The Secrets of Da Vinci

Chtělo by se říci, že šílenství kolem Da Vinciho nikdy neskončí. Šifra mistra Leonarda v kinech stále ještě boduje, slušně se i přes mizernou kvalitu prodává videohra na motivy tohoto snímku (naše recenze) a do toho přicházejí další věci s Da Vinciho tématikou, z nichž jednou z nich je titul s názvem The Secrets of Da Vinci. Člověk se pak musí nutně podivit, kolik her na motivy tohoto filmu ještě vznikne… Po chvíli znechucení ale přijde vystřízlivění v podobě zjištění, že The Secrets of Da Vinci není jen další hrou podle filmu, jako spíše titulem, který se na celé té mánii snaží tak trochu přiživit. Ptáte se proč? Inu proto, že autoři pravděpodobně nezískali licenci a snaží se místo soudobého příběhu o tajemné sektě nabídnout pohled do historie a to rovnou přímo do dob samotného Da Vinciho. Přinese sázka na tuto kartu větší výhru než oficiální hra podle filmu, která nedopadla právě nejlépe? To vám napoví naše recenze…

Nikoliv přítomnost, ale minulost
Děj hry se odehrává v první polovině 16. století, přesněji v roce 1522. Pokud jste dávali v dějepise pozor, jistě víte, že to je tři roky po smrti Da Vinciho, tudíž je každému jasné, že hlavní postavou nebude tento myslitel, ale někdo zcela jiný. Tím někým bude mladý vědátor Valdo, který několik nedávných let strávil v učení u jednoho z žáků Da Vinciho, uznávaného vynálezce Francesca Melzi. Prostřednictvím intra se dozvíte něco o hlavní osobě a především tajemném dopisu od neznámé osoby, na jehož základě Valdo putuje do míst, kde samotný Da Vinci pobýval. Proč? Aby tu odhalil některá z tajemství tohoto slavného vynálezce a umělce a prozkoumal něco z toho, co vymyslel.

The Secrets of Da Vinci je klasickou adventurou se vším všudy, co k tomu patří. Rovnou proto zapomeňte na nějaké akční vložky, které se do tohoto žánru vklínily až v poslední době. To se spíše připravte na množství logických úkolů, které pořádně potrápí váš mozek. Hrací doba se díky nim a obtížnosti (viz dále) dokáže vyšplhat pořádně vysoko, i když v závěru je hra lehce stereotypní.

Všechny lokace ve hře jsou zasazeny do zmíněného panství a jeho nejbližšího okolí. Tím pádem si můžete projít spousty pokojů navštívit Da Vinciho studovnu, jeho dílnu, prostranství před domem a spoustu dalších zajímavých lokací. Ačkoliv jich je poměrně hodně, postupem času dojdete ke stejnému zjištění jako s hratelností – začnou lehce nudit. Tomu nepřidá ani skutečnost, že počet postav, které v průběhu hry potkáte, by se dal spočítat na prstech jedné ruky.

Myš ke štěstí stačí
Ovládání hry se nese zcela v duchu klasických point-and-click adventur, ovšem s tím rozdílem, že veškeré dění sledujete z pohledu vlastních očí. I přesto k ovládání používáte pouze a jen myš, nikoliv klávesy kurzorů. Ptáte se, jak je to možné? To z důvodu, že The Secrets of Da Vinci vychází svým stylem ze sérií typu Myst či Atlantis, kdy procházíte sice 3D, leč statickými lokacemi. Tím pádem se můžete libovolně rozhlížet kolem sebe, dívat se nahoru či dolu, ale pořád stojíte na jednom a tom samém místě a nemůžete se v rámci daného místa pohybovat. Naštěstí lokací je více než dost a některé jsou opravdu zajímavé, tudíž se nemusíte bát, že by to v tomto ohledu mohla být nuda. Není.

