WarPath

Pokud mluvíme o sci-fi střílečkách, každému se zaručeně ihned vybaví Unreal (Tournament). Navíc při čekání na nový díl (2007) se není už vůbec čemu divit. Jedině tak autorům právě recenzovaného titulu WarPath. Přišly totiž s hodně velkou kopií této nesmrtelné a věčně hrané legendy. A hned z úvodu vám musíme prozradit, že nijak zvlášť nás WarPath nenadchnul. Jednotlivé detaily, proč jsme museli tuto větu vyslovit si probereme hezky postupně, nejprve bude nejlepší nastínit příběh a základní princip.

Wo co go

Přestože se jedná především o multiplayerově zaměřenou hru, je pro nás v singleplayeru připraven i jakýsi příběh, pokud se to tak dá vůbec nazvat. Odehrává se (jak jinak, když mluvíme o sfi-ci „unrealové“ střílečce) ve vesmíru v dobách budoucích. Na celé planetě pochopitelně dochází k mnoha konfliktům, ve kterých proti sobě bojují tři znepřátelené rasy, přičemž každá by chtěla vládnout světu. Nebo alespoň co největší části. Vy si musíte zvolit vám nejsympatičtější rasu (opravdu můžete v klidu vybírat pouze podle sympatie a dejte klidně i na první dojem, jejich síla je vyrovnaná), se kterou následně budete bojovat. A už i znáte své soupeře – přeci zbylé dvě rasy, ty pro vás méně sympatické. Celá země je rozdělena na jednotlivá teritoria a každý tým začíná s rovnocenným počtem. A co myslíte že bude vaším úkolem? Ano, správně, milé děti, obsadit celé území a protivníky vyřadit ze hry. Tento princip se v podstatě úplně shodný s bojem o teritoria, jak ho známe ze zatím posledního dílu GTA: San Andreas. Pravda, tam je to jako nepatrná maličkost v obrovské hře, tady jako hlavní a jediný úkol. Poměrně „chabé“, nemyslíte?

Prostředí

Boj o teritoria se odehrává jak v interiérech, tak v exteriérech. Zkrátka vždycky se vám po vyhraném boji otevře mapa, kde vidíte aktuální situaci (samozřejmě i dva týmy řízené počítačem proti sobě bojují). Potom si stačí zvolit nějaké cizí teritorium a přesunete se na bojiště, respektive do klasické mapy, která jako by z oka vypadla těm dobře známým z Unrealu. Jednotlivé lokace jsou úplně stejné a občas jsme si říkali, co děláme znovu na té samé mapě, když jsme chtěli jinam. Co si budeme namlouvat určitá podobnost a strohost je ve větším počtu her, to se ovšem většinou lehce vykompenzuje bravurně zvládnutým a originálním designem misí. Ani toho jsme se zde ale nedočkali. Pobíháte zmateně stále stejnými uličkami, jenom občas narazíte na nějaký ten výtah a nebo pohozenou lékarničku na zemi. Protože se hraje v podstatě team deathmatch, nejste v týmu jediní. Spoléhat se na své parťáky můžete ale jenom zřídkakdy a pokud chcete opravdu vyhrávat, chce to předvést pořádné sólo. Oni totiž nejen že běhají až moc společně a zmateně, ale navíc i jejich muška je poměrně bídná. Naštěstí (je to smutné říkat u takovéto věci „naštěstí“) na tam není protivník o nic lépe.

Audiovisuální zpracování

Bohužel i v této části se nedá WarPath přirovnat k ničemu jinému než k Unreal Tournamentu. Běží totiž na Unreal enginu a údajně má hra v sobě zabudovaný i proslulý Havok, ovšem nikterak jsme ho nepostřehli. Čekali jsme především trochu větší vylepšení tohoto enginu, který má již přece jen svá nejlepší léta za sebou. Nestalo se tak. Můžeme tedy konstatovat, že celkové zpracování je bídné – ať už jsou to nekvalitní textury nebo vymodelování a pohyby vojáků. Máte ve hrách rádi různé maličkaté detaily, které dohromady přidají ohromným způsobem reálnost a věrohodnost daného prostředí? Tak to máte smůlu.

Multiplayer

A tady nastává další kámen úrazu. Autoři hru pojali značně multiplayerově, čemuž napovídá i singleplayer, který je v podstatě „mulťák“ s boty. Takže kdo by neočekával naprostou bombu od hry po síti? Snad všichni, přichází bohužel několik zásadních „ale“. Je sice pěkné, že nám WarPath nabízí 4 herní módy (klasický deathmatch, team deathmatch, capture the flag a front line assault), ale poté co se opravdu odhodláte k hraní a začnete vyhledávat možné servery, přijde zděšení. U každého ze jmenovaných módů jsou totiž k dispozici pouze 1 až 2 servery (výjimku tvořil deathmatch – tam byly 3, ovšem jeden z nich uzamčený). A že budou plné k prasknutí? Nemějte nejmenší obavy. Ve chvíli recenzování hry jsme spočítali dohromady na všech serverech celých 5 hrajících lidí. Zpětně si tak říkáme, jestli i to není až moc vysoké číslo. Shrneme-li to, vyplývá nám, že multiplayer jakoby ve hře vůbec nebyl. Protože ačkoli je, hrát sám nebo 1 vs 1 a modlit se aby protivník náhodou neodešel, zrovna zábava není. Samozřejmě je možné, že se tento vážný nedostatek vylepší, o tom ale silně pochybujeme. Jasně, pořád je tady možnost zahrát s kámošem po síti, není ale jediný důvod proč volit zrovna WarPath, když je tolik jiných a o hodně lepších online FPS. Právě to vysvětluje i nezvykle nízký počet hrajících tuto hru po internetu.

Verdikt

Jak jsme psali v úvodu článku i v celém jeho průběhu – názor na WarPath máme jasný. Velmi nás zklamal. Lépe řečeno očekávání bylo nulové, takže se úplně nedá říci zklamal. Jednoznačně však jde pouze o obyčejnou nemastnou a neslanou kopii Unreal Tournamentu, navíc postavenou i na stejném enginu. A k čemu je produkce takto zbytečných her? Na tuto otázku nejsme schopni odpovědět, nabízelo by se říci za účelem zisku, kde kdo takovéto hry kupuje? Odpovídající hodnocení je 31% a WarPath jdeme rychle odinstalovat a zařadit do už poměrně plného šuplíku podprůměrných a zbytečných her. Škoda, mohli jsme mít další kvalitní multiplayerový titul, ale co naděláme.