Co nás čeká tento měsíc na herní scéně?

V lednu se možná neudálo nic zvláštního a překvapujícího, a to ani na herní scéně, která se naráz zdála vyschlá jako Sahara, ale naštěstí páni vývojáři zajeli s manželkami na dovolenou, vyčistili si hlavu, a jak se zdá, rozhodli se pro velmi brzké vydání již dokončených titulů. Přesně proto se nám napodruhé pokusí v lepším světle ukázat třináctý díl Final Fantasy, odhalí se mix všech odvětví žánru RPG, a totiž Kingdoms of Amalur: Reckoning, či se s krvelačnými chapadly dostanete šanci pořádně vyřádit v The Darkness 2. Nicméně nejdůležitější novinkou, která nás v únoru čeká, je vydání PlayStationu Vita spolu s celým stádem titulů k tomu. Myslíme, že není třeba více napínat a raději se do toho pusťme, protože málo toho tedy rozhodně není!

10. února

Ano, uplynulý rok zaznamenal řadu úspěchů s takovými hrami, jako jsou Skyrim, Star Wars: The Old Republic, či Zaklínač 2, ale kdo by čekal, že hned ze začátku roku 2012 se objeví mix těchto zcela nesourodých her – Kingdoms of Amalur: Reckoning-, který skloubí jejich základní principy v jedno velké, hezké RPG. Otázkou je, zda se neroztříští jako porcelánová panenka, jen co se dotkne země. Ano, World of Warcraft s výtečným příběhem, nadabovanými rozhovory a ozvláštněným herním systémem zní jako dobrá, sladká kašička, ale jen se zkuste doopravdy zamyslet, co by se mohlo stát, pokud se tyto čtyři věci spojí v jednu – počátek další světové fantasy války, anebo konečně nadšené zvolání kovaného nostalgika, který o současné tvorbě her na hrdiny netvrdí nic pěkného?

Ať se na všechny zmíněné hry podíváte ze kteréhokoliv pohledu, bude nutné si uvědomit, že jsou do určité míry založené na soubojovém systému, jenž tedy logicky musí být důležitým mezníkem i v této hře, což vážně je. Aby si někdo čistě náhodou nemyslel, právě na soubojích si vývojáři dali záležet nejvíce, což je každopádně velmi znát. Nejdůležitější předlohou byl v tomto ohledu právě World of Warcraft. Z toho vyplývá, že můžete očekávat obyčejný útok holou zbraní, ale také je možné dle many využívat jednu z desítek schopností, které hra obsáhne, přičemž několik z nich si samozřejmě můžete předdefinovat na klávesy. U toho však hra nekončí, neboť během hraní zakusíte i zvláštní využití vaší tajemné moci skryté doslova v kartách, jež například pomůže zpomalit čas a zařídí u nepřátel vyšší kritická čísílka zaznamenávající udělený damage.

Zároveň však hlavní postava využívá i dopomoci od nijak zvlášť chytré AI, která vám sice pomůže zneškodnit pár tuctů nepřátel, jenže výsledkem je opět jen respawn většiny před chvílí mrtvých protivníků, nicméně po cestě zpět už si s nimi jejich problémy s otcem budete muset řešit sami, neboť váš kamarád si s dokončením questu zavolá vesmírnou cestovku zajišťující dopravu přes celou mapku. WoW však není jediný kousek, jímž se hra nechala inspirovat. Po barvitém okolí, které vypadá, jako by z oka vypadlo typickým JRPG, se poflakujete s komiksovým hrdinou, kterého si dle libosti před začátkem hry upravíte do všech tvarů, barev a vlasů. Naštěstí má mapa obrovský úsměv, a pokud vás hra spolkne, objeví se svět obrovský tak, jako je tomu u samotného Skyrimu, byť vám nabídne o něco méně draků, protože tenhle svět se vyžívá spíše v roztomilých obrovských pavoučcích, či ještě roztomilejších nadopovaných zvířátkách, které se snaží vám ukousnout zadek po celou dobu hraní.

