Risen

Pro fanoušky série Gothic to byl jistě velký šok, když se tvůrci jejich oblíbené hry, studio Piranha Bytes, rozešli se svým chlebodárcem a firmou, která finančně zajišťovala vydání všech tří dílů ságy a nemalou měrou její začátky, kdy ještě nešlo o tak profláklou značku, podporovala. Mluvíme samozřejmě o vydavateli, rakouské společnosti JoWood. Příčinou rozmíšky byly tahanice o to, kdo vlastně zapříčinil špatný stav vydané verze Gothicu 3, který se do regálů obchodů dostal značně zabugovaný a renomé značky docela poškodil. Už jen fanouškové vědí, že po náležité porci patchů šlo o vynikající, propracovanou a především neuvěřitelně rozlehlou hru. Ale povídejte to normálnímu hráči, který si ji natěšený koupí a po pár questech zjistí, že mu hází takové klacky pod nohy, které prostě nemíní přeskakovat. Hry už zkrátka nejsou určeny jen pro hardcore publikum, ale aby uspěly, musí se dokázat opřít o širší masy.

 

 

Každopádně, rozchod zmíněných dvou firem dopadl pro hráče vlastně ještě nejlépe, jak mohl. Jak Piranha Bytes, tak JoWood (prostřednictvím studia Spellbound) se pustily do svých vlastních následovníků. Tak jak si je sami představují. JoWood si podržel práva na značku a horečně se snaží dokončit v podstatě oficiální čtvrtý díl ságy s poněkud proměněným jménem – Arcania: A Gothic Tale. Výchozí situace Piranha Bytes byla zdánlivě horší – z Gothicu 3 firmě neplynuly takřka žádné zisky, jelikož se rozhodně neprodával tak, jak by si podobně mohutná hra zasloužila, a tak tu byl problém s penězi. Naštěstí se tu své šance chopil německý vydavatel Deep Silver, který poskytl finance na vývoj nového projektu. Těžko říct, jak znělo jeho zadání, ale dnes už víme, že se autoři do žádných experimentů nepouštěli. Práva na značku sice nemají, ale už po letmém přičichnutí musí každý konstatovat, že Risen pokračuje v sérii.

 

 

Je to zcela očividné z mnoha aspektů hry. Tak například příběhu, který se opět drží v poněkud obecnější rovině a přinejmenším zpočátku nezabíhá příliš do detailů. Coby bezejmenný hrdina se ocitáte na jakémsi ostrově, o kterém jste nikdy předtím neslyšeli, nebo si to aspoň myslíte, jelikož jste v bouři ztratili paměť a nakonec měli štěstí v neštěstí, že jste se probudili živí a zdraví na břehu, kde rovnou můžete vykosit několik prapodivných zvířat a opatřit si zcela základní vybavení v podobě obyčejného klacku, nějakého toho fláku masa či bylinku na lepší hojení ran a jde se do vnitrozemí. Tam na vás čeká opravdu hutné dobrodružství. Brzy se dozvíte nejasné náznaky o tom, co se na ostrově vlastně děje. Ze země zničehonic vystoupily zvláštní chrámy, které začaly do okolí chrlit monstra. Na ostrov tak musel přijet ďábelsky působící a mnohdy i jednající inkvizitor Mendoza, který se zde snaží opět zjednat pořádek. Činí to ale po svém, a tak z něj většina místních má strach, pokud rovnou nesběhne na jeho stranu. Někdejší nepsaný vládce ostrova Don Esteban je příchodem inkvizitora zaskočen a vytlačen z většiny území do bažinatého kempu, kde má poslední baštu. Chystá ale protiúder…

 

 

