Still Life 2

V roce 2005 a později u nás v české verzi začátkem roku 2006, vyšla nenápadná adventura Still Life, která navazovala na ještě méně známou hru Post Mortem. Rozjela zajímavý příběh o maskovaném zabijákovi, který po sobě nezanechával žádné stopy a v rámci pátrání jsme se dostali i do prahy roku 1920, kde dědeček hlavní hrdinky pátral po vrahovi se stejnými vražednými znaky. Konec hry byl poměrně násilně useknut a totožnost maskovaného vraha zůstala neodhalena. Nebyla za tím ani tak šikovnost autorů a snaha rozjet další díl, ale především finanční a existenční problémy vývojářského studia, které muselo hru urychleně vydat, aby získalo nějaké finanční prostředky.

O čtyři roky později se tedy znovu vtělíme do role agentky národního úřadu pro vyšetřování (FBI) McPharsonové a vypravíme se pátrat po vrahovy, který po sobě nezanechal na místě vraždy mladé dívky ve státě Maine ani jednu stopu a jehož činnost nápadně připomíná vraha z prvního dílu. Konec prvního dílu vlastně slouží jako začátek dílu druhého a v rámci intra vidíme, kterak postřelený vrah padá do plynoucí řeky, přičemž jeho tělo se samozřejmě nenašlo. Ti kdo hráli první díl budou mít výhodu ve znalosti předchozích událostí, ale myslíme si, že to není podmínkou pro hraní druhého dílu.

Stejně jako první díl má i druhý dvě herní linie. V jedné hrajete za zmíněnou agentku, které se snaží vypátrat, kdo je zmíněným vrahem a zastavit jeho řádění a ve druhé budete hrát za jednu z obětí, redaktorku televizních zpráv Hernandezovou, která se vrahovi dostala na kobylku skrze svého informátora a která se stala vězenkyní v jeho vražedném domě. Ve druhé zmíněné linii se také potkáte prvně s vrahem a dokonce s ním pronesete několik  rozhovorů. Jeho identita je tentokráte skryta za plynovou maskou, gumovým pláštěm a vůbec celkově vypadá jako vraždící horník z 3D hororu Krvavý Valentýn, který aktuálně brázdí naše kina. Ze dvou hlavních postav vypadá podstatně lépe novinářka Hernandezová a na rozdíl od nesympatické agentky jsme si k ní vypěstovali poměrně příjemný vztah a její osud nám nebyl lhostejný.

První hodiny příběhu jsou bohužel hodně nudné a v podstatě spočívají v mechanickém vyšetřování, kdy pobíháte od fotek k počítači, zkoumáte důkazy a čtete dlouhé textové stránky o jednotlivých podezřelých. Následující část za novinářku již začne mít trochu náboj, ale ten se plně rozjede až zhruba ve třetině hry, což bude po nějakých třech až čtyřech hodinách. Tehdy začne být hra dostatečně zajímavá, přinese spoustu možností vyšetřování a příběh se také začne rozvíjet. Bohužel máme obavu, že v tu chvíli už většina slabších povah u počítače sedět nebude, protože nudný začátek je dostatečně odradí. Druhý požadavek, který před vás hra klade je slušná znalost anglického jazyka a i přesto, že jsou rozhovory poměrně jednoduché a nepoužívají se žádná speciální slova, při čtení novinových článků nebo větších textů už musíte trochu něco znát.

Přesuny mezi jednotlivými lokacemi a tedy i dějovými úseky jsou proloženy animacemi, které jsou hodně prudce sestříhané, hodně rozsekané a bohužel dosti nudné. Je tedy třeba přiznat, že především v části za novinářku mají zajímavý náboj a občas maličko naženou husí kůži, ale celkově bychom je pasovali na slabší průměr. Stejně je to víceméně s hrou. Část za agentku je spíše taková vyšetřovací a mechanická, zatímco část za novinářku je spíše akční, přináší pocit úzkosti a obavy o osud hlavní hrdinky. Tento strach získá na síle především v poslední třetině, kdy začnete být svazováni časovými limity, které vás budou nutit snažit se realizovat úkony v přesně zapadajících postupech, jinak se vrátíte na začátek této části. Zajímavostí je, že se údajně v rámci hry dá nalézt kód, který vám umožní přeskočit tento úsek a dostat se do závěru místo stálého návratu a nutnosti opakovat vše znovu. Nám se to tedy nepovedlo, ale údajně je to možné. Pokud se to někomu povede, rádi si o tom přečteme v komentářích pod článkem.

