Resistance: Burning Skies

Herní série Resistance má slušnou pověst především pro majitele konzole PS3, kde je jedním z tahounů akčních her. Nikdy sice nedosáhla takového věhlasu jako například Killzone, ale přesto si z recenzí odnáší vysoká hodnocení a má velkou řadu příznivců. Sláva této série dosáhl i na přenosné konzole Sony a nejnověji také na PS Vita, které velké tituly zatím dost scházejí (i když E3 dává naději, že budoucnost je růžovější) a dokonce se jedná o první čistokrevnou FPS této platformy. Bohužel hned na začátek si musíme přiznat, že Resistance: Burning Skies rozhodně prodeje PS Vita nepozvedne. Více ale dále v článku.

Počátek nedůvěry začne pramenit ve chvíli, kdy zjistíme, že na hře nepracují původní autoři Insomniac, kteří celý příběh zakončili ve trojce, ale vcelku neznámé studio Nihilistic, které pro Sony připravovalo maximálně drobnější hru Playstation Move Heroes. Burning Skies je zasazeno dějově před druhý díl, kdy mimozemštané napadli východní pobřeží spojených států. Hlavním hrdinou příběhu je Tom Riley, New Yorský hasič, tedy povolání, které má v Americe větší váhu, než třeba voják nebo policista, který vyjíždí k požáru právě ve chvíli, kdy první jednotky Chiméry začínají svůj invazní útok na zemi. Lidé postupně mizí, a když zmizí i Tomova rodina, ten se okamžitě přidává k domobraně a postupně plní jeden úkol za druhým. O tom, co se děje a co je třeba udělat, se dozvídáte prostřednictvím vysílačky, která je pro vás také hlavním spojením s domobranou. Jinak to totiž v obřím městě na moc velkou invazi nevypadá a o odbojáře, aby člověk zavadil. Člověk by čekal, že v New Yorku bude poněkud větší pozdvižení.

Běžné úkoly, kterými jste pověřeni, stěhují příběh skrze různé lokality, od obyčejných ulic, přes kostely, továrny až po další tajné vojenské laboratoře. Přesto vám přijde, že město je mrtvé. O absenci dalších odbojářů jsme již mluvili a celou hru vás provází pouze pár lidí a zcela klidný hlas ve vysílačce, který nějaká mimozemská invaze naprosto nerozhodí. Ono je to v podstatě dobře, protože umělá inteligence spolubojovníků je tak mizerná, že vám v hraní spíše překáží, než aby byli k užitku. Pozadí příběhu se dozvídáte skrze hru nalezenými tajnými dokumenty. Zde se dozvíte více o projektu Abraham, jak to bylo s výzkumem viru chiméra a snahou využít jím napadené osoby jako ovladatelné a manipulovatelné vojáky. Přesto nečekejte nějaké zásadní navázání na „velké” konzolové tituly, ale spíše vysvětlení událostí, které se staly během, což ostatně i vystihuje původní vyjádření autorů, že původní příběh tří PS3 titulů nemá cenu rozšiřovat, ale spíše doplňovat. Celou hru dohrajete bez problému za šest hodin, během kterých projdete šestici kapitol a kde nějaký ten čas zabere sledování animací, které se nedají nijak přeskočit ani když je sledujete znovu. Již na první dohrání uvidíte vše, co hra nabízí a posbíráte většinu bonusů, takže hrát znovu vás nenutí téměř nic.

Žánrem je Resistance zcela obyčejnou střílečkou, bez jakékoliv vedlejší invence. Zkrátka chodíte a kosíte vše, co se vám dostane před zaměřováček zbraně, dokud vám vydrží náboje, kterých je naštěstí všude spousta. Těch máte na výběr celkem osm a taky zde nečekejte žádné speciální vychytávky. Výběr se omezuje na brokovnice, útočné pušky, ostřelovací pušku a další klasiky. Každou zbraň můžete navíc vylepšit v šesti vlastnostech. Vždy ale můžete mít aktivní pouze dvě najednou. Můžete si tak rozšířit zásobník, zpevnit zaměřováček, zlepšit přibližování nebo přidat větší výbuchy. Každá zbraň má navíc sekundární bojový mod, který se přepíná pomocí dotykové obrazovky. Hra není moc náročná a většina složitosti je generovaná pouze množstvím nepřátel, kteří vás neustále přečíslují několikanásobně a kteří se rekrutují z celkem dvanácti typů. Trochu výzvou jsou závěrečné souboje kapitol s bosy, ale i zde stačí zaútočit na slabší místo a vítězství není problém.