Nic pro začátečníky
Co je však trochu horší, je obtížnost hry. Ta rozhodně není nejmenší a ještě předtím, než se dostanete ke splnění některého z úkolů, může se vám v inventáři objevit mnoho předmětů, které vám rozhodně rozum nepřidají. Začínající hráči tak budou dlouhé desítky minut tápat a vůbec bych se nedivil tomu, kdyby je hra znechutila natolik, že by ji odložili. Tím se pomalu dostávám k druhému neduhu – v podstatě po celou dobu hraní nevíte, co bude následovat a není tu vůbec nic, podle čeho by se dalo řídit. To v kombinaci s velkým množstvím předmětů dává X možností, kudy by mohla vést cesta. A to je právě kámen úrazu. Rychlost vlastní hry není nijak závratná a než se došouráte na místo, kde byste něco rádi vyzkoušeli, je docela možné, že při tom ztratíte nervy. Na druhou stranu abychom pouze nehanili, používání všech předmětů je striktně na logické bázi, tudíž se nemusíte obávat nějakých šílených kombinací, které by vypadly z mysli chorého vývojáře. Tohle naštěstí nehrozí.

Něco pro kutily
Ve větší než běžné míře si v The Secrets of Da Vinci užijete nejrůznějších úprav předmětů, jelikož náš slavný vynálezce byl opravdu hlavinka, proto se uvnitř panství v některých lokacích nacházejí nejrůznější stroje jako je vrtačka či pila. S jejich pomocí budete často nuceni upravovat některé z nalezených předmětů tak, abyste se posunuli dále ve hře. Kupříkladu ihned v počátku hry naleznete žebřík, s nimž byste se mohli dostat venkem do zamčeného pokoje. Ale co to – při jeho použití se vám při lezení zlomí některé z příček. Co teď, ptáte se? Inu stačí sebrat opodál ležící tyčku, odnést ji do dílny a tam ji pěkně opracovat a žebřík opravit. Jednoduché, elegantní a nepříliš složité, nemyslíte?

Vypadáme k světu!
Jak je z obrázků okolo patrné, grafická stránka hry na tom není vůbec špatně. Jednotlivým lokacím nechybí ta pravá atmosféra, vše je vymodelováno do těch nejmenších detailů a vaše oči si rozhodně přijdou na své, byť na můj vkus je všechno až přespříliš tmavé. To nic nemění na faktu, že vzhled hry se dozajista řadí k současnému nadprůměru, i když je tu jeden (pro někoho možná zásadní) nedostatek – vše je až moc statické. Může za to především zvolený „mystovský“ styl nazírání na okolní svět. Častokrát si tak postesknete nad tím, že dění okolo vás chybí nějaký ten pohyb, něco, co by jednotlivé scény nějakým zajímavým způsobem oživovalo. To je opravdu škoda, protože některá místa teď působí lehce neosobně, neřku-li suše.

Bohužel, zvuková stránka hry je lehce rozporuplná. Na jedné misce vah tu máme relativně ucházející hudbu a zvuky, na té druhé poněkud mizerný dabing. Ten totiž působí až přespříliš studiově, prázdně a jakékoliv emoce nebo změny v intonaci aby člověk pohledal.

Jak jsme to rozluštili?
The Secrets of Da Vinci: The Forbidden Script je na tom po herní stránce minimálně o třídu výše než tématicky podobná hra Šifra mistra Leonarda, kterou jsme tu recenzovali před časem. Pořád je to na pořádnou zábavu poněkud málo a pokud nepatříte mezi skalní fandy adventur či obdivovatele Da Vinciho díla, pravděpodobně se u tohoto titulu budete již po pár minutách nudit. Vše bude odvislé na tom, jak k The Secrets of Da Vinci budete přistupovat. Rozhodně to není hra pro každého, už jen třeba z důvodu, že se známým filmem nemá takřka nic společného. Nicméně pokud si v ní najdete to své, vydržíte u ní až do konce. Mnohem pravděpodobnější ale je, že vás hra tak jako mě ničím zásadním neosloví a raději se poohlédnete po něčem zajímavějším – 61%.