The Protector

Některé hry toho slibují opravdu hodně. Koho by nezajímalo, zkusit zachránit svět, který chce zničit šílený terorista za pomoci starověkého artefaktu, a společně s překrásnou kolegyní prožít úžasná dobrodružství, jaké v počítačové hře ještě nikdo neviděl. No pokud si v oficiálních materiálech přečtete takové informace, začíná to pomalu a jistě skřípat. Je vám okamžitě jasné, že takový titul bude budgetovka jako když vyšije, vytvořená nějakým nezávislým týmem, který chce zkusit štěstí a zaujmout nějakého velkého vydavatele. To na druhou stranu nemusí znamenat, že půjde o špatnou hru, jak nám nedávno dokázal velmi zábavný a povedený Zeno Clash. Takže nám nezbývá nic jiného, než celou dnešní záhadu pěkně rozlousknout a podívat se hře takzvaně na zoubek.

Hra se na začátek s ničím moc nepáře. Krátké úvodní intro a hned jste vrženi do náručí akce. Delší úvody, které vás pořádně vtáhnou do děje a ponoří do atmosféry hry, jsou sice oblíbenější, ale na druhou stranu, když jste hned vtaženi do víru akce a je to uděláno hodně slušně a solidně, proč ne. Tvůrci se také hned snaží dělat na vás dojem. Hra se totiž tváří být tzv. filmovou či navozovat pocit, že jste součástí filmového příběhu. Celé je to uděláno tak, že proběhne krátká akce a hra se přepne do módu, kdy zcela ovládá pohled vaší postavy a třeba minutu řídí vaše kroky, poté je opět vše ve vaší moci. Pro lepší pochopení názorný příklad. Začne mise a vy vykouknete zpoza rohu, odkud zastřelíte dva otrapy, co se vás snaží neúspěšně sejmout. To se vám povede, dojdete ke schodišti metra, kde nad vámi hra převezme moc, trhavými pohyby vás dostane dolů ke schodišti, kde opět můžete střílet. A tak se to opakuje v poměrně rychlém sledu. Ono, na tom by nebylo nic zase až tak špatného, jenže to by musela ona akce být vyšperkovaná k naprosté dokonalosti. Což se bohužel neděje, takže jste naopak rozmrzelí, že akce se ještě ani pořádně nerozjela a už se něco děje bez vašeho přičinění.

Z předchozího odstavce už je vám asi jasné, že je dále zbytečné něco skrývat a snažit se chodit kolem horké kaše. Mám totiž velmi vážné podezření, že tvůrci Protektora zůstali zavření někde v časoprostorové bublině deset let zpátky, kde na základě tehdejších zvyklostí hru vytvořili a nějak se jim podařilo ji poslat do naší doby. Styl jakým jste nuceni hrát je totiž v dnešní době již naštěstí překonaný, za což jsem osobně velmi rád. Hra je sice střílečkou z prvního pohledu, ovšem kromě střílení nabízí i celkem dlouhé stealth nebo chcete-li tiché mise. V těch se musíte pokud možno nepozorovaně proplížit skrze střežené území. Jenže hra vám v podstatě nedá na vybranou hrát jinak, než stylem pokus – omyl. Musíte se třeba proplížit kolem sloupů, které střeží bezpečnostní kamery. Pokud ovšem uděláte jedinou chybu, blik, najednou jste okamžitě mrtví a můžete celý úsek začínat znovu. Pokud to takto budete muset dělat třeba pětkrát a přitom se dostáváte do situací, kdy skutečně nemůžete odhadnout, která varianta je ta správná, začne vás to až neuvěřitelným způsobem iritovat. Stejně jako naprosto hloupá herní hříčka ve vagonech metra, kdy musíte několikrát otevřít poklop v podlaze a pak zajistit, aby vagón nevybuchl, a to tím, že zadáte správnou kombinaci čísel. To ovšem provedete nudným způsobem, a sice že na číselníku, kde se pohybuje osm čísel se vždy jedno zastaví, vy na ně musíte kurzorem najet a mezerníkem následně zastavit. Dobře, jednou by se to dalo snést, ale více než pětkrát, pořád dokola pořád stejně a trvající přes čtyři minuty?

Autoři se snaží hru ozvláštnit i dalším typem hádanek. Třeba narazíte na zámek, který má tři otočné číselníky. Jejich postupným točením na správnou kombinaci se zámek otevře a vy můžete pokračovat dál. Jenže celé je to uděláno tak, že jen tupě točíte čísly, na tom správném se ozve jiný zvuk a tak ještě dvakrát dokola. To si spojte s předchozím odstavcem, kdy na začátku musíte otevřít zámek, přičemž vás několikrát v průběhu hraní zabíjí a vy si otravnou proceduru se zámkem zopakujete hned několikrát. Stejně tak považuji za velmi nešťastné umístění některých “cool” herních momentů na začátek levelů, které pak nejdou při následném opakování přeskočit. Tvůrci se zvláštním způsobem vyžívají v helikoptérách, takže se dočkáme třeba momentu, kdy vrtulník střelí do obrovské nádrže s vodou, opakuji s vodou, která se zřítí dolů z budovy a za ohlušujícího rámusu exploduje!!

To celé by se ještě dalo překousnout, kdyby alespoň souboje stály za to. Bohužel, i v tomto případě mluvíme spíše o opruzu, který si nijak neužijete. Pomineme nyní fakt, že se protivníci pohybují značně prkenně a v mnoha případech se ani nedotýkají nohama země. Souboje samotné ovšem nejsou nijak vyladěné, takže někdy si v klídku bojujete proti celé skupině vojáků a nic moc se vám neděje, jindy jen vykouknete, stačí jeden zásah a vaše zdraví je skoro na nule. Zdraví se poté doplňuje automaticky, přitom ovšem slyšíte tlukot vašeho srdce, který je značně hlasitější, než všechny ostatní zvuky ve hře a je to tedy pro vás na poslech značně nepříjemné. Je možné, že přesně tohle měli autoři v plánu. Pokud tento zvuk uslyšíte během pěti minut několikrát, mohu vám zcela upřímně garantovat, že je za to budete celkem solidně nenávidět.

Ani po stránce grafické hra nijak výrazně nepřekvapí. Grafiku lze bez jakýchkoliv výčitků označit za velmi podprůměrnou. Tvůrci pak mají zvláštní zálibu ji ještě navíc rozmazávat, takže když máte v jedné misi střelit do vzdálené lahve s propan-butanem, je to skutečná mini hříčka s lovením ztraceného pixelu. Co je ovšem skutečně nepochopitelné, jsou vysloveně hnusné textury na stěnách, např. mapy či obrazy. Takový Duke Nukem 3D by se za ně jistě stydět nemusel, ale hra z roku 2009? Proto je překvapující, i když v souvislosti s dříve napsaným vlastně ani ne, že hra je poměrně náročná na hardware. Při tom jak vypadá, je počet 30-40 snímků za vteřinu na GeForce 8800GTX smutnou skutečností.

Hru vám nakonec přece jen mohu doporučit. Ovšem jen za předpokladu, že se na prázdninách případně dovolené již vyloženě nudíte a chcete se trošku potrápit. Ano, i masochisté ode mě mají palec nahoru. Vy všichni ostatní můžete hru vyzkoušet jen jako studijní materiál, jak se hry dříve, v počítačovém pravěku dělaly a dnes už se rozhodně dělat nemají. Dnes se chceme při hraní bavit a ne zkoušet několikrát stále dokola, jak vlastně tvůrci chtějí, abychom ten který úsek hry překonali. Hodnocení 30%