Tunguzka: Přísně tajné

Před bezmála sto lety, došlo v centrální Sibiři, na místě nazvaném podle řeky Tungusky, k ohromnému výbuchu, který nemohla vyvolat žádná tehdejší zbraň a jehož síla se rovnala výbuchu tisíce bomb použitých v Hirošimě. Výbuch byl tak silný, že v oblastí zhruba 2000 čtverečních kilometrů vyvrátil přes 60 milionů stromů a tlaková vlna několikrát oblétla celou zemi. Místo výbuchu nebylo přesně zdokumentováno díky tehdejšímu ruskému režimu, nepřístupnosti místa a slabých vědeckých znalostí a tak se o tom, co přesně se na onom místě stalo se stále vedou spory. Nejvíce se vědci přiklání k verzi s dopadem meteoritu, ale k dispozici jsou i další teorie – od detonace antihmoty nebo zemního plynu, přes malou černou díru a sluneční plasmu až po havárii vesmírné lodi.

Poslední zmíněná teorie je, co si budeme povídat, asi nejzajímavější a tak se autoři hry Tunguzka: Přísně tajné rozhodli ji maličko rozvinout a nechat nás vyšetřovat jak to vlastně celé bylo. Ovládat budete hlavní hrdinku Ninu a později i jejího kamaráda Maxe (od začátku to mezi nimi příjemně jiskří, až na konci ….). V jednom případě je spolupráce mezi oběma charaktery zcela nevyhnutelné a můžete mezi nimi libovolně přepínat. Nina je dcerou Vladimíra Kalenkova, který se podílel na výzkumech Tunguzského výbuchu, ale díky svým pozitivním výsledkům byl vyhozen. Nina s otcem o jeho práci moc nemluvila a ani otec se nechtěl moc svěřovat, ale měli se rádi. Žili společně po smrti matky v Berlíně, kde otec pracoval v místním muzeu až do osudného dne, kdy byl unesen. V té chvíli se dostáváme do hry s Ninou, které ač moc nechce, bude se muset ponořit do tajemství otcovi minulosti a pokusit se ho nalézt. Z kolotoče událostí se do závěrečné animace nevyvléknete a postupně budete zjišťovat, že jste více a více jeho středem.

Že cesta nebude krátká, to vám mohu říci rovnou. I s využitím systému nápověd (o kterém se zmíním za chviličku) vám hraní zabere 15 – 20 hodin herního času, během kterého se ani minutu nebudete nudit a stále budete objevovat nové skutečnosti. Navštívíte několik míst po celém světě od zmíněného Berlína, přes Kubánskou kliniku, Tunguskou tajgu, Himalájské jeskyně až po tajnou výzkumnou základnu (+ několik dalších míst, ale nebudu vám vše prozrazovat). Ač příběh začne poměrně rovnoměrně a jasně, očekávejte opravdu napínavý děj, ve kterém nechybí několik zrad, trocha lásky, tajemná sekta a nakonec i překvapivé a zajímavé vyřešení.

Hra se ovládá pomocí osvědčeného point & click ovládání myší a kdo někdy nějakou adventuru hrál, nebude mít problém. Nina (i Max) mají svůj vlastní inventář, který je stále přítomný na spodní části obrazu a nemusíte do něj nijak vstupovat. Díky tomu máte stále přehled o předmětech po kapsách (a že někdy dáte do kapsy neuvěřitelné věci jako třeba značku nebo okenici ;o) ). Některé lokace jsou scrollovací, ale ne mnoho, abyste se neztratili. V každé lokaci čekejte několik osob a aktivních předmětů, ke kterým hlavní hrdina/ka dá často veselý komentář, ale ne všechny k něčemu využijete. Rozhovory jsou bez možnosti výběru a jen si můžete zvolit v jakém pořadí budete klást otázky, ale podle mě to nemá na řešení vliv. Pokud čtete rychle, můžete přeskakovat na další věty a nemusíte čekat až postava dohovoří.