Hra si rozhodně potrpí na překrásné prostředí, desítky levelů, stovky nepřátel a obdivuhodný, rozrostlý skill tree, avšak nejen na to. Kupříkladu dostávají prostor zvláštní questy, jenž se protínají v rozličných dějových liniích jednotlivých obyvatel světa této hry. Samotný příběh obklopující tuto hru je psaný s grácií a z toho, co je zatím dostupné, je vidět, že si hra potrpí na epičnost. Jako jedno z mála současných studií si 38 Studios, jež hru vyvíjí, potrpí na své fanoušky a ještě před vydáním se nebáli nabídnout demo, ve kterém si užijete více než hodinu hraní. Kdo nevěří, ať na Steam běží. Kingdoms of Amalur: Reckoning vypadá opravdu skvěle a pokud se nestane nějaká zásadní chyba, hra by mohla spolu s 3. únorem 2012, kdy má vyjít, zaujmout rozsáhlou hráčskou obec a nabídnout dlouhé hodiny zábavy v jednom z nejoriginálnějších RPG roku, který ještě ani pomalu nezačal.

10. února

Stejně tak si záhon s originalitou pořádně zavlažil druhý díl The Darkness, který si z prvního pokračování odnesl výborné reference, ale bohužel jej mnoho lidí nezná, neboť vyšlo pouze na Xbox 360. I tak zaznamenal mnoho úspěchů především v rukou recenzentů, ve kterých se zatřpytil jako hvězdička padající z nebe. Ale nebyla to žádná kometa směřující k místu narození Ježíška, na to byla hra až příliš brutální a zdálo se, že si svoji cestu spíše zkřižuje se samotnou Temnotou. Ta je koneckonců i hlavní náplní celé hry a provází vás od prvního do posledního zabití vašeho protivníka. Není překvapením, že jich je habaděj, ale nezaskočí ani fakt, že se vracíte do těla Jackieho Estacada.

Nemusíte se naštěstí bát, že by zestárl a jeho chapadla už nebyla to, co kdysi, takže si pouze počkejte, až Temnota opět přileze, zaklepá na dvířka a vy se jí necháte unést do jiného světa. Prostředí prvního dílu však zůstalo beze změny a opět usednete, tentokrát jako mafiánský boss, za stolek ležící kdesi v podzemních kobkách New Yorku. Příběh není nijak složitý. Zatímco poprvé jste ostatní honili vy, teď někdo jiný honí vás. Na první pohled to může být poměrně nepříjemné, naštěstí se spolu s Temnotou vrací vaše drsné způsoby a schopnosti, a tak není žádným překvapením, že i tentokrát se vaši nepřátelé budou bát více než vy.

The Darkness 2 nemá v úmyslu být oproti předchozímu dílu průzračně originální, ale bere si všechny jeho principy a shromažďuje je na tichém, stinném místečku, aby se Temnota mohla prospat a následně vybafnout na prvního průchozího člověka, což jí samozřejmě dá možnost si sežrat jeho hlavičku, srdíčko a nožičky, jak to jen mají vaše chapadla ráda. Nutné na druhou stranu bude vyhýbat se různým zářivkám, neboť světlo a tma se neslučují ani v jednom školním předmětu, ale když zůstanete v utajení a tichý, dostanete šanci si za nasbírané bodíky pořídit nějaké nové schopnosti, ať už to bude rychlejší sprint, veselejší trhání hlav, či akčnější scénky a animace, které vaše chapadla zvládnout předvést. Kdoví, třeba se spolu s posledním skillem otevře možnost nakreslit na zeď Monu Lisu čistou krví. No, na to ale asi nejste dostatečně čistotní a v tu dobu by už byla zeď od krve celá až do poslední cihličky.

