Red Ocean

Obrázky z Red Oceanu jsme naší novinkovou sekci příliš nezahlcovali. Důvodem je pochopitelně výroba tohoto titulu jaksi v ústraní. Řekněte popravdě, co o něm víte? Zdálo by se, že to je jeden z těch četných kousků, které zapadnou ještě před svým vydáním. Pravda je ale naštěstí trochu jinde. O hře se skutečně příliš nemluvilo, jelikož německá firmička Collision Software zkrátka neměla na propagaci. Vsadila tak na riskantní kartu s tím, že hráče musí přilákat svou kvalitou. Ačkoliv by se mohlo zdát, že Red Ocean nemá co nabídnout, není to tak dramatické a z nenápadného káčátka se vyloupla vcelku pravověrná akce bez zbytečných okras.

Na příběhu je trochu poznat, že se při jeho psaní autoři nechali zlehka inspirovat rovněž německým Far Cry, přestože omáčka je přeci jen jiná. Jack Hard se se svým klientem vydává na rutinní cestu za potápěním – je totiž majitelem jedné z těch pobřežních budek, nabízejících výlet do mořských hlubin. Když se však spouští pod hladinu, ještě netuší, že záhy narazí na tajuplnou podmořskou základnu, která jistojistě ukrývá cosi nekalého. Proč by na vás jinak hned ze začátku stříleli, že? Naštěstí ale nejste odkázáni tak úplně na sebe, ale jakoby odnikud se objeví neznámý hlas jakéhosi agenta, který vám vysvětluje, kam jste se to vlastně dostali a co musíte udělat, abyste se z těchto tenat zase vymanili a pokud možno ještě stihli zatnout tipec všudypřítomným teroristům, kteří chtějí ovládnout svět, či co. Jistě jste pochopili, že příběh tu hraje maximálně druhé housle a podle toho je i prezentován. Slabé intro a několik rádoby dramatických přejezdů kamery ve chvílích, kdy se má odehrát něco důležitého, v dnešní době rozhodně nevytrhne.

Mnohem podstatnější je akce, a té si hráč užije od prvních okamžiků dostatek. Toho, že začínáte s obyčejným žabikuchem se bát nemusíte, už za prvním rohem čeká relativně schopná pistole, s níž strávíte překvapivě značnou část hry. Přestože se časem dostanete ke zbraním mnohem kvalitnějším, namátkou zmiňme tradiční samopal nebo o dost méně okoukanou plasma pušku, tak pro toto náčiní budete shánět munici jen s velkými obtížemi. Tedy ona je, ale autoři jakoby na poslední chvíli zdvojnásobili počty nepřátel, takže na všechny často nevybude, a vy tak ještě vezmete zavděk pistolkou, která je naštěstí docela schopná a navíc přesná.

Vzhledem k tomu, že budete prakticky po celou dobu hry narážet na ten samý typ protivníka, tedy obyčejného vojáka, nemusíte se bát, že by pistole v pozdějších částech přestala být účinná. Samozřejmě největší terno uděláte trefou do hlavy, ale i jinak se nepřátelé k zemi kácí rychlostí blesku. Budiž jim přičteno k dobru, že se na to díky rag-doll efektu dá i dívat. Nemyslete si však, že je Red Ocean snadnou hrou. Jak už bylo zmíněno, munice není nikdy tolik, abyste si mohli dovolit zbytečně mrhat a snad ještě méně je zdraví doplňujících balíčků. Naopak zloduchů se valí docela hodně a není tak možné postupovat vpřed stylem „sprint doprostřed místnosti a pak vystřílet vše kolem“.

Umělá inteligence nepřátel totiž není úplně špatná, jak by se u podobné nízkorozpočtové hry dalo čekat. Nevrhají se vám přímo před hlaveň, daleko spíše u nich uvidíte snahu ukrýt se za rohy či poměrně častých z jakýchsi pytlů utvořených krytů. Ty se vyplatí využívat i vám, protivníci totiž většinou nastupují v grupách a vyznačují se solidní přesností. Chceme tím říci, že dva sice vyřídíte v celkem slušné rychlosti, ale ostatní vás chtě nechtě zraní. I když se vám ale podaří ukrýt a vykukovat jen takříkajíc na jistotu, kdy vystřelíte pár ran a zase zalezete, nemáte ještě vyhráno. Občas totiž budete nemile překvapeni přilétnuvším granátem. Naštěstí na něj protivníci upozorní i sami sebe, což lze zaslechnout, a tak je čas dostat se z dosahu výbuchu, ale jak říkáme – umělá inteligence nepatří k nejhorším. Tvůrci také počítali s tím, že granátů budou využívat i hráči. Doporučujeme tak, abyste si na ně rychle zvykli, jelikož nejednou skutečně dokáží vysekat z prekérních situací. Nesmíme zapomínat ani na bossy. Je jich sice málo, ale mezi nepřáteli představují víceméně jediné zpestření. A to zpestření povedené. Není na ně sice zapotřebí vymýšlet kdovíjaké taktiky, ale boje s nimi jsou příjemně napínavé a aspoň trochu netradiční.

Pokud jsme to ještě dostatečně nezdůraznili, musíme to napravit – Red Ocean je jinak opravdu velmi tradiční střílečkou, chcete-li podžánr, pak jednoznačně doomovkou. Prostředí podmořské základny nenabízí žádný rozlet, prostory jsou hodně omezené, povětšinou se pohybujete v úzkých koridorech, kde je akce hodně intenzivní. Zpestření jsou opravdovými výjimkami. Zkrátka jdete s kvérem za svým cílem přes veškeré mrtvoly. Komu takový styl vyhovuje, bude nadšen, jiný zase bude žehrat nad nedostatkem invence. Obě skupiny mají svůj díl pravdy. Jistě vás zajímá, jak dlouho vám Red Ocean zabere. V tomto bodě nejspíše zklameme všechny, protože hra je sice poměrně těžká, nikoliv však dlouhá. Na nejnižší obtížnost jí dojedete i za pět hodin, na nejtěžší pak dvě tři hodiny připočítejte. Důvodem je mimo jiné i jediná cesta, ze které prakticky nelze odbočit.

Na určitých místech se ale zpestření přeci jen dočkáte. Jsou to momenty, kdy praskne těsnění a lokace se až po okraj zaplní vodou. Tehdy se všechno zpomalí a spustí se měřič kyslíku. Jakmile se vyčerpá, začne vám ubývat zdraví. Je tak nutné jednat pod tlakem a co možná nejdříve se z pasti dostat. I zde vám však budou bránit vojáci. Naštěstí nijak vehementně. Je škoda, že autoři tohoto vodního elementu využívají tak málo. Pokud by z něj udělali jeden z pilířů hry, mohlo být výsledné hodnocení o kus výše.

Na grafické zpracování si nelze stěžovat. Red Ocean sice nepatří na vizuální vrchol, ale dívá se na něj příjemně. Stejně tak zvuky nepřekvapí, ale ani neurazí. Ať se na to tedy díváme z jakéhokoliv úhlu, vychází nám nadprůměrná FPS – nic víc, nic míň. Atmosféra není špatná, hratelnost také ne, jenže jsou tu akce mnohem lepší a záživnější. Hodně tak bude záležet na ceně, za jakou se u nás hra bude prodávat. Spadne-li do segmentu do 500 Kč či snad ještě níže, nebude to špatná volba. 60%