Zombie Driver

Jedno osvědčené moudro říká, že historie se opakuje. Relativně mladý herní průmysl ještě tolik cyklů neměl šanci zažít, avšak zdá se, že jeden se nám tu zrovna formuje. Někteří z vás si možná ještě budou pamatovat na jednoduché, ale po čertech zábavné hry let osmdesátých a devadesátých. Pak ale přišly projekty mnohem propracovanější, sofistikovanější, realističtější a v mnoha případech kupodivu i méně zábavné. Nehledě na to, že tím se herní byznys dostal do spirály neustálého navyšování nákladů, která je pochopitelně neúnosná – zejména pro menší tvůrce, kteří by se také rádi prosadili na masovém trhu, ale kvůli nevýrazné grafice a prakticky žádným prostředkům na propagaci nemohou. Trh však zjevně disponuje samoopravnými mechanismy typu digitální distribuce. Díky ní se do módy a vůbec do hráčského horizontu vrací hry méně komplexní, koncepčně velmi jednoduché, ale rozhodně zábavné. Ať už nápadem či provedením. Loni jsme tu měli hned několik úspěšných příkladů. Co třeba Machinarium, Trine nebo Torchlight? A teď je tu Zombie Driver, který vyšel na přelomu roku.

 

 

Pravda, Zombie Driver není z těch, co lákají na originální myšlenku a objevné provedení. Přesto je ale jakýmsi zvrhlým způsobem zábavný, a pokud překonáte předsudky ve smyslu, proč hrát něco, co vypadá jako první Grand Theft Auto a nepustit si raději Modern Warfare 2 nebo nakonec i Grand Theft Auto 4? Na to přesná odpověď neexistuje, můžeme jen nastínit, že u Zombie Drivera si skvěle odpočinete a možná i dojdete k poznání, že zábava nemusí být vždy vykoupena velkolepostí a za ní se skrývajícími stohy peněz. Může vypadat jednoduše, být od prvního okamžiku přístupná a lákat všemi prvky svého omezeného repertoáru.

 

 

A přesně to se Zombie Driverovi daří. Že na něj tvůrci neměli zrovna přehnané množství peněz, poznáte už z intra, které je pouhým sledem stylových obrázků a není u něj ani zvukový či textový doprovod. On by byl ale i docela zbytečný, protože už z toho mála, co uvidíte, vám musí být jasno. Ono už je ostatně jasno ze samotného názvu. Jako obvykle se do jakéhosi města dostal virus, který proměnil většinu obyvatel v nechutné zombíky. Několika lidem se však podařilo přežít, obšancovali se v domech a nyní čekají, zda jejich zachránce bude rychlejší než bandy zombíků dobývající se do dveří.

 

 

Tím řidičem je pochopitelně hráč, který dostává zakázky rozdělené formou misí. Dotuje je jakýsi blíže nespecifikovaný mecenáš, který za každý zachráněný kus nezombifikovaného masa, rozuměj člověka, zaplatí patřičnou částku. A sem tam se odmění také za efektní likvidaci hejna zombíků. Jak je to celé prosté, tak je to zábavné, až jsme se po pár desítkách minut hraní divili, že u hry stále ještě sedíme. Hra je přitom poměrně omezená a zamrzí třeba skutečnost, že nenabízí otevřené město ve stylu již zmíněného Grand Theft Auta, které opravdu připomíná – zejména pak izometrickým pohledem a poměrně malým rozhledem kolem, kdy vás naviguje pouze symbol na okrajích obrazovky, podle nějž se musíte orientovat k cíli. Abychom si rozuměli – ono město otevřené je, jen struktura hry je uzavřená. Můžete tak jezdit kudy chcete, ovšem musíte tak činit v rámci jednotlivých misí.

