Superstars V8 Racing

Tak už je to tady. Léto. Období veder, povodní, toužebně vyhlížených dovolenek a nezajímavých her, mezi něž patří i Superstars V8 Racing. Je to čas, kdy se z redaktořiny stává jen nepříjemná povinnost. Nevěříte? Jen si vemte dnes recenzovaný titul a považte: co chcete “vypotit” o závodním projektu, který sice není vyloženě špatný, ale k dokonalosti má pořádně daleko? Být to totální propadák nebo naopak úžasná pecka, šla by nám práce hezky od ruky. Jenže zkuste ze sebe vymáčknout šest tisíc znaků o titulu potácejícím se na hranici průměrnosti. I když… překonávání výzev prý tvoří smysl života. Nuže:

Autoři série SBK přesedlali z nadupaných motorek na neméně nadupané osobní automobily a přinášejí italský šampionát cestovních vozů, o němž v našich končinách zřejmě slyšeli jen největší nadšenci. Lidé z Milestonu získali licenci k hernímu zpracování série, která se jezdí na několika evropských a jednom jihoafrickém okruhu, a stálo je to zřejmě nekřesťanské peníze, neboť na licencování některých vozů už jaksi nezbyly prostředky. Takže po bok bavoráků, audin a jaguárů se na startovním roštu postaví i jezdci ve vozích značek Barricade, Cluster a Mustard, které se nápadně podobají produktům automobilek nesoucích mnohem slavnější jména. Podobnost přirozeně není nápadná natolik, aby někoho napadlo uplatňovat práva průmyslových vzorů. Inu, žijeme ve světě, kterému vládnou prachy a právníci.

Ale čert vem licenční politiku, nejsme natolik konzervativní, aby nám vadilo, že z Chryslera 300C se díky právní ekvilibristice stal Barricade DM. Na Superstars ostatně najdete dost závažnějších nedostatků. Celý projekt jako by stvořila partička řemeslníků, kteří sice při troše motivace umí odvést dobrou práci, ale dělají to bez špetky nadšení. A výsledek tomu samozřejmě odpovídá. Když se zaměříme čistě na technickou stránku, hra obstojí. Jízdní model se nám docela líbil, vlastnosti aut jsou nastaveny tak akorát realisticky. Což znamená, že příznivci NFS si zde vylámou zuby, kdežto zastánci nejtvrdší simulace budou opět křičet, jak strašně daleko má V8 Racing k absolutnímu realismu. Berte to jako pochvalu. Potěší široké možnosti nastavení, každý může upravovat káry podle své libosti a řidičských dovedností. K dispozici máte obstojný počet módů, obligátním tréninkem počínaje a šampionátem konče. A jak si povíme dále, ani grafika nevypadá špatně. Někdo prostě odvedl dobrou, kvalitní řemeslnou práci. Jenže co si počít s pěkně vypadajícím a slušně hratelným simulátorem, který není ani trošičku zábavný? 

Rozeberme si třeba stěžejní část závodních her – šampionát. V případě V8 Racing jde prostě jen o poslepovanou sérii závodů na nepříliš známých okruzích. Když se prokodrcáte dlouhým martyriem až na konec sezóny, spatříte výsledkovou listinu s finálním pořadím. Toť vše. Chtěli byste snad něco víc, nějaké zpestření, motivaci nebo nedejbože kariérní postup či správu vlastního týmu? Zapomeňte. Před začátkem šampionátu prostě vyberete káru, s níž sezónu zajedete – ale nic víc. Už GRID ukázal, že kariéra profesionálního jezdce se dá pojmout minimálně miliónkrát zábavněji. V GRIDu začínáte úplně od píky, jako nezkušená nula, jako totální ucho s čerstvým řidičákem, co si teprve troufá pomýšlet na vavříny vítězů. Opovážlivá myšlenka se časem, jak víme, za vašeho přičinění změní ve skutečnost. Ovšem tvůrci Superstars úplně ignorují koření každé hry (postupný vývoj, posunování se někam), místo toho servírují nemastný neslaný pokrm, váznoucí v hrdle. Zdaleka nejzáživější mi přišel mód krásně nazvaný Superstars Licenses®, v němž vás čeká šňůra úkolových scénářů. Musíte splnit požadavky typu “zajeď určitý čas”, “předjeď tolik a tolik soupeřů”. Opět nejde o nic nového, v úkolech nenajdete ani špetku originality. Teď byste mohli rozhořčeně namítnout, že těžištěm závodně zaměřených titulů je přece závodění a nikoli kariérní mód či nějaké stupidní úkoly. No, dejme tomu. Jenomže ani závodění samotné nestojí za mnoho, a to díky odfláknuté AI.

