Total War: Shogun 2 + soutěž

Série Total War se obloukem vrací tam, odkud kdysi vzešla: do země vycházejícího slunce. Do země saké, sakur, samurajů a seppuky (4S). Už je to, pokud mě sklerotická paměť neklame, dobrých jedenáct let, co mí věrní yari ashigaru naposledy rázovali pod nipponským nebem a bojovali a umírali pro svého úžasného pána. První Shogun otřásl herní scénou jako zemětřesení, následná pokračování, zasazená do jiných míst i časů, pak potvrdila dominanci série na poli tahově-realtimového válčení. Po rozpačitém Napoleonovi, který sice získal kladné recenze, ale při dlouhodobějším hraní nedokázal moc nabídnout, se Creative Assembly rozhodlo oprášit zašlou slávu Shoguna a vrátit Total War opět na výsluní, kam patří. Tvůrci se vydali cestou zjednodušování, avšak pozor, nejedná se o zjednodušování v moderním, udělejme-to-i-pro-blbce slova smyslu.

Ne. Vývojáři prostě vyladili interface, výrazně zpříjemnili a zpřehlednili námořní bitvy, vyhodili nadbytečné jednotky (každá z devíti dostupných frakcí nyní disponuje prakticky stejnými vojáky; rozdíly mezi frakcemi se stírají). Výsledek je úhledný a pěkně vypadající, je oproštěn od jakýchkoli zbytečností a parádně hratelný. Vyhovuje-li vám prostředí feudálního Japonska, které Středoevropanům přece jen není tak blízké jako napoleonská Francie či starověký Řím, Shogun 2 se vám zaryje pod kůži. Nebýt tradičních potíží s AI a jedné přemrštěně silné vojenské formace, prohlásil bych, že lépe by to snad už ani dopadnout nemohlo. Nuže, mohlo. Jenže pořád jde o zatraceně zábavnou cestu k šógunátu.

 

 

Faktem – a je to fakt, který se leckomu nebude úplně zamlouvat – ale je, že Shogun 2 neobsahuje novinky zásadního rázu. Pokud jste hráli některé z předchozích dílů, budete se zde cítit jako doma. Jistě, říká se “všude dobře, doma nejlépe”, to ale neznamená, že si občas nemůžete pořídit úplně nový obývák, namísto abyste neustále renovovali nábytek v obýváku stávajícím… Rozumějte, nový Total War kráčí cestou evoluce, a dost možná, že až příliš rozvážně. Hra sama o sobě je velmi povedená, až by se chtělo namítnout, že zásadních změn vlastně není zapotřebí, zavři zobák, recenzente. Jenže vlastníci předchozích dílů, kteří by za své peníze třeba rádi dostali něco výrazně jiného než minule, by se na to mohli koukat jinak. Anebo taky ne. (S empatií na tom nejsem moc dobře.)

 

 

Jak název napovídá, hra je zasazena do feudálního Japonska. Konkrétně se podíváme do druhé poloviny šestnáctého století, do období Sengoku. Zemi sužují následky desetileté občanské války, moc je roztříštěna mezi klany, jejichž vůdci se spíše než kaligrafii věnují vzájemné anihilaci. Lid volá po sjednocení – po sjednotiteli. Volá po vás. Od Creative Asssembly dostanete jednu prefekturu, pidiarmádičku a zhruba padesát let na to, abyste vmašírovali do Kjóta jako kandidáti na šóguna. Jako vítězové. Jeden tah zabere jedno roční období, přičemž opět platí, že armády, jež se v zimě nenacházejí na svém území, trpí postihy (stejně jako flotily, jež opustí pobřežní vody). Oproti Napoleonovi, kde tah trval jen dva týdny, běží v TW:S2 čas jako voda. Není proto radno zahálet, impérium se nevybuduje samo.

