Virtua Tennis 2009

Letošní ročník Virtua Tennisu od Segy vyjde tak nějak k výročí deseti let této značky, respektive doby, kdy se první Tennis z této řady objevil na automatech. Za ta léta si vybudoval slušné jméno a našel si řadu fanoušků. Dnes recenzovaný díl přináší řadu vylepšení oproti předchozímu dílu, ale nejedná se o nijak přelomový kousek. Nicméně začněme popořadě.

Hra v základu nabízí dva herní módy. Můžete si zahrát jednotlivý zápas za libovolného světového tenistu proti jinému tenistovi, nastavit si podmínky a místo zápasu a jen tak si pinkat. To vás samozřejmě na chvíli zabaví ale to pravé kouzlo tkví v režimu kariéry. Zde si založíte svého tenistu a postupně s ním procházíte celou tenisovou kariérou (respektive World Tour). Už samotný režim založení postavy je hodně dobře zpracovaný a v mnohém připomíná editor z The Sims. Můžete si nastavit vše od typu a rozložení postavy, přes barvu vlasů až po úpravu detailů obličeje jako jsou lícní kosti, šířka úst, výška a čela a asi desítka dalších možností volby. To vše zaručuje, že váš výtvor bude velmi pravděpodobně unikátní.

S vaším nováčkem jste doslova vrženi do světa tenisu a začíná vaše pouť za pozicí světové jedničky. Na přehledné mapě světa vidíte důležité lokace a také svůj domeček. Ten je důležitý pro správu vašeho hrdiny, jeho odpočinek a práci s tenisovými partnery. Krom toho najdete na mapě samozřejmě tenisové kurty, kde se můžete přihlásit do turnaje, tréninkovou arénu, kde vás profesionální trenér zaučí do tajů všech tenisových znalostí a v neposlední řadě také různé minihry.

Skrze minihry můžete vylepšovat vlastnosti vašeho tenisty a tedy maličko rozvíjet rpg prvky. Minihry jsou velmi dobře navrženy a kupodivu jsou docela zábavné. Jednou z nich je jakási variace na tetris, kde na druhé straně hřiště padají z nebe barevné kostky a vaším úkolem je trefovat se pomocí míčku do co největších bloků stejné barvy a získávat za to body. Další jsou zaměřeny na poziční hru a sbíráte ze země zboží vyhýbajíce se míčkům a nebo se snažíte potopit pirátské lodě, které po vás vystřelují tenisáky. Další minihry si otevíráte postupně skrze průchod kariérou. Každá minihra začíná na první úrovni a můžete ji vytáhnout až na desátou, která ovšem vyžaduje hodně umu a zkušeností.

Stejně jako v minulých letech můžete využívat speciální údery a také rybičky a skoky. Ty jsou tentokráte penalizovány poměrně velkým zdržením než postava vstane a tak je nemůžete nerealisticky využívat stále. Tyto speciální akce se hodí pouze pro speciální příležitosti, i když umělá inteligence je využívá poměrně často a často vás také překvapí svým returnem, který byste při sebelepším vybrání sami nedokázali zvládnout.

Za vyhrané zápasy, respektive turnaje, získáváte krom zkušeností také peníze. Ty lze utrácet v tenisovém obchodě za smysluplné věci jako jsou nové a kvalitnější rakety, nové dresy a doplňky, ale také za zbytečnosti typu klaunský klobouk. V neposlední řadě si můžete kupovat vstupenky na nové tenisové kurty a dostat se tak postupně do celého světa. Hra zpracovává všechny známé světové tenisové kurty, které jsou velmi podobné svým předlohám od povrchu, přes okolí až po rozestavění tribun. Pokud tedy toužíte sehrát svůj životní zápas na Dubajském dvorci u hotelu a pokořit přitom aktuální světovou jedničku, máte dvě možnosti. Buď léta tvrdě trénovat a věnovat se naplno tenisu, nebo sáhnout právě po Virtua Tennisu 2009.

