Studio Naughty Dog bylo založeno již před neuvěřitelnými třiceti lety. Jeho první výtvory však bývají často opomíjeny, neboť skutečné slávy tento tým dosáhl teprve poté, co se začalo o vydávání jeho novinek starat Sony. Jde o skupinu revolucionářů, jež každé z generací konzole PlayStation nabídla něco neočekávaného a naprosto skvělého. Stačí se vrátit o dvacet let do minulosti, kdy světlo světa poprvé spatřila legendární série Crash Bandicoot, u níž snad každý z nás strávil celé dlouhé mládí. Sony si už v té době samozřejmě uvědomovalo, že by o podobný tvůrčí celek nechtělo jen tak přijít, a tak se ještě před vypuštěním druhé generace PlayStationu postaralo o to, aby Naughty Dog přešel pod jeho ochranná křídla. A přesně proto mohla následně vzniknout série Jak and Daxter. PlayStation 3 je pak spojen především s dějově vypjatou sérií Uncharted, kvůli níž tu jsme, jak jste si asi všimli, i dnes. Vývojářům přišlo, že příběh lovce pokladů Nathana Drakea nebyl třetím dílem dostatečně dobře ukončen, a tak se na současnou generaci rozhodli přijít se skutečnou poslední kapitolou této geniální ságy. Je však čtvrtý díl skutečně tak geniální jako jeho předchůdci?
Při příchodu do hry se Nathanův život nachází v bodě, v němž se dříve či později ocitá snad každý filmový a herní dobrodruh. Nathan vyrostl, vyspěl a uvědomil si, že život není jenom o lovení pokladů a nekonečných, adrenalinem potřísněných výpravách po celém širém světě. S Elenou se snaží utéci před svým dřívějším životem a začít bojovat se strastmi a starostmi průměrných obyvatel naší planety. Nechtějí nic víc než tichý, klidný život. To by se však z ničeho nic nesměl ve dveřích objevit Nathanův ztracený bratr, jenž byl považován za mrtvého, s nabídkou, kterou není možno odmítnout. Čtvrtý díl v porovnání se svými předchůdci mnohem více zkoumá psychiku postav a to, jak se k dobrodružství, jež se nachází přímo před nimi, staví. Volba mezi nenáročným životem a nebezpečím není až tak snadná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Postavy se nebojí vyjádřit své obavy, díky čemuž děj nabývá na hloubce a vážnosti. To jsou koneckonců slova, jež Uncharted 4 vystihují nejlépe.
Naprosto parádně se tvůrci vypořádali se šplháním po platformách, které snad poprvé v historii série funguje bez chybičky. Upravené ovládání umožňuje ladné a snadné přehmatávání, díky čemuž žádná překážka není nepřekonatelná. Záseky a nepochopení cesty, kterou před vás vývojáři postavili – nic takového v novince nenaleznete. Snad nejvíce jsme si ale užili háku, s nímž hrdina překonává propasti, zatímco oddálená kamera celému výjevu dodává na působivosti. Vývojáři si s terénem dali spousty práce a je to na něm skutečně vidět. Z dříve zcela tunelovité série navíc poprvé vyždímali možnosti volby trasy v alespoň některých z misí. Trochu nás však mrzí, že vám skryté a náročné šplhací pasáže většinou za odměnu nabídnou tak maximálně slušný výhled nebo drobný poklad. Prozkoumávání prostředí by přitom hráči mělo být schopno nabídnout o tolik víc.
Neuvěřitelným způsobem nás na druhou stranu vývojáři ukotvili souboji, které vždy nabízejí několik různých způsobů, jimiž k nim můžete přistupovat. Je sice pravdou, že v naprosté většině případů je celkovou situací na bojišti ihned rozhodnuto, jak to celé dopadne, pokud se však budete mít zájem vzepřít systému, nikdo vám v tom bránit nebude. Samozřejmostí jsou akční přestřelky uprostřed ulic a pralesů, které vám umožní vytáhnout své nejmilovanější kousky z arzenálu a rozstřílet protivníky na cucky. Jestliže se však cítíte jako praví špioni, možná si čas od času nenecháte ujít možnost projít pasáž, která se před vámi nachází, trochu tišeji. Používání háku, vysoké trávy a tagování nepřátel sice nejsou v žánru žádnou revolucí, fungují zde nicméně perfektně, a i když z toho kromě dobrého pocitu nic mít nebudete, tu a tam může být tichý postup opravdová zábava.
