V jindy klidný podvečer se najednou otřásl Londýn v základech. Teroristický útok v jediném okamžiku strhl historické stavby na několika místech a ukončil stovky životů. Ještě větší otřes to znamená pro běžné obyvatelstvo, protože policejní systém je na teroristy krátký a místo něj nastupuje soukromá militární skupina Albion a ve městě nastává doba temna. Frivolní multikulturní způsob života nahrazuje totalitní režim, kde jsou civilisté kontrolováni na každém kroku a bez milosti utlačováni. V novém policejním státě zatím Albion vesele provozuje obchod s bílým masem, drogami, orgány a dalšími podpultovými nabídkami organizovaného zločinu. Holt pod lampou je největší tma.
Na straně druhé tu máme DedSec, hackerskou skupinu, která je neprávem obviněna z teroristických útoků a víceméně rozprášena. Zbývající jedinci, porůznu ukrytí, mají jen jednu možnost, jak očistit své jméno. Postavit se teroru.
A tak přicházíme na řadu my, tentokrát ne v podobě jedné postavy, která spasí svět, ale jako jedinec z davu. Prostě si vybereme jednoho z desítky nabízených herních hrdinů. Ani si s výběrem nemusíme dát tolik práce, vězte, že za chvilku budeme hrát za někoho jiného. Máme totiž za sebou legii přívrženců DedSecu. Každý může být hrdinou, ať už je to bývalý agent se zálibou ve zbraních, mladý asijský hacker s dronem nebo babča, mistryně převleků. Velkou část hry zabírá právě rekrutování obyvatelstva. Každý má nějakou historii, unikátní schopnost nebo zbraň. A kupodivu ve většině případů dává vše zmíněné smysl. Hackerka, co umí tisknout falešné kupony, může nakupovat vše se slevou, stavbyvedoucí zas má přístup k technickému dronu a policista má logicky u sebe střelnou zbraň.
Jenže nováčci se k nám nepřidají jen na základě vřelého slova. A protože DedSec svým stoupencům zlatem právě neplatí, jde vždycky o službičku. Každého pálí nějaký problém a proč ho tedy nesvěřit organizaci, která má jisté schopnosti a zdroje, o kterých se běžnému smrtelníkovi ani nesní? Jednou je to smazání nějakých osobních dat, které jsou střežené Albionem, jindy jde o vysvobození rodiny ze zajetí. Dokonce můžeme zkusit přetáhnout i samotného zaměstnance Albionu. Kdo říká, že svou práci vykonává, protože jí věří, že?
Kdo je tedy hlavním hrdinou nových Watch Dogs? Celá síť DedSec.V jejím čele stojí hackerka Sabine, kterou po většinu času zaslechneme jen s interkomu, kdy nám dá instrukce k další misi. Jak a co provést, nás už instruuje Bagley, umělá inteligence se suchým humorem anglického džentlemana.
Tak jsme si vysvětlili, kdo je hlavním hrdinou třetího dílu Watch Dogs. Kdo je však padouch? Tím jsou hned tři frakce. V první řadě je to Zero Day, hacker/terorista, který hned v první misi nechá vybuchnout několik bomb po Londýně a svede to na DedSec. Druhým nepřítelem je celá frakce Albion, která si vyměnila slogan Pomáhat a chránit za Zastrašovat a utlačovat. A konečně je tu klan Kelley, tedy mafiánská rodina, která se stará o obchod s bílým masem a drogami.
V misích musíme infiltrovat jednotlivé složky těchto organizací. Občas jim něco ukrást, smazat nebo zničit. A protože DedSec není žádná primitivní armáda, většinu špinavé práce odvede náš telefon. S ním se stejně jako v předchozích dílech napíchneme na kamery, prozvoníme stráže pro odvedení pozornosti, zvedneme za sebou silniční sloupky, když nás někdo nahání, nebo spustíme pasti, když je nepřítel v jejich dosahu. Kromě zásoby environmentálních pastí máme v ruce také pár vychytávek, které si nakupujeme za herní měnu. Ale pozor, jen některé postavy mají přístup ke specifickým funkcím. K takovému stavebnímu dronu, který najednou unese člověka i zásilku velikosti palety, má přístup jen někdo ze stavby. K nejzajímavější novince tohoto dílu mají ale přístup všichni.
Jedná se o Spiderbota. Jistě, je tu mnohem více gadgetů, jako jsou droni, autopiloti a mnoho dalších libůstek. Jenže Spiderbot je takovou specialitkou sám o sobě. Nejenže dokáže téměř neviděn projít tam, kam by se samotný hacker neodvážil, ještě ve většině případů odvede i samotnou práci, ať už jde o přeskočení ostnatého plotu nebo oddělání stráže. A když ho stráže náhodou odhalí a zneškodní, na rozdíl od našeho hackera Spiderbot neskončí v nemocnici nebo vězení, ale stačí počkat, než uplyne čas na respawn, a vypustit ho do světa znovu.
