Railworks 2

V souvislosti s železničními simulátory se na GameParku scházíme prakticky pravidelně minimálně jednou za rok. To u nového pokračování série Trainz Simulator, která se již sice dočkala mnoha dílů, ale všechny za poslední roky jsou si podobné takřka jako vejce vejci. A ve své podstatě jde vlastně o simulátor modelové železnice zaměřující se hodně na propracovaný editor na úkor kvalitní simulace tvrdé práce strojvedoucího. Právě vzhledem k tomu můžu říci, že pro mne je stále jedničkou tohoto žánru Train Simulator z roku 2001 od studia Kuju. Ti samí lidé vydali loni dlouho očekávané a problémy všeho druhu proslavené nepřímé pokračování Rail Simulator. Jak si můžete přečíst přímo v jeho recenzi, ani ten nás nedokázal přesvědčit, ba naopak zklamal hned z několika důvodů. Proto jsem od Railworks 2 nečekal žádné překvapení, jen tradiční malé novinky, které je problém vůbec objevit. To byla ale velká chyba.

Že prošla hra razantnějšími změnami, než jsme očekávali, svědčil hned prvotní pohled na herní menu. Už žádná nepřehledná slátanina, ale hezká, stylová a moderní nabídka, ve které se každý rázem zorientuje a ví, kde, co a jak. Tradičně menu boduje především svojí jednoduchostí a přehledností. V základu obsahuje nabídku řízení vlaku, kdy si můžete nechat vypsat jednotlivé aktivity buď podle tratí, nebo vlaků, do jejichž kabiny usednete. Prostě v jednoduchosti je síla, navíc pokud by chtěl někdo podrobnější výběr, může si aktivovat různé filtry pro výběr aktivity přesně na míru. Pozitivně hodnotím i to, že si konečně nějaká hra tohoto žánru uvědomila jednu podstatnou věc. Postupem času si nepamatujete, které aktivity jste už projeli a které na vás teprve čekají. Jakmile totiž některou z nich zdárně dokončíte, v menu se vám odfajfkuje a tak máte přehled co máte za sebou a jaká výzva na vás teprve čeká. Opět jednoduché a relativní maličkost, která ale neskutečně potěší. Podobné je to s ukládáním. Kdykoli můžete hru opustit, ona se automaticky uloží a při dalším spuštění zvolíte jen možnost pokračovat a jedete bez problémů dál.

Když jsme nakousli téma aktivit a vašich úkolů, pojďme si o tomto prvku říci víc. Každou ze zhruba desítky tratí můžete jet ve třech režimech. Máte připraveno několik aktivit s pevně daným scénářem, jakmile všechny úkoly splníte, máte hotovo a odfajfkováno. Aktivity se dělí na tři obtížnosti a jejich dokončení vám zabere většinou 30 až 120 minut (máte to u ní vždycky napsané). V některých případech dostanete svěřený vlak osobní, jindy zase nákladní. Přesto je hra spíše o ježdění, než někdy nudném a zmateném šíbování s vagóny na velkých překladištích a nádražích. V nějakých aktivitách usednete do nejmodernějšího super-rychlého vlaku, jindy řídíte dieselový courák, nebo rovnou historickou parní lokomotivu, což je opět největší výzva. Bohužel kvalita aktivit není úplně konstantní, některé jsou nápadité a rozmanité, u jiných se dostavuje krapet stereotyp. Dejme si příklad, jako zábavu bereme, když řídíte vlak s mnoha zastávkami, sledujete různá křížení vlaků případně jste toho sami součástí a během jízdy se ještě objeví třeba nějaká nečekaná událost. Ideální stav pro každého železničního fandu při hraní na PC. Méně zábavné už jsou aktivity, při nichž prostě jen řídíte vlak z místa A do místa B, trvá to řádově desítky minut, pořád jedete maximální rychlostí a nedosáhnete ani na limit (takže stačí mít pořád plyn na maximum) a za celou cestu se nestane prakticky nic, pořád před vámi jen jasně svítí zelená. To musím přiznat, že i na mě coby fanouška tohoto žánru, dolehla trochu nuda a chuť odběhnout si během jízdy uvařit kafe. Druhým typem zábavy na tratích jsou mise spadající do „kariéry”. V zásadě jde opět o připravené úkoly a aktivity, během nich se ale musíte snažit získat maximum bodů. Ty jsou vám přičítány, resp. odečítány za všechny činnosti. Počínaje stylem rozjíždění/brzdění, přes vaši časovou dochvilnost až po pohodlí cestujících či dodržování rychlosti. Cílem je pochopitelně získat maximum bodů a srovnávat potom výsledky s ostatními železničně-pozitivními kamarády. Posledním režimem se stala volná jízda, k níž asi netřeba cokoli dalšího dodávat.

V nabídce tratí bychom samozřejmě jen marně hledali nějakou českou, ale doufejme, že se o nápravu postarají aktivní fanoušci. Do Train Simulator toho udělali opravdu hodně (počínaje tratěmi, až po snad veškeré lokomotivy a vagóny), tak kéž by nyní přesedlali na tento modernější titul. Editor zde připravený mají, ten se od prvního Railworks prakticky nezměnil. A nebylo to ani potřeba. Vytvářet se v něm dá ledascos, přestože tedy není úplně pro každého a ten v Trainz Simulator je o něco uživatelsky přívětivější. V základu se musíte spokojit s několika tratěmi ve Spojených státech, ve Velké Británii a u našich německých sousedů. Právě tyto železnice jsem si oblíbil nejlíp, jsou totiž víceméně totožné s těmi českými.

Konečně se dostáváme k tomu asi vůbec nejpozitivnějšímu na celé hře. Změnami totiž prošla celá hratelnost, to znamená v tomto případě hlavně systém ovládání. Obecně bývá problém simulátorů, že jsou relativně náročné na množství klávesových zkratek, jejichž znalost je pro bezproblémové hraní téměř povinností. Dvojnásob tohle platí pro letecké simulátory, ale i v těch vlakových není tlačítek zrovna málo, navíc každá lokomotiva má svá specifika a odlišnosti. V novém Railworks 2 se povedlo vývojářům přijít s revolučním řešením, které nabízí pohodlí a relativně snadnou uchopitelnost pro začátečníky, ale zároveň je interface přívětivý a dostačující pro hardcore železničáře. Nové rozhraní, které můžete vidět na většině okolních obrázků, lze aktivovat nebo vypnout klávesou F4 a přehledně ukazuje všechno, co k jízdě té které mašiny potřebujete, ale má standardizovanou a pořád víceméně stejnou podobu. Všechna tlačítka jsou tady (po najetí myši i s popisky) hezky vyobrazena, stále na stejném místě a můžete je mačkat jak myší, tak zkratkou na klávesnici.

Levá část tohoto interface v dolní části obrazovky patří hlavně textovým informacím, jako je pravidelný čas příjezdu do další stanice, odhadovaný aktuální čas příjezdu, vaše rychlost, maximální rychlost nebo název a vzdálenost další zastávky. Prostředek tohoto panelu patří trojici páček: ovládání přidávání rychlosti, směru jízdy a brzd (základně té vlakové, některé lokomotivy mají ale i další). Prává část slouží pro všechno zbývající. Pomocí hezkých ikonek můžete aktivovat záchrannou brzdu, pískování pod kola lokomotivy, nebo třeba nakládku cestujících/zboží, atd. Pod tímto je další várka ikonek sloužící pro přepínání všech možných pohledů kamery. I když my preferujeme pohled přímo z kabiny lokomotivy, během jízdy se můžete kochat i pohledem na projíždějící vlak krásnou a propracovanou krajinou.

To není z interfacu ještě všechno. Ovládání bychom měli zmáknuté, ale pod tímto menu je ještě celá druhá lišta sloužící jako „monitor trati”. Opravdu přehledně na tomto panelu vidíte důležité věci, co vás na trati čekají. Tedy především vzdálenost návěstidel (ovšem nikoli to, jaký pokyn na nich svítí), změny rychlosti a také stanice, ve kterých zastavujete, opět včetně jejich vzdálenosti. Tohle všechno by se mohlo někomu zdát jako „podvádění”, ale opak je pravdou. Ve skutečnosti totiž strojvedoucí také tohle všechno při své práci vědí a znají, i když jim to tedy trvá většinou několik let, než mají tratě skvěle projeté a pamatují si je celé doslova nazpaměť.

Po vizuální stránce se hra oproti Railworks 1 až tolik neposunula, ale to nevadí. Nemá se za co stydět a množstvím detailů bych řekl, že dokonce poráží Trainz Simulator 2010. Pozastavit se musím snad jedině u jehličnatých stromů, kterých je kolem trati hojně a svým zpracováním pár let zaspaly. Rozhodně se to ale dá bez problémů přehlédnout a přimhouřit oči. V souvislosti s grafikou musím zmínit jednu důležitou věc – konečně dohlédnete daleko před sebe. Navíc přímo z kabiny si lze šipkou dopředu pohled „přiblížit”. Byl totiž vždycky velký problém, když v železničním simulátoru nedohlédnete moc daleko, nebo když návěstidla příliš nesvítí. Těžko se totiž s rozjetým dlouhým vlakem brzdí na krátkou vzdálenost. To naštěstí není problém Railworks 2, tady vidíte hezky, jasně a včas jak předzvěsti, tak samotná návěstidla a v klidu stihnete zabrzdit, pokud svítí signál Stůj. Na druhou stranu moc nechápu, proč nezpracovali tvůrci hezky i světlomety vaší lokomotivy. Zatímco u projíždějících souprav vidíte v noci svítit i kupé v osobních vozech, vaše lokomotiva vám prostě nesvítí dopředu, ať máte zapnutá světla jakákoli. Tedy nikdy není tma, že byste neviděli na krok, přesto by se nám líbilo vidět, jak naše reflektory prosvětlují tmavou noc nebo tunel.

Koupili jste si původní Railworks a jste nyní zklamáni, že zanedlouho přišla o tolik lepší, zábavnější a propracovanější dvojka? Nemusíte být, naopak. Nechali jsme si to až na závěr, ale tento druhý díl vychází jak samostatně, tak coby update pro majitele jedničky, který je navíc úplně zdarma. Ze strany vývojářů nečekaně pozitivní zpráva, ovšem asi to svědčí o tom, že jsou si vědomi bídných kvalit původní hry. Dvojka je skutečně ve všem minimálně o úroveň lepší a já konečně mohu s klidným svědomím říci, že se objevil kvalitnější, zábavnější a vizuálně přitažlivější nástupce Train Simulator. Bohužel hra podle našich informací vychází čistě digitálně na Steamu (za slušných 600 Kč), doufejme, že se jí někdo chopí a na přinese ji i na pulty obchodů v krabicové verzi přístupnější širší části hráčského publika. Druhý díl Railworks přišel s razantními změnami a všechny jsou k lepšímu. Samozřejmě stále má určité mouchy (nejvíce jsme jich zmínili asi v odstavci u vizuálního zpracování), ale nejde o nic razantního, co by zabíjelo hratelnost. Proto od nás putuje jasné doporučení a vám doporučujeme seznámit se s tímto novým králem žánru železničních simulátorů. Za nás udělujeme vysokých 90 %, samozřejmě za předpokladu, že máte k tomuto typu her kladný vztah.