Worldshift

Stalo se to nejspíše proto, že Bruce Willis, Ben Affleck a spol. si vzali dovolenou, vypli mobily a nenechali na sebe žádný kontakt. A tak nebyli k dispozici žádní hrdinní naftaři, kteří by po kratičké pozemní průpravě vzlétli do vesmíru zachránit planetu, vlast a milovanou Liv Tylerovou. Shit happens, praví s oblibou Američané. Nikdo neví přesně, kdy se to stalo, ale někdy ve 21. století zasáhl Zemi asteroid. Nebyl dostatečně velký na to, aby způsobil přílivovou vlnu a spláchnul druh homo sapiens sapiens z pevniny, zato ale v sobě nesl zárodky viru, jenž přinesl velké části lidstva záhubu. World has shifted. A léta plynula jako voda v rozbouřené řece.

 

 

Po několika tisícovkách let se na Zemi ještě vyskytují spóry viru a na mnoha místech jsou naleziště xenolitu – zvláštního minerálu, o němž si kdekdo myslí, že nějakým způsobem ovlivňuje podnebí na planetě. Civilizace se rozpadla, potomci nákazou zasažených lidí obývají pralesy a disponují magickými schopnostmi, zatímco veškerá populace „nezasažených“ žije v pěti obrovských městských konglomeracích. A do toho všeho na naší rodné hroudě přistane loď, z níž vyleze horda zelených mužíčků chtějících pozůstatkům lidstva připravit další Den nezávislosti.

 

 

Už při prvním spuštění RTS od německých Black Sea Studios je jasné, že Worldshift klade největší důraz na online klání. Tlačítko „singleplayer“ je zastrčené tak, že málo pozorný hráč si ani nevšimne, že Worldshift vůbec umožňuje nějaké sólové hraní. K dispozici je osmnáctka nepříliš záživných misí. Cílem většiny z nich je dostat se z bodu A do bodu B, občas – to když je mise obzvláště vypečená – musíte při cestování od bodu A k B splnit nějaký ten úkol typu zabij/znič/prozkoumej. Sem tam musíte zabít i nějakého bosse, což je prostě jen o něco větší (dobře, o dost větší) protivník, na kterého platí standardní likvidační metody. Děj je vyprávěn skrze text v nahrávacích obrazovkách – s tím bychom se snad mohli spokojit před několika lety, v roce 2008 však nikoliv. 

 

 

I přes absenci tutoriálu jde Worldshift hráči vstříc: v každé příběhové misi jsou po zemi rozesety ukazatele cesty, takže jsme nikdy neměli problém s tím, kam se v členitém terénu vydat. Na herní mechanismy si sice musíte přijít sami, naštěstí se však nejedná o nic složitého a ovládání se vám rychle zadře pod kůži, což přijde vhod v multiplayeru. Bohužel se však Worldshiftu nevyhnul neduh známý ze současných her: omezené ukládání pozice. Pro uložení musíte vždy aktivovat checkpoint – jenže ty jsou často trestuhodně daleko od sebe a navíc je můžete aktivovat pouze ve chvílích, kdy vás nepronásledují nepřátelské jednotky. A tak je průchod kampaní někdy velice frustrující.

 

 

Jak ale bylo řečeno, těžiště hry spočívá někde jinde. V online bitvách proti sobě stojí trojice hratelných frakcí: lidé, kmeny (obyvatelé pralesů) a The Cult (emzáci). Vývojáři si dali záležet na tom, aby žádná ze soupeřících stran neměla navrch. Stavění budov bylo ořezáno, jak to jen šlo, Worldshift se soustředí především na soubojovou složku hry. Základ své armádu si vytvoříte ještě před začátkem utkání: vyberete si dva důstojníky a několik obyčejných jednotek. Každá z důstojnických jednotek disponuje několika speciálními schopnosti, jako např. výboj elektřiny, dočasný bonus k útoku spřátelených vojsk apod. Tyto schopnosti jsou přístupné jediným klikem nebo stiskem klávesy, a to, jak je využíváte, se podstatnou měrou podílí na tom, zda bitevní pole opustíte po svých – nebo zda vás z něj odnesou.

 

 

Lidé jsou univerzální rasa, hodí k útoku i obraně, mají slušné podpůrné i ofenzivní jednotky. Soudci (Judges) povyšují obyčejné vojcly, takže po čase z armády usoplených pěšáků získáte dobře vycvičené mužstvo. Lidští Vrahové (Assassins) zase mají drtivý útok na dálku, takže pokud umístíte menší skupinku na vhodné místo, dokážou se vypořádat s mnohem větší nepřátelskou přesilou. Háček je jen v tom, že se zmenšující se vzdáleností síla jejich útoku klesá. Tato ošklivá přímá úměrnost platí pro všechny „ranged“ jednotky. Je tedy třeba udržovat vhodnou vzdálenost, což je většinou vyústí ve zběsilý manévrovací klikfest. Jedním z velkých nedostatků Worldshiftu je neexistence formací, takže pokud chcete své vojáky držet v ideální pozici pro střelbu, jedná se o téměř neřešitelný úkol. Přestože je velikost vojsk, které můžete v jedné chvíli mít, dost omezená, i tak budete mít potíže všechno uklikat.

