Wargame: Red Dragon

Tentokrát začneme poměrně netradičně tím, že hned ze začátku vynadáme autorům za absenci nějakého pořádného tutoriálu. Série Wargame totiž rozhodně nepatří mezi „casual” hry a pokud nemáte alespoň základní znalosti pro vedení úspěšné války, budete během několika málo minut zdecimováni nepřátelskou „AI” nebo o něco zkušenějším hráčem. Je sice pravda, že se můžete mnoho informací dozvědět i z místního „obrázkového” tutoriálu, který se snaží detailně popsat co máte dělat, ale osobně se domníváme, že výuka pro hru tohoto kalibru by si zasloužil o něco interaktivnější formu.

Pokud ale máte všechny potřebné znalosti z minulých dílů, můžete se rovnou pustit do jedné z místních kampaní. Ty jsou celkem čtyři a postupem navíc nabývají na složitosti, takže o výzvu určitě nouze nebude. Co se příběhové stránky týče, můžete se těšit na smyšlené vojenské konflikty v rozmezí konce sedmdesátých a osmdesátých let, jejichž hlavními protagonisty jsou Jižní Korea, Sovětský svaz, Čína a Británie. Nejedná se sice o nikterak originální zápletky a způsob vyprávění by také mohl být propracovanější, ale radost nám udělaly alespoň pěkné úvodní sekvence, které jsou sestaveny ze skutečných filmových záznamů.

    

Jádrem samotné hry však i nadále zůstávají „realtimové” bitvy. Ty se dělí na dvě fáze, fázi přípravnou, ve které před bitvou za velitelské body nakupujete a rozmisťujete své jednotky a fázi útočnou, kdy se pustíte do samotné bitvy. Co však Red Dragon odlišuje od ostatních strategií je její důraz právě na fázi přípravnou. Pokud totiž špatně rozmístíte své jednotky a necháte nepřítele obsadit jednu z klíčových pozic, může být po bitvě během několika málo minut a žádné frenetické rozdávání rozkazů nebo zběsilé klikání myší vás nezachrání. S trochou nadsázky se vlastně dá říct, že o osudu bitvy rozhoduje spíš vaše plánování a předvídání kroků nepřítele, než samotná akce.

Mějte totiž na paměti, že každá z vašich jednotek má svého „přirozeného” nepřítele, který ji může během několika málo sekund odstranit z bojiště. Není tedy nic neobvyklého na situacích, kdy vaše „hrdinné” tanky, které tak pěkně ostřelovaly nepřátelské pozice, padnou díky protipancéřovým střelám nepřátelské pěchoty, která se schovala v blízkém lese. Nebo když vaši pěchotu, která neuváženě opustila bezpečí svého úkrytu, smete vlna napalmu na otevřeném prostranství. Chyby takovéhoto rozměru se v Red Dragon jen tak neodpouštějí a vám tedy nezbude nic jiného, než se z nich do příště poučit.

Jak už jsme zmínili o něco výš, asi největší novinkou v Red Dragon je přidání námořních jednotek. Nově se tak můžete utkat v čistě námořních bitvách nebo využít vašich plavidel jako palebné podpory v bojích u přímořských oblastí. Nutno ovšem podotknout, že námořní bitvy patří mezi nejslabší články této hry. Na jedné straně s autory soucítíme, protože realisticky zpracovat souboje, které se běžně odehrávají na desítky kilometrů není žádná legrace, na straně druhé nemůžeme jen tak přehlédnout fakt, že se nepřátelská plavidla běžně přibližují na pár set metrů a vesele po sobě pálí na vzdálenosti, které přísluší spíš pěchotě. Vypadá to sice hezky, ale moc realistické to není a to je v herní sérii, která si na realističnosti zakládá, docela velký problém.

Ačkoliv vás kampaně a „skirmishe” pro jednoho hráče zabaví na desítky hodin, nejzábavnější částí hry i nadále zůstávají „multiplayerové” bitvy až pro dvacet hráčů, které prověří vaše skutečné válečnické dovednosti. Není totiž nic neobvyklého na tom, když v rámci hry pro jednoho hráče zapomene nepřátelská „AI” odříznout vaše zásobovací cesty nebo když čas od času posílá své jednotky na jistou smrt. Takové přešlapy však od „hardcore” fanoušků této série nečekejte a pokud hledáte opravdovou výzvu a zábavu na desítky až stovky hodin, multiplayer vám ji rád poskytne.

Další věcí, která nás na hře pro více hráčů mile překvapila, je propracovaný systém stavby vaší armády. Než se pustíte do bitvy, musíte si z místní nabídky jednotek, kterých je něco přes tisíc, vybrat konkrétní kombinaci a nic vám nebrání trochu přitom experimentovat. Klidně se tak může stát, že narazíte na armádní uskupení složené z pěchotních jednotek Nového Zélandu, amerických tanků a čínských útočných helikoptér. Mějte ale na paměti, že existují i specifické limitace, za jejichž dodržení obdržíte slevu. Pokud se tedy například rozhodnete pouze pro jednotky určité politické aliance nebo specializace, můžete nad vašimi protivníky získat drobnou výhodu.

Co se audiovizuálního zpracování týče, musíme autory pochválit za bravurně odvedenou práci. Red Dragon totiž vypadá na poměry „real-time” strategie naprosto famózně a jenom samotné sledování bitevní vřavy patří mezi plnohodnotné zážitky. Dovolíme si ale jedno malé upozornění pro všechny hráče, kteří s touto herní sérií ještě neměli tu čest. Mějte totiž na paměti, že naprostou většinu času strávíte plánováním útoků nebo udělováním rozkazů z takové vzdálenosti, že si bez pořádného „zoomu” veškeré té krásy ani nevšimnete a jestli je tedy grafická stránka to jediné, po čem toužíte, raději se poohlédněte po jiném titulu.  

  

 

Shrnuto, podtrženo, Red Dragon je prozatím nejlepším přírůstkem do herní série Wargame. Skalní fanoušci sice mohou namítnout, že nepřináší prakticky nic nového a ještě k tomu kazí dojem nepříliš povedenými námořními bitvami, ale i tak musíme autory pochválit za kvalitně odvedenou práci. Přece jenom, podobných her v dnešní době moc nevychází a jakmile do tohoto velice složitého a komplexního světa proniknete, zažijete spousty hodin nefalšované zábavy. Wargame: Red Dragon si tak od nás i přes své nedostatky odnáší finální hodnocení 82 %.