Warhammer 40k: Dawn of War – Soulstorm

Planetární systém Kaurava je jako vytržený z nějaký sci-fi pohádky. Učiněný cíl pro všechny nadšené dovolenkáře. Se svými čtyřmi obřími a třemi menšími planetami tu najde něco pro vkus každého: velké pouště, tropické lesy, ale také pěkná porce sněhu. Přesto zatím radíme počkat s nákupem vesmírných letenek, mohli byste přijít k úrazu. Na Kauravě se totiž válčí o s to šest. Až jedna z devíti frakcí zvítězí, budete aspoň vědět, jakou měnu si vzít sebou. Cože? Celých devět frakcí – je to pravda? Bez debat, a nejsou to žádné odštěpky několika hlavních jako v Command and Conquer 3: Kanes Wrath. 

Vedle Space Marines, Orků, Eldarů, Imperiální gardy, Chaos Marines, Necronů a Tau přibyly v Dawn of War: Doulstorm dvě další, jež nesou neméně zajímavé názvy Adepta Soloritas a Dark Eldar. Chybí už jenom Tyranidé, aby byly všechny velké národy z univerza Warhammer 40.000 zastoupeny i ve velice populární realtime strategii z roku 2004. Ale proč ji taháme pod recenzentskou lupu nyní? Jednoduše proto, že vyšel třetí rozšiřující datadisk jménem Soulstorm. S takovou porcí add-onů se může srovnávat snad jen The Sims (kdoví, jestli je Dawn of War nedožene). Kdo nevlastní původní titul, nemusí ještě házet flintu do žita. Soulstorm je jednak stand-alone záležitost, což znamená, že originálku k jejímu spuštění nepotřebujete a navíc obsahuje více materiálu než obyčejný datadisk. Překvapivě si totiž budete moct zahrát kampaň za všech devět frakcí, tedy nejen za dvě nové rasy, ale i za zbylých sedm. Nicméně omezení tu přeci jenom je: v multiplayerových bojích budete mít na výběr pouze ze dvou nových frakcí, ostatní se zpřístupní až po zakoupení příslušných rozšíření.

   

Pojďme nahlédnout pod pokličku čerstvým stranám konfliktu. Temní Eldaři jsou zlovolnou odnoží starných známých Eldarů. Jedná se o jednu z nejbrutálnějších frakcí, která využívá duše padlých nepřátel k tomu, aby se sama obohatila o mocná kouzla. Adepta Soloritas také nejsou z mírumilovného kraje a bojují podobně tvrdě, nicméně si vytyčují vznešené cíle. Dost možná to je na pohled nejzajímavější rasa, protože jí tvoří řád fanatických sester, jež chtějí osvobodit univerzum od kacířů, mutantů a vůbec všech nečistých. Činí tak přitom takzvaným „očisťujícím ohněm", který šíří pomocí mocných plamenometů.

Novinkou jsou speciální schopnosti obou národů. Temní Eldaři používají planetární systém k okamžitému transportování svých jednotek, Řád sester má pro změnu tu moc ještě před započetím mise zakoupit některé budovy, kterými pak disponují od samého začátku. Obě specialitky přináší velké taktické možnosti. Temní Eldaři mohou vyskočit z jakéhokoliv cestovního portálu na čtyřech planetách a překvapit zdejší vládce. Sesterstvo pro změnu hned od počátku dokáže produkovat jednotky, a tak je jako dělané na „rushové" útoky. S vhodnou taktikou se dá nerozvinutý nepřítel přejet za několik minut. Za takto pořízené budovy však musíte zaplatit poměrně vysokou cenu v podobě suroviny „Requisition", jež se získává vcelku komplikovaně v průběhu kampaně. Další novinkou je možnost nasazení leteckých jednotek, ať už jde o bombardování nebo lov nepřipravených pěšáků. Také v multiplayeru čeká pár novinek, spíše však kosmetického rázu. Mezi ně se počítá i systém medailí, jež dostanete za úctyhodné výkony – například za vítězství v deseti bitvách za sebou.