Město je naplněno vedlejšími aktivitami, za jejichž splnění nás čeká nejen příjemný pocit, ale taky třeba pár drobných v ETO, kryptoměně, kterou se ve světě Watch Dogs platí. Mimochodem právě tu můžeme nakoupit skrze mikrotransakce, ale upřímně její získávání je přirozenou součástí kampaně, takže se nestává, že bychom měli doslova hluboko do kapsy. A když se tak stane, stačí přijmout pár vedlejších misí, jako je třeba doručování zásilek, takže se na tu pěknou masku a slušivý nový obleček šetří skoro samo.
Mapa Londýna pokrývá víceméně celé centrum a je rozdělena na osm sektorů ležících na obou březích Temže. Ze západu začíná na okraji Hyde Parku a na východě ji uzavírá Stepney. Do Greenwich Parku se tak sice nepodíváme, ale i tak mapa pokrývá většinu památek a známých míst. Nedalo nám to a při melancholickém procházení kolem břehu Temže jsme museli zavzpomínat na Assassins Creed: Syndicate, kde většina monumentů už také stála, ale kolem nich ulice teprve začínaly nabírat svou podobu.
Naopak ve Watch Dogs Legion je město prošpikováno technikou a tak třeba Piccadilly Circus kromě hromady billboardů zdobí i letka dronů, které, v zájmu bezpečnosti samozřejmě, skenují kolemjdoucí. Jinak volný plac na Trafalgarském náměstí okupují demonstranti a většina plochy je pokryta posprejovanými stany a poházenými cedulemi.
I když je herní mapa Londýna více méně stejně rozlehlá jako San Francisco z druhého dílu, při hraní na Playstationu 4 během přesunu trpí hra nepříjemným doskakováním textur. V mnoha případech stačí naskočit na motorku a projet plnou rychlostí dva bloky, zastavit se a čekat, až ten šedivý obdélník před námi po pár vteřinách změní svou plochu a vykreslí se na něm reklama na billboardu. To by ještě nebyl takový problém jako fakt, že některé textury doskakují doslova pod kolama našeho vozidla. Občas tak můžeme přehlédnout plot, který se kouzelně objeví až po nárazu. Podle zvěstí se však jedná pouze o problém konzolové verze.
Další nepěknou věcí, tentokrát napříč platformami, je zvuk, konkrétně hlas. S takovým množstvím možností dialogů s různými protagonisty si Ubisoft vysloveně říkal o problém. Tím je kromě nadmíry přízvuků, u kterých i naše ucho občas zaškubalo z důvodu neporozumění, také to, že některé hlasy prostě svým postavám nesedí. A také se může jednoduše stát, že na sebe dvě postavy mluví stejnými hlasy.
Tímhle výčtem nedostatků neříkáme, že je Watch Dogs špatná hra. Naopak zajeté principy sandboxového žánru plní na jedničku a rozdílné schopnosti jedinců si žádají i rozdílný přístup ke každé misi. Příkladem je třeba setkání s jedním hackerem na střeše londýnské Národní galerie. Když jsme obešli budovu a zjistili, že je dobře střežená a nikde jsme nezahlédli žebřík, napadla nás hned dvě možná řešení, jak se na střechu dostat. První je sehnat vysokozdvižný vozík a na střechu se nechat vyzvednout. Nakonec ale zvítězilo ještě jednodušší řešení. Vyměnili jsme aktuálně ovládanou postavu za dělnici, se kterou jsme si zavolali stěhovací dron a jednoduše na střechu vyletěli. A taková rozhodnutí před nás Watch Dogs: Legion klade každou chvíli.
Třetí díl Watch Dogs s podtitulem Legion přináší do série jen pár změn. Ty mají ale na konečnou hratelnost takový vliv, že se svou komplexností jedná téměř o nový žánr. Chce ho ale někdo hrát, když už tu není hlavní hrdina? S kým si v tom obřím městě, kde každý může být figurkou v hackerské šachové partii, udělat pouto? Ubisoft tímto krokem vstoupil do neprobádaných vod. Jenže londýnská Temže je mrcha bahnitá a za svou existenci spolkla větší ryby v podobě desítek životů od sebevrahů přes námořníky, nepohodlné komplice až po celé lodě. Ale dost alegorií, Watch Dogs: Legion není revoluční titul. Naopak ztrátou hlavního hrdiny hra poměrně trpí a to nemluvě o technickém hledisku, kde náhodně generované postavy jsou ploché jak hladina Temže v bezvětří.
I když je DedSec jako společnost s jasně danými pravidly a cíli, jen těžko k ní najdeme tolik sympatie, jako by tomu bylo v případě živoucí postavy. Největší ztrátou je pro hru absence sympatického hrdiny, tváře, která nás svými rozhodnutími přesvědčí, že boj proti korupci je důležitý, že právě s ním chceme jít do další šarvátky proti totalitnímu státu. A takového hrdinu jsme v londýnských ulicích během hraní Watch Dogs: Legion bohužel nepotkali.
