Race Driver GRID

Need for Speed pro letošní rok ještě nebylo odhaleno a kdo ví, zda si v Electronic Arts po loňské nepovedené etudě v podobě ProStreet nedají pauzičku. Sice v to příliš nevěříme, ale klidně by mohli – tentokrát totiž mají více než jen zdatnou náhradu, respektive konkurenci, jaké bude jen těžké postavit stejně vypracovaného a rychlého koně. Zatímco EA sází na kvantitu, hráče těší více přístup Codemasters, kteří sice také patří k pilným producentům závodních titulů, rozhodně je ale na trh nevrhají s minimálními rozdíly a rozporuplnou kvalitou. Jistě, nad jízdním modelem Colin McRae DIRT se daly vést dlouhé debaty, na druhou stranu málokdo může popřít, že to byla velmi dobře hratelná hra. Stejně jako všechny předchozí Race Drivery. A když nyní přichází novinka, můžeme si být takřka jistí, že opět půjde o skvělý jízdní zážitek, byť rozhodně ne realistický – to bylo avizováno předem.

   

Na samém počátku vás hra požádá, abyste si vytvořili profil, který bude zastřešovat všechny módy, tedy konkrétně jednotlivé závody a vcelku velkolepě, nikoliv však tolik jako v předchozích dílech, pojatou kariéru. Stačí zvolit pouze jméno, ovšem pojí se s tím jedna příjemná drobnost. Můžete si z široké nabídky zvolit i zvukové oslovení, což vás v některých momentech – zejména v radiokomunikaci při závodech – doopravdy vtáhne do hry, tedy pokud se zrovna nejmenujete nějak typicky česky, jako třeba Arnošt. To se potom projeví anglosaský centrismus a je třeba zvolit některé, alespoň vzdáleně podobně znějící jméno. V závislosti na vybraném profilu vás hra na loadingových obrazovkách bude informovat o zajímavých statistikách. Například, jaký nejlépe hodnocený drift se vám povedl, kolikrát jste stanuli na pódiu či jakou nejvyšší rychlostí jste si to pádili. Dalším příjemným detailem je menu vyvedené v podobě garáže. Zkrátka v téhle hře se budete cítit každý okamžik skvěle.

   

Možnost vybrat si z jednotlivých závodů je víceméně standardní a jistě si dovedete představit, co vás v jejím rámci čeká. Na výběr je několik různých závodních sérií, přičemž si můžete vyzkoušet úplně všechny, některé v jednom, jiné v různých prostředích a na mnoha tratích. Podstatně důležitější je ale kariéra, která sice postrádá příběh, na druhou stranu z vás udělá opravdu ultimátního závodníka, do jehož kůže se opravdu není problém vžít. Budování kariéry začíná přitom velkolepě. Kamera najíždí nad naší modrou planetu a efektně zazoomuje až na startovní rošt povedené tratě v San Franciscu. Na ochutnávku vás posadí do pořádného bouráku s jediným úkolem: dojet do cíle. Na základě toho vám pak udělí první potřebné superlicence, abyste se mohli přihlásit do prvních závodů. Začínáte pochopitelně od úplné píky, kdy musíte přijímat nabídky nejrůznějších fiktivních stájí, které vám vždy poskytnou patřičné auto a vrhnou vás do daného závodu. Teprve později se vzchopíte a stanete se součástí vlastní stáje a budete moct ovlivňovat jak výběr sérií, tak i aut, v nichž si je odbudete.

Významnou roli hrají v kariéře takzvané body prestiže, které získáváte za každé dobré umístění, nejvíce pak samozřejmě za vítězství. Před každým závodem si přitom můžete zvolit ze šesti stupňů obtížnosti, přičemž čím vyšší, tím větší je potom bodové ohodnocení. Jsou tu ale i další faktory ovlivňující získávání potřebné prestiže. Tak například nejrůznější pomocníci řízení. Pokud máte všechny (kontrola trakce, ABS či pomoc při brždění) zapnuté, je řízení auta hračkou a hodně připomíná Need for Speed. Pokud je vypnete, je to sice stále arkáda jako řemen, ale některé chyby vám neodpustí. Rázem je třeba ctít ideální stopu i optimální nájezdy do zatáček. Samozřejmě, pokud pomocníky vypnete, dostanete v případě úspěchu opět více bodů. Stejný vztah platí, pokud se zřeknete možnosti restartování závodu či se poněkud netradičně „upíšete" k výhradnímu používání výhledu z kokpitu, který je autentičtější a samozřejmě o něco méně přehledný než v případě klasického pohledu zpoza zadního křídla auta.

   

Autoři tentokrát nesáhli po oficiálních licencích, respektive jen v malé míře. Auta a některé z tratí sice reálné jsou, ovšem nečekejte třeba šampionát DTM či jiných reálných sérií. Ty jsou nyní fiktivní, což ale rozhodně neznamená, že jsou horší. Ostatně jezdí v nich podobná auta, tak proč se zlobit. Rozsah je přitom opět sympaticky široký. Nechybí silné „muscle cars" s burácejícími motory a nadstandardní přetáčivostí, vyjedete si s GT speciály, ale i relativně klasickými auťáky, které běžně vystupují v šampionátech cestovních vozů. Jsou tu auta svázaná s driftovacími disciplínami, stejně jako ultra-rychlé formulky, jejichž prohánění městskými uličkami připomíná pokus o sebevraždu. Jedna výjimka z absence oficiálních licencí tu ale přeci jenom je. Můžete se totiž zúčastnit slavného závodu Le Mans, a to nejen tradiční čtyřiadvacetihodinovky, ale i menších mítinků této série. Autoři pochopitelně počítali s tím, že málokdo bude ochotný trávit 24 hodin za monitorem počítače, a tak tento slavný závod zkrouhli do několika variant. Ta nejkratší je dvanáctihodinová, ale o prvenství se můžete prát třeba i hodinu, dvě či třeba šest a ti opravdu největší vytrvali si těch 24 hodin nakonec tak jako tak dají. Přeci jenom je to lákavá výzva. A udržet koncentraci skutečně není jednoduché.