 

 

Tvůrci zvolili zajímavé období japonských dějin, v této době začali do země pronikat lidé ze Západu, kteří s sebou přinášeli svou kulturu a náboženství. Střet západní filozofie a tradičních hodnot se promítá i do hry, v průběhu kampaně jste postaveni před řadu rozhodnutí, z nichž žádné není zjevně dobré či špatné. Například: potlačíte křesťanské kazatele, nebo jim dáte volnou ruku? Utlačovaní křesťané rádi sahají po zbraních (doba, kdy se v koloseu nechávali požírat lvy, je už pryč), jenže přílišná blahosklonnost vyvolá nespokojenost vlastních poddaných…

 

 

Jak jsem zmiňoval, k dispozici je devět hratelných frakcí. Ty se liší zaměřením (a jemu příslušejícími bonusy), kupříkladu stavitelé rodu Hojo umí ze všech nejlépe budovat hrady a opevnění, samurajové klanu Chokosabe nemají v celém Nipponu konkurenci atp.. Na průchod kampaní mají vliv i startovní podmínky. Ty se liší podle toho, kde váš klan sídlí. Obecně platí, že je lepší začít na odděleném ostrově (Kjúšů), kde máte relativní volnost, soukromí a příležitost k obchodování se zámořím, než na pevnině, kde na vás z každé strany dotírají roztahovační sousedé.

Jednou z nejvýraznějších inovací je technologický strom (Mastery of Arts), který umožňuje rozvíjet říši ve dvou výrazně odlišných směrech. Válečníci zvolí bušido, cestu samuraje a s ní lepší i lepší zbraně, nové bojové formace a výkonnější osobní strážce. Mírově založené jedince zaujme cesta čchi, která nabízí upgrady pro civilní sféru: nižší riziko občanských nepokojů, výkonnější ekonomiku apod. V zásadě platí, že není úplně vhodné podřídit vše jednomu směru. Total War je samozřejmě především o válčení, a tak se bušido jeví jako jasná volba: jenže bez silné ekonomiky nepostavíte silnou armádu. Bez silné ekonomiky neuživíte silnou armádu. A protože každý ambiciózní daimjó se nachází pod bedlivým dohledem šóguna, který zatím nehodlá o svou moc přijít, dříve či později budete pořádné vojsko potřebovat.

Vojska podléhají vedení generálů, kteří v bojích nabírají zkušenosti a levely (při každém postupu na novou úroveň dostanete dva bodíky, které můžete investovat do košatého dovednostního stromu). O své generály musíte pečovat jako o oko v hlavě, nespokojený velitel je náchylný k přeběhnutí. Zasloužilé generály si proto k sobě vážete rodinnými svazky, svěřujete jim do rukou správní záležitosti a oni se vám odmění viditelnými bonusy k síle armády, jíž velí. Nově lze rekrutovat nindži a gejši. Ninždové se plíží a gejši svádí, ale popis práce mají stejný: umí narušovat obranu znepřátelených měst, vraždit generály a provádět další nepěknosti, díky kterým si je zamilujete. Stejně jako generálové získávají i tyto jednotky zkušenosti a nové dovednosti, řádně vycepovaný nindža je k nezaplacení.

 

Přestože hraní na globální mapě ani zdaleka nedosahuje komplexity, řekněme, Civilizace, Shogun 2 nezklame žádného stratéga myslícího ve velkém. Je třeba plánovat rozvoj prefektur a dbát na spokojenost obyvatel. Není nic horšího, než když vám hluboko v týlu, ve městě se symbolickou posádkou, povstanou konvertité a vy pak musíte řešit problémy hned na několika frontách. Spokojenost obyvatel ovlivňuje několik faktorů: potraviny (hlavně jejich případný nedostatek), přítomnost vojenské posádky (zkuste si revoltovat, když ve vašem městě zrovna přebývá hlavní velitel armády – se svou armádou) a výše zdanění. Právě zdanění představuje důležitý faktor a také jednoduchý prostředek udržování pořádku. Objevují se revoluční tendence a nemáte zrovna po ruce pár všehoschopných chlapů? Není nic snazšího, než odpustit lidem daně. To má za následek okamžité zklidnění horkých hlav a zvýšení tempa rozvoje. Na druhou stranu, ztráta příjmů vaši pokladnu citelně bolí, a tak je dobré se o své poddané hezky starat. Abyste je mohli daňově ždímat.

 

 

Protože Total War je především o válčení, nevyhnete se střetům. Řešení soubojů lze přenechat počítači, nebo je můžete řešit osobně na bitevním poli. Bitvy jsou velké a velkolepé, tedy alespoň ve chvílích, kdy jde všechno, jak má. Tvůrcům se ani tentokrát nepodařilo vyhnout kiksům umělé inteligence, které se pro sérii Total War staly příznačnými. AI občas zaškobrtne a daruje vám vítězství, kterého byste se svou o mnoho slabší armádou jinak dosáhli jen stěží. Ke “škobrtání” nedochází nijak zvlášť často a v celkovém kontextu nepředstavuje problém, obzvlášť když si bitvy v kampani můžete zahrát proti živým lidem, ale nepřestane mě fascinovat, že ani po jedenácti letech, co tu s námi Total War je, se Creative Assembly nepodařilo divokou AI trochu uklidnit.

