Total War: Rome II

Proč jsme The Creative Assembly uvedli jako zkušené borce? Málokteré studio má totiž historii sahající až do roku 1989. Od té doby stihlo vydat desítky kvalitních her a mezi ty vůbec nejoblíbenější, jistě patří i série Total War. Přímý předchůdce dnes recenzované hry, tedy Rome: Total War přitom vyšel už roku 2004. Tehdy si tuto epickou strategii mohli užít jen uživatelé Windows. Mac OS X si musel počkat až do roku 2010, tedy předlouhých 6 let. Rome II se ale stejně jako starší bráška objeví pouze na Windows, při čemž spolupráce s Macem je zatím nejistá. Konec nudné historie. Prozkoumejme konečně nový Řím, kvůli kterému tady jsme.

 

Fanoušci série jistě ví, že se hra skládá ze dvou velkých částí, z čehož každá by klidně mohla být samostatnou hrou. Každé pořádné bitvě by měla předcházet promyšlená strategie, začněme tedy s taktickou mapou. Po mohutné reklamě, vychvalování vývojářů a slušících trailerech nechtěl nejnovější strategii ze srdce samotného Říma nikdo propásnout. O to větší zklamání přišlo již brzy po spuštění hry. Total War: Rome II totiž vůbec nemá kampaň! To je nám umožněno rozdýchat pouze ve volné hře, kde si vybereme jednu z 8 kultur, případně v historických bitvách či hře pro více hráčů. 

Jelikož je ve hře mnoho nového, nápovědu jistě ocení i zkušenější hráči. Milá dáma nám z rohu obrazovky vše velmi ráda vysvětlí. Ani pařmen bez zkušeností se ale nemusí herních principů vůbec obávat. Při ohromné velikosti hry je překvapující, že se si do plna můžeme vychutnat úplný český překlad. Před překladateli smekáme.

 

 

A jak vypadá strategická část v praxi? Znovu je připraven klasický tahový systém, a to rovnou na obrovské mapě, obsahující zhruba půlku světa. O spoustu prozkoumávání tak rozhodně nebude nouze. Území je rozděleno do provincií, které jsou zase složeny z jednotlivých měst. Pokud pro sebe chceme získat nové území, musíme zaútočit rovnou na město, pod které spadá. Nově nabyté město může obsahovat i specifické budovy, které naše frakce vlastnit nesmí. Každý národ má totiž některé speciální budovy. Nezbývá než takové stavby zbourat a na jejich místě vystavět něco svého.

Dobyté město ale nemusíme vždy okupovat. Pokud se blíží početnější nepřítel, vyplatí se město pouze vyloupit a vzít nohy na ramena. Díky existenci provincií se našim městům nedaří v takové míře, pokud nemáme všechny města z dané provincie. Je tedy dobré obsadit a hlídat si celistvost těchto celků.

 

 

Naše města musíme i spravovat – tedy měnit výši daní, stavět nejrůznější budovy s všelijakými bonusy. To vše má samozřejmě vliv na spokojenost obyvatel. A tu je skutečně lepší si pohlídat. V opačném případě se připravte na občanské nepokoje, horší výnosy nebo rovnou odboj, jenž musí být vojensky potlačen. Tady souvisí vše se vším a mnohdy je nutné rozhodovat se mezi obecnou spokojeností a vyšší výnosností. I zlaté mince jsou ale potřeba!

Na co? Na stavbu domů, najímaní vojáků, ale i placení jednotek ve službě. Je dobré mít pod palcem i stav a početnost jednotek a co není vysloveně potřeba, okamžitě rozpustit. Mnoho jednotek totiž umí pořádně zkrátit rozpočet. Pozor, novinka! Nové vojáky lze najmout už i přímo u generálů v poli. Ti mohou být kdekoliv na mapě, vyjma nepřítelem ovládaného území. Díky tomu hráč nemůže nerealisticky budovat armádu před branami soupeřova hradu. Věříme, že si i vy budete libovat v soubojích generálů, kteří si to na taktické mapě při střetu rozdají.