Inteligence reálných jezdců nebyla, doufejme, tvůrcům předobrazem pro inteligenci umělou, protože pak by to s ohnivými Italy bylo opravdu zlé. AI je jedním ze zásadních důvodů, proč Superstars chybí šmrnc: počítačem řízení protivníci totiž nepředstavují žádnou výzvu. Soupeři jsou jen statické překážky, které se pohybují. Pokud vám to zní jako protimluv, nic vám nebrání vyzkoušet demoverzi a pochopit, co tím myslíme. Závodníkům chybí život, jiskra (a přitom o Italech všichni říkají, jak jsou temperamentní). Dění na okruzích připomíná dopravní hřiště pro důchodce, kde všichni staříci úzkostlivě dodržují předpisy a nikdo nikoho nepředjíždí, aby snad nedejbože nedošlo ke kolizi. Taková situace ať panuje na silnicích a dálnicích, ovšem když něco podobného spatříte při závodě profíků, vypadá to poněkud trapně.

Jediní, komu se daří vykřesat trochu života z nedůstojného umírání, jsou jezdci bezprostředně za vámi, kteří se čas od času snaží trochu znepříjemňovat život. Ale obecně platí, že pokud chcete v Superstars vidět nějakou akci, musíte si ji sami “vyrobit” (např. napálením do soupeřů). Když i na nejtěžší obtížnost přibržďují soupeři tři kilometry před zatáčkou, něco není v pořádku. Jako by věděli, že existují jen proto, abyste je mohli předjet, a rezignovaně čekají, kdy k tomu dojde. K čemu vám je pěkná – i když ničím neexcelující grafika – nebo relativně povedený jízdní model, když závodění samotné prostě nemá šťávu? Soupeření s kompaktním blokem osmnácti opatrníků jaksi nemá smysl. Samozřejmě síťová hra je úplně o něčem jiném, proto pokud hodláte V8 hrát především v mulitplayeru, klidně si k finálnímu hodnocení přičtěte pár bodíků.

Ještě se vraťme k řemeslu a řemeslníkům. Musíme podotknout, že tvorbu grafiky si zřejmě vzali do parády praví chlapi od fochu. Objektivně vzato, grafika nikoho neoslní, a například okolí tratí působí vyloženě nuzným, ubohým dojmem kulis nízkorozpočtového filmu. Opravdového profíka ale poznáte tak, že i z mála dokáže vydolovat slušný efekt. Nenapadá mě zrovna žádný příklad, na kterém bych mohl předešlé tvrzení ilustrovat, ale to nevadí, protože i opravdoví profíci by se mohli od lidí z Milestone lecčemus přiučit. Mazaní tvůrci totiž šli na věc od lesa: prostě vzali engine použitý už dříve (v SBK a zřejmě i v posledníme díle MotoGP) a naplácali na postarší kostru programu pár “trendy” barevných filtrů. Přidali také několik nových eye-candy efektů, aby se neřeklo. A výsledek? Na hru se příjemně kouká, rozjedete ji i na staré plečce – ale z vizuálů nadšením určitě skákat nebudete. Co jiného byste taky čekali od šetřících řemeslníků, že.

V8 Racing je typickým produktem letní okurkové sezóny. Pokud právě nemáte nic lepšího na práci, alespoň chvilkově zabaví – ale známe mnoho lepších způsobů, jak zabít čas. Navštivte třeba festival, vytáhněte přítelkyni do kina na Transformers nebo vemte deku a vyražte na koupaliště. Jestliže právě prší, běžte si zatančit v dešti; nebo sedněte k bedně a zkoukněte teleshoppingovou show Horsta Fuchse. Ale k zpět k tématu: správná závodní hra má vonět benzínem, motorovým olejem a spálenými pneumatikami, jenže V8 je trestuhodně sterilní: bez zápachu, bez chuti. Ztělesněná nevýraznost a nuda. Nepochopte nás prosím špatně, provedení není vůbec zlé, tvůrcům se povedlo pěkně navodit dojem z jízdy a k dispozici máte solidní počet módů, jejichž pokoření vám pár hodinek zabere. Proto co se technického provedení týče, nemáme příliš co vytknout. Jenže Superstars chybí duše. Tedy vyjdeme-li z předpokladu, že hry mohou mít duši, o čemž po zážitku s V8 trochu pochybujeme – 58%