Ztraceni (Lost: Via Domus)

Čtyři roky po uvedení první řady dnes už kultovního seriálu Ztraceni na scénu vstupuje Ubisoft a snaží se z popularity televizního díla vyvařit něco chechtáků do vlastní peněženky. Pochyby o titulu na motivy slavného, ale herně poněkud komplikovaně zpracovatelného seriálu se objevovaly již pár měsíců před samotným dokončením hry.

Na blogu Surfer Girl se dokonce objevila noticka, že Lost: Via Domus je tak špatnou a nudnou záležitostí, že ji Sony nechce dát autorizaci k vydání na Playstation 3. Na nás teď je, abychom se hře podívali pořádně na zoubek, protože i u nás čekají desetitisíce fandů na rozsudek, zda Via Domus má v bohatém univerzu Ztracených ospravedlnění, nebo jde jen o prachsprostý brak. Jen naznačme, že rozřešení nebude takto černobílé.

   

Herní příběh se začíná psát ve stejnou chvíli jako ten seriálový. Ocitáte se na palubě nechvalně proslulého Letu 815, který o několik sekund později postihne katastrofa a ztroskotání ne mysteriózním a neznámém ostrově kdesi v jižním Pacifiku (nebo snad někde úplně jinde?). Ovšem netěšte se, že si zahrajete za sympaťáka Jacka, sarkastického Sawyera, odvážného Satira či snad vyvinutoFu Kate. Od toho jsou tu jiní, respektive jiný. Jmenuje se Elliot a ze seriálu ho znát nemůžete – jedná se o pro potřeby hry vytvořeného fotografa. Nemusíte se ale bát, se známými charaktery se budete potkávat více než dost po celou dobu hry.

  

Via Domus, což znamená něco jako cesta domů, dokáže v prvních minutách vcelku vtáhnout, byť vlastně jen kopíruje seriálové události. Po pádu letadla se probouzíte v džungli, prodíráte se houštinou a necháte se Waltovým psem Vincentem dovést až na pláž – k ostatním. Tam objevíte hotové pozdvižení kolem trosek letadla. Jenže tady narazíte na první rozčarování. Tak známá scenérie ve hře naprosto postrádá onu hrůzu, ohromení a chaos, který jste mohli zažít při sledování televize. Na místě se nachází jen pár postav, jako například Hurley, Locke, Jack nebo Claire, které ke všemu povětšinou sedí jen v písku a nečinně přihlíží. Také nelogicky umístěné trosky letadla a keříky, jež slouží coby ohraničení, které vám znemožňuje jít dále, atmosféře zrovna nepřidávají. Á propos atmosféra: přestože se pro českou verzi uvažovalo i o dabingu, budete muset vystačit s titulky. Je to docela škoda, protože aspoň diváci, kteří seriál sledovali na Nově, by uslyšeli známé hlasy. Takhle je neuslyší nikdo – překvapivě ani ti, kdož měli tu čest vidět originální znění. Ubisoftu se totiž nepodařilo sehnat herce pro namluvení svých rolí. Museli to za ně tedy udělat jiní a výsledek sice není nikterak tragický, rozhodně je ale jiný, než na jaký jste zvyklí ze seriálu, což hře tak úplně neprospívá, protože vedením rozhovorů strávíte hodně času. Je docela nepochopitelné, že Ubisoft nezaplatil patřičné herce, které navíc nepatří k žádným top hvězdám, aby se to dalo z nějakého důvodu pochopit.

V předchozích odstavcích jsme vás počastovali několika jmény, která byste měli bezpodmínečně znát. Pokud tomu tak není, Lost: Via Domus není hrou určenou pro vás. Autoři si mohli dovolit cílit pouze na seriálové publikum, které je samo o sobě obrovské. Každopádně, pokud seriál neznáte, budete mít značné problémy s pochopením toho, co se ve hře děje. Jistě, v dialozích jsou vždy jakési rozhovorové odbočky právě pro začátečníky – aby aspoň trochu porozuměli. Je ale třeba říct, že ty příliš nepomáhají a do hloubky se bez znalosti předlohy zcela určitě nedostanete. Hra tím pro vás ztrácí poslední zbytky atraktivity a měli byste se jí vyhnout. Jelikož jde Via Domus striktně po linii prvních dvou seriálových sérií, ale zároveň z nich nevysvětluje zdaleka všechno, měli byste být seznámeni pokud možno se všemi díly. Samozřejmě, když jste jich pár neviděli, nic to neznamená, ale zkrátka a dobře – je potřeba mít nakoukáno.