Tak do téhle situace se dostanete a hned zpočátku máte na výběr, zda se přikloníte k donově frakci, nebo se zapíšete do Řádu vedeného inkvizitorem. Je tu ještě třetí frakce – mágové, avšak ta brzy začne splývat s tou inkvizitorskou, takže po příběhové stránce nehraje takovou roli, jakou by hrát mohla. Přiklánění ale nefunguje zdaleka tak rychle, jak si možná představujete. Obě hlavní frakce jsou velmi ostražité a jen tak někoho do svých řad nepřijmou. Nejprve se tak musíte zavděčit plněním celé řady úkolů, které jdou od obyčejných donáškových a vybíjecích akcí až k mnohem sofistikovanějším mini-příběhům, jejichž plnění vám může zabrat třeba i hodinku či dvě. Toto přiklánění k jedné z frakcí se děje především v přístavním městě, které se nijak nejmenuje a které tak trochu připomíná Khorinis z Gothicu a také v táboře banditů. Vězte, že jen než příběh dostane grády a než se začne skutečně něco dít v zájmu celého ostrova, uplyne více jak deset hodin. V nich se ale rozhodně nudit nebudete.

 

 

Risen sází především na zajímavý a uvěřitelný svět, který sice spadá do škatulky fantasy, ale spíše jeho realističtější, středověkého odnože. Narazíte tu na spoustu zvláštních bytostí a monster, kterých by ale přeci jen mohlo být na značnou rozlohu světa více typů, zároveň se ale zapojíte do poměrně racionálních mezilidských vztahů. Ostatně, lidé tu o monstrech nikdy neslyšeli, dokud se nezačaly dít ty podivné věci. A tak je třeba celý svět chápat. Je překvapený náhlou invazí, neví, co si s ní počít a lidé, vedle toho, že se starají o své obyčejné životy, sledují také své zištné zájmy. Každopádně, svět je stejně jako v Gothicu velkou předností hry. Je třeba říct, že není tak rozlehlý jako v Gothic 3, ale vrací se zhruba k rozměrům druhého dílu. Většině hráčů to bude pravděpodobně stačit a řada z nich to nejspíše i přivítá, jelikož tím zároveň odpadá dlouhatánské cestování. Autoři se navíc snažili pobíhání co možná nejvíce eliminovat, a tak se dá spousta práce odbýt na relativně malém prostoru.

 

Jenže to by nebyl ten správný pokračovatel série Gothic. Vždyť ta je postavena na prostém objevování neznámých koutů a hledání pokladů v monstry střežených kobkách. Toho se v Risen také dočkáte a bude vás to překvapivě bavit, přestože pohyb mimo lidská sídla je v tomto světě velmi rizikový a smrt hrozí prakticky odkudkoliv – bez varování. V tomto směru je Risen stále pro publikum zkušenějších, takřka hardcore hráčů. Především zpočátku totiž budete sotva stačit na vcelku obyčejná zvířata, kterým navíc ani neutečete. Takoví vlci vás značnou rychlostí budou pronásledovat klidně přes celou mapu. Když už jsme u ní – zapomeňte na popisky míst nebo větší přehlednost. Mapka (její miniverze navíc neexistuje) slouží jen k hrubé orientaci, a nedivte se tedy, když se čas od času ztratíte. Byť se zase někde vynoříte, méně trpělivým hráčům by lehké bloudění a nejasné cíle mohly poněkud vadit. Dodejme, že svět je vystaven opravdu hezky, a přestože chybí třeba prostředí pouště nebo ledových plání, i povětšinou zalesněné prostory uspokojí a potěší svou přirozeností. Neškodilo by jim jen trochu více života mimo jasně vymezené oblasti. Sem tam někoho potkat na cestách by jistě nebylo špatné a zvířata by se nemusela tak striktně držet svých stanovišť.

 

 

