Runaway 2

Love story
Ať už chcete nebo ne, příběh Runawaye si bere příklad ze žánrů, které jsou jinak neslučitelné, a začíná tedy jako akční slaďák. Gina s Brianem leží v posteli, mumlají cosi o krásné dovolené a nikomu se evidentně z pelechu moc nechce. Čert ví, třeba měli rozehrané pexeso a rádi by ho dohráli, ale musí prostě vstát a vydat se k letadlu, které je za pár drobných hodí k malebným vodopádům někde na Havajských ostrovech. Je sice až s podivem, jak těžké bylo sehnat někoho, kdo je tam hodí, ale na počáteční problémy holt zamilovaní moc nehledí a tak nikomu nepřijde divné, že onen ostrov s vodopády má v ceníku cestovních kanceláří již nějakou tu chvilku absolutní ban. Důležité je, že se našel alespoň jeden magor, který je tam hodí. Trošku paradoxně jim výlet nepokazí vojenská základna, která zde vyrostla z rozmaru těch nahoře, ale děsně kůl stařeček v kokpitu, který těsně nad deštným pralesem usoudí, že je ten správný čas dát si šlofíka. A protože je Brian gentleman tělem i duší, daruje Gině jediný padák, stylově jí vyšoupne z letadla několik set metrů nad vodní hladinou a sám si počká v letadle, jak to nakonec dopadne a jestli ho má bůh rád nebo jím pohrdá. A zde přichází dobrá zpráva pro hráče. Brian si v zájmu záchrany vlastního života pravděpodobně udělal dluhy i v pekle, a my tak máme co hrát.

Nešvary
V anotaci jsem se zmínil o tom, že dvojka bude přinejmenším nabízet to samé co jednička. Ve skutečnosti realita zas tak horká není, protože dvojka nabízí zhruba to samé. Na jednu stranu se tedy jedná o prachsprostou kopii, která by v zájmu zachování cti autorů měla disponovat nálepkou „datadisk“ nebo „mód“. Abych ale zase nebyl úplný pesimista, tak jako tak tu máme zatraceně dobrou adventuru, kterou je radost hrát. Stejný engine a minimum změn zaručily prakticky všem nešvarům poklidný život do budoucna, hlavní práce ale byla odvedena na tom, co se nám minule tak moc líbilo a dělá to ze hry kousek, který prostě musí mít doma každý.

Jak se říká, na grafice nezáleží. To je ale blábol, kterému v dnešní době rozumí jen málokdo, a já si myslím, že lidi z Pendulla to tak také viděli. Runaway 2 má totiž grafiku, nad kterou by zaslintala i ta nejvysušenější mumie, a ve stejném duchu se nesou i pohyby, které ze hry dělají spíše animovaný film. Postavičky jsou zkrátka rozhýbány dokonale, což s malovaným prostředím plným detailů dává dohromady lahodný koktelj, na kterém se chtě nechtě zákonitě musí stát závislý i ten největší odpůrce obrazu ve hrách. Abych ale jen nevynášel do nebes něco, o čem každý stejně věděl, jak to bude skvělé, musím to i trošku zkritizovat. Stejný problém existoval již v minulém díle a i když vím, že zejména po preview článcích a všemožných dojmech z dema je tento výraz jaksi trošku ohraný, prostě jej musím použít. Pixelhunting, jeden z největších problémů adventur, se vrací na naše obrazovky v celé své kráse a nedá vám spát a bude z vás dělat hlupce i u těch nejjednodušších úkolů. Docela naštve, když vám chybí jeden předmět, jehož použití je naprosto očividné a během několika minut by vás kopnul v příběhu o kus dále, ale prostě ho nemůžete najít, protože okolí je tak krásné a detailní a ten přemět je tak mrňavý a ošklivý.