Nálepka 18+ si na obalu této hry rozhodně zaslouží být, protože zde nehrajete za Justina Biebra, ani nezpíváte s My Little Pony, zde si prostě musíte vystačit s krví, upilovanými brokovnicemi a pořádně ostrými zoubky toho, co vychází z vašich zad, a to rozhodně malým dětem do ruky nepatří, a ne snad proto, že by mohly malé dílky sníst, ale asi by jim mohla velmi rychle zmizet kdejaká část tělíčka, za což by maminky nebyly příliš rády. My ostatní však můžeme nadšeně čekat i na fantastický soundtrack a úchvatně nakreslené scenérie, jejichž vzezření sálá atmosférou. The Darkness 2 vtrhne na pulty herních obchodů už 10. února, a i když ho hodinu poté zakážou v 50 % států světa, ti, kteří si stihnou hru před stažením z prodejen zakoupit, budou mít děsivý zážitek na celý život!

Pokud někdo začne mluvit o sérii Final Fantasy, pravděpodobně si vybavíte obrovskou JRPG sérii bez chybičky. Dobře, to asi ne. Od 7. dílu se pomalu ale jistě řítila do záhuby, a až na několik poměrně kvalitních kousků se série do popředí znovu nedostala. Především v období, kdy se ze hry stalo typické MMO se hráči rozhodli od hry distancovat a třináctý díl přinesl tak málo potěšení, že bylo studio nuceno hru od základů předělat, ale i tak se hráči velmi brzy doví, jak se jim to povedlo. Final Fantasy XIII-2 se pomalu ale jistě blíží ke svému odhalení, a jak bylo řečeno, autoři se nebáli s hrou provést více, než že jí pouze odebrali pár desítek bugů a mysleli, že mají hotovo.

 Samotná hratelnost se v zásadě nemění a hra jako jedna z mála nabídne kvalitní hráčský zážitek se spoustou schopností, možností, ale v první řadě také s velmi zásadním příběhem a hromadou cut-scén, s čímž se kromě již zmíněného Star Wars: The Old Republic příliš často nesetkáte. Není důležité, kolik pokusů o vydání si autoři zakusili, důležité samozřejmě bude, aby hra byla kvalitní, a v tomto případě musí také zaujmout hráče. Nedá se říct, že by Japonsko ze dne na den měnilo svůj v kus, ale tak trochu se dá předpokládat, že díky uzpůsobení Final Fantasy XIII-2 západnímu publiku se více prosadí právě tam. To je však zatím ve hvězdách. Kdo má však podobné hry v oblibě, nemusí si zbytečně kupovat dalekohled, ale stačí si počkat na 3. února, kdy hra vychází pro konzole Xbox 360 a PlayStation 3.

Jako by v dnešní době nebylo zvláštních TPS dost, Konami se rozhodlo uvolnit místo i pro další. Jenže ono není ani tak zvláštní, je to prostě NeverDead! Na první pohled obyčejná střílečka, avšak na ten druhý už se jedná o něco šíleného. Do hlavní role bylo vsazeno několik hrdinů, kteří většinou pozřeli pár démonských prstíků, a zmutovali. Jejich lidská podstata sice zůstává na místě, ale už nejsou to, co bývali a jejich zářící oči zlatavé barvy také není u lidí klasika 50. let. Hlavní výhodou celého jejich počínání ve výsledku je, že získali nadpřirozenou sílu, a jak se zdá z prvních trailerů, kde buší hlavou do zdi, pobrali také trochu hlouposti, či se jim z hlav stal nedobytný tank. Ať už jedno nebo druhé, důležitější bude, co umí s rukama.

