XCOM 2

XCOM je tahová strategická série sahající až do roku 1993. Vystřídalo se na ní hned několik vývojářů, se všelijakými výsledky. Teprve Enemy Unknown (2012) z rukou Firaxis Games znamenal konečně velký úspěch. A tak byl XCOM ponechán i nadále v režii těchto autorů. Vyplatilo se. Brzy se totiž odvděčili dalším kvalitním kouskem, rozšířením Enemy Within a letos pak výtečným plnohodnotným pokračováním v podobě XCOM 2. Pro úplnost dodejme, že tohle studio má kromě XCOMU také na starosti celou super-dlouhou sérii Sid Meier’s.

Zatímco v předešlých dílech jsme si hráli na ochránce mateřské planety Země, 20 let těchto událostech je všemu jinak. Píše se rok 2035 a my se ocitáme na druhé straně barikády. Vesmírné potvory ovládly Zemi a za účelem větší poslušnosti zbývajících původních obyvatel rozpoutali všudypřítomnou propagandu. Svůj příchod na naši planetu tak popisují jako mírumilovný a všechny bývalé boje jako pouhý důsledek nutné sebeobrany. Zároveň nepřestávají hovořit o tom, jak lidstvu všemožně pomáhají.

 

 

Naštěstí neoblafli každého a mohl tak vzniknout nemalý odboj, který s emzáky hodlá naložit po svém. Ve jménu svobody se tak chystáme na první misi za záchranou jakési veledůležité osoby. Brzy zjišťujeme, že onen pan důležitý jsme vlastně my sami. Ze zajetí mimozemšťanů se coby velitel dostáváme přímo do srdce revoluce – naší základny. Nejedná se přitom o statickou základnu, jelikož tu by i přes nejlepší krytí dříve či později objevili nepřátelé a byl by s námi rychlý konec. Proto se ocitáme uvnitř vesmírné lodi Avenger, která létá okolo celého světa, aby unikla možnému zaměření a přímé intervenci. Zatím zkrátka nejsme připraveni na přímý střet.

 

 

Emzáci o naší organizaci již moc dobře vědí. Proto také na různých misích narazíme na hologramy zobrazující naše jednotky s popisem, že se jedná o nebezpečné teroristy, kteří šíří jen smrt a chaos. Náš boj se tak musí přizpůsobit novým okolnostem. Stáváme se jakými přeživšími, kteří musí bojovat o každou surovinu i člena posádky.

Stejně jako minule, i tentokrát je naše loď rozdělena do místností, ve kterých můžeme stavět různá zařízení a profitovat z toho. Každá mísnost pak ale vyžaduje nějakou tu energii a je tedy třeba zabezpečit i ji. Oproti předchozím dílům je tentokrát místnosti výrazně méně, takže je třeba ještě více přemýšlet nad našimi volbami. A aby toho nebylo málo, ze začátku většina místností vypadá, jakoby tam vybouchla obří bomba a je tedy třeba místnost pomocí inženýrů nejprve opravit.

 

 

Důležitou součástí hry je i výzkum. Ten funguje jednoduše – vybereme si z nabídky možných projektů a zadáme, co se má zkoumat. Každý výzkum přitom vyžaduje určitý počet dní, než bude hotov. Hráč tak přemýšlí, co se mu bude v budoucnu nejvíce hodit a co mu otevře dveře k ještě zajímavějším výzkumům. Samozřejmě lze sehnat další vědce a celou věc tak výrazně urychlit. Jaký bude náš další krok vůči nepříteli, rozhodneme na strategické mapě světa. Jedná se o holografické zobrazení planety, na které nám vybíhají všemožné mise včetně podrobností o různých odměnách. S naší lodí přitom můžeme vždy letět jen na jedno místo a tak je znovu potřeba rozhodnout, co je důležitější. Poletíme získat suroviny nebo raději zachráníme nějakého toho vědce či inženýra? Někdy stačí na místo doletět a počkat určitý čas. Jindy naopak přiletíme a hned vyšleme náš pozemní tým do nebezpečné bitvy. Nejde ale pouze o nás. Neustále si musíme uvědomovat inteligenci mimozemské rasy. Jejich organizace, tzv. Advent, dokončuje tajný projekt Avatar, čemuž musíme za každou cenu zabránit. Přesnější informace o tom, o co tady vlastně jde, získáváme teprve postupně, takže je živena i naše neutuchající zvědavost. Některé mise mají za cíl zpomalit či úplně zastavit některý z nepřátelských záměrů. Naše loď dokonce může potkat nepřátelské plavidlo a nejlepší možností se jí obloukem vyhnout.

 

 

A jak to vypadá přímo v boji po zvolení mise? Máme dobrou a špatnou zprávu. Dobrá je, pro každý boj se generuje unikátní mapa, takže je každá bitva naprosto jedinečná. A když nepočítáme občasnou chybičku třeba v tom, že se všichni nepřátelé shluknou na téměř stejné pozici a je velmi obtížné je zneškodnit, funguje generování na jedničku. Špatná zpráva je, že za tuto vychytávku zaplatíme ne zrovna dvakrát krátkým čekáním. Ještě že při načítací obrazovce jsme uvnitř plavidla, které jakoby míří na misi a vidíme celý tým i všechny podrobnosti o misi.

