Nový díl ze série Total War Saga nás tentokrát zavede až do doby bronzové, a sice do trojské války. Kromě osvěžujícího zasazení hra ale přináší i zbrusu nové herní mechaniky.
Série Total War se po Three Kingdoms vrací zpět do Evropy a jde ještě hlouběji do historie než kdy dříve, jména jako Alexandr, Caesar, Hannibal aj. nechává stovky let za sebou. Tentokrát se totiž podíváme až do mykénského Řecka, které se datuje do let 1 000–1 600 př. n. l. Hned na začátku mohu říct, že duch této doby je ve hře všudy přítomný, a to ať už na kampaňové mapě která je zpracována velice stylově a ohraničují ji nádherné malby podobné těm, které najdete na prastarých amfórách, tak i na bojových mapách, kde se moc nesetkáte s těžkou jíždou a pokročilými formacemi a technologiemi, zato ale budete ohromeni pestrostí pěchoty.
Troy balancuje někde na hraně realismu a mytologické hry. Sami vývojáři ještě před vydáním tvrdili, že mytologické příběhy budou tvořit jen pozadí a hra bude spíše historická, jenže i tak se na bojišti setkáte třeba s kyklopem. Jasně, v podstatě je to jen starověký mimořádně urostlý „cosplayer“, který se navlékl do kyklopského kostýmu, jenže který, třebaže sebeurostlější, voják je schopen vyrvat ze země obří balvan a hodit ho po nepřátelích desítky metrů vzdálených? O tom, že hrdinové jsou schopni sami porazit desítky nepřátel nemluvě. Historickou nepřesnost bitev podtrhuje i jejich dynamika, vojáci jsou schopni sprintovat na velké vzdálenosti v těžké zbroji a střet dvou linií trvá nanejvýš pár minut.
Na druhou stranu, ve hře se moc nesetkáte s jízdou ani pokročilejšími zbraněmi. Hlavní těžiště tvoří pěchota. Na rychlý boj zde máte skoro nahé vojáky v sandálech, zatímco do první řady můžete poslat bronzové obrněnce s masivní pavézou a dlouhým kopím. Pestrost jednotek je sice docela velká, ale i tak je dosti limitovaná. To je ostatně problém historických Total War dílů, zatímco ve Warhammeru Total War máte druhů jednotek mnohem více a bitvy jsou díky tomu mnohem bohatější. To je ale zkrátka daň za aspoň nějakou tu historickou přesnost, kterou Troy Total War nabízí.
Ačkoliv Troy je jen dílem ze Saga Total War, tudíž to není plnohodnotný díl Total War, nabízí opravdu dost obsahu, a to včetně zcela nových mechanik. Největší změnou, která vás okamžitě praští přes oči, je absence peněz. Budovy ani jednotky zde nepořizujete za zlaťáky ani jakoukoliv jinou měnu, všechno si kupujete za zdroje, kterých je tady hned několik – od zlata přes bronz, kamení až po dřevo. Toto má velké dopady, protože najednou každé své sídlo musíte specializovat na jeden typ surovin a pokud zrovna nemáte tu možnost, musíte daný zdroj získat obchodem. Zapomeňte na „obchodní práva“ udělovaná/získávaná skrze diplomacii, zde se domlouváte pouze na jasném barteru, tj. obchodu typu něco za něco.
Překlopení peněz do několika typu surovin funguje opravdu skvěle. Zatímco na začátku nebudete mít moc možností jak v rámci několika málo provincí strukturovat své zdroje, jakmile se vaše území rozroste, budete moct strategicky plánovat, co kde budete těžit a co od koho budete muset kupovat. Toto pomáhá zvednout endgame fázi, která je ve většině Total War dílů dost slabá a nudná, jelikož už jen posouváte obří armády po mapě a dobýváte poslední zbytky území, což se mění v čirý grind. Co osobně ocenuji na tété mechanice je i to, že to není nějaké náhodné rozhodnutí vývojářů ve stylu „A co kdybychom zrušili peníze?“ Je to pokus ještě více přiblížit dobu bronzovou a ukázat, že v téhle době to bylo s penězi dost složité a že obchod spočíval především právě na barteru.
