Transformers: Revenge of the Fallen

Není to tak dlouho, co do kin vtrhlo druhé pokračování úspěšného filmu z roku 2007, tentokrát s podtitulem Revenge of the Fallen (u nás uváděno jako Pomsta poražených). Podle názoru kritiků, film přináší především obrovské audiovizuální orgie, nejednou padla i myšlenka, že režisér Michael Bay prostě vzal první díl, všechno vynásobil 2x a natočil úplně stejně ještě jednou. To sice může náročný filmový fanda považovat za jasný nedostatek, ale pokud k filmu přistoupíte jako ke strhující lehké zábavě na letní podvečer, nebudete z kina odcházet nespokojeni. My se ovšem budeme pochopitelně věnovat hře, která se k takovému blockbusteru musela zákonitě objevit. U podobných herních výtvorů si nikdy v úvodu nemůžeme odpustit notičku, zda tentokrát konečně s dobrým filmem přijde i dobrá hra. Ne snad, že by to byla nějaká nemyslitelná věc, ale jedná se spíše o výjimku a jasné překvapení. Tak co, podaří se to právě dnes?

Na začátek vás hra provede poměrně dlouhým tutorialem, kde si v rychlém sledu osvojíte základní ovládání. Tedy osvojíte, ono to nebude tak žhavé, protože ovládání pomocí kláves je sice uspořádáno logicky, ale informací co kde zmáčknout a jaká kombinace tlačítek co způsobí, je zkrátka příliš, takže v prvních misích budete ještě tápat. Hra je střílečkou z pohledu třetí osoby, a samozřejmě si osedláte samotné Transformery. Na výběr jsou tu ti hodní – Autoboti, tak i ti zlí, kteří chtějí zničit naši planetu – Decepticoni. Za každou stranu je možné hrát dvě různé kampaně, přičemž není nutné některou z nich dohrát, abyste mohli začít s další. Náplň a provedení samotných misí se sice za tyto dvě strany zase tolik neliší, ale pochopitelně pokud tíhnete hrát spíš za jednu nebo druhou stranu, rozhodně vás to potěší.

Hned na úvod je ovšem třeba si říct jednu důležitou a zcela zásadní informaci. Hra byla zřejmě původně vytvářena pro konzole a její převod na PC platformu tak dopadl naprosto otřesně. Už při prvotním nastavování vás zarazí fakt, že vyhlazování hran, tedy antialiasing, je možné nastavit jen pro nízké detaily grafiky, na ty vysoké máte smůlu. Další experimentování s rozlišením pak už jen potvrdilo mé podezření o nedoladěnosti enginu. Ať nastavíte rozlišení 1920×1200 nebo 1024×768 počet snímků se prakticky nezmění a je na pořád na stejné hodnotě. A to na velmi nízké hodnotě, to je potřeba zdůraznit. Běžně jsem dosahoval jen kolem 20 snímků za vteřinu a hodnota se nikdy nevyšvihla přes třicítku (na GeForce 8800GTX). Kdyby byla grafika opravdu fascinující, dalo by se to ještě pochopit. Nevím jak vy, ale já z ní tedy nadšen nebyl vůbec a desetinásobnou variaci na hnědou a šedou nepokládám za nijak lákavou. K tomu si přidejte, že grafika občas zlobí a o chyby v texturách není nouze. Pokud tedy po celou dobu bojujete s nízkým framerate, nedokážete si hru nikdy pořádně vychutnat, ať bude sebelepší. Jestliže jsou Transformeři vaší krevní skupinou a musíte vyzkoušet všechno, co s nimi souvisí, rozhodně si připravte velmi silné herní dělo, jinak budete značně zklamáni a budete muset hodně zatínat zuby.

