Shadow Warrior 2 je samozřejmě pokračováním stejnojmenné hry, jež vyšla v roce 2003. Kořeny této série však sahají až do roku 1997, kdy jsme bojovali ještě na MS-DOS. Stejně jako za jedničkou, i za dnes recenzovaným dílem stojí polské vývojářské studio Flying Wild Hog a vydavatel Devolver Digital. Na rozdíl od prvního dílu, kdy se hra dostávala na některé platformy až s odstupem času, dvojka vyšla pro celou řadu platforem najednou. SW 2 si tak můžeme zahrát na Windows, OS X, Linuxu, PlayStationu 4 nebo Xboxu One.
Příběh pokračuje pět let po událostech prvního dílu. Opět hrajeme za moderního hbitého nindžu jménem Lo Wang, který však nemá chování klasického hrdiny. Je totiž poměrně dosti arogantní, sebestředný a ze všech okolo si cíleně dělá legraci. Ačkoliv je tak vcelku neoblíbeným hostem, o jeho bojových schopnostech není pochyb. Je tak žádaným bojovníkem. Poté, co v první misi zachráníme vzácnou slečnu jménem Kamiko, zjistíme, že její tělo je prokleté. Jediným způsobem, jak zachránit její duši, je dočasně ji vložit do našeho těla. Zatímco se pracuje na léčení jejího těla (což se jak jinak, než značně zkomplikuje), máme Kamiko v hlavě a ta se nám tak může kdykoliv zjevovat a komunikovat s námi. Po většinu hry tak komentuje dění, mnohdy se s námi pošťuchuje a je vcelku zábavné tyhle slovní výměny sledovat.
Zatímco někdy je pro pochopení příběhu zcela nutné, aby Kamiko dění popsala a ta tak automaticky činí, jindy jsme vybídnutí k držení příslušného tlačítka pro spuštění konverzace. Pokud tak nemáme náladu, můžeme se zaměřit na dění před námi a nikdo nám do toho nekecá. Ve hře narazíme na celou řadu zajímavě vypadajících spřátelených postav. Většina z nich je umístěných v malém městečku, které je zároveň naší základnou. Právě zde si můžeme brát úkoly pro hlavní či vedlejší mise a také obchodovat. Po přijetí mise stačí otevřít mapu, vybrat ikonu značící místo s určitou misí a kliknout pro započetí teleportu. Není tak třeba nikam zdlouhavě chodit a tato absence otevřeného světa je popravdě velice vydařená a hra je díky tomu nabitá zážitky. Otevřený svět se prostě nehodí do všech her.
Překvapivá je hláška u hlavní mise, která upozorňuje, že pokud se vydáme na tuto misi, jež zahýbe s hlavním příběhem, nebudeme již moct jít na některé vedlejší mise, jejíž zadání jsme již vzali. Pokud tedy nechceme nadobro pohřbít některé vedlejší mise, musíme je všechny splnit, než se vydáme na misi hlavní. Co se týče hodnocení příběhu, je třeba říci, že to není něco, co by nás vysloveně zvedlo ze židle. Příběh je sice zajímavý a nechybí ani parádní zvraty, avšak zdaleka nemá takovou sílu jako tomu je třeba u Assasin’s Creed nebo Far Cry.
To ale není až taková tragédie, protože tím hlavním prvkem této série byl vždy čirý boj se vší drsností a surovostí, která k tomu patří. Hra nám dá na výběr ze čtyř možných obtížností, u každé je v bodech napsáno, jak se ta konkrétní obtížnost projevuje. Původně jsem vyzkoušel druhou nejlehčí, označovanou jako „normální obtížnost“, avšak byla tak jednoduchá, až to nudilo. Pokud jste tedy zkušenější hráč, doporučujeme rovnou začít s úrovní tři, která kromě napětí nabízí i lepší loot.
Prožitek z boje je maximální. Jedná se o jednu z nejlepších bojovek z pohledu první osoby, jakou jsem kdy hrál. Dvojka je ještě o něco lepší, než předchůdce. Vzhledem k možnosti rychlého uhnutí do jakéhokoliv směru, které můžeme provádět prakticky neustále (není zde výdrž), snadnému šplhání na střechy a nemožnosti ublížit si sebevyšším pádem, je v této hře opravdu mnoho pohybu a dynamiky. Jakmile se zastavíte, dožene vás spousta netvorů a narazí do vás množství raket, střel a dalších útoků nepřátel. Pohyb se tak důrazně doporučuje pro přežití. Stejně pohybliví jsou i mnozí nepřátelé, kteří se umí třeba teleportovat, sprintovat či se alespoň zneviditelňovat, aby měli snazší cestu přímo k vám a vy měli problém je cestou zastřelit. Umí však i jiné kouzla jako je třeba šlehání blesků.