Nových mechanik je zde ale více. Mnohé se pojí přímo k frakcím a postavám. Pokud např. budete hrát za Hektora či Parise, budete muset skrze různé úkoly soupeřit o obdiv svého otce Priama, abyste se pak mohli stát vládci Tróje. Za Archillea zase budete muset neustále bojovat, jinak se vám začne nudit a bude si svou otrávenost ventilovat na diplomatických výpravách z ostatních frakcí, což vám podstatě stíží veškerá diplomatická vyjednávání.
Diplomacie sama o sobě se zde vrací ke svému jednodušímu modelu (oproti Three Kingdoms Total War), ale mně osobně přišla dostatečně sofistikovaná na to, aby stále měla svou roli, ale zároveň vám dovolila plně se soustředit na jiné aspekty hry. Za zmínku stojí možnost obchodovat s regiony, která mnohým hráčům v dřívějších dílech chyběla, dávat ultimáta a již zmíněný barterový obchod, který tvoří pevnou součást diplomatického vyjednávání.
Total War je zkrátka zárukou kvality, čemuž Troy absolutně odpovídá. Total War je ale taky zárukou několika pro něj typických neduch, přičemž tou hlavní je – jak jinak – umělá inteligence. Např. po Youtubu kolují videa, jak se harcovnické jednotky zničehonic rozběhnou proti nepříteli a v podstatě se obětují pro nic za nic. Já osobně jsem zase měl problémy s přesuny jednotek, kdy se mi z nepochopitelných důvodů zastavily a začaly se věnovat svým problémům. Umělá inteligence má i drobné problémy na kampaňové mapě, když např. různé frakce po vás budou požadovat v rámci barterového obchodu absolutně nevýhodné dohody, jako když budou každé kolo škemrat o suroviny, aniž by nabídly cokoliv na oplátku.
Problémem, který Total War poslední dobrou doprovází a který mě osobně neskutečně irituje, je jeho snaha vyprávět epické a poutavé příběhy, což se mu ale nedaří. Příběhové pasáže jsou často velmi povrchní a např. úvod hry mi připadá spíše jako trailer laciného béčkového filmu, v němž každá postava pouze pronese nějakou klišoidní hlášku typu „Stojím za tebou, bratře“. Bezesporu není lehké propojit takovou komplexní strategii s funkčním vyprávěním příběhu, radši bych ale žádné vyprávění než tyhle stereotypní a zkratkovité vyprávěcí pasáže.
Třebaže Troy má své neduhy, pořád je to solidní dílo, které určitě stojí za to neminout. Oprašuje to, co máme na Total War tolik rádi, a zároveň přináší mnohé nové. Bronzová doba má své kouzlo a poskytuje skvělé kulisy, z nichž vyvěrají nové herní mechaniky jako třeba barter či nové způsoby boje (mnohem větší důraz na pěchotu a její rozmanitost). Pro někoho může být nepříjemné občas neobratné balancování na hraně mezi historickou uvěřitelností a arkádovovou hratelností s mýtickými prvky, ale je jen na vás, jestli v rámci historického dílu zkousnete kyklopa pochodujícího po bojišti s mimořádnými schopnostmi (třebaže je to stále jen voják v kostýmu) a hrdiny schopné odhotit několik nepřátelů do vzduchu prostým úderem do země. Stejně tak je jen na vás, jestli preferujete rychlé, dynamické bitvy a nebo ty realistické, které jsou sice pomalejší, zato ale poskytují více prostoru ke strategii. Proto jsem byl byl v tomhle ohledu shovívavější, jelikož jde především o vkus. Podstatné je, že ať patříte do jéhokoliv tábora, Troy vám nabídne velice příjemný výlet do bronzové doby, na nějž budete rádi vzpomínat.