Ovládání hry je v podstatě jednoduché a hra je připravena jak pro ovladač tak pro klávesnici. Krom pohybu po kurtu pomocí šipek využijete další trojici tlačítek. Jedno slouží pro rychlý úder, druhé pro pomalejší úder s opačnou rotací a poslední pro lob, tedy vysoký a pomalý míček. Pro trefení míčku stačí trefit správnou pozici a ve správnou chvíli stisknout příslušné tlačítko. Počítačový protivník samozřejmě zdatně kontruje a nestačí jen trefovat míček na druhou stranu hříště. Ve chvíli úderu je možné pomocí šipek volit směr odpalu míčku a umístit ho tak například do protějšího rohu. Samozřejmě není jednoduché perfektně zvládnout techniku, nicméně hra je z počátku velmi jednoduchá, což se asi zkušenějším hráčům nebude moc líbit, ale začátečníci to nesmírně ocení.

Samozřejmě s narůstající úrovní zápasů, na které se dostanete bude narůstat i zkušenost protivníků, až se časem dostanete k předním světovým tenistům. Je jich celkem dvacítka a jsou mezi nimi taková jména jako Rafael Nadal, Roger Federer, Venus Williamsová, ale také češka Nicole Vaidišová. Za každého z nich si můžete zápas užít v režimu jednotlivých zápasů, nebo na ně narazíte v průběhu kariéry. Po dohrání hry si otevřete ještě několik skrytých tenisových hráčů především z minulosti. Modely těchto tenistů jsou vyvedeny s maximální precizností a vypadají skutečně jako svoje předlohy. Každý z hráčů má svůj styl hry, někdo je síťař, jiný hraje ze zadní lajny a váš styl hry se bude muset přizpůsobit tak, abyste nejen dokázali bránit svou polovinu hřiště, ale naopak také dokázali zaútočit a směrovat ránu do požadovaného místa. To vše vás ale naučí zmíněný trénink.

Vzhledová stránka hry navazuje na kvalitu předchozích dílů. Modely tenistů jsou opět složeny z vícepolygonů, do slušné míry napodobují základní pohyby svých předloh a mají speciální údery či podání. Díky použití technologie motion capture se po kurtech pohybují velmi realisticky a všechny výskoky, rybičky a údery vypadají hodně dobře. Někdy sice zvláštně vypadá, když při pohybu dozadu postava běží nohama na vás a polovinou těla je stále k soupeři, místo aby jen couvala, ale není to nic, co bychom vytkli velkou měrou. Na druhou stranu při detailních záběrech tu a tam chybí nějaké dodělávky a nejednou jsme se vylekali, když naše tenistka vycenila naprosto černé zuby, respektive ústa se špatnou texturou. Hodně statičtí a málo propracovaní jsou také diváci, ale upřímně řečeno nejsou to, co od hry očekáváme. S povděkem kvitujeme zpracování všech rozhodčích, kteří ukazují jaký byl poslední míček a pokud rána letí na ně, uhnou do strany. Dodávají kurtu punc živosti a tento nevypadá nijak prázdný.

Kompletně byla přepracována menu a přestože jsou přímo stvořena pro konzolové ovládání, dají se bez problému ovládat klávesnicí, jsou přehledně rozdělena a dokonce podporují použití myši. Během hry jsme se často uklikávali a při snaze odklepnout enterem animačku nás stále házelo do menu, ale opět jde spíše o drobnost. Lepší samozřejmě je využití gamepadu, který podporuje také vibrace a tak každý dotyk s míčkem doslova ucítíte. Trochu podivné je, že grafická nastavení se ovládají vně hry ve speciálním konfiguračním souboru. V samotné hře již nenastavíte skoro nic. Pro nadšené sběratele je tu systém jakýchsi ocenění a trofejí, které můžete nasbírat v průběhu hry za různé činnosti a úkony.

Virtua Tennis 2009 je opět hodně dobrou hrou, která sice nepřináší žádné zásadní vylepšení a inovace, ze kterých bychom se posadili na zadek, ale zpracovává téma velmi realisticky, se smyslem pro detail a s letitou zkušeností. Berme to spíše jako evoluci a pokud již máte předchozí ročník, dobře si rozmyslete, zda má pro vás smysl kupovat si tento nový. Na druhou stranu, pokud máte tenis rádi a žádný doma nemáte, je tento dobrou vstupenkou do tématu. Hodnotíme velmi ucházejícími 80%.