Přestože vývojáři museli zhlédnout Karate Kida minimálně stokrát, přihlouplí hrdinové s metrákem svalů si stejně více užívají samopalů, nebo alespoň dvou devítek naráz. Střílení zde opravdu není záležitostí náhody, ale pokud zrovna neběží cut-scéna, pravděpodobně už šijete do nepřítele a pořizujete si nový cedník do lehce zkrvavené kuchyně. Démoni se na hře podepsali velkým tučným písmem a jedná se o prioritu hry. Otázkou je, jak to autoři mysleli s tím, že je démon přerostlé tělo se zelenou, tající hlavou a umí maximálně tak narážet svými tuky do zdí. Ale nesmíte hře brát na serióznosti, vždyť nabídne i pěknou grafiku a velmi důležitý soundtrack, který si užijete i při soubojích a jehož poslouchání nepřivodí žaludku újmu na potravě. Do rocku, který tato hra zplodí, se můžete zaposlouchat od 3. února, kdy hra vychází na dvojici hlavních konzolí.

Jedna z nejlepších indie hříček minulého roku sice byl Minecraft, ale těsně za ním dotahovalo hned několik titulů. Jedním z nich byl i první Shank, který se ukázal ze začátku roku a dlouhou dobu své hráče nepustil do náručí ostatních. Rok uplynul a co se nestalo, přichází Shank 2. Vzhledem k úspěchu prvního Shanka se dalo předpokládat, že vývojáři se nebudou zaměřovat na inovace, ale raději zapracují na novém příběhu, přidají hromádku zbraní a k tomu třeba i slušivý kooperativní režim v jednom módu – survival co-op, kde se dají samozřejmě očekávat neustávající zástupy nepřátel a honba za co nejlepším skóre. A tak se také stalo.

Shank 2 je, jak můžete z obrázků kolem usuzovat, samozřejmě 2D akční plošinovkou, kde si zašpásujete s nabušeným hrdinou v hezkém hávu. Shank však není jediná postava, která se ve hře objeví, protože, jak již bylo zmíněno, hra bude obsahovat i multiplayer a nebylo by pěkné mít dva stejné hrdiny na jediné prosté obrazovce, a proto přichází jeho mexický bratránek se stejným smyslem pro zabíjení. Pokud se nestalo něco zázračného a vývojáři neprošli osvícením, pravděpodobně hra opět využije především gamepady válející se v prachu na vaší poličce, protože při mačkání několika desítek komb v různých kombinacích po celé klávesnici se obvykle lámaly prsty, jako by to byly pouhá párátka. Shank 2 se nám do rukou dostane už 7. února, kdy se prostřednictvím Steamu a Xbox Live Arcade prodře na svět i se svojí motorovou pilou a dvěma skvělými pistolkami.

„Tak trochu“ nevšední hry většinou na našem trhu nemají valné úspěchy, ale v Japonsku se za podobné projekty trhají ruce i nohy. Catherine se rozhodla zařadit se k nim a nadšeně celému světu ukázat, že hry nemusí být nutně veselé, příjemné a uklidňující, ale mohou vás non-stop kopat do břicha, drásat vám nervy a nakonec uvést vše na pravou míru nemilou vraždou. Obscénnost, brutální povaha, násilí, útoky na hráčovy emoce, šílenost, ani jedno z těchto slov není této hře cizí. Japonsko je světem samo pro sebe a na ostatní vesele kašle. Vývojáři se tedy zprvu nesnažili Catherine prosadit i mimo jeho hranice, ale co se nestalo, nejdříve hra zavítala do Ameriky a nyní se chystá navštívit i konzole na našem světadíle.

Předem je jasné, že se nedá očekávat nic, co by pro současné západní hráče bylo zcela známé, protože hra se tváří zcela jinak už od loga, jež by mohlo ne zcela sednout každému, protože růžové je občas až příliš. Nálepka 18+ pod ním však mluví sama za sebe a jasně vám říká, že se bude jednat o něco trochu jiného než o hru s malými holčičkami. Hra je vlastně tak trochu psychologický thriller, který vám chytí mozek do hrsti a pak si s ním pohrává, jako by to bylo vajíčko. Emoční stránky zde jasně předbíhají jakékoliv hratelnostní vychytávky a příběh jako takový zcela přebíjí pár minut „hraní.“ I přesto se díváte na interaktivní film, který však dokáže pro svou povahu zcela uchvátit hráčská srdce a ukázat, že Japonsko je sice mimo naše chápání, ale rozhodně umí dělat věci stylově a bez zábran. A kdy se Evropa tohoto skvostu dočká? Přesně 10. února.

