Speedball 2

Na legendy se nezapomíná, a jelikož Speedball 2 rozhodně legendou byl, stále si drží jedno z předních míst v herní paměti. Mladší ročníky ale přeci jenom tápou – co to ten Speedball vlastně je? Inu, nejde o nic složitého. V dobách, kdy počítače ještě každoročně neokupovaly fotbaly, hokeje či baskety (ačkoliv ojedinělé případy se našly), si skupinka tehdy velice ceněných vývojářů, sdružených pod názvem Bitmap Brothers, řekla, že by ve virtuálním prostředí mohla dát vzniknout zcela novému sportu. A tak se také stalo. Poněvadž v roce 1991 frčela futurologie, lidé vyhlíželi stále se blížící milénium a byli ohromování bleskovým vývojem technologií, dostal i tento sport pořádnou sci-fi fasádu. A když se objevil na regálu hezky zabalený v krabici, sáhlo po něm tolik hráčů, že se nemohl nestát kultem. Jenže pak přišly všechny ty fotbaly, hokeje, baskety a pro Speedball nezbývalo tolik pochopení. Oni se ostatně nenašli ani tvůrci, kteří by ho dokázali převést do moderního hávu. Respektive pár pokusů tu bylo, skončily však tragicky. Nejen z tohoto důvodu jsme s napětím sledovali počínání francouzského studia Kylotonn, které s posvěcením ostatků Bitmap Brothers před pár lety rozjeli práce na remaku Speedballu 2. A než jsme se nadáli, měli jsme ho na harddisku.

Vysvětlování pravidel tohoto sportovního odvětví, které se z pochopitelných důvodů zatím nerealizovalo ve skutečnosti, není těžké. Ona totiž pravidla žádná neexistují. Jsou tu pouze danosti: tedy obligátní dva týmy, jejich branky, hřiště a ocelová meruna. A vy tu nejrůznějšími akcemi musíte pokořit soupeře jednoduše na góly. Rozhodčího se bát nemusíte – sebehorší faul vám neuškodí, ba naopak – nadšené obecenstvo se vám odvděčí hlasitým řevem. Ve 24. století už se také příliš nerozděluje na mužský a ženský sport. Obě pohlaví bojují dohromady, oděná v mohutná brnění. Přitom v každém týmu najdete ještě pár droidů. Nejde ale jen o vizuální diferenciaci hráčů, nýbrž roli všech tří typů ve strategii týmu. Muži bývají nejsilnější, ženy nejrychlejší a technologicky vyšlechtění pomocníci nejhouževnatější. Jsou tu ale i další rozdílné statistiky, kterých je překvapivě velké množství, jmenujme například přesnost, inteligenci, výdrž či kužel vidění, který hraje rozhodující roli v novém systému přihrávek.

Pamětníci se jistě nebudou stačit divit, co všechno se za těch šestnáct let změnilo, na druhou stranu je nutné pozitivně ocenit zachování ducha hry, který zůstal zhruba v těch místech, kde jsme ho před mnoha roky opouštěli. A to obzvlášť pokud si zvolíte typ ovládání blížící se tomu originálnímu, byť z dnešního pohledu pak hra působí hodně primitivně. Proto Kylotonn vymyslel ovládání nové. To si užijete nejlépe v případě, že vlastníte gamepad, ale s trochou cviku se dá velmi obstojně hrát i s kombinací myši a klávesnice. Najednou zjistíte, že máte pod kontrolou opravdu hezkou plejádu akcí. Můžete skákat, sprintovat, lobovat, srážet soupeře, střílet atd. Dokonce si lze manuálně vybírat hráče, což je jasné dědictví sportovních sérií od Electronic Arts. Nikdo vám také nebude bránit ve výběru hráče, kterému chcete přihrát. Tady je třeba přidržet tu samou klávesu jako při obranné činnosti u přepínání hráčů, ale k tomu ještě nezapomenout na již zmíněný výhled borce, který přihrává. Není totiž možné hodit někomu míč, když ho nevidíte. Všechny tyto změny mají pochopitelně za následek, že je Speedball 2 o řád variabilnější, taktičtější, ale i složitější než předchůdce.

