Spiderman: Friend or Foe

Podle výzkumů je CocaCola nejznámějším slovem na světě. Ať přijedete kamkoli, kolu tam určitě seženete a když se napijete, stoupne vám popularita o sto pater, stane se z vás pouliční rocker, poletěj na vás holky a budete se kámošit s uslintanou obludou. Tak to tak vypadá, že spíďa v mládí musel spadnout do nádrže s tímto lahodným nápojem a nadopovat své tělo dávkou dostatečnou nadosmrti. A protože má síly na rozdávání, rozhodl se vyřídit si to s padouchy i mimo stříbrné plátno a jako správná tuctovka se usídlil na všech možných i nemožných platformách. Nás pochopitelně zajímá ta nejhezčí – se řvoucí bednou plnou mechanik, oči spalujícím CRTčkem a ohlušující reprosoustavou.

  

Abych hned zpočátku novému pavučňákovi nekřivdil, musím uvést informaci o jeho tuctovosti na pravou míru. On sice tuctovkou je, ale na rozdíl od spousty jiných projektů si nikdy ani na nic jiného nehrál, jeho tvůrci se nechvástali přelomovou technologií a všichni víceméně jenom odkývali, že na tom chtějí něco vydělat a že to nemá být zase úplný šunt. Nebudeme proto moc dlouho kroužit kolem horké kaše a řekněme si to na rovinu. V tomto ohledu zcela bezesporu uspěli (pokud se to ovšem za úspěch považovat dá).

 

I tak se jim ale podařilo zplodit kousek, který se nedá odbít několika psychologickými termíny, a tak se s chutí vrhněme na jeho recenzi. Oni totiž Next Level Games spíďu rozhodně neviděli poprvé a vytvořili jej přesně takového, jakého jej známe už od malička. Tak trochu intelektuál (i když tady se moc neprojeví), mrštný, s ohromnou silnou v rukách a knihovnou hlášek v hlavě. Smysl pro humor mu samozřejmě zůstal a tak metá utíračky na všechny strany a dělá si srandu z čeho se jen dá. Zkrátka, puberťák každým svým coulem. To nám ale vůbec nevadí. Naopak. Jeho vtípky jsou inteligentní, k věci a často vás v tu chvíli napadne to samé, a právě proto ho budete mít radši než superpadouchy, kteří jsou sice strašně silní, ale jinak patří do čeledi Suchar pouštní a je s nimi nuda. Graficky se už bohužel tolik nevytáhl. Pravděpodobně za účelem ušetření pár peněz byl SFoF převlečen do cell shaded kabátku, který sice pěkně koreluje s jeho komixovým původem, ale tak jako tak… V porovnání s filmy se na to kouká hrozně. V tomto ohledu bych ale ještě neměl takové výhrady, přecijen, hry se hrají, ne sledují, ale jednotvárnost prostředí je věc, která dokáže i mě srazit na kolena. Druhů lokací je sice vícero a každá je od základu jiná, ale uvnitř se moc nemění a principielně už vůbec ne.

   

Například nepřátelé. Na první pohled by se mohlo zdát, že jich je opravdu mnoho a mnoho druhů, když ale zajdete trochu do hloubky a podíváte se na to, v čem se opravdu liší, zjistíte, že by se dali spočítat na prstech poloviny ruky. Prcek který dělá křoví, prostřední co dělá problémy a velký, který už opravdu stojí za to. Jo a pak je tu sem tam nějaký obr, kterého stejně kuchnete bez větších problémů a na konci levelu superpadouch. S těmi superpadouchy je to pak takové celé zamotané. Když jej porazíte, přidá se vám do sbírky a vy ho můžete zneužít jako parťáka. Ale jak je sakra možné, že se k vám přidají? Teď se držte. Hlavní záporňák jim totiž vymyl mozky, ovládl jejich mysl nebo něco takového (prostě něco zlého, ale koneckonců, čertům vždycky vládne ďábel) a donutil je sloužit jeho podlým plánům. A vy, pokaždé když je porazíte, jim nějak pomůžete z tohoto zvláštního stavu poblouznění a oni mají pocit, že vám musí pomoci. Přecijen, máte společného nepřítele, tak proč ne… 

   