 

 

Pokud jde o chování AI na globální mapě, tady je situace o poznání příjemnější. Pokud zrovna nehrajete na nejnižší obtížnost, kdy nepřítel rád koncentruje síly do jediného vojska, s nímž mašíruje bezduše sem a tam, a své zázemí nechává nechráněné, hra vám dá docela zabrat. Nebo, lépe řečeno, mně zabrat dala. Dopracovat se z provinciální nicky až k šógunátu není holt žádná sranda.

 

Rovněž zpracování diplomacie si zaslouží chválu. Když s někým uzavřete pakt, nestane se, že by ho protistrana vypověděla bez zjevného důvodu. Naopak. Vůdci konkurenčních klanů se chovají rozumně, nikdo neklade stupidní požadavky. Při dlouhé válce s těžkými ztrátami na obou stranách jsou protivníci ochotni jednat o míru, a moc dobře vědí, co znamená quid pro quo. Sun-c’ by měl radost. (I když s Japonskem neměl nic společného.) Nezastupitelnou roli hraje prvek cti, tedy to, jak vás vnímá okolí. Kdo jedná v rozporu s kodexem cti, napadá spojence a porušuje dohody nechť nalehne na meč. Když to neudělá, inu, najde se spousta nepřátelských samurajů ochotných pomoci. Přílišná agresivita, násilná akvizice prefektur, aniž byste se ohlíželi na to, s kým se napadaný kamarádí, a porušování příměří vyústí v to, že i klany, s nimiž jste ještě nepřišli do kontaktu, se na vás budou koukat skrz prsty. A co je nejdrsnější, nečestné jednání negativně ovlivní spokojenost vašich obyvatel. Stačí pár morálních uklouznutí a zaděláte si na obrovské potíže.

 

 

Shogun 2 je o cti, o diplomacii, o válčení v masivním měřítku. A když říkám masivním, myslím tím tisícovky chlapů, ochotných umřít pro svého daimjóa, pochodujících proti tisícovkám chlapů, ochotných umřít pro toho svého. V nádherné grafice, která z vašeho hardwaru vyždíme, co se jen dá. Nemluvě o tom, že podpora DirectX 11 se teprve chystá. Prostředí Japonska je mi docela blízké, i když své znalosti čerpám jen z Kurosawových filmů a Clavellových knih (z nichž jedna se mimochodem jmenuje šógun a odehrává se bezprostředně po událostech z této hry). Shogun 2 mi proto docela přirostl k srdci, své nepochybně udělalo i neotřelé prostředí, téměř až umělecká grafika (hezčí hlavní menu jsem snad ještě neviděl) a nádherně zpracovaná epická kampaň. Jistě, chtělo by to ještě dopracovat AI, ale v rámci série se jedná a pokrok; za dalších jedenáct let se třeba dočkáme umělé inteligence, k níž nebude možné vznést výhrady. Bohužel, o multiplayeru se zde dnes nedočtete, prokletí review verzí… 90 %.

 

---

S O U T Ě Ž

 

Shogun 2: Total War opravdu stojí za to a tak pro Vás máme díky společnosti COMGAD, která u nás hru vydává, soutěž o tři originálky a k tomu spoustu bonusových předmětů!

 

1. místo: Originální hra Shogun 2: Total War + origami helma + stojánek na tužky + USB flash disk 

2. místo: Originální hra Shogun 2: Total War + origami helma + USB flash disk

3. místo: Originální hra Shogun 2: Total War + stojánek na tužky + origami helma

4. místo: stojánek na tužky + USB flash disk

 

Pro účast stačí, když správně odpovíte na tři otázky. Jejich odpovědi budou snadné, pokud jste pečlivě četli naši recenzi. Soutěž trvá do 4.4.2011 včetně, výherce oznámíme u tohoto článku v komentářích a budou kontaktováni emailem! Hodně štěstí!

 

Na co jsou rozděleny ve hře tahy?

 Na týdny
 Na měsíce
 Na roky
 Na roční období

Kolik hratelných frakcí je ve hře?

 5
 7
 9
 11

Do jakého období je hra zasazena?

 15. století
 16. století
 17. století
 18. století

Váš email: