Raven Squad: Operation Hidden Dagger

Jsou hry, kterým kvalitu a úspěch můžete věřit od samého počátku. Obvykle pocházejí od ověřených vývojářů, jsou poměrně jasně a přehledně navržené a nesou se v duchu nějakého toho trendu, jenž se u hráčské veřejnosti zrovna těší oblibě. Zkušený herní žurnalista či ostřílený hráč si u takových titulů může vcelku spolehlivě tipnout na to, že se výsledek povede, třeba rok dopředu. Pak je tu druhá skupina her, které jsou ohlášeny a už v novinkách o nich se objevují pochybnosti. Nepřehledný design, neznámí či ne moc dobře zavedení vývojáři, málo peněz na vývoj – však to znáte. Tady je pro změnu docela jasné, že z toho žádná velká pecka nebude, naopak – výhrou by bylo, kdyby se taková hra dala vůbec hrát. Můžeme si ale vytvořit ještě skupinu třetí. A to takových her, o nichž při ohlášení nevíme, co si máme myslet. Jednotlivé komponenty jsou v jejich případě namíchány tak různorodě, že to může dopadnout dobře i špatně.

 

 

Přesně takhle na mě působil projekt jménem Raven Squad, jehož vývoj jsem zaznamenal zhruba před rokem a kvůli nevýrazné reklamní kampani na něj zase v klidu zapomněl. Vzpomínám si ale, že tenkrát jsem měl z plánů studia Evolved Games a slibně se rozrůstajícího vydavatele Southpeak Interactive velmi smíšené pocity. Co si budeme povídat, duo těchto společností není zrovna zárukou kvalitní zábavy. Zveřejněné obrázky navíc napovídaly, že hra bude přinejmenším na pomezí mezi budgetovkou a vysokorozpočtovou produkcí, a pokud bych si měl tenkrát tipnout, řekl bych, že do titulu teklo spíše méně než více peněz. Zdánlivě ztracený případ. Jenže něčím mi ta hra byla přece jen sympatická. Může to znít divně, ale kombinace taktické strategie a arkádové střílečky i po řadě dřívějších nezdarů stále láká. A přesně jí Raven Squad sliboval, a to jak pro počítače, tak pro Xbox 360. Co kdyby to tentokrát přece jen vyšlo? Šance nebyly velké, ale zároveň ani tak malé, aby o nich nebylo záhodno přemýšlet. Proto jsem byl docela rád, že si na Raven Squad můžu střihnout recenzi a pořádně hru rozebrat.

 

Raven Squad disponuje nikterak objevnou, ale vlastně docela příjemnou zápletkou, od které stejně nikdo neočekává hlubší rozpracování. Hráč se ocitá v roli žoldácké skupiny, jejíž letadlo ztroskotalo nad Amazonským pralesem a jejíž členové jsou nyní velkou měrou zataženi do občanské války v Brazílii. Jsou vlastně zvláštní jednotkou, která zde sleduje určité cíle, ať už vlastní nebo ty, za něž dostane zaplaceno. Bohužel, do celé zápletky se mi tak úplně nepodařilo proniknout. Ne snad, že bych nevěděl, o čem je řeč a co se zrovna děje, ale vyprávění a cíle misí nejsou příliš záživné, a tak brzy spadnou pod hráčovu rozlišovací schopnost. Jemné nuance konfliktu tak bohužel brzy přestanete sledovat – ostatně, tvůrci si s nimi rozhodně mohli pohrát více, především potom výrazněji zabrnkat na strunu politické nekorektnosti. Takhle každou misi akorát uvede stručný briefing a rádoby atmosférické in-game video. Ať už jsou přitom cíle mise jakékoliv, většinou se smrsknou na pochodování z jednoho místa na druhé s tím, jak se v průběhu hry postupně mění.

 

 

Po této stránce tak Raven Squad zrovna neboduje. Na druhou stranu, více než omáčka okolo je důležitější to, jak zábavně se mezi jednotlivými cílovými body budete pohybovat. A právě tady hra rozvíjí svůj potenciál. Tutoriál je sice poněkud zmatený, ale jakmile ho absolvujete, budete už vědět, co a jak. Nebojte se tedy, že by hraní tohoto mixu strategie a akce bylo náročnější. Hru ostatně zvládnou i milovníci přímočarých akcí. Aby se vše udrželo v mainstreamových hranicích, bylo samozřejmě zapotřebí přistoupit k určitým zjednodušením, která náročnějším hráčům nebudou po chuti.

 

 

Vězte, že Raven Squad je skutečně absolutní kombinací obou žánrů. Tím je myšleno, že mezi herními styly je možné přepínat prakticky libovolně. Až na výjimky jsou dostupné oba dva neustále. V určitých případech ale budete nuceni řešit situaci buď jen akčně, nebo jen takticky z izometrického pohledu. V akčním módu na prostředí hledíte klasicky vlastníma očima. V rukou třímáte zbraň a vojáka ovládáte stejně jako v kterékoliv jiné akci, tedy kurzorovými klávesami a myší. Akorát když stisknete mezerník, tak nevyskočíte, ale přesunete se do taktického módu. Tam na vše shlížíte hezky shora se vcelku omezenou možností přiblížení. Tým tu ovládáte jako celek, takže není možné ho rozdělit na jednotlivé vojáky a s nimi pak operovat samostatně. Na to je zase dobrý mód akční, v němž se za sekundu přepnete z kůže jednoho borce do druhého. Smysl to má ten, že každý z vojáků má poněkud odlišnou výbavu. Jeden chodí s raketometem, další metá granáty, třetí si rozumí se sniperkou. Však to znáte.

 

 

Zpočátku si budete muset vystačit pouze s jedním trojčlenným týmem, ovšem již zanedlouho naberete další, což zvyšuje variabilitu především v taktickém módu. V něm máte mnohem lepší přehled o bojišti, dokonce vidíte i stanoviště vojáků, jež jste zatím nespatřili na vlastní oči. Prostředí amazonské džungle je velmi členité, a tak se rozumí, že budete hojně využívat nejrůznějších překážek ke krytí. Z taktického pohledu fungují podobně jako v Dawn of War 2. To znamená, že kliknete u překážky poté, co se tu vyznačí tři kroužky coby stanoviště pro vojáky. I z tohoto pohledu si můžete objednat u týmu hod granátem či podpůrnou palbu. Není však třeba vybírat dotyčného vojáka zvlášť – tým už si zadané úkoly rozdělí sám. S větším množstvím skupin je samozřejmě zajímavá taktika obkličování, vzájemného krytí se apod.

 

 

To, jak moc budete nuceni střídat jednotlivé herní módy, asi nejvíce ovlivníte volbou obtížnosti. Zatímco na ty nižší si v podstatě vystačíte s přímočarým střílením, na ty vyšší už budete muset zapojit do hry taktický pohled, jelikož nepřátel bude jednoduše příliš mnoho a příliš přesných. Samozřejmě je ale na každém, jaký poměr si zvolí. Příjemné je, že na konci každé mise vám hra přesně vypočítá, jak moc jste hráli tak a jak onak. Je příjemné, že stejné situace můžete řešit ze dvou perspektiv a ještě příjemnější je, že se střídají skutečně bleskurychle. Kamera efektně buď odzoomuje nebo přizoomuje a můžete zase hrát.

 

 

V prvních misí vás koncept bude pravděpodobně velmi bavit a budete zkoušet nejrůznější situace řešit jinak. Na to ani není třeba hrát tu samou chvíli dvakrát, jelikož se v džungli většinou opakují podobné mustry. To je asi největším problémem hry. Po čase začne být trochu stereotypní. Může za to především prostředí, které si je neustále velmi podobné. A také fakt, že ani jeden z módů není propracován opravdu do hloubky. Zastřílíte si třeba docela dobře, ale umělá inteligence nepřátel není valná. Zpravidla se jen odněkud objeví, aby byli sraženi k zemi vašimi výstřely.

 

 

Grafika odpovídá dnešnímu průměru. Na hru jako celek se docela dobře dívá, ale po bližším prozkoumání zjistíte, že větší množství detailů by jí určitě neuškodilo. A tak je to vlastně se vším. Koncept je v zásadě proveden dobře a Raven Squad se tak dá označit za jeden z mála fungujících mixů strategie a akce. Jenže nejde příliš do hloubky, nedokáže opravdu strhnout příběhem ani prostředím a chybí mu ta správná atmosféra. Přesto si ale troufám tvrdit, že nejde o marný titul a že by vývojáři třeba v nějakém dalším projektu mohli dotáhnout provedení svých nápadů ještě o kus dále – 72%