Jakmile se konečně dostaneme do boje, ze začátku se čtyřčlenným týmem, jsme v utajení. Nepřítel o naší přítomnosti totiž vůbec neví. Nesmíme ale vkročit na červená políčka na mapě, která značí, kam nepřátelské jednotky či strážní věže vidí. Díky tomu jsme v utajení, dokud na nepřítele přímo nezaútočíme. A moment překvapení, to je mocná zbraň! Nezbývá, než rozmístit jednotky do ideálních pozic a nekrytého nepřítele rozstřílet na kousky. Při jakémkoliv úmrtí přitom vidíme, jak fyzika bezvládné tělo stáhne dolů. Červená pole se však mění, jak soupeři hlídkují, takže je někdy lepší příliš neotálet a neriskovat předčasné odhalení.

 

 

Boj probíhá stejně jako je v téhle herní sérii už dobrým zvykem, tedy po tazích. I tentokrát máme různé vybavení jako jsou granáty, flashbacky, kouřové granáty, ale třeba i létajícího drona, který umí hackovat různá zařízení, jako jsou zmíněné věže nebo dokonce i některé jiné roboty, čímž se obrátí proti nepříteli. Zpravidla vidíme jaká šance je na úspěch hacku a co se v případě neúspěchu stane. Někdy je postih tak veliký, že si onu aktivitu radši odpustíme. V hlavní roli i tentokrát hraje krytí. Čím lepší krytí, tím menší pravděpodobnost, že nás trefí. Výhodnější přitom je být výše, kde jsou procentuální šance ještě výhodnější. Šanci na zásah ovlivňuje i vzálenost. Některé tahy bohužel vypadají ze své podstaty nepřirozeně. Například když po sprintu zastavíme těsně vedle nepřítele a míříme mu přímo do obličeje, při čemž on se klidně dívá a nereaguje, protože není na tahu. Vrchol pak je, když se naší hlavní téměř dotýkáme jeho tváře a vystřelíme, ale protože šance na zásah není snad nikdy 100 %, mineme.

 

 

Často jsme byli zaraženi, jak extrémně propracované jsou všelijaké detaily ve hře. Obdivuhodná je například možnost zničit řadu překážek a objektů. Dřevěné krabice se rozletí na třísky, auta začnou hořet a následně explodují, kus budovy se po výbuchu granátu rozpadne, ale může spadnout klidně i celý barák. Nepřátelé jsou velmi chytří a pokud například začnou prohrávat, mohou vzít klidně nohy na ramena, aby nám to ale za chvíli vše vrátili i s úroky. V misích nemáme za úkol pouze zabít všechny nepřátele, ale obvykle máme i něco specifického učinit. Například máme eskortovat vědce na zvolené místo, kde nás spolu s ní vyzvedne helikoptéra. Problém je, že čas vyzvednutí byl domluven předem a my tak máme omezený počet kol, dostat se na místo. Nestihneme-li to, naši vojáci se stanou zajatci.

 

 

V 30ti hodinové kampani rychle zjistíme, že obtížnost je skutečně vysoká. Hned v 1. misi tak snadno můžeme přijít o některé členy týmu. Každá postava totiž vydrží obvykle jeden zásah, zatímco druhý jej již dorazí. Zatímco zraněné je třeba zdlouhavé léčit, mrtvé již nikdy nezískáme zpátky. Mrtvé přitom můžeme uctít ve své centrále, kde je k tomu vymezena zeď i s jejich fotografiemi, detaily úmrtí a možností napsat k nim nějakou tu poznámku na památku. O to větší lítost ze smrti nám to přinese, pokud jsme postavu upravovali dle svého. K tomu jsou totiž v XCOMU 2 poskytnuty takové možnosti, až se v nich hráč často úplně ztratí. Jedná se o jeden z nejpokročilejších editorů postavy, jaké jsme kdy viděli. Editace sahá až tak daleko, že můžete změnit nejenom brýle, bojové malování, kšiltovky, čepice, helmy, barvy zbraní, národnost (není zde ČR), ale dokonce i pohlaví. Zkrátka pokud máte dlouhou chvíli, tady se zabavíte i na několik hodin. Asi největší bolístkou titulu je její náročnost a optimalizace. Až příliš dlouho trvá všelijaké načítání, které lze ale kupodivu urychlit tlačítkem Caps Lock (za cenu větší šance na spadnutí hry). Proto jsme recenzi také o něco pozdrželi, jelikož jsme čekali, jak si s tímto vývojáři poradí. Vyřešili to zatím jen částečně a na další optimalizaci údajně dále pracují.

 

Shrnutí. XCOM 2 vyhlíží jako jedna z nej her roku, která nabízí obrovitou zábavu jak na straně strategického manipulování s omezenými zásobami na rozšiřování našeho hnutí, tak v tahovém boji. Celá hra vypadá neskutečně dynamicky a neustále před sebou máme nějakou tu výtečně vypadají animaci. Ocenit je nutné i neuvěřitelné množství detailů, kterých je tolik, že hráč si některých všimne až po mnoha hodinách hraní. Vývojáři zkrátka odvedli obdivuhodný kus práce a vada na kráse spočívá jen v přílišné náročnosti na naši platformu. Přesto si hra odnáší skvělé hodnocení 90 %.