Přestože se v souvislosti s Alanem Wakem poslední dobou mluví pouze o portu hry na osobní počítače po dlouhé době strávené pouze na Xboxu, v jeho okolí se stále něco děje a na rozdíl od bubáků by na tyto novinky nebylo příliš chytré svítit baterkou, neboť by se mohly leknout a utéct. Tentokrát se třeba chystá nové pokračování s názvem Alan Wake’s American Nightmare, což je dostatečný důvod pro radost, protože by rozšíření mělo plně podpořit veškeré kvality základu a rozšířit je o pár zábavných hodin ve hře, které budou dokonce, navzdory všem očekáváním obsahovat i nový multiplayer, jenž si zanechá svoji skvělou atmosféru a dodá vám nevšední výzvu při poměřování se s ostatními.

Přes to vše má být pro vývojáře prioritou opět singleplayerová kampaň, která vás uvede do kůže toho samého Alana, co minule, nicméně vše kolem něj se vydalo na křižovatce jiným směrem. Jednotlivé úkoly budou postupně představovány o něco akčnějším způsobem a sama hra má být hráči a jeho srdci značně otevřenější, aby se do ní mohl s chutí pustit. S tím přichází i klasické RPG prvky, jako že se často uvidíte se starými známými, anebo budete neustále lozit do též lokací, co před chvílí. Musíme s tím však počítat v omezené míře, protože králík se ze dne na den taky nepromění v holuba a nerozcuchá kouzelníkovi namaštěný účes. I tak je toto pokračování více než dobře vypadající a zcela jistě zaujme mnoho hráčů především v Americe. Na trhu se má začít prodávat od 15. února. Prozatím byla oznámena pouze verze pro Xbox 360, avšak není vyloučeno, že by se hra stejně jako první díl mohla časem dostat i na počítače.

Než se Sony rozhodne vydat další díl epické série mlátiček God of War, by mohlo uplynout velmi mnoho času, a proto není od věci si alespoň lehce mezi tím rozhýbat prsty na jiné klasické mlátičce z trochu odlišného prostředí než v případě GoW. Asura’s Wrath byla vyvíjena v Japonsku studiem CyberConnect 2, takže, podobně jako u Catherine, se nedá očekávat hra „zcela při smyslech.“ Západní trhy však svůj díl z prodejů zahrnou u každé z her, takže se nemusíme být, že by se hra nevydala prozkoumat naše překrásné krajiny, či okusit americké farmy s dobytkem. Mnohem důležitější otázkou ale je, čím je vlastně tato hra tak zvláštní?

Oproti většině dalších her podobných žánrů se jí nedá vytknout žádná vada na kráse a funkčnosti, až na onu samozřejmost, že je z Japonska, země námi nepoznané, takže má prostě trochu specifičtější rysy hrdinů. Pro komiksy tento světadíl moc znám není, ale přesto máme hrdinu s planoucíma očima, kůží neporazitelného golema a šmrncem Arnolda Schwarzenegra za mladých let, kdy ještě stával na stupíncích v kulturistických soutěžích. K tomu pár speciálních schopností, obrovští bossové a máte vymalováno! Hromady nepřátel značí hromady krve, trochu spletitý příběh o asijské mytologii zase zamotá hlavu všem státům kolem nás, ale výsledkem by mohla být zábavná rubačka pro dlouhé chvíle. A kdy se nám tedy předvede v plné zbroji? Už 24. února.