   

Slušný obsahový záběr hry je ale vedlejší ve světle toho, co přichází přímo na trati. Tam totiž Race Driver GRID jednoznačně exceluje a předbíhá naprostou většinu konkurentů. Pozor: arkádových konkurentů. Codemasters dali vale snahám o pseudorealističnost a na GRIDu je to poznat. Se zmíněnými pomocníky se svým způsobem opravdu podobá Need for Speed, byť s mnohem lepším požitkem z jízdy. Jakmile pomocníky vypnete, je to o něco větší výzva, stále se ale do zatáčky s trochou umu stočíte z pozice, z níž byste v simulátoru dostali nekompromisní smyk a putovali do kačírku. Nejde však o to, že se auta nechovají podle reálu, jde o to, že je to prostě zábava a dění na monitoru připomíná závody, tak jak je můžete vidět třeba v televizi, jako máloco. Zkrátka to je o pocitu, který je opravdu záživný.

   

Už chvíle krátce po startu jsou neuvěřitelně napínavé. Auta jsou nasekána jedno vedle druhého a zanedlouho má přijít první zatáčka, do které se musí nějak srovnat. Zvolíte dravou strategii a pokusíte se předjet po vnitřku, nebo se raději zařadíte do pelotonu a vyčkáte vhodnějších chvil na rovinkách? Těžké rozhodování, obzvlášť když musí být bleskurychlé. Pokud se neodvážíte vy, odváží se někdo jiný a buď z toho bude těžit, nebo uvidíte jak se roztočí a třeba způsobí nehodu. Umělá inteligence se chová podle zvolené obtížnosti. Na nejnižší úroveň příliš neútočí a nechá se snadno předjet, na ty vyšší vás potom blokuje a dotírá zezadu. Jenže ani tehdy není neomylná. Pod tlakem a v obtížných situacích dělá jednoduše chyby. A to je přeci jiný druh realističnosti, který běžného hráče uspokojí možná více než to, že se auto chová naprosto akurátně.

   

Ať už se účastníte jakéhokoliv závodu, můžete si být jistí, že si těch několik kol (nejezdí se příliš dlouho) dokonale užijete. Hra je postavená tak, aby se neustále něco dělo, a i když na vás zrovna nikdo nedotírá, budete si užívat každou minutu za volantem skvěle ovladatelného auta. Codemasters se totiž podařilo opět kouzlit z pocity. Zatímco v Need for Speed tak nějak počítáte s odrážením od zdí a ani vám to nevadí, v GRID se snažíte jet, co možná nejlépe, protože je prostě skvělé projet zatáčku bezchybně a na jejím výjezdu zrychlit. Navíc se srážky zase tak nevyplatí. Kromě toho, že si spolehlivě něco urvete, což uvidíte na stále oprýskanějším a odrbanějším modelu, riskujete také definitivní bouračku s kompletním zničením auta. Ačkoliv v GRID tak docela definitivní není. Autoři nabízejí netradiční prvek vracení času. Pokud takhle skončíte ve svodidlech, můžete si nepříjemný okamžik přetočit zpět a pokusit se projet lépe. Není možné to ale dělat do aleluja – v závislosti na dané obtížnosti máte jen několik těchto záchran.

Pochválit musíme vynikající technické zpracování. Lépe vypadající závodní hru na počítači momentálně nenajdete. Modely aut jsou parádní, stejně jako tratě, ať už jsou to umělé okruhy nebo mantinely ohrazené městské uličky – vždycky je to atraktivní kulisa. GRID je také jednou z mála her, které mají dobře zpracovaný pohled z kokpitu. Nejenže vidíte volant a ukazatele rychlosti a otáček, ale vidíte také pohybující se ruce závodníka a v některých případech také nohy. Pokud narazíte, vytvoří se vám na skle pavouk a máte rázem horší výhled. Prostě skvělé a z kokpitu nás bavilo závodit více než z pohledu třetí osoby. Jedním dechem je nutné dodat, že GRID je výborně odladěn, takže na grafické hody postačí i lehce nadprůměrné železo.

   

Ještě bychom se mohli rozepisovat o multiplayeru, ovšem je to docela zbytečné – užijete si v něm to samé, co v singleplayeru, ale znásobené o zábavu pocházející ze soutěže proti živým lidem. Dohromady to tak dělá vynikající hru, které je těžké něco vytýkat. Jistě, bouračky by se mohly více podepisovat na chování aut a někdo může volat po větší realističnosti. Jenže nejde míchat hrušky a jablka. Buď děláte skvělou a zábavnou hru pro masy, nebo simulátor pro pár nadšenců. GRID spadá do první skupiny a jednoznačně převyšuje její zbytek – 90%