Singularity

Vývojáře ze studia Raven vám jistě nemusíme představovat. Dříve patřili mezi přední herní tvůrce a jejich hry, to byla vždycky bomba a mnohdy přišli i s neotřelými nápady, z nichž mnohé vídáme ve hrách dodnes. Pak jakoby se po nich slehla zem, ehm, tedy ano, tvořili hry, namátkou třeba velmi dobrý Quake IV nebo z poslední doby Wolfenstein, ale nebylo to zkrátka úplně ono. Když jsem před rokem sbíral informace k tehdejšímu preview, všechno nasvědčovalo tomu, že před sebou máme absolutní bombu. Revoluční hrátky s časem, skvělý příběh, úžasná atmosféra a v neposlední řadě silný distributor za zády, hru hodlal vydat samotný Activision. Jenže týdny a měsíce plynuly a o hře jsme se dozvídali stále méně a méně informací, až koryto jejich toku vyschlo nadobro. Minulý týden tak skoro nikdo nezaznamenal, že Singularity jde do ostrého prodeje. Když jsem tedy svíral disk s hrou a spouštěl instalaci, nečekal jsem nic dobrého. Že by snad hra byla tak skvělá a excelentní a nepotřebovala žádný marketing? Nebo se to prostě nepovedlo, jak už se stalo v mnoha případech a hra byla narychlo dokončena, aby už nespolkla žádné peníze?

    

Řádí studená válka a Stalin si ve svém počínání nijak nezadá s Hitlerem. S lidskými životy nakládá jako s onucí a rozhodně ho neopustila touha podmanit si celý svět. Jelikož se ale poučil z Hitlerova neúspěchu, ví že potřebuje super zbraň daleko dokonalejší a ničivější, než je A-bomba, kterou disponují Američané. Na malém sovětském ostrůvku se tak rozjedou pokusy, které jsou nakonec úspěšné, ale sovětským vědcům se vymknou kontrole. Výsledkem je objevení látky pojmenované E99, která má jednu unikátní vlastnost, dokáže totiž ohýbat čas. Vy se na ostrov dostáváte několik desítek let po zmíněné katastrofě. Americká armáda totiž nad ostrovem naměřila nezanedbatelné množství radiace, takže v úloze amerického vojáka dostanete za úkol všechno prozkoumat a podat o situaci podrobnou zprávu. Jenže na ostrov se vám nepodaří ani přistát, protože kvůli náhlému impulsu vaše helikoptéra havaruje a všechno začíná.

Jak jste jistě z okolních obrázků poznali, Singularity je především střílečka. Při průchodu hrou narazíte na mnoho odkazů, či řekněme inspirací slavnými hrami, jako je např. Bioshock nebo Half-life 2. Všechny jsou ale tvořeny s citem a umně zakomponovány, v některých chvílích se ale prostě neubráníte jasnému pocitu, že tohle je jako vystřižené z Halflajfu apod. Jeden zcela nový prvek hra přece jen přináší. Dříve jsem jej naznal revolučním s tím, že bude velmi záležet na tom, jak jej autoři do hry zabudují. Jedná se o speciální rukavici, která je v podstatě zmenšeným strojem na čas a dokáže jej podle vašich příkazů měnit. Z původních velkých plánů, co všechno bude rukavice umět, ovšem sešlo, tedy hlavně co se týká naší invence. O revoluci tedy rozhodně mluvit nemůžeme, o velmi povedeném prvku, který výrazným způsobem zvedá hratelnost, už ovšem ano.

    

    

Abyste tomu konečně pořádně porozuměli. Pomocí rukavice můžete provádět hned několik povedených kousků. Můžete nechat věci, zařízení, vybavení a dokonce i lidi zestárnout, či naopak omladit o 50 roků. S čím to ale půjde udělat a zda půjde o omlazení nebo zestárnutí, to striktně určili autoři, i když u některých prvků máte možnost obou voleb. Nejlépe si to popíšeme na několika příkladech. Hra si totiž dokáže hrát i s fyzikou a tímto způsobem vám naservírovat několik povedených hádanek. Pokud se třeba dostanete k plotu, který nejde přelézt, stačí nevzhlednou bednu šrotu, stojící opodál omladit, čímž se z ní stane fungl nová bedna, na kterou vyskočíte, a plot už není nepřekonatelná překážka. Jenže co když jsou o kousek dál zaseklé dveře, pod kterými se prostě nejde protáhnout? No stačí se jen vrátit pro bednu, vzít ji do silového pole – což je další z funkcí rukavice – před dveřmi ji vrátit zpět v čase, strčit pod dveře, omladit, dveře vyjedou vzhůru a hurá dál.

    

    

Na podobné triky budete narážet v podstatě na každém kroku. Můžete si tímto způsobem opravit schodiště, dostat se do zamknutých sejfů, otevřít si opraveným napájení dávno neotvírané dveře atp. Vývojáři z Ravenu jsou ovšem kulišáci, a moc dobře vědí, že všechno, ať je to sebelepší se může časem omrzet. Rukavice je tak v podstatě po celou hru neustále upgradována a má pořád nové a nové funkce. Naprosto skvělá je časová bublina, s tou si užijete hromadu srandy. Jde o kouli o velikosti kopačáku, kterou můžete vystřelit jako fireball libovolným směrem. Po dopadu se z ní stane polokoule o velikosti až několika metrů, ve které se výrazným způsobem zpomalil čas, ale na vás tento efekt nepůsobí. Zažijete tak situace, kdy se na vás vrhne třeba 10 vojáků. Za normálních okolností byste neměli šanci, takhle mezi ně střelíte jednu “časovku”, všichni vojáci na několik vteřin jakoby zmrznou a vám stačí jen v klídku každému nadělit kulku do hlavy. V okamžiku, kdy koule zmizí a čas začne plynout zase normálním tempem, stanete se rázem desetinásobným vrahem.