Pořádné FPS aby člověk pohledal, ale tuctových stříleček máme plno. Nedá se říct, že by nebyly skvělé, hratelnost by si nedržely u vrcholu a grafikou by nebyly jako vystřižené z reálného života, jenže s tou originalitou je to mimo indie hry poněkud horší. A víte, co by mohlo být zábavné? Ovládat mysli nepřátel a nutit je střílet do vlastních řad, či dokonce do sebe, a to tu ještě nebylo! Přesně s tím přichází hra Syndicate, která si bere rozsáhlé univerzum z původní taktické akce s izometrickým pohledem, avšak sama o sobě se tváří naprosto, ale naprosto jinak. Upřímně, je vůbec možné mezi sebou poměřovat strategie a čistokrevné střílečky? Ani náhodou!

Proto nechme Syndicate, návrat k jedné z postarších sérií, u toho, u čeho je, protože chce snadno a prostě zaujmout současné publikum svými zvláštními prostředky. Nedaleká budoucnost, atmosféra, z níž vám běhá mráz po zádech, překrásné grafické efekty a v první řadě velmi drsný co-op, kde je nutné opravdu se s přáteli domluvit skrze mikrofon, jinak nemáte před chytrou AI šanci udělat ani taneček na rozloučenou a utéct z bojiště. Právě využití vaší hackerské síly ovládat nepřátelské mozky, či přesněji jejich integrované čipy, vám však dává určitou schopnost si nad bojištěm zajistit převahu, což se vždycky hodí. Kooperace nabízí v poslední době jen velmi málo vídanou výzvu, takže není důvod se netěšit na 24. února, kdy hra vychází na všechny hlavní herní platformy.

Měli jsme tu Catherine, měli jsme tu Asura’s Wrath, ale do třetice všeho uctivého k japonským kouskům nám tu jedna hra chybí. A tou je Binary Domain, která, stejně jako obě předchozí, je lehce odlišná. Přestože se jedná o relativně klasickou střílečku, nebojí se vsadit na černého koně stříleček – příběh – a ukázat, že může za něco stát i v tomto žánru. Samotný scénář je zde jako vystřižený z Války světů. Na lidi se valí nevídaná hrozba, ale nejsou to mimozemšťané, nýbrž, v tomto případě, prachsprosté stroje. Klidně si řekněte, že dát si zápas se stroji je jako procházka zámeckou zahradou plnou růží, jenže v Binary Domain je to jiné, zde jsou nemilosrdní a každé křivé slovíčko proti nim vás bude bolet neúměrně k jeho úrovni křivdy vůči umělé inteligenci.

I ta zde dosahuje velmi vážených proporcí, a autoři se nebojí říct, že zdejší roboti by si vás mohli porcovat k snídani, aniž byste si uvědomili, co se vlastně děje. Navíc disponují opravdovými těly, a pokud jim rozstřílíte ruce, nebudou si na vás dovolovat zbraněmi na dálku, no a pokud se zaměříte na dolní končetiny, jejich jediným cílem bude odplazit se vám do zad a udeřit brutálně a nečekaně. Roboti zde nejsou na hraní, nenajdete zde žádné robopejsky, robokočičky a ani robomyšičky do klece, zde si prostě musíte vystačit s ustřelováním jejich hlav a nadšeným tleskáním sobě sama po každém vykonaném killu. I když se zdá, že Binary Domain je ze všech již zmíněných japonských kousků nejbližší naší kultuře, rozhodně to neznamená, že nebude originální a zvláštní svým konceptem, takže se můžete každopádně těšit na 28. února, kdy hra vychází pro Xbox 360 a PlayStation 3.

Jagged Alliance je jedna z nejlepších a u hráčů nejoblíbenějších sérií všech dob, a tak, stejně jako Lara Croft či Syndicate, se dočká remaku. Jeho hlavním úkolem bude přinést krásnější textury a připoutat tak ke hře více mladších hráčů. Jagged Alliance: Back in Action však přinese opět tu starou taktickou akci, kterou jste měli tak rádi jen s minimem novinek, což ale v tomto případě nevadí. Vůbec! Naopak se nám dostane nostalgické kapky slzy v našem oku a po dlouhé době si zahrajeme opět starou dobrou Jagged Alliance optimalizovanou pro naše „novodobé“ monitory s miliony pixelů. Tento remake vychází už 10. února a zatím není důvod se na vydání této hry netěšit.

