Na první pohled nenápadná hříčka z dílny švédských vývojářů Talawa Games ukazuje, že i nováčci na videoherním trhu si zaslouží pozornost. V době vydání základní hry fungovalo studio teprve rok a od takové partičky je vytvoření něčeho podobného opravdu úctyhodným výkon. Švédské studio se sice zaměřuje hlavně na hry pro Android a iOS, ale v tomhle případě sáhlo primárně po PC a své jméno dostalo do povědomí nejednoho hráče logických adventur. Unmechanical nakonec vyšlo také právě na chytrá zařízení a cestu si díky českým ručičkám z Grip Games našlo i na konzole ve verzi Extended. Od vydání na PC už uplynulo pět let, ale tahle adventura má stále co nabídnout.
Všechno začíná klidným letem malého, neškodného a nevinně vyhlížejícího robůtka. Přesněji řečeno skupinky těchto robůtků. Jedním z nich jste vy a jak asi čekáte, právě ten váš se dostane do problémů. Ze země se vynoří trubka a vcucne vás do obrovského podzemního systému. Dá vám tak trošku zavzpomínat na časy Maria. Tentokrát do podzemí ale nevlezete dobrovolně. A to je vlastně všechno, co hra řekne na úvod. Žádné doplňující informace, nebo zdlouhavé vysvětlování, co se děje. Tvůrci sami tvrdí, že tím podporují kreativitu hráče, protože nikdo mu nemůže říct, že jeho verze příběhu je špatně. Domyslete si sami, o co jde a proč zrovna vy jste se ocitli v téhle díře. Hned od začátku se tak buduje atmosféra plná tajemství a napětí.
Když už jste v podzemním světě, přichází čas na seznámení s vaší postavičkou. Ovládání je velmi jednoduché a intuitivní. Na celou hru vám stačí dvě tlačítka (plus ovládání pohybu) a dostanete se do ní tak naprosto okamžitě. Místo aby se zaměřovala na složité mechaniky totiž radši nabízí velké množství různých využití vaší jediné schopnosti, kterou je zelený tažný paprsek. Važte si ho, bude po celou hru vaším nejlepším přítelem. Za jeho pomoci budete překonávat prakticky všechny překážky a interagovat se svým okolím.
Jednoduchý typ ovládání ocení především hráči, kteří nemají velké zkušenosti a hledají něco, co nevyžaduje přílišnou herní zdatnost. Co ale rozhodně bude hra vyžadovat, je, abyste žhavili mozkové buňky. Puzzle se ve hře příliš neopakuje a tím vás nutí neustále hledat nová a nová řešení. Škála hlavu lámajících otázek, které vás nutí nevypínat ani na chvilku je opravdu široká. Budete se muset vypořádat se zvukovými hádankami, skládáním barevných polí i paměťovými testy. Chvilku budete muset dlouze dumat nad řešením problému, potom předvést rychlé prsty a jindy zase ukázat, jak jste zruční při jemné a detailní práci. Pestrá paleta různých úkolů, na které narazíte z vás prostě dostane kousek ode všeho.
Unmechanical ve svých hlavolamech dost zavaří především nepozorným hráčům. Často po vás totiž vyžaduje, abyste se někam vraceli, a ne vždy to je jenom do sousední místnosti. Pokaždé, když něco nepostřehnete nebo zapomenete na doposud nevyužitelný předmět, zaplatíte za to svým časem.
Občas se při řešení hlavolamu nebo po jeho dokončení objeví chvíle, kdy nebudete úplně vědět co dělat. Unmechanical po celou dobu rozhodně nikoho nevodí za ručičku. A ačkoliv to podporuje tajemnost celé hry, tu a tam to způsobí trochu neplechy. V některých momentech jsem totiž musel opravdu hodně přemýšlet, co po mě hra vlastně chce. Kam teď mám jít? S většími zkušenostmi člověka pokaždé napadne řešení rychleji a rychleji, ale na začátku hry nějakou dobu trvá, než si bez výraznějších vodítek uvědomíte, že se máte vrátit o poměrně velký kus zpátky. Samo o sobě to problém není. Naopak vás tím hra nutí být opravdu pozorný a počítat s větším rozpětím možností. Za problém už ale považuji, že pokud u hádanky nevíte okamžitě, často se potom vracíte, kde to není třeba. Hra se tím hodně zpomaluje a třikrát letět tam a zpátky, abych se podíval, jestli některý předmět, na který jsem narazil před deseti minutami není potřebný o řádný kus dále, není to, po čem byste úplně toužili. Věřím, že netrpělivější hráče takový neduh může od hry klidně i úplně odradit.
Co naopak méně trpělivé jedince potěší, je, že hra nabízí také možnost nápovědy. A jak jsem sám mohl zkusit, nápověda je skvěle vyvážená. Řešení hádanky ani směr vaší cesty neukazuje přímo. Neříká vám „Tohle dej sem, pak běž támhle,“. Naznačí vám vše jenom poměrně vágně. A to je dobře. U her, které totiž měly nápovědu až příliš jasnou jsem se jí vyhýbal jako čert kříži a když už jsem ji použil, doslova jsem se styděl. Takový pocit vás u Unmechanical rozhodně nečeká.
Jednou z nejsilnějších stránek hry je grafické zpracování v kombinaci s vynikajícím soundtrackem. Celý podzemní systém je vykreslený opravdu pěkně a to, jakým způsobem dokázal skloubit trubky a mechanické prvky s organickými, jako je obří srdce, to je prostě pastva pro oči. K tomu, jak hra vypadá celkově nemám absolutně co vytknout. Hra je po grafické stránce vybalancovaná a tvůrci nezanedbávali ani věci, které se jenom mihnou v pozadí. Když se potom přidá hypnotizující hlavní melodie, která ještě umocňuje pocit tajemna, je vyhráno. Tady Unmechanical skutečně zabodoval a nedivil bych se, kdyby spousta hráčů po hře sáhla právě díky tomu, co vidí a slyší v traileru. A oboje také dostanou.
V Extended verzi vám hra naservíruje ještě další porci v podobě asi hodinového přídavku, který vám ale kromě velice krátkodobé nepříjemnosti v podobě poškození a omezené schopnosti létat nepřinese v podstatě nic nového. Vše je v zásadě stejné, jen jste v podzemí tentokrát spolu s druhým robotem. Žádnou velkou spolupráci ale nečekejte. Většinu času strávíte právě tím, že pro svého kamaráda uvolňujete cestu a snažíte se ho dostat ven. Na konci „nové epizody“ vás potom čeká jedno zásadní rozhodnutí. Rozhodujte se moudře.
A právě tady, na konci hry se dostáváme k největší slabině. Přišli jste, zapnuli hru, strávili jste u ní asi tři až čtyři hodinky a … to je všechno. Každý okamžik pohledu na hru si sice užíváte, ale konec přijde tak rychle, že ani nevíte, jak jste se k němu dostali. Ani přidaná hodina v podobě nové epizody tomu nepomáhá a je to docela škoda. Tahle hra by si zasloužila klidně i dvojnásobnou herní dobu a bez problému by pořád bavila. Přirovnal bych to k tomu, když sníte jednu brambůrku a zbytek sní ostatní. Chtěli byste ještě, ale víc prostě není.
Unmechanical je nádherná adventura, která svojí atmosférou dokáže učarovat asi každému, kdo se do ní ponoří. A i když to není žádné Limbo nebo Inside a na to nejlepší z žánru něco málo ztrácí, stojí rozhodně za vyzkoušení. Ostatně, zase tolik času nezabere. Tahle krásná a příjemná jednohubka si ode mne vysloužila pěkných 75%.