Ani vývoj postavy se od Gothicu příliš neodlišuje. Pochopitelně stoupáte po levelech, což jde překvapivě pomalu a ztuha. S každou novou úrovní přibudou bodíky do zdraví a many. Není to ale trochu málo? Jistě, ke všemu dostanete i něco zkušenostních bodů, které můžete investovat podle svého, a to do schopností, jako je boj s mečem, sekyrou, kouzlení, alchymie, těžba, kovářství apod. Schopností je tak akorát, občas jsme si říkali, že by jich mohlo být více, ale pak jsme si uvědomili, že bodíků je stejně tak málo, že sotva rozvineme několik z nich. Můžete se sice pokusit o všestrannou postavu, například bojového mága, ale pak se rozlučte s mistrovstvím v některé z těchto disciplín. Dodejme, že talenty je zapotřebí se učit u mistrů a nelze si je naklikat kdekoliv. Navíc za ně musíte zaplatit. Pokud jste zvyklí z jiných RPG her, že zlaťáků je všude fúra, Risen vás rychle vyvede z omylu. Peněz rozhodně není nazbyt. To platí i o důležitých předmětech, tedy především vybavení, jež nebudete nacházet s takovou frekvencí jako v jiných titulech. Naopak, například takové brnění získáte až po hodně dlouhé době, pořádně za něj zaplatíte a budete si ho pak náležitě vážit. Na druhou stranu je trochu škoda, že chybí opravdu zajímavé, něčím unikátní předměty. Na okraj zmiňme oficiální kariéry, kterými se můžete vydat: bojovník, člen Řádu a mág. Jde však jen o hrubě nastavené kategorie a jediným omezením je vztah k magii. Bojovník nemá žádný, řádový člen střední a mág maximální. Ale vzhledem k tomu, že díky svitkům může kouzlit každý, to zase tak zásadní rozdělení není.

 

 

Od výzbroje už je jen kousek k samotným bojům a asi nikoho nepřekvapí, že i tady se pokračuje v práci započaté Gothicem. Předně je třeba říct, že bojový systém funguje dobře a snadno se ovládá. Stačí vám na něj myš a směrové klávesy, s nimiž vytvoříte pokročilejší kombinace. V zásadě se dá ale říct, že stačí klikat ve vhodné okamžiky a vychytat ten správný rytmus pro řetězení úderů či vykrývání ran nepřátel. Bitky jsou docela zábavné, byť po čase lehce monotónní. To ale rozhodně neznamená jednoduché – povětšinou se v nich pořádně nadřete.

 

 

Když Risen ve všem tak úspěšně kopíruje Gothic, vyvstává samo sebou otázka, zda se jeho vzoru nedrží také v technických nedokonalostech a zda není prošpikován bugy. S úlevou můžeme říct, že tomu tak není a že je Risen dobře odladěným a v podstatě bez problémů fungujícím titulem. Jistě, pár chybiček se vždycky najde, ale to se tak velkým projektům dá snadno odpustit. Někomu by více mohlo vadit poněkud zastaralé zpracování. Zejména modely postav nejsou vůbec detailní a také pohled do prostoru nevzbuzuje zrovna důvěru. Už docela blízké objekty jsou totiž rozmazány podivným efektem, který zjevně snižuje jejich náročnost na výkon. Na druhou stranu, svým stylem a výstavbou přírody či měst dokáže Risen stále zaujmout.

 

 

V západních zemích začíná Risen v recenzích sklízet opět pro nás až překvapivě negativní známky. Má to však svůj důvod – tahle hra zkrátka není pro každého, i když se může na první pohled tvářit jako moderní RPG. Není to však titul prvoplánově strhující, vybavený silnou emocionální složkou či zapamatovánhodnými charaktery (jakkoliv vás rozhovory s nimi především kvůli humoru budou bavit) nebo dokonce dobře vyprávěným příběhem. Nic z toho – Risen je tvrdé RPG, které vám nedá nic zadarmo, ale čím více jste ochotni se do jeho propracovaného a provázaného světa ponořit, čím více ho s radostí prozkoumáváte, tím více si hru budete užívat. Málokteré konkurenční RPG vám zase nabídne takovou míru vnoření se do světa a možnost stát se jeho důležitou, nikoliv však až příliš vyzdvihovanou součástí. Risen vyžaduje trpělivost a chuť ho hrát, nikoliv touhu nechat se vláčet od začátku do konce. Jde zkrátka ve šlépějích Gothicu, podle čehož se dá dobře orientovat. Pakliže se vám tato série zamlouvá, nenechte si Risen za žádných okolností ujít. Jestliže ale dáváte přednost přímočařejším zážitkům, vyhněte se mu obloukem – 82%