Patapon

Každou hru s originálním zpracováním vítáme s otevřenou náručí. Natož když je to na PSP, naše nadšení se dvojnásobí. Právě tady máme o inovativní kousky poměrně nouzi, přestože právě handheldy mají dle našeho názoru největší příležitost s podobnými inovátorskými projekty. Neočekává se od nich žádná rozsáhlá hra, ale spíše chceme jednoduchost, dobrý nápad a především chytlavou hratelnost. Podobných kousků zatím vyšlo poskrovnu, za zmínku ale rozhodně stojí například originální LocoRoco. Od stejných tvůrců nyní přichází Patapon. V mnohých směrech je ještě odvážnější, ale i zajímavější a musím říci, že i chytlavější.

 

 

 

Hráč zachránce

Hlavní roli zde hrají maličkaté a roztomilé bytůstky – Pataponi. Celý jejich národ je sužován nepřátelskými nájezdy, z nichž se chtějí na vždy vymanit a uniknout pryč. Pataponi jsou sice malí a šikovní, ale chybí jim pořádný vůdce a motivace probojovat se skrz nepřátelské Zigatony. Na koho asi čekají? Samozřejmě jste to právě vy, kdo jim bude dělat pořádného silného vůdce. Možná by se dalo říci spíše Boha, protože ve skutečnosti se všechny mise odehrávají bez vaší fyzické přítomnosti. Všechny akce tak řídíte z „pataponního” nebe, odkud jim dáváte přesné rozkazy.

 

 

 

Pata pata pata pon

Žánrově bychom Patapon označili jako hudební real-time akční strategii. Teď si možná klepete na čelo, co to má být, ale hra je skutečně ve všech směrech tak trochu střeštěná a postavená na hlavu, naštěstí však v dobrém slova smyslu. Základní náplní jsou tedy souboje, kdy se postupně musíte probít misemi až na samotný konec. Levely se dělí vesměs na tři různé typy: bitvy proti nepřátelským Zigatonům, souboje s obrovskými bossy a pak úrovně, v nichž jde o sběr surovin (o jejich využití si řekneme až později). Nás nejvíce bavili asi právě bossové, přestože jsme se u toho mnohdy solidně zapotili. A jak to celé probíhá? Inu, jak jsem řekl, Pataponi jsou zvláštním národem, který slyší jen a jen na hudbu. Takže veškeré pokyny, které byste v běžné real-time strategii zadali pomocí několika kliknutí myši, zde musíte zahrát na bubny. Pod pojmem zahrát si představte nutnost zmáčknout za sebou určité klávesy ve správném pořadí a především rytmu. Zmáčknutí každého znaku (kolečko, křížek, čtverec a trojúhelník) představuje konkrétní zvuk, jež se zahraje na bubnu. Postupně se naučíte různé kombinace, přičemž každá z nich symbolizuje pro armádu Pataponů jiný příkaz. Nejlepší bude ukázat si to na příkladu. Vezměme úplně první a nejzákladnější příkaz, který vidíte v podnadpise toho odstavce – Pata pata pata pon. V reálu si pod tím představte čtvereček, čtvereček, čtvereček a kolečko, což po stisknutí ve správném pořadí a zároveň i rytmu způsobí pohyb celé armády směrem vpravo. Po vašem zahrání si to Pataponi pěkně přezpívají a vydají se na cestu. Hned poté pokračujete buď stejným příkazem, nebo jiným. Musíte především dobře odhadovat situaci dopředu, abyste včas zareagovali. Celý proces (tj. než zahrajete nějakou kombinaci a Pataponi ji vykonají) totiž trvá poměrně dlouho. Při tom všem navíc stále musíte dbát na rytmus a pokud možno navazovat jednotlivé příkazy bezprostředně na sebe a bez jediné chybičky. Po deseti úspěšných kombinacích přichází Fever, díky čemuž získají všichni bojovníci na chvíli extra silné vlastnosti. Pak přichází i různé složitější kombinace například pro vyvolání deště, atp. Ale více už prozrazovat nebudeme, jen si pěkně užijte zkoumání sami.

