Titul Perception je dalším důkazem toho, že člověk na účtu nemusí mít statisíce, aby s kolegy vyvíjel vlastní hru. Nezávislé studio The Deepend Games z Bostonu o peníze na vývoj jednoduše požádalo na serveru KickStarter.com. A výsledek? Přispělo jim 4 357 uživatelů a celkem se vybralo na 4 milióny korun. S tím se už dá pracovat. Přestože hra je vůbec prvním titulem tohoto studia, nejde o žádné nováčky. Sami sebe přímo popisují jako veterány ve vývoji her, při čemž dříve pracovali na áčkových hrách jajko je BioShock nebo Dead Space. Stránku hry na KickStarteru najdete zde.
Pokud se tak trochu divíte nad důvody, proč tisíce lidí přispělo svými těžce vydělanými penězi, dovolím si tvrdit, že hlavním tahákem byl právě zcela originální koncept. Řekněte sami, v kolika titulech se stanete slepým? V tuto chvíli se mi nevybavuje žádná taková hra. Ale hrát titul s totálně černou obrazovkou by zřejmě nebylo kdo ví jak zábavné. Uvědomili si to i vývojáři a tak využili toho, co se o slepých někdy říká. Praví se, že prostor vnímají pomocí sluchu. Snad není příliš neuctivý příklad o netopýrech, kteří taktéž využívají odrazů zvukových vln od okolí, podle čehož si pak v mysli tvoří mapu okolí.
Každý pohyb vytváří „vlnění“ vzduchu a zvláště citlivé uši naší hlavní hrdinky je zachytí. Stačí už jen naše kroky, které udeří do podlahy a nám se na monitoru dočasně odhalí prostor. „Ukázat“ nám okolí však může jakýkoliv jiný zvuk, ať už je to hudba z gramofonu, televize, rádio nebo něčí pohyby v dáli. Vůbec nejúčinějším prostředkem pozorování je však záměrné udeření do něčeho kolem sebe. To můžeme učinit kdykoliv, stačí někam namířit myš a kliknout. Některé objekty v blízkém okolí již zůstávají odhaleny, protože jsme si v hlavě zkrátka zafixovali jejich umístění.
Příběhová linie sleduje osud mladé slečny Cassie, které se delší dobu zdá o podivných věcech a místech. Po snaživém hledání skutečně najde dům, který přesně odpovídá jejím vizím. Zavolá to sice dobrému známému, ale protože je zvědavá a nechce čekat, pustí se do průzkumu na vlastní pěst. Tak začíná první kapitola příběhu. Nejprve dům vypadá opuštěně. Netrvá ale dlouho a začnou se dít tuze podivné věci. Nejdřív jen tu a tam uslyšíme podivný zvuk. Již po pár minutách se však začnou objekty přesouvat a to klidně přímo před našima očima. Během pár desítek minut se zdejší duchové už ani nesnaží schovávat a bezostyšně se nám zjevují. Nebo že by to vše bylo jen v hlavě Cassie?
Postupně zjišťujeme, že v tomto domě žila kdysi šťastná rodina. Manžel psychiatr se však brzy začal „odborně“ starat o svou milovanou družku. Ta totiž začala slyšet i vidět neobvyklé věci. Psychiatr ji tak zkoušel dávat různé léky a vedl o tom řadu záznamů. Právě ty nacházíme po celém domě. Ačkoliv je výborné odkrývat kousky skládačky postupně, nevypadá dvakrát věrohodně, když najdeme už desátý diktafon. Narazíme však i na jiné věci, které jsou doslova nasáklé minulými událostmi. Stačí je vzít do rukou a vše se nám promítne přímo před očima. Případně alespoň uslyšíme mluvit nějakého ducha. Někdy se však musíme pořádně zamyslet, protože třeba výpovědi ženy pod vlivem prášků nejsou příliš srozumitelné. Nakonec se ukáže, že tahle rodina možná nebyla jediná, kdo měl na tomto místě problémy s duchy… Příběh této hry je přitom inspirován skutečnými událostmi.
Perception se mi zpočátku zdál jako opravdu výborný titul. Nechal jsem se unést atmosférou i příběhem hry. Díky výtečně zpracovanému střídání tichých zvuků/mluvení a hlasitých rychlých akcí jsem se úspěšně lekl každou chvíli (doporučuji hrát o půlnoci). Stejně tak jsem si užíval vizuální podobu i nutnost bouchat do okolí, abych ho na chvíli zviditelnil. Přesto je třeba říct, že místy člověk neví, kde přesně je a kam jít. Proto byl do hry zabudován „šestý smysl“. Jde v podstatě o možnost stisknout tlačítko na klávesnici, které ve hře rozsvítí aktuální předmět, ke kterému máme dojít. Objekt vidíme i přes zdi. I tak je občas problém k němu dojít, protože toho opravdu nevidíme moc. Možná to však právě ilustruje to, jak těžký život mají nevidomí. Nenechte se příliš zmást okolními obrázky. Vybral jsem takové, kde toho je vidět více, než je obvyklé. Téměř černé screenshoty by vás asi nezaujaly.
Hra nám v navigaci výrazně pomáhá. Třeba dveře jsou často zamknuté, dokud nepřijde chvíle jimi projít. Některé cesty se dokonce i najednou zatarasí, takže nemusíme zase tak často frustrovaně bloudit. Důležité body, například některé rámy dveří, jsou pak automaticky zbarveny do zelena, což usnadňuje jejich nalezení. Hra nám také postupně vysvětlí všechny mechanizmy hry, což se mi zdá být mnohem lepší varianta než tutoriál, alespoň v případě tohoto titulu.
Celkově se spíše jen pohybujeme sem, tam, a užíváme si odehrávající se příběh. Vlastní interakce nebo dokonce akce, je vyžadována minimálně. Někdy se skutečně objeví nebezpečný duch, před kterým je třeba utéci či se před ním schovat na k tomu určených místech. Většinou však jen chodíme a „díváme se“. Například nesmíme příliš častokrát mlátit kolem sebe. Sice pak výrazně lépe uvidíme, avšak láká to k nám i nebezpečné síly.
Hra se neodehrává pouze v obrovské rezidenci, ale podíváme se také do blízkého okolí, ať už to zahrada či dokonce hřbitov. Grafická stránka je kapánek starší, avšak k onomu odrazování v modré barvě plně dostačuje. Hudba je příjemná, ale po většinu času nás ve hře stejně čeká hrobové ticho, přerušované jen našimi kroky či podivnými zvuky okolí. Někdy nám také zavolá onen známý, aby nás ujistil, že je již na cestě. Mobilní telefon však využijeme i jinak. Když před sebou máme například nějaký text, můžeme využít speciální aplikaci, která nám text přečte (využije fotoaparát a rozeznávání textu).
Perception je parádním a originálním titulem. To je první dojem, který však bohužel postupně vyprchává. Hráč si brzy uvědomí, že kromě občasného zděšení a užívání si solidního příběhu, zde už pouze cupitá sem a tam. Přesto si hra zachovává tu správnou napínavou atmosféru a tak tomuto hororovému dobrodružství dáváme 70 %.