 

 

Aby nás úkol stát se pánem světa náhodou nenudil, občas obdržíme i nějaký ten úkol přímo od vedení. Jeho splnění sice není vysloveně nutné, ale za tučnou odměnu jej samozřejmě rádi provedeme. Vcelku otravné je čekání na tahy protihráče, na které je nutno čekat každý tah (a někdy fakt dlouho).

Ani tentokrát nepřijdeme o speciální jednotky. Špioni proniknou prakticky kamkoliv a mohou tak poškozovat nepřátelská města nebo hravě zabíjet soupeřovy generály. Aby taková smrt nebyla stereotypní, máme na výběr hned ze tří možností – použití jedu, skryté dýky nebo uplacení blízkého oběti. Užitečný je i válečný veterán, který umí pěkně rychle vytrénovat ostatní jednotky. Stačí jej poslat ke své armádě a po několika tazích vlastníme armádu zkušených chlapů. Do třetice lze najmout hodnostáře, tedy jakéhosi řečníka. Ten dokáže přemluvit zlé generály ke změně názoru či ve městě roznítit revoluci. Speciální jednotky, stejně jako generálové, získávají zkušenosti a po dosažení nové úrovně si jednoduše zvolí některý z prima bonusů.

 

 

Total War: Rome II nepostrádá ani technologický strom. Ten je roztříděn do několika oblastí, při čemž vylepšovat se může vždy jen jediná věc. Je tak na rozhodnutí každého, zda se pustí do vylepšování (a odemykání nových) vojenských jednotek nebo dá průchod harmonickému vydělávání skrze své města.

Jak už to u Total War bývá dobrým zvykem, i tentokrát má velký vliv diplomacie. Bohužel však ani v Rome II nenarazíme na kdoví jak realistický politický prožitek. Téměř vše se tak odehrává v pouhém navrhování dohod. Takto si hráč může vyjednat oboustranně výhodné obchodování, povolení k cestování přes nějaké území nebo rovnou vytvoření spojenectví. Domluvit se lze i na společném útoku na další zemi, případně vojenské podpoře při napadení jedné ze stran apd. Druhou vyjednávací stranu je někdy třeba motivovat nějakým tím penízem.

 

 

Total War: Rome II má jedno velké lákadlo. Fantastickou, epickou grafiku. Ať svůj zrak upřeme na hladinu moře, lodě, území či jednotky, vše je dotaženo do nejmenších detailů. Tomu však bohužel odpovídají i vyšší nároky na hardware našeho stroje. Běžné tak je částečné snížení detailů. Přesto za takovou podívanou musíme vývojáře jednoznačně pochválit.

Druhá část hry, tedy ohromné bitvy v reálném čase jsou stejně tak nádherné. Zejména lodní bitvy či vyloďování jednotek a následný střet – to je prakticky nepopsatelný zážitek. Pochopitelně i v bitvě je potřeba trocha taktiky, přestože někdy postačí poslat všechny na nepřítele a vychutnat si podívanou, téměř jako z válečného filmu. Přestože lze průběh bitvy výrazně zrychlit, může být začátek bitvy poněkud nudný. Několika minutové čekání a pozorování pochodující vojska nemusí bavit každého. Boj o území probíhá jako klasická bitva, pouze s tím rozdílem, že je zde vlajka, kterou útočník musí obsadit. Nepřítele se někdy povede nalákat pěšími jednotkami, zatímco jízda soupeře objede a vlajku obsadí.

 

 

Jelikož je Total War: Rome II tak gigantickou hrou, je připravena podrobná encyklopedie všech herních principů, budov, jednotek, technologií i charakterů. Stačí jít sem a vše si dopodrobna nastudovat. Upozornění – stránka je kompletně v anglickém jazyce.

Vyslechněte si rozsudek. Total War: Rome II toho mnoho přidal, ale na druhou stranu (bohužel) nemálo smazal. Vývojáři ani tentokrát K dokonalosti nedospěli, při čemž nejvíce udivující zřejmě je absence kampaně. Když ale k plusu přičteme grafiku, promyšlenost a možnosti, musíme dospět k závěru, že Řím II je výjimečnou strategickou perlou, která by žádnému taktikovi rozhodně neměla uniknout – hodnotíme 90 %.