Pure Farming 18 – Simulátor tvrdé zemědělské práce

Ačkoli se může žánr farmářských simulátorů jevit jako okrajový, Farming Simulator se prodává v milionech, a prodeje navíc s každým dalším dílem rostou. Dosavadní král žánru od Giants Software těží ze svých nesporných kvalit, ale také z prachbídné konkurence. Byla tedy jen otázka času, kdy se na tomto poli objeví konkurence, která se pokusí pozicí Farming Simulatoru otřást. Ten moment zcela určitě nastal. Hra Pure Farming 18 od polského studia Ice Flames byla původně vydána vývojářskou společností Techland, která je rovněž polské provenience. Techland neskrývá své ambice, když Pure Farming hned napoprvé obdařil letopisným označením. Můžeme tak očekávat, že další ročníky budou následovat.

 

Hra zjevně nevznikala s nějakým astronomickým rozpočtem. Patrné je to například na grafické stránce hry, která však není vysloveně špatná. Především zvenku jsou zemědělské stroje velmi pěkné, ale zevnitř už je to horší a krajina, cesty nebo některé budovy působí trochu uměle. Je vidět, že na některých grafických prvcích se zkrátka  šetřilo. Dalším mínusem je absence multiplayeru nebo oproti Farming Simulatoru skromnější vozový park. My vlastenci se však můžeme radovat, protože třeba Zetor je zde zastoupen poměrně velkoryse.

 

 

 

Vcelku se zmíněné nedostatky dají lehko odpustit, protože pro žánr farmářských simulátorů je důležitá především komplexnost, propracovanost a vyváženost herního systému. Toho všeho se tu podařilo dosáhnout. V tomto ohledu žádné omezení, co se týče vybavení, nepocítíme a začátečníci budou dost možná ohromeni tím, co je čeká a jaké všechny stroje budou muset zvládnout obsloužit.

 

Hra nabízí tři hlavní herní režimy: kampaň Moje první farma, Farmářské výzvy a Volné farmaření. K tomu ještě připočtěme podporu herních módů, jež sice zatím příliš nevyklíčily, ale to se pravděpodobně v následujících týdnech změní. Pokud nejste zkušení sedláci nebo nechcete hned na začátku strávit půl den studiem herní/farmářské encyklopedie, doporučuji vstoupit do hry právě kampaní. Ta je spojena s jednoduchým motivačním příběhem. Ocitáme se v kůži dědice zadlužené farmy po dědečkovi, od jehož gruntovní fachy se ostatní členové rodiny distancovali. Nezbývá než si zout městské střevíce, nasadit fortelnější obuv, obléknout kostkovanou košili a pustit se do orby. Kampaň zpočátku velmi vydařeně plní funkci nenásilného a do příběhu logicky zasazeného tutoriálu. Nejprve nás vede za ruku, ukazuje základní principy hry, její mechanismy, pomáhá v orientaci mezi jednotlivými druhy strojů a hospodářských stavení, aby nás posléze pomalu pouštěla do „divokého” zemědělského světa 21. století. Příběh sám o sobě není nijak světoborný, ale o to tu ani nejde. Tvůrcům se podařilo i s tím málem vytvořit správnou atmosféru tvrdé a záslužné práce, která má smysl.

 

Cílem je samozřejmě vybudovat prosperující farmu. Stěžejní činností zůstává obdělávání polí, orání, setba, hnojení, zavlažování i sklízení. Kromě obilných a bramborových polí lze svou působnost rozšířit třeba na ovocné sady, chov prasat, skotu nebo kuru, ale nakoupit jde také solární panely, které generují stabilní zisk. Čím lépe se o půdu staráme, tím větší výnosy lze očekávat. Obděláváním feuda ale starosti zemědělce nekončí, sklizeň je nutné někde skladovat a hlavně prodat. K práci i převážení poslouží několik druhů zemědělských strojů různých rozměrů a kubatur – traktory, kombajny či náklaďáky, ke kterým je třeba připojit adekvátní zařízení – pluhy, návěsy, kultivátory, cisterny a jiné užitečné mašinky. Byť je vozový park ve srovnání s tím z Farming Simulatoru skromnější, sám o sobě dle mého soudu obstojí. Zastoupení tu má několik licencovaných značek, kromě zmiňovaného Zetoru také McCormick, Gregorie, Mitshubishi nebo Landini. Technika musí být samozřejmě živena palivem, a je žádoucí ji průběžně opravovat. Kdo je trochu cimprlich může si svůj traktor od zeminy klidně umýt hadicí.

 

 

 

 

V rámci kampaně na tom ze začátku nejsme finančně příliš dobře, jelikož kromě rodné hroudy zdědíme i značné dluhy. A protože cyklus každé plodiny nějakou dobu trvá, vyplatí se průběžně si přivydělávat vedlejšími úkoly, které tu tam rozdávají okolní farmáři. Zmíněný režim farmářských výzev je v podstatě jednorázovým tímtéž. Na základě jednoduchého scénáře – jako třeba že se blíží mračno kobylek, požár nebo období dešťů – musíme pole nebo sad postříkat chemií, sklidit či už sklizenou obilovinu přepravit do sýpky. To vše vždy v časovém limitu. Je to zajímavé zpestření a způsob, jak se procvičit v manipulaci se stroji, ale izolované činnosti bez vidiny dlouhodobého progresu hráče nakonec kdo ví jak nelákají.

 

Hlavním tahákem je tu přece jen svobodná práce na vlastním území, budování, vylepšování a rozšiřování farmy ve všech možných odvětvích. Toho se nám zde stejně jako u konkurence dostalo v režimu volného farmaření. Na výběr jsou čtyři výchozí lokace – Montana, Japonsko, Itálie a Kolumbie. V každé z destinací se pěstují nějaké speciální plodiny, například v Japonsku rýže, v Itálii olivy, v Kolumbii zase káva. V průběhu hry, když se na to cítíte, můžete expandovat v rámci všech zmíněných lokací. Ale i když máte na pomoc tablet, skrze který můžete mimo jiné i nakupovat, prodávat a jinak obsluhovat své hospodářství, a přestože si můžete najmout pomocné síly, rozplánovat zvládnout všechnu práci včetně údržby strojů není jednoduché jak finančně, tak logisticky. Hra se tak stává nejen simulátorem, ale i strategickou hříčkou. Ve volném farmaření se mohou fajnšmekři vyřádit skutečně desítky ba i stovky hodin.

 

Je třeba říci, že hra nebude pro každého, protože herní dobu podstatně nafukuje samotné obdělávání polí, které je stěžejní činnosti. Vyšrafovat středně velké pole čtyřikrát za sebou s traktorem, jehož průměrná rychlost po poli je zhruba 5 mil/h není jen tak. Ale jak se říká: pro fanoušky žánru je tento titul nutností. Dáváme 70 %.