O nějaké komplikovanosti ovládání ale ani tak nemůže být řeč. Z takto jednoduchého konceptu nic složitého vzejít nemůže. Jistě, než se naučíte využívat všech akcí v příhodných situacích, budete muset odehrát něco zápasů, ale již po pár minutách se budete cítit komfortně. Po dlouhých hodinách strávených ve společnosti Speedballu 2 můžeme prohlásit, že naprostá většina změn je k lepšímu. Především pak manuální výběr hráčů budete oceňovat stále více. Pokud byste se pak pro zajímavost vrátili k původní verzi, bude vám právě tato funkce chybět, protože s trochou šikovnosti se s ní dá průběh hry ovlivňovat naprosto zásadně. Možná zpočátku nebudete používat skákání. Ano, může se jevit lehce zbytečně, ale opět – po jistém čase se bez něj nejspíš neobejdete. A to tehdy, když se s ním účelně naučíte obcházet hráče a parádně skórovat. Co jsme však příliš nevyužili, to je změna celkové taktiky týmu přímo za hry – můžete si navolit útočný, obranný apod. postupy, ovšem dopad na vlastní hráče je mizivý. Remake tak klade mnohem více zodpovědnosti na samotného hráče – zápas už není tolik automatizován a skutečně záleží na schopnostech, popřípadě zvolené obtížnosti.

Nutno dodat, že i v sofistikovanějším hávu je Speedball 2 vynikající zábavou na ukrácení dlouhých chvil či hrou, kterou si užijete ve dvou či více lidech. Zápasy mají solidní dynamiku, je možné si nacvičit spousty útočných i obranných postupů, vyspělé akce působí vskutku výborně a zapomínat bychom neměli ani na různé bonusy, popřípadě známé sestřelování hvězdiček. To vše dává vzpomenout na královskou zábavu před šestnácti lety. Hra ale přeci jen za tu dobu nepostoupila tolik co konkurence. Mnozí hráči tak budou poměrně brzy žehrat nad stereotypem – a svým způsobem budou mít pravdu. Vyznamenání si nezaslouží ani umělá inteligence, a to jak parťáků, tak soupeřů. Jako by nikdo neměl ten potřebný tah na míč – pokud sami nepřiložíte ruku k dílu, poběží k němu do sebe strkající těžkooděnci pěkně dlouho. Soupeř si pak zrovna moc nepřihrává a často běží přímo na bránu od poloviny hřiště.

Herní módy neskýtají mnoho tajemství. Máme tu trénink, rychlé hry, kdy je možné si navolit řadu fakultativních nastavení a samozřejmě nesmí chybět ani liga. Vyberete si jeden z dvaatřiceti týmu, případně si vytvoříte vlastní, a budete se snažit prokousat až na vrchol – pochopitelně prostřednictvím nekončící série vítězství. Chtělo by se říct: nic víc, ale něco tu přeci jenom je. Hráčům je možné vylepšovat ony vlastnosti, takže se postupem času zlepšují. Nic to ale nemění na tom, že si ke svým svěřencům těžko vytvoříte nějaký vztah. Nikdo z nich zkrátka není Jardou Jágrem ani Petrem Čechem. Zamrzí pouhé čtyři arény, které se liší pouze v detailech. Častější změna vizuálního prostředí by hře ale jednoznačně prospěla.

Grafika není žádný zázrak, ale k ošklivosti má také daleko. Pohyby postav nejsou špatné, ačkoliv netušíme, jak se pohybuje člověk ve stokilovém brnění. Architektonický styl arén je samozřejmě nutné chvíli vstřebávat – není to nic, na co bychom byli zvyklí, je zkrátka potřeba chápat Speedball 2 jako do značné míry sportovní parodii. Co ale tvůrci určitě vylepšit mohli, to je strašlivě monotónní techno hudba.

Brát, či nebrat? Na první pohled převažují argumenty pro, ovšem to platí především tehdy, pokud se chystáte prohánět Speedball 2 na síti. V singleplayeru se totiž přeci jenom rychle omrzí. Online mód navíc autoři chtějí do budoucna zvelebovat, udržovat žebříčky a pořádat turnaje – potenciál k růstu tu tedy ještě je. Hratelnost se podařilo zachovat na velmi slušné úrovni, byť takové ohromení jako u originálu zažijete stěží. Netradiční téma ovšem asi není pro každého. 70%