The Sacred Rings

Současný herní trend preferující hyper-realistické akční hry s řadou futuristických prvků tak trochu odstrkuje v minulosti značně populární adventury do pozadí. Tomu se alespoň několik zahraničních firem úspěšně staví neustálým tvořením kvalitních adventurních kousků, které by v hráčích probouzely onu starou touhu po logických záhadách a silném příběhu. A takovým pokusem měl být i The Sacred Rings, nástupce projektu z roku 2004, Aura: Fate of Ages. Bohužel se během vývoje něco pokazilo …

Bylo, nebylo …
Na první pohled zůstává vše na starém místě a nám je tak v intru servírován v krátkém filmečku příběh začínající přesně tam, kde ho Aura před třemi lety utla. A tak je nám nastíněna tradičně nezáviděníhodná vize světa a my se ocitáme v kůži Umanga. Ten se probouzí v podivně vypadajícím příbytku, jež na první pohled evokuje dojem malinkaté maringotky. Záhy se z něj vyklube obří ocelový palác opředený nepředstavitelným množstvím záhad. Ty se snaží náš tajemný průvodce co nejdéle udržet pod pokličkou, ačkoliv je na první pohled jasné, že toho ví daleko víc než řekl. A tak se jakožto člen klanu Keepers vydáváte řešit desítky zdejších záhad, které vás snad na konci dovedou ke kýženým Sacred Rings s nepředstavitelnou mocí, jež by za žádnou cenu neměly padnout do špatných rukou.

Příběhová linie na první pohled nepůsobí vůbec špatně. Ačkoliv není podávána zrovna záživnou a pochopitelnou formou (intro jsem si pouštěla asi 3x) mohla by sloužit jako šikovný odrazový můstek … Ze slovíčka mohla jistě sami cítíte, že tomu tak ve skutečnosti není, což je první z velkých omylů, kterých se autoři při tvorbě hry dopustili. Příběh je totiž vykládán krátkými filmovými sekvencemi, kterých je ale až nezdravě málo. To ve výsledku znamená nulovou motivaci a ještě další ztížení již tak vysoko nastavené laťky obtížnosti.

Skutečně 400 lokací?
Dobrý dojem jsem alespoň zpočátku měla z lokací, kterých je podle oficiálních informací autorů opravdu úctyhodný počet a soudě dle vlastní zkušenosti, není důvod těmto číslům nevěřit. Jen ve vašem prvním dočasném domově naleznete desítky pokojů, místností a chodeb, přičemž následně se podíváte i do daleko zajímavějších fantaskních exteriérů, které jsou na tom kvalitativně podstatně lépe než interiéry. Ty se nepříjemné opakují a tak prvotní euforie ze skvěle vymyšlených systémů velice brzy opadne. Co z toho, že se dveře otevírají zajímavým mechanismem o několika otáčejících se trubkách, když budete muset podobnou animaci shlédnout jen za několik prvních minut ve hře třeba i desetkrát – a to se ještě ani nezmiňuji o tom, jak to zdržuje.

Vzhledem k tomu, že dobrou adventuru vedle příběhu (který je v tomto případě maximálně průměrný) tvoří ještě nemenším podílem kvalitní logické hádanky, upírá se jistě většina adventury-chtivých očí k tomuto elementu. Paradoxně jsou to ale právě puzzly, které poskytnou všem natěšeným hráčům největší zklamání. Ne že by jich bylo málo či snad byly příliš primitivní – spíše by se pro ně hodila nálepka „příliš těžké, nepochopitelné a nesmyslné“. Vzhledem k téměř nulovému zapojení příběhu budete „logické“ hádanky řešit 99% herního času, o to nepříjemnější tedy je jejich povaha.