Hra naštěstí zachovává klasické adventurní prvky a do sytosti si užijete puzzlů a logických hádanek, které mají většinou zcela reálný základ a nehrozí nutnost zkoušet vše na vše. Za agentku si dokonce užijete scénky jako ze seriálů CSI, když budete pomocí speciálního policejního setu analyzovat stopy krve, hledat zbytky DNA a zkoušet další analytické libůstky. Dojem z hádanek trochu kazí inventář, který je nesmyslně hodně malý a některé předměty zabírají více než jedno políčko a nezřídka narazíte na problém, kdy nebudete moci vzít další předmět do doby, než se zbavíte některého z předchozích.

Kromě inventáře máte k dispozici smartphone, na který vám volají další postavy a ve kterém se můžete dozvědět spoustu zajímavých věci a také zaznamenává všechny úkoly, které byste měli splnit, případně jste už splnili. Krom zpráv od přátel a kolegů naleznete archiv všech zvuků, snímků a textů, na které jste při pátrání narazili. Často v něm najdete informace, které vám pomohou v postupu dále, nebo vám připomenou, co byste kde mohli najít.

Grafická stránka hry je hodně divná. Hra přešla do kompletně 3D prostředí a krom postav jsou kompletně 3D i veškeré lokace. To sebou přináší řadu problémů, které se vývojářům evidentně nepovedlo moc vyladit. Postavy zapadají do textur, případně zapadají samy do sebe a problémy s kamerou snad není ani třeba jmenovat. Ta je většinou hodně blízko a nenabízí takový rozhled, jaký bychom si představovali. Celý engine vypadá jako by byl vyroben mnoho let nazpět a pokud hru porovnáme například s kreslenou Tunguzkou, nemůžeme si pomoct, ale ta vypadá podstatně lépe.

Inovace je v tomto směru hodně zbytečná, protože pokud se nepovede engine doladit do velkého detailu, je jeho použití spíše kontraproduktivní, zvláště když neumožňuje v podstatě žádné nastavení krom kvality textur a možnosti zapnout antialising. Při jeho zapnutí jsme nepocítili žádnou změnu a postavy a textury byly stále rozplizlé a zubaté. Rozlišení není možné nastavit a je napevno nastaveno na 1024*768 a hra nejde ani spustit v okně. Díky tomu ale běží trvale v 60fps bez jakéhokoliv cukání, což ale u adventury není žádná výhoda. Abychom ale enginu jen nekřivdili, některé  pohledy na lokace, především z dálky jsou velmi pěkné a některé dokonce uvidíme jak ve dne, tak v noci. Změna dne a noci probíhá v závislosti na příběhu a není automatická.

Druhý díl Still Life 2 dává hodně rozporuplné pocity. Druhá polovina hry je hodně dobrá, ale je otázka, kolik hráčů se k ní skrze nudný a pomalý úvod propracuje. My jsme na ni narazili jen díky tomu, že kvůli recenzi jsme se museli dostat co nejdále, jinak bychom, přiznáváme, skončili také poměrně záhy. Celý příběh je docela zajímavý a výsledné pátrání vede k překvapivému závěru, který tentokráte víceméně končí a není useknut necitlivě jako v první díle. Pokud se povzneseme nad podivný a zastaralý engine, který je sice nevzhledný, ale celkově nebrání k hraní, ohodnotíme hru příjemnými 70%. Pokud jste fanoušky prvního dílu, druhý si určitě zahrajte, jinak uvažte, zda raději nesáhnout po nějaké starší klasice. Hodně by mohl pomoci také český překlad, o kterém ale zatím nejsou žádné informace.