Navíc v této hře figuruje ještě jeden démon, který dokáže hratelnost pěkně poslat k ledu. Je jím kupodivu humor. Jistě, rozhovory jsou podle očekávání vtipné, problémem je ale skutečnost, že se někdo rozhodl udělat vtipnými i řešení problémů. Až se tedy prokoušete skrze první část, poté co úspěšně opijete opici skrze čůrací hračku pejska a jednu flašku Whiskey, můžete si pogratulovat. Nejvíce mě na tom ale zaujalo, že Briana nenapadne nic chytřejšího, než si vzít onu společensky unavenou opičku do batohu a použít jí při plnění několika budoucích hádanek. Nakonec pak máte inventář plný kravin, které buďto vůbec nepotřebujete a nebo z nich potřebujete dvě, ale používáte je zase prakticky neustále, a tak v tom máte celkem slušný guláš, ze kterého vás dostane až konečná animace po každé dohrané části.

To by ale ještě nebylo tak strašné. Zásadní problém podle mě tkví ve skutečnosti, že hráč, poučen již minulými zkušenostmi, automaticky hledá řešení úkolu někde v sekci jackass (podle jednoho nejmenovaného slovníku uvedu jediný dostupný překlad: zvedákový osel) a při takovém smýšlení je možné použít na žížalu mast proti bradavicím. Nechci ze sebe dělat chytráka, ale pokud jste zvyklí u adventur používat mozek, nemáte moc šancí na plynulý postup. Pokud opravdu musíte dohrát všechno, vezměte si jako pomocníka pro řešení úkolů prvního narkomana, na kterého narazíte a nebo si někde sežeňte takový ten bílý prášek, který je sice úplně k ničemu, ale budete po něm kewl a navíc hroznej frajer. Vaše šance na úspěšné dohrání se tím výrazně zvýší …

Švary
Grafiku jsem sice již malinko prodiskutoval, ale že sem dal hře před chvilinkou docela nakládačku, promluvím raději ještě o tom, co se tvůrcům opravdu povedlo. Grafika je krásná, ručně malovaná a až neuvěřitelně detailní, dokonce bych řekl detailnější než minule, a to i přes to, že se většinu času budeme potloukat po ne zrovna moc atraktivních místech. Jistě, džungle sama o sobě je atraktivní místo, ne tolik již ale v adventuře, kde na svět nahlížíte stále z jednoho pohledu a jste tak neustále nuceni stále dokola koukat na hromadu zeleně a když už se dostanete kousek dál, máte možnost spatřit kousek skály, ale o to větší hromady zeleně. Na první pohled to není tak očividné, ale muselo být nesmrně obtížné vytvořit tak suché prostředí a dodat mu šmrnc, který z něj udělá pastvu pro oči. Po této stránce Pendullum opravdu nezasluhuje nic jiného než bouřlivý potlesk.

To ale není vše. 2D totiž zase ukázalo, že pro adventuru neexistuje lepší volby co do přehlednosti v herních obrazovkách, a to bez jakýchkoli kompromisů v grafice. A ještě si to zahrajete úplně všude, což se například o Dreamfallu rozhodně tvrdit nedalo. Pokud tedy máte hodně starý stroj nebo si rádi občas něco zahrajete na notebooku, nemusíte mít pražádný strach a strach nemusejí mít dokonce ani majitelé toho nejnadupanějšího hardwaru, protože nová runaway běží v nativním rozlišení 1024×768 a existuje zde i možnost vyhlazování hran.

Trocha úvahy
Do hlavy čtenářů jsem teď jistě nasadil pořádného brouka. Tak je ten sunny schizofrenní maniak, nebo je prostě jenom maniak? V začátku jsem se totiž zmínil o tom jakou před sebou máme skvělou hru, později se to nedalo hrát, a pak jsem zase tvrdil opak. Fakt je ten, že Runaway není vůbec špatná hra. Mohli si s ní dát více práce a upustit od kréda „být vtipný za každou cenu“, ale i tak je Runaway dobrá. Z některých úkolů budete šílet, nad některými budete kroutit hlavou, skutečnost je ale taková, že až onen úkol dokončíte, většinou se zasmějete a u rozhovorů se budete válet na zemi v jednom kuse. Po technické stránce je hra na takové úrovni, že by mohla stát za nákup jen díky ní. Ode mě hra získává 70%, s tím že nebýt pixelhuntingu a nelogičnosti úkolů, dostala by se minimálně o třídu výše.