Úžasná je variabilnost zdejších nepřátel. Narazíme na všelijaké lidské bojovníky s různými zbraněmi, ale převažují různí netvoři od jakýchsi ohavných hadů, přes brouky, kyklopy, kostlivce až po všemožné roboty, včetně létajících droidů. Nechybí ani zajímaví bossové. Mnoho nepřátel vládne určitým elementem, proti kterému má tak rezistenci, zatímco pro jiný má zase slabost. Pod ukazatelem zdraví soupeře tak například vidíme napsáno, že je imunní vůči ohnivému poškození, ale má slabost pro zranění ledem.
Občas najdeme speciální totem, jež nám dobije zdraví, jiný doplní manu a ještě jiný zase všechnu munici. Bojiště dále oživují na každém druhém rohu přítomné barely, které při poškození explodují a roznesou všude kolem poškození určitým elementem. Pokud tak nakombinujeme slabost soupeře s výbuchem toho správného nestabilního soudku, můžeme si boj dosti usnadnit. Přímo v boji je to však často taková mela a chaos, že jsme rádi, když víme kam před nepřátelskou přesilou couvat a stíháme přitom střílet či kouzlit.
Ano čtete správně. V tomto magickém světě je kouzlení na denním pořádku. Sice to stojí nějakou tu manu, avšak můžeme se například vyléčit, odhodit nepřátele či nechat ze země vyrazit kamenné špice, které nabodnou a tak znehybní na aktuálním místě. Zároveň se postupně naplňuje ukazatel superschopnosti Zuřivost, která dočasně sníží příchozí poškození, zvýší odchozí a poskytne i další bonusy. Ale to není vše, tyto aktivní skilly můžeme vylepšovat pomocí skill bodů, které dostáváme i coby odměnu za mise.
Kromě toho je tu mnohem více pasivních skillů, které se odemykají za dokončené mise či si je můžeme sami koupit v obchodě. I do těch lze vrážet nashromážděné body a získat tak řadu bonusů. Například můžeme zvýšit šanci, že z nepřítele vypadne lékárnička, zvýšíme maximum munice, jež neseme či zvýšíme damage určitého útoku. Mnoho zbraní, zejména těch na blízku, totiž hráči umožní útočit vícero útoky, například skočit vpřed a napíchnout všechny stvůry před mé, nebo otočení se jako vrtule, čímž zraní všechny soupeře okolo.
Co mě na této hře zřejmě nejvíce táhne, je obrovský arzenál nanejvýš zajímavých zbraní. Ty se třídí do skupin, například pistole, samopaly, meče, granátomety, zbraně na šípy (luky, ale i speciální pušky) a tak dále. Každých asi 20-30 minut získáme novou zbraň, což okamžitě oživí naše boje. Jednou tak popadneme meč s jezdícím zubatým pásem po boku (jako motorová pila), jindy klasický revolver, katanu, drápy z nějakého monstra, luk či nejpodivnější futuristické i démonické zbraně. V obchodě zbraní moc nebývá. Obvykle třeba jen jedna nebo dvě z těch, které ještě nemáme.
Každá ze zbraní má navíc tři sloty na modifikace. Můžeme tak přidat poškození určitým elementem a dle potřeby zbraně střídat. Budeme tak třeba mít ohnivou katanu, revolver s elektrickým a motorovou pilu s ledovým poškozením. Vylepšení lze také kdykoliv odmontovat. Ačkoliv jsem to nečekal, ve hře je také crafting, kde lze spojovat různé vylepšení a získat tak jedno lepší.
Hra nabízí epické prostředí z nejrůznějších koutů světa i podsvětí. Oceňuji nádherné světelné efekty a různorodost map. Především zpočátku bude hráč nadšen. Po asi dvou hodinách hraní ale nové mise bývají i v některých starých mapách. Přes parádně zvolené a nakombinované barvy, skvělé efekty a animace, se mi dvakrát nelíbí málo detailní grafika. Jakoby některé modely, například obličeje postav, měly nedostatek pixelů. Pokud se však zaměříme na boj, na který autoři míří zejména, není to závažný nedostatek. Zvuk a hudba jsou skvělé. Hudba je rytmická a v boji umí nabudit. Hru si užijeme ještě o něco více, pokud si ji zahrajeme v co-opu.
Shadow Warrior 2 je výbornou bojovkou, která oslní možnostmi, ať už jde o široký arzenál, magické schopnosti či typy útoků. Na jedničku však dopadla i různorodost nepřátel a výbroně nasvícené prostředí. K dokonalosti schází zajímavější příběh, o něco detailnější grafika a větší výběr aktivních skillů. To už bychom však chtěli zřejmě moc a pokud hledáte přímou akci, tento titul vám rádi doporučujeme. Dáváme zasloužených 82 %.