 

 

 

Pon pon pata pon

Abyste nedostali zkreslenou představu o hře, musíme jedním dechem zmínit i další důležitý prvek – ovládání domovského centra Patapole. Tam se vrátíte po dokončení každé mise a čeká tam na nás několik zajímavých činností. Předně můžete recruitovat nové posily do svého vojska. K tomu mimochodem potřebujete určité suroviny, které nalézáte v misích k tomu určených. Občas je proto musíte procházet klidně několikrát, abyste měli dost „materiálu”. Současně se ve vaší základně nabízí i pár dalších činností. U oltáře lze vyvolat v boji padlé Patapony, u živoucího stromu pro změnu můžete proměnit horší materiály za kvalitnější, pokud tedy zvládnete malou hříčku, jak jinak než hudební. Zkrátka možností se nabízí i tady mnoho a krásně doplňují už tak úžasný zážitek z toho hlavního – samotných misí.

 

 

Umělecké zpracování

Audiovizuální stránka musí každého ohromit hned po prvním spuštění. Jistě, hudba je hlavním pilířem celé hratelnosti, a tak si na ní tvůrci museli dát záležet. Nyní se už zaměříme spíše na tu vizuální stránku. Přestože jde pouze ve své podstatě o obyčejnou 2D grafiku, skrývá v sobě určité umělecké kouzlo. Tento unikátní abstraktní grafický styl vytvořil francouzský umělec Rolito. Zvoleny byly i skutečně vkusné pastelkové odstíny barev a moc hezky se na ně kouká. Stejnou chválu si zaslouží i design úrovní. Pro lepší představivost si určitě prohlédněte okolní screenshoty a video.

 

 

 

Není co vytknout?

Prozatím jsme mluvili o Pataponu jako o téměř dokonalé hře, ke které snad nenajdeme jedinou výtku. Něco ale přeci jen máme – obtížnost. Z popisu herních principů se někomu může zdát hraní primitivní, možná až dětinsky jednoduché, ale pravý opak je pravdou. Místy se nám Patapon opravdu zdál až příliš těžký. Hlavní problém tkví v nutnosti neustálé koncentrace, soustředěnosti, sledování hry, předvídání situace a v neposlední řadě také udržování toho pravého rytmu. Bez něj se neobejdete. A právě to je v případě titulu pro přenosné PSP ohromná škoda a může to mnohé rozčílit. Hry na handheldy by se měly snažit být jednoduché, abyste je zvládli, i když se budete tlačit v přecpaném raním metru. Patapon zároveň vyžaduje poslouchání zvuků, a proto při hraní na veřejných místech budete potřebovat sluchátka. Jistě, tvůrci s tím nemohli příliš udělat, protože právě poslech hudby je tou hlavní náplní, ale je to škoda. Co už však mohli do hry zabudovat je alespoň možnost zapauzování, která úplně chybí. Díky tomu v autobuse nestihnete od displeje odvrátit hlavu, ani abyste se podívali, jestli jste už nepřejeli vaši zastávku. Osobně sice preferuji hraní na PSP po nocích v posteli (na cestách dávám přednost mobilním hrám), takže mě zmíněné problémy netrápí, ale pro mnohé hráče mohou představovat velký problém.

 

  

 

Pataponi se loučí

Jak jsem naznačil v minulém odstavci – Patapon nás svým námětem, zpracováním, hratelností a originalitou nesmírně zaujal. Po dlouhé době se nám totiž dostala do ruky revoluční hra, již dokázali tvůrci dotáhnout do zdárného konce. Na druhou stranu úplně každému samozřejmě nemusí sednout. Buď ji budete milovat, nebo nesnášet. První skupinka bude rozhodně početnější a my se k ní rádi připojíme a hodnotíme 90%. Nebýt problémů týkajících se hraní „na cestách”, sáhli bychom ještě o nějaké procento více. A jak poznáte, jestli vás bude Patapon bavit? Vcelku jednoduše – koukněte se o pár odstavců výše na trailer ze hry a myslím, že už po jeho zhlédnutí budete mít jasno. No není to dokonalé?