Jestliže máte rádi TPS, které jsou neobvyklé schopnostmi vašeho (či v tomto případě vašich) hrdinů, i tento měsíc se pro vás něco malého nalezne. Akce Inversion se do boje opírá hned ze začátku. Městečko, ve kterém si se sousedem užíváte poklidného života, je napadeno nepříjemnými stvůrami z vesmíru. Pokud existují případy, že by ve filmu nebo ve hře byli podobní nepřátelé příjemní, měli byste se jít léčit, jenže tady si nenesou jenom pušky, ale i nadpřirozené schopnosti ovládat gravitaci a vyvolávat anomálie. Část těchto schopností dostanete i vy a váš spoluhráč, neboť se jedná o hru, kde se vyžijete v první řadě se svým „sousedem.“ Tady je kooperace jasným primem a na příběh nečekejte, zde u zastávky zastaví jedině autobus po okraj překypující akcí! A kdy že po své brutální cestě tento autobus zabije několik babiček na přechodech? 10. února.

I když si většina lidí myslí, že EA Sports se zmůže jen na pár sérií, kterým každý rok dodávají nové díly do skládačky, ve skutečnosti se z jejich nitra tu a tam vydere o mnoho zajímavější hra s fantastickým zpracováním. SSX se mezi ně zařadí už velmi brzy i se svým snowboardem, bez nějž by tato hra prakticky ani nemohla existovat. Pokud by vás čistě náhodou bavilo sjíždět Himaláje, či Arktické ledové kry po ústech, či je dokonce scházet po rovné zemi, asi se vydejte jinou cestou. SSX se zdá být spíše akčnějším kouskem s pramálo vráskami na čele a pihami na kráse. Desítky tratí, desítky jezdců, desítky snowboardů a jak je zvykem, stovky skvělých triků, jen na gamepadu vyťukat správnou kombinaci. Možná, že pouze to, ale pravděpodobně ještě více vás čeká už 17. února, a když už nám začala pravá zima, můžete se alespoň procvičit, než pojedete na hory sjet si Tatry opravdu pouze po zadku, jak to bývá zvykem.

Popřemýšlíte-li nad tím, jaké hry v současné době běží na CryEnginu 3, asi vás napadne Crysis 2 a u toho vesele skončíte. Velmi brzy se však chystá na svět vyklubat graficky vyspělejší klon multiplayerové klasiky Quake. Veškeré principy nechává tam, kde byly před lety, protože byly tyto časy skvělé, ale Nexuiz si dovoluje ukázat fantastické scenérie s citem pro opravdový detail a uzavřené zajímavé mapy v rozmanitých prostředích. Pokud tohle nebude fungovat, tak už asi nic. Výhodou PC verze hry je, že hráčům s sebou nese i pohodlný editor pro vytváření vlastních map, což by mohlo prospět hráčské komunitě. Jak tento projekt dopadne, se dozvíme už 19. února.

Tento měsíc se rozhodně oproti předchozím pár měsícům dokáže vyznamenat. Období sucha je pryč a nyní nastává obleva. Sníh sice roztaje, ale to neznamená, že ze stolů vývojářů smete všechny tituly, které čekaly na vydání. Naopak se zdá, že hráči konečně dočkají toho, na co tak dlouho čekali. Mimo jiné se objeví pokračování skvělého nezávislého titulu Shank, EA Sports odhalí pořádný snowboardový masakr v SSX, na návštěvu se staví remake starého Jagged Alliance 2 anebo se vyřádíte v hned několika japonských titulech, jako je třeba Catherine či Binary Domain. A ani příští měsíc nebude o kvalitní tituly ochuzen, což zaručuje jen jediné jméno – Mass Effect 3. Je snad třeba něco dodat?