   

Se zařazením Elliota do celé té seriálové mašinérie se tvůrci příliš nepárali a občas si tak připadáte jako násilně naroubovaní. Ta postava v některých situacích do hry zkrátka nesedí, přestože – jaké překvapení – jako všichni ostatní ztratila paměť. Elliotovým problémem se tak brzy ukáže skutečnost, že v Sydney nejspíše pro určité lidi vyfotil nepříliš pohodlnou fotku. A jeden z padouchů s ním evidentně ztroskotal na ostrově. Není divu, že mu jde od počátku po krku. Elliot se do věcí dostává pozvolna typickými flashbacky, v nichž prozkoumáváte svou minulost, sbíráte různé nápovědy a povídáte si s postavami. I do retrospektivy bylo ale zapotřebí zakomponovat nějaké to plnění úkolů, aby nešlo jen o bloumání po okolí. To se tvůrcům povedlo vcelku šikovně. Jak už tu padlo, je Elliot fotografem, a tak každý flashback musíte ukončíte vyblejsknutím určitého obrázku. To se lehko řekne, o něco hůře provádí. Je totiž třeba přesně zaostřit a přiblížit na předem danou úroveň, jinak fotka nevyjde tak jak má a budete to muset zkusit znovu.

   

Mezi vzpomínkovými úseky budete pochopitelně procházet hezký a detailní, zároveň však striktně lineárně vystavěný ostrov, což z pochopitelných důvodů (Ztraceni jsou hlavně o napínavém prozkoumávání) hře docela škodí. Autoři připravili aspoň pár zajímavých míst, která nemohou znát ani fandové. Jde například o pilotní kabinu, kde se Elliot pídí po svém foťáku, nebo nedaleko pláže kotvící pirátskou loď. Samozřejmě se podíváte i do džungle, jeskynní a laboratoře Dharmy, kde si do počítače naťukáte notoricky známou kombinaci. Než k němu získáte přístup, budete muset projít sérií vtipných IQ testů typu: doplňte chybějící písmenko do řady Y-X-C-V-?. Ne všechny hádanky se autorům ale povedly. Jednou z nejčastějších je různé spojování a hýbání kabely tak, abyste do obvodu přivedli elektřinu. To je při pár prvních příležitostech docela zábava, když už takhle ale řešíte desátý problém, začne vám to lézt na nervy.

 

Je třeba upozornit na skutečnost, že Lost: Via Domus rozhodně není akční hrou. Z pistole vystřelíte všehovšudy párkrát a navíc ne zrovna v napínavých situacích. To by ještě nevadilo, vždyť i v seriálu se příliš nestřílelo. Jenže autoři tak nějak zapomněli hru naplnit jiným zábavným obsahem. Jistě, jsou tu úkoly, které vás zavedou do džungle, kde absolvujete pár honiček (a bude vás frustrovat problém se zasekáváním o různé výstupky), seriálové postavy vám zadají pár úkolů, chvíli vás bude bavit jen tak se procházet – jenž to je všechno příliš ploché, než aby na tom mohla stát celá hra. Tvůrci to evidentně vycítili a příběh uzavřeli hodně rychle. Za čtyři až pět hodin máte dohráno, aniž byste se museli nějak více snažit. To z Via Domus dělá jednu z nejkratších her poslední doby.

   

Asi největším kladem titulu je povedené zpracování. Engine z Ghost Recon Advanced Warfighter 2 dokáže vykreslovat moc pěkné prostředí džungle, kterou navíc nechá ponořovat se do měnících se světelných podmínek, což působí hodně atmosféricky. Také zvuky znějí příjemně sytě a hudba Michaela Giacchina dělá své. Překladatelé s českými titulky odvedli vcelku standardní práci. Zjevných chyb je minimum, překlad ale občas přeci jen působí krkolomně.

    

Na první pohled je Lost: Via Domus povedeným titulem. Zkraje se pár desítek minut budete bavit, už jen prozkoumáváním moc pěkně provedeného ostrova. Jenže pak zjistíte, že pohyb na něm je hodně omezený a že se všechny akce opakují stále do kola. Nehledě na to budete nejpozději za pět hodin na konci. Je škoda, že autoři do hry nezakomponovali více elementů, které seriáloví fandové neznají a mohlo by je bavit takové kousky objevovat. Takhle jde mnohdy jen o nepříliš hluboký herní přepis seriálu. Na krátké pobavení proč ne, ale se zábavou na dlouhé zimní večery rozhodně nepočítejte – 60%