje způsob, jak se i bez využití aukčního domu dostat za pěknou cenu ke slušným předmětům. Nový systém navíc s největší pravděpodobností ovlivní i trh s běžnými předměty. Komu se podaří např. vyrobit dobrý amulet (šance, že se mu to povede je mnohem vyšší, než že srovnatelný amulet vypadne z monstra), bude se chtít zbavit toho starého. A pokud se to povede většímu množství lidí (což je jen otázka času), v aukcích získáte tyto předměty, které mohou být lepší než to, co právě nosíte, levněji.

V patchi 1.05 byl představen tzv. “paragon systém”, mající reflektovat představu tvůrců o end-game obsahu. Když dosáhnete šedesáté úrovně, k čemuž za normálních okolností dojde při průchodu hrou na třetí obtížnostní stupeň, vývoj vaší postavy pokračuje dál získáváním “paragon levelů”. Těch je celkem sto, každý level přinese pár bodíků do statistik a o 3 % navýší šanci na nalezení magického předmětu a množství zlata padajícího z monster. Zatímco “normální” maximální level pokoříte za několik hodinek, než se dostanete na stý “paragonovský” level, musíte se obrnit OBROVSKOU spoustou trpělivosti. A připravit se na to, že třetí akt hry budete farmit dokolečka dokola, znovu a znovu, et cetera et cetera ad nauseam. Proč zrovna třetí (a konkrétně pouze několik lokací) aktu? Inu, jedna chytrá hlavička (jistý Alkalizer) totiž našla způsob, jak mít velmi efektivní poměr zkušenosti/hodina. Jeho postup byl ještě mírně vylepšen, takže zkušenosti můžete získávat ještě rychleji. I když ale využijete veškeré prostředky, které hra nabízí k navýšení zkušenostního zisku (to jest nephalem valor, dvojici speciálních šperků a bonusy za monster power), sté “paragoní” úrovně dosáhnete jen se zaťatými zuby a s vypětím všech sil. Věřte mi, se svým demon hunterem jsem na levelu 33 a jen s přemáháním se posouvám dál.

A propó, monster power – další z novinek uvedených v patchi 1.05 a shodou okolností novinka, která se v 1.07 dočkala menšího vylepšení. Pokud si vzpomínáte, před launchem Blizzard avizoval, že čtvrtý obtížnostní stupeň (inferno) bude UKRUTNĚ těžký. Ano, ano, křičeli exakticky fanoušci, jen pěkně do nás, ať to není pro žádný máčky. Když hra vyšla, ukázalo se, že inferno opravdu není pro žádný máčky, že je to skutečná výzva, kterou průměrný pařan nepokoří. Takže vývojáři vyslyšeli četné nářky na fórech, a čtvrtou obtížnost snížili, a to drasticky. Což nebyl ideální krok, když si vezmete, že D3 má vpodstatě perzistentní svět. S nejlepší výbavou bylo i původní inferno procházkou růžovým sadem – a k nejlepší výbavě se člověk prostě dříve nebo později dostane, chce to jen mít trpělivost. Zjednodušením v podstatě tvůrci hře snížili výdrž.

Jakousi náhražku představuje zmiňovaný monster power systém, jenž vám v rámci herní obtížnosti (normal, nightmare, hell, inferno) dovolí určit si na stupnici od 0 do 10 sílu monster. Vyšší stupeň = vyšší počet hitpointů monster, vyšší poškození monster, vyšší zisk zkušenostních bodů, vyšší šance na získání vzácného předmětu. Pokud jde o veřejný co-op (tj. nikoli s přáteli), až do patche 1.07 bylo možné hrát pouze na MP0. Což ale nevadilo, protože nějaká chytrá hlavička spočítala, že pro většinu hráčů jen právě MP 0 nejefektivnější.

Pokud jde o aukční systém, především v softcore režimu se ukazují jeho nedostatky, dané neexistencí “item sinku”. V hardcore módu přichází se smrtí ztráta postava a celého jejího vybavení. Dříve nebo později umře každý (představte si, že vám při hře s postavou, do které jste investovali stovky hodin, spadne připojení k internetu), existuje zde poptávka i po předmětech s “horšími” statistkami. V SC módu takový “item sink” chybí, to znamená, že předmět s dobrými statistikami (tj. se statistkami, které vám umožní hru pohodlně hrát na nižší MP) pořídíte za pár šupů, protože jich prostě lidem z monster vypadla spousta. Ovšem týž předmět (jen s o trochu lepšími statistkami), vás přijde na stovky milionů až miliardy zlatých. Aukce jsou extrémně polarizované, což představuje obrovskou výhodu pro občasného hráče, ale před patchem 1.07 to znamenalo prakticky jistotu, že se nikdy nedostanete k úplně TOP věcem, pokud nepatříte k tomu nejtvrdšímu hráčskému jádru (tady se bavíme o tisícovkách odehraných/nabotěných hodin. Nový systém výroby uvedený problém poněkud zmírňuje, neodstraňuje jej však úplně.

Co říct závěrem? S třetím Diablem se pojila nepřiměřená očekávání a mnozí fanoušci dávali a stále dávají své zklamání tvůrcům pěkně sežrat. Je třeba si ale uvědomit, že ti, co stále křičí, u hry přesto zůstávají. Nadávají na dovednostní systém, nevyváženost jednotlivých aktů (nemá smysl hrát jiný než třetí akt), nedostatek end-game obsahu. Nadávají na milión dalších věcí. Ale stále hrají. Za mnohem zajímavější považuji mlčící většinu, tj. ty, kteří to se hrou opravdu vzdali, ty, kteří se nevyjadřují k její současné či budoucí podobě, protože je už nezajímá. Kolik takových lidí je? Neexistují statistiky a je jasné, že veliké množství lidí hru nezapne po dokončení normální obtížnost, a to nikoli proto, že by je hra nebavila či neuspokojila, ale proto, že si ji dostatečně užili a přesunuli se jinam. D3 patří k hrám, do kterých stojí za to investovat čas, značnou část herní doby se ale neubráníte pocitu, že to celé mohlo být o stupeň lepší.