“Trochu” přepísknutá obtížnost
A tak by měli od The Sacred Rings dát ruce všichni ti, kdo nejsou opravdu ostřílenými adventuristy a nebo pro ně není pravou výzvou pouze řešení na první pohled neřešitelného. Jediná cesta k úspěšnému dokončení úkolu častokrát vede k neustálým poznámkám na papír a opravdu dobré paměti. Jako příklad může posloužit problém z prvních fází hry. Po otevření dvířek skříně vám padne zrak na obrovskou a jak se dozvídáte několika stránkovou knížku. Její listy jsou naplněny desítkami obrázků se zdánlivě nesmyslnými popisy. A tak ji zavřete a zamíříte dále, až se o několik desítek minut později dostanete k trezoru, v němž se nachází čtveřice naprosto krátkých větiček. A právě v tomto momentu vám to musí sepnout poprvé a ony krátké úryvky si přiřadit k několikastránkovým textům v knize, vrátit se k ní a dohledat si, k jakému obrázku který patřil, což je mimochodem práce pro ostříleného detektiva. Obrázky je nutno si zapamatovat v přesném pořadí, jako byly popisky na papíru. Ty si pak uchováte do pozdějších dob, respektive do chvíle, než dorazíte ke glóbu se všemi těmito symboly. Zde „jen“ naklikáte pod sebe všechny kýžené symboly, koule se otevře a vy získáte jeden jediný klíč – a to je odměna za práci která vám zabere v ideálním případě půl hodinku. A pak se nemají hráči cítit naprosto beznadějně. Vzhledem k podobné náročnosti hádanek se několikrát násobí herní doba, při jejímž oznámení bychom se mohli dostat až do magicky vysokých čísel. U zábavné hříčky by šlo jistě vítané pozitivum, v případě The Sacred Rings lze tento fakt označit maximálně za zbytečně prodlužované utrpení.

S klasickými adventurami The Sacred Rings spojuje ještě několik dalších prvků, jako je sbírání předmětů, u nichž zamrzí trochu malá použitelnost. Daleko více totiž budete vycházet z psaných indicií ukládaných v žurnále. Jako v každé správné point&click adventuře i zde se vrhnete na řešení výhradně myší, což znamená také kurzorem řízený pohyb, jež by šel s klidem zapsat na list negativ. Pohyb postavy je totiž řízen po sobě následujícími kliky do aktivních míst, které vás posunou vždy o několik málo kroků kupředu. To nezní vůbec špatně zvlášť vezmete-li si, že při každém takovém posunku se dostanete k novým předmětům. Ve chvíli, kdy ale budete cíleně směřovat na druhou stranu základny a nebudete se chtít zbytečně zdržovat, je nutnost proklikat se krátkou chodbou na čtyřikrát a následně ještě shlédnout zbrzďující animaci otevírajících se dveří značně irititující. Tomu nepomáhá ani fakt, že na své pouti potkáte minimum živých bytostí, nepočítáme-li spícího podivína. Na rozhovory, jež jsou v adventurách naprosto běžné, tedy okamžitě zapomeňte.

Z šedého průměru hru bohužel nevytáhne ani grafická stránka, která místy vypadá jako minimálně pět let stará. Ačkoliv jsou v The Sacred Rings k nalezení opravdu pěkně propracované lokace (zejména zmiňované exteriéry), je valná většina naprosto bídných a nudných, s opakujícími se elementy. V nich se navíc budete muset uchýlit k neoblíbenému „pixelhuntingu“, tedy bezduchém ježdění po pokoji a hledání nějakého toho aktivního předmětu, který na první pohled poznáte jen opravdu stěží. Naopak slova pochvaly je třeba namířit k dabingu, který je v porovnání se zbytkem hry naprosto profesionální, stylový a propůjčuje hře alespoň na těch málo chvil, kdy si jej vyslechnete, zajímavý lesk.

Resumé
Celkově shrnout Sacred Rings, tak abyste se v hodnocení shlédla alespoň část herní komunity není vůbec jednoduché. I přes to lze ale obecně platí, že všichni kromě ostřílených adventurních hráčů by měli od hry dát urychleně ruce pryč … A doporučit to lze i některým dalším, místo chutné adventurní lahůdky by totiž pohledem na nepředstavitelně těžký, graficky neatraktivní a příběhově odfláknutý kousek, mohli být vcelku rozčarováni. I přes to je nutno uznat, že autoři odvedli lehce podprůměrnou práci s obrovským rozsahem a kvalitním dabingem, což si ocenění alespoň 49% zaslouží.