Otevřenější prostředí během soubojů dává prostor Nathanovým nohám, aby se plně zapojily do boje. Tentokrát už se hra nespokojí s tím, že si kleknete za nezničitelnou překážku a s její ochranou budete sestřelovat hloupé nepřátele nabíhající na vás ve vlnách. Umělá inteligence postoupila o několik levelů a vymýšlí všemožné taktiky, jimiž vás vždy donutí vyběhnout z úkrytu a přesunout se dále. Skrývání je tentokrát také zbytečné, neboť protivníci přestali zapomínat, že jste poblíž a neztratili jste se do země. Jakmile proto zmizíte, začnou pídit ještě důkladněji a nepřestanou, dokud nejste jejich.
Asi je jasné, že z pohledu technického zpracování nemá tato hra žádnou konkurenci. Vypadá parádně, herecké obsazení je skutečně na vrcholu a vše běží jako hodinky. Má tedy tato hra vůbec nějakého zakopaného kostlivce? Bohužel ano. Je jím obsah. Studio Naughty Dog nás už dvě desetiletí opakovaně překvapuje a posunuje všechny hranice žánru akčních adventur vždy o kousek dál. To se mu s novinkou nicméně nepovedlo. Uncharted 4: A Thief’s End má v každém případě něco do sebe, chybí mu ale skutečná jiskra, nad kterou bychom zatajili dech. Exploze, padající budovy a snadno řešitelné hádanky – na všechny tyto věci jsme po třech předchozích dílech Uncharted zvyklí a už nás nemohou ničím překvapit. Titul sice obsahuje několik skutečně hezkých akčních momentů, v ničem ale není výbušný a překonávající všechny hranice lidského chápání. Generický příběh, mise, které jsme v životě splnili už tisíckrát, a téměř nulové hratelnostní změny. Tak jsme si to nepředstavovali.
Velmi podařená je naštěstí multiplayerová složka hry. Ve hře se nacházejí celkem čtyři herní módy. Ty samy o sobě možná v ničem revoluční nejsou, samotná hratelnost už ale hraje na jiný nástroj. Snad nejvíce nás potěšily speciální schopnosti jednotlivých charakterů, které jsou natolik unikátní a epické, že vás nepřestanou bavit ani po mnoha hodinách strávených ve hře. Jejich využití v ideální okamžik je navíc naprosto nezbytné. Tvůrce bychom také pochválili za AI spojence, které můžete zavolat na pomoc. Podobné věci se v multiplayerových složkách akčních her jen tak nevidí, přesto si však nemyslíme, že by vás zdejší hra více hráčů mohla chytit do spárů a nepustit. Na pár hodin si s ní možná užijete trochy zábavy, brzy si však začnete uvědomovat, že multiplayer není tím, proč tu jste, a pokud jste již dohráli singleplayer, rozhodnete se pro přesunutí k nějaké další hře, protože čtvrté Uncharted už vám nebude mít co nabídnout.
Uncharted 4: A Thief’s End rozhodně patří k nejlepším zážitkům, jichž se vám v současnosti může na konzoli PlayStation 4 dostat. Hra je vypilovaná do nejmenších detailů a tvůrci si dali pozor, aby byla po všech stránkách perfektní. A ona je. Tvůrcům se podařilo vytvořit úctyhodného nástupce fantastické série, a pokud byste jej brali jen za další díl série, budete s ním nadmíru spokojeni. My od něj nicméně očekávali revoluci. První titul, s nímž Naughty Dog dorazil na současnou generaci, měl být v něčem jedinečný a pohlcující. To ale nové Uncharted není. Jak jsme již řekli, chybí mu jiskra. Chybí mu to něco, co nevíme, co by mohlo být. Přesto by mělo jít pro fanoušky série o povinnost. Z naší recenze si hra odnáší 85 %. Jde o důstojné zakončení série, na níž budeme ještě dlouho vzpomínat a k níž se ještě ve stáří budeme rozhodně vracet. Nic víc, nic míň.