 

 

V nich dostanete za úkol vyzvednout několik lidských band z obšancovaných domů. To probíhá zhruba následovně. Začínáte na startovním bodě, odkud se maximálně za pár minut dopravíte k dotyčnému domu. Zpočátku vám to možná potrvá déle, už jen kvůli zmíněné navigaci, která dokáže být občas matoucí. Nebojte se ale, že byste si neustále zajížděli. To spíše potkáte cestou několik band zombíků. Samozřejmě je jen na vás, jak s tímto setkáním naložíte. Můžete se pokusit zombíky objet, ať už těsným manévrem, nebo zvolením nějaké jiné cesty. Nebo jimi zkusíte prostě a jednoduše prosvištět, což je zábavnější. Připravte se ale na to, že náraz a prodírání se v červené skvrny měnící se davy dá zabrat. Auto v takové chvíli zpomalí a je zombíky obklopeno. Zřídkakdy z takové šarvátky vyjde nepoškozeno. Pak se hodí nějaký ten ozdravný power-up, který se spolu s dalšími bonusy válí po ulicích. A samozřejmě přivítáte i možnost střelby z ke kapotě přimontovaných zbraní. Ať už objedete nebo projedete, časem k domu dorazíte. Tam se objeví červeně označený dav zombíků, který je do jednoho třeba odstranit. Tady už se tomu tedy nevyhnete. Teprve poté je možné vyzvednout zabarikádované lidi v domě a dovést je zpět na start. Tam buď mise skončí, nebo budete v rámci stále stejné mise vyzvednout ještě další bandu. Kdo chce, může si střihnout i nějakou tu vedlejší misi, která ale obvykle spočívá v tom samém. Sem tam se objeví i časově motivovaná výzva.

 

 

Ano, koncept hry je skutečně jednoduchý a je třeba se smířit s tím, že od začátku do konce nebudete dělat nic jiného. Ostatně, Zombie Driver není z těch her, které by vás bavily hodiny v kuse. Ideální je na desetiminutové seance, při nichž se pěkně vyřádíte a vypnete. Ačkoliv, není záhodno vypnout docela, protože hra není úplně snadná. Sice jí okamžitě pochopíte, ale prokousat se přes pokročilejší mise dá celkem zabrat, už jen proto, že uprostřed misí nelze ukládat a je třeba odvést několik lidských skupin. Když tak zvládnete jednu a při eskortě druhé vybouchnete, musíte opakovat i záchranu té první, zkrátka celou misi od začátku. Bude vás to ale bavit – Zombie Driver má pochopitelně velmi arkádový jízdní model, kdy není problém – naopak, vyplatí se to – najíždět na zombíky smykem a pořádně si užívat jejich rozjíždění do úrovně asfaltu.

 

 

Jak už jsme zmínili, ve hře nechybí ani zbraně, které dělají z rychle jedoucího vozidla skutečně parádní destrukční nástroj. Už z dálky vystřílíte část zombíků, přičemž zbytkem projedete. Zatímco počáteční zbraně jako kulomet nebo plamenomet ještě nejsou tak účinné, časem se propracujete třeba i k devastačnímu railgunu. Nové zbraně si kupujete a vylepšujete mezi misemi, stejně jako brnění či rychlost auta. To ostatně není jedno jediné – naopak jich je celá řada a budete je získávat postupně. Pak je možné si vybrat, s jakou károu se vrhnete do další mise. Zda s autobusem, který je pomalý a neohrabaný, ale zase uveze více přeživších, nebo se sporťákem, který sviští hodně rychle a zatáčí jako nic, ale zase skoro nikoho neuveze.

 

 

Na zpracování je samozřejmě znát budgetový, nebo lépe řečeno nezávislý původ hry. Nemyslíme to ale ve zlém – grafika má svůj styl a potřebám Zombie Driveru dostačuje, snad jen to město by mohlo být atraktivnější a opatřené větším množstvím detailů. Ale i to hře rádi odpustíte, když se podíváte na cenovku. Třeba ta „steamová“ je deset euro, tedy nějakých 260 korun. Kdo si chce odpočinout při hraní bláznivé a dynamické hry, neměl by nad touto investicí váhat. 70%