Aby se předešlo nudnému pixelhuntingu, přidali autoři do hry zmíněný systém nápověd, který můžete, ale rozhodně nemusíte použít. Pokud ho využijete, při stisku mezerníku se vám zobrazí všechny aktivní předměty na obrazovce, ale už vám nikdo neřekne jak a kde je použít (a to je jedině dobře). Výjimkou jsou logické mezihry, kde si můžete v deníku přečíst drobnou nápovědu, která vám k hádance může poradit, nikdy vám však přímo neřekne řešení. Deník jinak slouží pro automatický záznam vašich dobrodružství a zaznamenávají se vám do něj i fotografie a útržky textů, které naleznete.

Používání předmětů je většinou přísně logické a maximálně jednou dvakrát se budete podivovat jak mohlo takové řešení scénáristu napadnout. Rozhodně se dá říct, že jsou nápadité a třeba oblékání sochy v Irském hradě je opravdová lahůdka. Přesto jsem se ale občas dostal do míst, kde jsem nedostal nápad co kde udělat, a tak přišlo na řadu klasické zkoušení všeho na všechno. Když jsem ale na řešení přišel, musel jsem uznat, že je to opravdu reálně možné.

Grafické ztvárnění má pevné rozlišení 1024*768 kvůli předrenderovaným lokacím, které vypadají opravdu pěkně. Nina je stručně řečeno pořádná šťabajzna a ani dívky si nepřijdou zkrátka protože i Max vypadá k světu. Na všech modelech je vidět, že grafici se s hrou vyloženě mazlili a práce je bavila. Dá se říct, že nenajdete ani kousek hluchého nebo chudého místa, ať už se jedná o stylovou mučírnu nebo rozhled ze skály v Tunguské oblasti. Celou hru příjemně doplňují renderované animace, které zobrazují určité dějové zvraty, nebo vás uvádějí do nové lokality. Škoda jen, že hře naprosto chybí hudební doprovod (ale co vám brání si něco pustit na pozadí). Ukládat si hru můžete vždy a dokonce vás při vypnutí upozorní, abyste náhodou neodešli bez uložení a nemuseli hrát znovu.

Český překlad spočívá v českých titulcích, dabing zůstal v angličtině (a je to dobře, protože anglický dabing je moc pěkný a Nina má roztomilý hlas). Český překladatel se práce zhostil velmi dobře, a až na malá zaškobrtnutí je jeho překlad perfektní. Jsou do hry zakomponovány i ryze české narážky (Nina komentuje svůj telefon jako krabičku s mnoha funkcemi, na které lze hrát i Poldu 1) a vtípky. Můžeme si jen přát, aby takových překladů bylo vícero.

V české verzi je přidán do hry i rozšířený konec, kde je nejen delší animovaná sekvence, ale také se dozvíme co se dále děje s hlavními hrdiny příběhu – pokud budete bedlivě sledovat celý příběh, u některých budoucích událostí se příjemně pobavíte :o). Úplným závěrem si autoři neopomněli udělat legraci sami ze sebe a tak se během závěrečných titulků můžeme podívat na „nepodařené scény“, kdy třeba Nina zapomene text, udělá se jí zle za jízdy ve vlaku a podobně. No a úplně nakonec se dozvíme, že se připravuje druhý díl s prozatímním názvem Secret Files 2.

Ač jsem k Tunguzce přistupoval poměrně skepticky, byl jsem velice příjemně překvapen a dá se říct, že jsem hru dohrál jedním dechem a královsky jsem se pobavil. Nebýt poměrně vysoké ceny, dostala by ode mě hra ještě vetší hodnocení. Pokud však hru zakoupíte, prožijete příjemný den s Ninou a jejími kamarády i nepřáteli. Hra mě chytla natolik, že jsem dokonce po jejím dohrání vyhrabal stařičkou zaprášenou krabici s Poldou 2 a jal se hrát i jeho. Hodnotíme se vztyčeným palcem – 87%.