   

To by bylo ohledně novot, které Soulstorm přináší. Na datadisk jich je akorát. Kampaň se přitom hraje velice podobně jako ta z předchozího rozšíření Dark Crusade. Je tu globální mód, kdy pohlížíte na planetu v podobě schematického glóbu rozděleného na regiony. Začínáte s jednou provincií a pochopitelně se budete snažit od svých nepřátel získat další. Jakmile zaútočíte na obsazené území, musíte se jít o vítězství postarat ručně do klasické realtimové mise (i se stavbou základny). Dosáhnete ho dvěma způsoby: buď protivníka kompletně zničíte, nebo si podržíte nadpoloviční většinu důležitých stanovišť po určitou dobu.

   

Opravdu napínavé to je ale teprve tehdy, když zaútočíte na domácí region jedné z frakcí. Osm konkurenčních stran má totiž na jedné ze čtyř planet své sídlo. Hra končí teprve tehdy, dokud neovládnete úplně všechny. Jakmile zaútočíte na takovou pevnost, spustí se video znázorňující silné stránky této domoviny. Ovšem nečekejte žádný příběh, tohle je válečné tažení de facto ve stylu série Total War, byť notně odlehčené. Dozvíte se akorát, kdo jsou vaši rivalové a proč se je pokoušíte vymazat z povrchu planetárního. To je docela škoda, protože univerzum Warhammer 40k přímo přetéká zajímavými příběhy. Útočení na domovskou pevnost ovšem není vůbec jednoduché: jen co jsme vyslali naše fanatické sestry na baštu Space Marines, jejich velitel si nechal z vesmíru poslat tuny podpůrných jednotek. Je třeba zničit přístroje, které je přivolávají. Jenže to není vůbec snadné, proto se v celém tom válečném chaosu odhodláme splnit ještě vedlejší misi. Jak se ukázalo, bylo to příhodné rozhodnutí, protože jejím cílem byla likvidace produkčního řetězce. Útok na samotnou základnu už je o to jednodušší. Takové bitvy jsou ale v Soulstorm výjimkou, po většinu čase se budete zaobírat relativně jednoduchou teritoriální přetahovanou. Ta sice probíhá ve formě kvalitní RTS, ovšem bez příběhu a větší motivace upadá po čase do stereotypu. Určitým motorem jsou hrdinové, kteří získávají zkušenosti a vybavení a jsou tak stále silnější. Za tímto účelem je ale třeba plnit určité úkoly, jako například vymazat tři frakce ze systému Kaurava. Potom dostanete pěknou hračku.

Umělá inteligence v Soulstorm je přinejmenším dvousečná záležitost. Na jedné straně dokáže provádět opravdu chytré kroky, a když chvíli nedáváte pozor (respektive máte práci na druhém konci mapy), vcelku rychle promění vaší bází v hromadu trosek. Mimoto dokáží jednotky řízené počítačem útočit už prakticky od počátku mise a taktika rushe jim není cizí. Aby toho nebylo málo, snaží se posunovat bojovou linii stále blíže k vaší základně. Na druhou stranu se nám párkrát stalo, že nepřátelský hrdina začal útočit na jednu z našich obranných věží. Na tom by nebylo nic špatného, jen kdybychom nevyslali pár pracantů na konstantní opravování této věži. Namísto aby nepřátelský hrdina nejprve zničil opraváře, stále mydlil do de facto nezničitelné věže, která ho po čase bez problému udolala. Další věcí je poměrně vysoko nastavená obtížnost. Pro hráče, kteří mají zkušenosti s originálem a předchozími datadisky, půjde o slušnou výzvu, pro někoho, kdo si pořídil jen Soulstorm, to bude peklo.

   

Přestože jsme si ještě před vydáním třetího datadisku k Dawn of War říkali, že by autoři měli spíše přijít s druhým dílem a nenastavovat stále stejnou kaši, musíme konstatovat, že Soulstorm má co nabídnout, a to především fandům originálu. Opět rozšíří počet frakcí, přičemž všech devět je skutečně odlišných, což je na multiplayerovém poli jedinečná věc a nabízí pořádnou porci hratelnosti. Pravda, ta se může lehce opakovat, stále ale poskytuje solidní dávku zábavy. Co na tom, že grafika má svá nejlepší léta za sebou – dívat se na ní dá a hře vcelku postačuje – 79%