Samotnou herní náplní je pak především a pouze střílení. Sice občas dostanete nějaký jiný úkol, ale to je skutečně jen taková bokovka, aby se neřeklo. Boje samozřejmě probíhají proti dalším Transformerům, protože lidští mravenečci a jejich směšné zbraně, vás nemohou nijak ohrozit. Souboje přitom nejsou fádní a až se vám dostane ovládání trochu víc do ruky, budete si ho chvílemi i užívat. Jenže druzí Transformeři inteligencí příliš neoplývají, takže přestřelky brzy ztratí dostatečnou šťávu, která je zde potřebná stejně, jako dobré koření do guláše. Výhrady mám bohužel k ovládání Transformera, které je mírně řečeno neforemné. Jde totiž o kombinaci pohybu pomocí kláves a myši při zaměřování a rozhlížení se. Jenže pohled je značně neposlušný a v případě, že budete zběsile bojovat proti skupině několika robotů, bude to spíše nesnadný zápas, jak robota správně natočit. V pozdějších fázích si na tuto vlastnost sice zvyknete, ale to neznamená, že vás nebude i nadále štvát. Značně rozporuplná a nepříjemná je i proměna, když se robot transformuje na auto. To probíhá pomocí jedné klávesy, takže je maximálně rychlé. Potud v pořádku. Jenže jako auto se pak pohybujete konstantní rychlostí, která není vůbec malá. Řídit nějak rozumně a především tak, abyste skutečně dokonale vozidlo ovládali, je pak téměř nemožné a to především v uličkách měst. Pokud můžete s robotem létat, je situace značně lepší. Ještě štěstí, že tuto funkci krom pár výjimek v podstatě nemusíte použít.

Jako Transformer pak máte na výběr několik možností, jak své protivníky účelně ničit. Jako první se nabízí boj zblízka, kde je možné využít i nějaké to kombo z jejich nepříliš velké zásoby či speciální úder, případně obranný štít. Dalším je boj na delší vzdálenost. Ten nabízí dva režimy, chybět nesmí silný rychlopalný kanón, kterému sekunduje těžší kalibr v podobě vrhače granátů nebo raketometu apod. Za každého zabitého soupeře či plnění úkolů pak obdržíte body. Tady se dostávají ke slovu RPG prvky, i když nečekejte nic propracovaného. Prostě jen máte po ukončené misi možnost přiřadit získané body k několika kategoriím jako je větší výdrž, lepší účinek zbraní apod. Osobně jsem ovšem nepozoroval, že by přidané body měly nějaký zásadní vliv na chování postavy a boj. 

Co se týká prostředí, zničíte si několik měst, mrknete se na rozlehlou leteckou základnu anebo prozkoumáte okolí kolem pyramid, pokud jste viděli film je jasné, že tohle prostě nemohlo chybět. Města jsou celkem velká, i když životem kypí jen tak na oko. Pokud se zaměříte na tu havěť, co se dole pohybuje, je vám jasné, že mají předem dáno chování co dělat, když vás zahlédnou, což občas může působit poměrně komicky. Samotný pohyb po budovách je ovšem zpracován hezky, a když se pařáty Transformera zarývají do stěn a zanechávají po sobě hluboké stopy, vypadá to zkrátka moc dobře. To stejné platí i pro pohyb robota, obrovské skoky mezi budovami, kdy plachtíte s několika tunovým kolosem vzduchem a v půlce letu se chytnete stěny dalšího mrakodrapu, jsou příjemným zpestřením herního zážitku, stejně jako poměrně zábavný multiplayer. 

Transformers: Revenge of the Fallen zůstali bohužel stát v půli cesty. Hra sama o sobě není zase až tak špatná, bohužel nenabízí v podstatě nic jiného, než stále stejné a dokola se opakující střílení, na nějaký příběh, který by snad doplnil dění filmu, můžete rovnou zapomenout. Co však hře podráží kolena je nedodělané technické provedení a nesmyslné hardwarové nároky. Na to jak hra vypadá, by měla běhat naprosto svižně a bez problémů a nikoliv s obtížemi, a přitom jen výjimečně atakovat hranici 30 snímků za vteřinu. Je zkrátka vidět, že se opět spoléhalo na to, že film udělá svoje a ještě omámení návštěvníci kina si budou moci zlámat ruce, jak rychle budou vytahovat hru z regálů. To ovšem zůstane jen snem několika manažerů. 55%