 

 

Kmeny jsou přímo stvořeny k rychlé útočné hře. Strážce (Guardian) umí zlepšovat obranné číslo spřátelených vojsk, dokáže se klonovat a pomocí ostrých čepelí rozšmelcuje nepřátele pěkně zblízka. Spoléhá-li váš protivník pouze na střelné zbraně, vyvstává před ním velký problém. Kmenový šaman dokáže „přelévat“ životy nepřátel do vlastních řad, což z něj dělá ideálního bojového léčitele.

 

 

Emzáci mají o něco pomalejší rozjezd, ale na druhou stranu toho dost vydrží – a kupříkladu ufounský Dominátor disponuje útokem ignorujícím brnění protivníků. Jinak řečeno: když na vás Dominátor zaměří svou pozornost, je dobré mít po ruce někoho, kdo se vyzná ve zdravotnických fíglech. Ať už ale ovládáte jakoukoli frakci, vyplatí se neusínat na vavřínech. Kdo si rychlým obsazováním xenolitových nalezišť buduje předsunuté základny a zajišťuje si přísun kreditů na rozšiřování armády, vyhrává.

 

 

Multiplayerové mapy jsou dobře navržené, nejsou ani příliš velké, ani příliš malé a rychle se je naučíte. Dost mne zklamala hra proti AI. Trénování na hru proti lidským oponentům nebyla věnována dostatečná pozornost. Můžete si zvolit pouze 2 stupně obtížnosti: na tu lehčí jsem porážel umělou inteligenci s prstem v nose – a na tu těžší jsem dostával na zadek já. A zpočátku dost tvrdě. Myslím, že pro trénink by se hodilo širší spektrum obtížností, aby se jimi člověk mohl postupně propracovávat, až by si nakonec troufnul na nejvyšší metu: hru proti živým lidem. Za každý odehraný zápas dostáváte „battle points“, za něž si můžete koupit různé upgrady, které – a teď pozor – vám zůstanou natrvalo! Tento zajímavý RPG prvek je naštěstí vykompenzován tím, že hra automaticky nabízí klání s lidmi s podobným počtem bodů. Ve Worldshiftu nenaleznete klasický vývojový strom, avšak systém battle points a různých vylepšení, kterými vás hra oceňuje, tento “nedostatek” bohatě vynahrazuje.

 

Kromě deathmatche a týmového deathmatche (2 vs. 2, popř. 3 proti 3) si můžete vyzkoušet i kooperativní mise. Bohužel ve snaze přinutit hráče, aby si prošli i nepovedený singleplayer, se v Black Sea rozhodli pro stupidní systém postupného odemykání těchto map. Takže chcete-li si užít všechny kooperativní mise, musíte dojet příběhovou kamaň. Vůči tomuto nepříliš prozíravému kroku se zvedla vlna stížností i na oficiálním fóru, nicméně zatím se nikdo nedokolébal k vydání patche, který by tuto nepříjemnou situaci napravil.

 

 

Grafika je pěkná, prostředí i postavy dobře vypadají. Efekty střelby, výbuchů a výbojů taktéž nikoho neurazí. Za pozornost ale stojí hlavně hudba. Když membrány vašich reproduktorů během frenetické akce rozezní mohutná instrumentální hudba, stojí to za to. Motivů je sice jen pár, ale člověk si připadá jako ve filmu. Mně osobně právě hudba popoháněla k postupu otravnou kampaní.

 

 

Worldshiftu se nevyhnulo několik nedodělků. Především se jedná o špatně zpracovaná geodata – postavičky bez rozpaků střílejí skrz budovy či terénní překážky. Též jsme se cítili poněkud svázáni nepříliš velkou rozmanitostí jednotek. Není sice problém poskládat bojovou skupinu, ale skutečně efektivních sestav jen několik. Nemáte velký prostor pro kreativitu, jen se snažíte všechno ukočírovat lépe než protivník, a tak zpočátku strhující hra brzy upadá do nudného stereotypu. Prostě pořád hrajete stejným způsobem. Německá verze vyšla už v květnu, vydání anglické je na spadnutí a koncem roku přijde do obchodů za sympatickou cenu 299 Kč i počeštěná verze. Worldshift je poměrně pěkně zpracovaná RTS s mizernou kampaní a divokými online bitkami. Je to solidní, celkem zábavná hra, kterou však pár nepříjemných neduhů stahuje dolů – 70%