Za všechny šmejdy, které takhle nasbíráte, poté můžete hrát, což je jednoznačné plus. Ve všech hrách se to míhá samými spidermany (člověk + pavouk), batmany (člověk + netopýr) a kapitánem amerikou (George Bush + Mirek Dušín) a na záporňáky nás nikdo sáhnout nenechá. Haleluja, naše prosby byly vyslyšeny. Navíc jsou veškeré postavy skvěle rozanimované a mají své specifické vlastnosti, styl boje a komba, a tak by byl hřích si to za ně alespoň nezkusit. Spiderman má samozřejmě kombíček a schopností ze všech nejvíce, a ať děláte co děláte, vždycky to bude on kdo je tu frajer, ale dokud neuvidíte doktora Octopuse, jak chytne spodní dvojicí drapáků potvoru za nohy, vyhodí ji do vzduchu, horními drapáky jí zase chytne a práskne s ní o zem, nikdy nedoceníte opravdové kvality největších hajzlů komiksového podsvětí. Alespoň přibližný obrázek si můžete udělat na domovské stránce hry, kde jsou nějaká ta videa k mání a i když to nevydá na sitcom, můžete se podívat, jak skvěle to vypadá, když s někým Rhino sekne o zem.

 

Pokud to ještě z mých slov nevyplynulo, spiderman je hrou portovanou z konzole a tam to, jak známo, s bojovkami umí. Ne že by vás tahle nikdy nekončící řežba dokázala udržet na dlouho, je to spíše taková oddychovka na pár dní, ale je tu možnost hrát ve dvou lidech. U mě to byl problém, neboť nemám gamepad a s bráchou se moc nemusím (každopádně kdyby tu byla možnost hrát po LANu, bylo by to jen ku prospěchu věci), ale jistě si dokážete představit co by to bylo za masakr. Jednak, a to tvrdím již pěknou řádku let, je kooperativa – postup kampaní ve dvou, mnohem zábavnější variantou než jakýkoli deathmatch, a kdyby vás to čirou náhodou nebavilo, máme tu možnost duelu v arénách, které získáváte jako bonusy v kampani.

   

Stejně tak jako tokeny, které ale podle mě hru spíše kazí. Za každého rošťáka, kterého zmastíte, dostanete pár zlatek, stejně jako za rozbité barely, krabice, kameny, bosáky… zkrátka za cokoli, co se dá zničit. A za ně si potom můžete koupit tvrdší kůži, drtivější pěsti, schopnosti a samozřejmě finální überschopnost. Zní to sice moc pěkně, ale některé levely vskutku nejsou moc dobře navržené, a tak se kolikrát přistihnete, jak už deset minut pobíháte někde, kde není ani jeden protivník, ale zato je tu spousta sudů. Tak to zase prr. Netvrdím, že ta hra musí nutně obsahovat puzzle na úrovni Mystu a dokonce nevyžaduji ani žádné minihry, ale rozbíjení sudů není zrovna to, co si pod pojmem Spiderman představuji. Na druhou stranu, pokud prahnete po bonusech a speciálnímu nádobíčku do inventáře, nemáte jinou možnost. Přeji pevné nervy.

Takovým příjemným zpestřením nálady je potom hudba. Nevím sice kdo ji má na svědomí, ale dokonale se hodí do velkých akčních bitek a světe div se, dá se poslouchat i jen tak mimo. Ne že by se mi ji podařilo vygrabovat, ale boje se dají vždycky trochu protáhnout :).

   

Co říci na závěr? Možná je škoda, že v NLG ještě trochu nezapracovali a neproložili hru něčím, co by vás na chvilinku vytrhlo z bojového módu. Přecijen se hratelnost někdy podobá Mortal Kombatu, který byl sice skvělý, ale tak jako tak veškerý um spočíval v co nejrychlejším mydlení do klávesnice za hlasitého povykování, že váš kolega je looser a neumí mlátit dost rychle. Jinak v podstatě není co vytknout. Grafika není z nejdokonalejších, ale neurazí a obsahuje spoustu pěkných efektů. Hudba se ke hře hodí, hratelnost je sice dost frenetická a někdy nestíhatelná, a na můj vkus taková moc jednoduchá. Jediný větší problém je kamera, která je sice natočená dobře a moc se nehýbe, ale někdy to prostě není ono. Pak je tu samozřejmě nemožnost hrát po síti, což by se v dnešní době, kdy náboženství zvané online hraní dávno nechalo křesťanství za sebou, mohlo jevit jako kacířství. Ale co. Vezměme to hodně polopaticky. Běží to všude a je to sranda. Hezkých 60%