Dle moderních zvyklostí autoři do hry implementovali systém skrývaní ala Gears of War. Můžete se schovat za nejbližší překážku, střílet zpoza ní nebo házet granáty, což je moc pěkně provedeno ovládáním dotykovým displejem. Pomocí tahu prstem hodíte granát přesně směrem, kam potřebujete. To je také ale asi jediné smysluplné využití touchscreenu, které v celé hře je. Jinak je jeho funkce do hry spíše naroubovaná „abychom využili možnosti PS Vita”, než aby to mělo smysl. Věci, které by se daly pohodlně řešit tlačítkem, je nutné stisknout prstem, což ne vždy je v lítém boji praktické, protože pro někoho to znamená sundat ruku z ovladače, když na displej nedosáhne. Příkladem budiž využití zbraně Bullseye, kterému můžete dotykem prstu ukázat, na kterého nepřítele chcete střílet a ona tam dokáže střílet i  zpoza rohu (vzpomínáte na ultimátní zbraň z filmu pátý element?). Na druhou stranu je nutné hodně s povděkem kvitovat konečně využití obou analogových kloboučků pro ovládání jako na velké konzoli. Díky tomu se Resistance ovládá přehledně a pohodlně a ukazuje směr, kudy by se mělo ovládání dalších her ubírat.

PS Vita je celkem silná mašinka, jak jste si mohli přečíst v naší recenzi, ale ani po této stránce z ní Resistance netahá maximum. Celé město je, krom prázdnoty, vymodelované jednoduchými texturami o nízkém rozlišení a grafici měli evidentně k dispozici jednu jedinou barevnou paletu od výrobce cihel, protože odstíny oranžové nalezneme všude od povrchů budov, přes krajinu až po nepřátele a bosáky. Navíc v průběhu hry se některé scenérie dost opakují, což při šestihodinové hratelnosti poznáte velmi snadno. Slabší grafika se ale odráží v plynulosti, která je naprosto bez problémů a pokles snímků za sekundu se vůbec neobjevuje. Pokud ale srovnáme grafiku například s Uncharted: Golden Abbys, tak se pohybujeme zcela v jiné rovině.

Posledním prvkem, který Resistance nabízí je multiplayer. Ten podporuje spojování s hráči v okolí, což u nás stejně nevyužijete, protože najít někoho, kdo má Vitu, je celkem problém, ale krom toho opět nenabídne nic originální. K dispozici je trojice modů. Standardní deadmatch, jeho týmová verze a pak trochu zajímavý survival. V něm se každý mrtvý mění na mutanta a společně s ostatními nahání ostatní přeživší až do posledního. Hrát se dá ve dvou počtech hráčů, pro čtyři a pro osm. Vše se odehrává na šestici map, jejichž lokace se rekrutují z těch ze hry pro jednoho hráče.

Resistance: Burning Skies rozhodně není tím, co zřejmě v Sony od hry očekávali a o PS Vita se tak mluvit více nebude. Autoři bohužel vytvořili zoufale průměrnou, nezábavnou a nenápaditou hru, kterých je tucty, a kterou si zahrajete maximálně jednou a už si na ni nevzpomenete a to je bohužel při ceně PS Vita her dost mizerný výsledek. Navíc ze síly a předností PS Vita neždímá skoro nic a je bohužel třeba říct, že i spousta her na starší PSP vypadá daleko lépe. Pokud vlastníte tuto konzoli, zkuste ještě pár měsíců vydržet, pak by měly přijít tituly jako Call of Duty a podobné, které byly oznámeny před pár dny na aktuální E3. Resistence si od nás nezaslouží nic víc, než průměrně hodnocení 50%.