DDR3 paměti – stojí za to?

Technologie utíká kupředu mílovými kroky, a když už se ve většině počítačů natrvalo usadily zprvu opomíjené DDR2 operační paměti, už tu máme jejich třetí revizi. Respektive už ji tu máme pár měsíců, ale ona se ne a ne chytit. Jedná se jen o počáteční nedůvěru, jako u každého produktu, nebo nové paměti o několik let předběhly svou dobu. A nejsou náhodou úplně nepovedené? To jsou otázky, jejichž odpovědi bychom chtěli aspoň nastínit právě v tomto článku.

Je nutno říci, že zatím zákazníky ke koupi DDR3 pamětí vůbec nic nenutí. Řada základních desek už je podporuje, ovšem žádný výrobce si dosud netroufl přijít s deskou exkluzivně pro tyto paměti. Základní desky s čipsetem P35 od Intelu, který jejich zapojení umožnil jako vůbec první, mají přepínač, kterým je velice jednoduché dostat se zpět do DDR2 módu. Současná situace totiž novince ani trochu nepřeje. Samozřejmě předpokládáme, že hlavním kritériem potenciální oblíbenosti je cena. Ta je v případě pamětí DDR2 na historickém minimu, kdy lze i dříve drahé dvougigové moduly kupovat doslova za pakatel. Jenže následovník z poklesu cen netěží zdaleka takovou měrou. Samozřejmě platíte za exkluzivitu a skutečnost, že výrobní linky s těmito produkty nemohou běžet na plné obrátky. Ceny jsou proto skutečně extrémní a důvod na ně přistupovat zatím nemá ani náročný zákazník. Povězme si proč.

 

Stejně jako při přechodu od DDR k DDR2, dochází i na dalším stupni k určitým změnám slotu. Počet kontaktů i míry modulů zůstaly stejné, ovšem DDR3 komponentu nenarvete do slotu pro DDR2 především proto, že došlo k pozměnění vroubkování.

Pro nastavení odpovídajícího taktování v BIOSu se oproti DDR2 nic nemění. Takty víceméně navazují tam, kde předchozí generace skončila. O tom se ostatně můžete přesvědčit v následujícím přehledu.

 

Důležitou změnou je snížení napětí, které kleslo z 1,80 Voltu na 1,50 Voltu. To má v první řadě co dělat s novým výrobním procesem, kterým jsou DDR3 moduly vyvíjeny. Starší DDR2 byly vyráběny 110nm či 100nm technologií. Technologičtí inovátoři, jako je například společnost Samsung, dokonce v obzvlášť výkonných případech sáhli po 80nm technologii. U DDR3 se uplatňuje další zlepšování, to znamená, že první várky modulů vznikly na 78nm architektuře. Na stejně velké destičky se tak potenciálně vejde o 600 paměťových čipů více. Právě díky tomu je nyní možné udržovat normální velikost i při výrobě modulů s kapacitou přesahující 2 GB. Všeobecně se oceňuje rovněž minimalizace ztrátového proudu. Pokud jste například DDR2 moduly nataktovaly na reálných 600 MHz (DDR-1200), bylo třeba zároveň zvýšit napětí do nebezpečných hodnot, až na 2,3V, aby vůbec paměti stabilně běžely. DDR3 však i s 667 MHz stačí pouhého 1,5V.

 

Teoretická datová propustnost tří generací paměťových technologií je takováto: DDR-400 (200 MHz): 6,4 GB/sek DDR2-800 (400 MHz): 12,8 GB/sek DDR3-1066 (533 MHz): 17,0 GB/sek.

Zavzpomínejme si na paměti DDR1. Ty na frekvenci 200 MHz a CAS latenci CL2.0 dokázaly dosáhnout na datový průtok 6,1 GB/s. Tím byly teoretické hodnoty takřka vyčerpány a DDR1 se dostalo na velice slušnou efektivitu 95%. Podle teorie by DDR2 měly dosáhnout 12,8 GB/s, ovšem praxi znatelně omezila už vysoká latence 4,0. Procesory tak ve spolupráci s DDR2 reálně dosahovaly zhruba 9,2 GB/s. Efektivita rázem klesla na 71%. Přestup se ale z důvodu o polovinu vyšších výkonů i tak vyplatil.

 

A jak je na tom DDR3? Popravdě se nemůžeme ubránit velkému zklamání. Tyto paměti totiž nastupují s latencí o hodnotně neuvěřitelných 7,0 bodů. Pokud se teď někteří čtenáři hlasitě rozesmáli, docela je chápeme. Odraz v testech je totiž nezpochybnitelně negativní. DDR3-1066 o rychlosti 533 MHz má fantastickou teoretickou propustnost – 17 GB/s. Jenže jak už tušíte, latence dokáží tuto výhodu okamžitě negovat. Při testu s extrémně rychlým Core 2 Extreme QX6800 dokonce nebylo dosaženo ani lepšího výsledku než s DDR2 paměťmi. Řečí čísel tu mluvíme o slabých 6,6 GB/s.

 

Je známo, že výkony jak DDR2, tak DDR3 stoupají spíše s procesory od společnosti AMD, které mají integrovány speciální paměťový interface. I tak se ale jedná o debakl. Efektivita na úrovni 38,8% mluví sama za sebe. Co na tom, hlavně že výrobci mohou nyní lákat na propustnost 17 GB/s či maximální frekvenci 1600 MHz, která už je opravdu naprostý marketingovým výmyslem a pouhou roznětkou k cenové explozi, protože jak vidno, současné procesory neumí naložit ani s výrazně nižší frekvencí. Navíc se stále zvyšujícími se frekvencemi rostou právě i latence. Přitom se začíná ukazovat, že současná situace narazila na určité hranice, kdy by se měl poměr obrátit a výrobci by se měli naopak snažit o zlepšení výkonu z druhé strany.

 

Zatím jsme však používali jen slov, nyní si ukažme na názorných grafech, jak na tom ty DDR3 paměti skutečně jsou. Ačkoliv by se to nemuselo z výše uvedeného zdát, brutální síla, byť oslabená okolnostmi, přeci jenom vyplynula na povrch a většina testů skončila pouze lehkými rozdíly, tu vychýlenými na jednu, tu na druhou stranu. Ovšem to je velké zklamání!

Jistě vás zajímá, jak si DDR3 vedly v herních testech. Nebyla to žádná sláva a ve většině případů vyšly s odřenýma ušima lépe, ale člověk aby si na rozdíly bral mikroskop. To znamená jediné – máte-li počítač především na hry, uděláte nejlépe, když si přikoupíte pár gigabajtů levných DDR2 pamětí, s nimiž pořídíte určitě lépe.

 

 

Ani v syntetických testech si DDR3 nevedly kdovíjak a zabodovaly snad pouze v Everest 4.0. Jenže ten má k praxi hodně daleko, a tak i pro všechny ostatní platí, že zatím udělají lépe, pokud nové paměti nebudou brát vůbec v potaz. Ceny jsou desetkrát vyšší než u DDR2, což je za několikaprocentní nárůst výkonu opravdu příliš. Nezbývá než čekat na modely s lepší latencí, popřípadě procesory a základní desky, které novinek dokáží využít.