    

    

A samozřejmě máte k dispozici i střelné zbraně, ty jsou velmi důležitou součástí celé hry. Ze začátku mi přišly nějaké divné, ale jak si po chvilce zvyknete, budete si užívat každý výstřel. Zbraně, hlavně při delších dávkách, docela hodně kopou – což je skvělé – a jejich účinek je reálný, složíte tak vojáka klidně na jeden výstřel – což je skvělé. Narazíte ovšem i na horší kousky masa, jako jsou zmutovaní vojáci, nebo vojáci, co se dokážou zneviditelnit. Výborné jsou souboje s bossy, nechci moc prozrazovat, abych vás nepřipravil o zážitek, ale boj na jedoucím vlaku se zmutovaným chrobákem o velikosti činžáku je zkrátka super. A když už jsem se dostal ke scéně s vlakem. Tam autoři pustili na špacír fantazii, což znamená, že pokud se dostanete k opravdu hodně výkonnému zdroji energii, dokážete s rukavicí opravdové zázraky. Takže si namátkou z obrovské hromady oceli uděláte kompletně celý vlak, který jakoby právě vyjel z vozovny. A nebo, což patří k těm nejlepším momentům celé hry, vyzvednete tímto způsobem dávno potopený vrak velké lodě. Do něj se pak rychle vřítíte, protože se jedná o opravdu velkou masu hmoty, omlazující účinky přestanou po chvilce fungovat a loď se vám bude během vašeho putování doslova rozpadat pod nohama. Awesome.

    

    

Nejen střílením živ je voják, takže máte možnost, vedle zmíněných upgradů vaší rukavice, vylepšovat zbraně pomocí nalezených balíčků, nebo si vylepšovat svoje vlastnosti. Možností je ovšem jen několik a nazval bych je spíš základními a velmi zjednodušenými. Přesto si myslím, že hře to nijak nevadí a nesnaží si hrát na nic jiného, než je – tedy především klasická střílečka. Ale jaká! Dostali jsme se totiž k tomu nejlepšímu, co hra nabízí. Je to neskutečná atmosféra, která je od prvních krůčků ve hře tak hutná, jak ji dokáže nabídnout jen málokterý titul. Bioshock to dokázal skvěle a Singularity mu v tomto ohledu velmi dobře sekunduje. Během hry se setkáte s několika dalšími postavami, z nichž každá výrazně promluví do děje a do příběhu, který spěje k neodvratitelnému konci. Tedy možná, protože až se dostanete po přibližně 7-8 hodinách do finále, dá vám hra poměrně drsným způsobem na výběr, jak celé své putování zakončíte. Konce má hra tedy dva a rozhodně si vyzkoušejte oba dva… pšššt, já vím, víc už o skvělém příběhu ani muk.

A po tom nejlepším musí nutně přijít co? Áno, správně, to nejhorší. Je s podivem, jak se autoři zachovali k některým texturám a v některých místech hra vypadá naprosto katastrofálně. Není to ale všude, občas je grafika velmi pěkná, ale přijdete na některé místo nebo si občas všimnete textury, kterou vývojáři snad museli zkopírovat z Duke Nukema 3D. Opravdu jsem je z toho podezříval. Objevily se ovšem informace, že tuto chybu jde opravit editací registrů, ale to nic nemění na tom, že v plné prodávané verzi by se prostě neměla objevit. Na druhou stranu, design levelů a zvláště některých úseků je fenomenální. I tvůrci to moc dobře věděli, kde se jim dílo povedlo, protože v těchto částech povětšinou intenzita nepřátel rapidně klesá a vy jen obdivujete, jak atmosférické prostředí je a neskutečně vás baví se jím jenom procházet. Horší grafika má ovšem i pozitivní následky, takže hru si vychutnáte i na obstarožní šunce. Při rozlišení 1920×1200 totiž na GeForce 275 lítala jako blesk a počet snímků se pohyboval stabilně nad 100 za vteřinu. Nechybí ani multiplayer, který vás jistě také na několik hodin dokáže zabavit.

    

Musím zcela bez okolků napsat, že jsem nad hodnocením uvažoval, jako už dlouho ne. O hře jsme velmi dlouho neslyšeli, což nevěstí nikdy nic dobrého. Tyto obavy se nakonec úplně nevyplnily, ale grafiku rozhodně pochválit nemůžu, na některých místech je zkrátka tragická. Co se týká ostatních aspektů, uvítal bych větší možnosti ve vylepšování postavy a zbraní, ale protože klasické střílečky mě baví nejvíce, byl jsem se hrou i tak spokojen. Musím zároveň konstatovat, že celou dobu jsem se velmi dobře bavil, ve hře je pořád co dělat a tvůrci vás nenechají ani na chvilku v klidu. K tomu si přičtěte povedený příběh a výbornou atmosféru, kterou může Singularity většina her jen závidět. Takže resumé? Být grafika vydařenější, zřejmě sáhnu k devítkovému hodnocení, takto uděluji zasloužených 88%. Singularity je povedená atmosférická střílečka, která vás nudit nebude.